OSO - kapitola 14 (1)

Kapitola 6 – Pomsta a Mág

Otevřel jsem oči, zdálo se, že jsem se probudil ve stejnou dobu jako včera. Viděl jsem, jak mezerou ve dveřích do srubu pronikalo tlumené světlo.

„...ráno, co. Musím vstávat.”

Musel jsem připravit snídani. Jelikož jsem byl jediný, kdo měl Smysl [Vaření], rychle jsem vstal a protáhl se.

„...ránko, Cloude.”

„Ach, ránko a dobrou noc.”

Po těchto pár slovech se ozvala tlumená rána a Cloude usnul a hlasitě oddechoval. Hej, nebál se, že se v téhle pozici udusí. To jsem si pomyslel.

„Pokud měl těžkosti být na hlídce, měli jsme se vyměnit, no, díky tomu se můžeme v klidu vyspat,” řekl jsem a vyšel jsem ze srubu.

Toutobi už byla vzhůru a s dýkou v ruce bojovala s imaginárním nepřítelem.

Napravo, nalevo, bodala dýkou do ničeho, zatímco po sobě zanechávala paobrazy.

„Od samého rána máš spoustu energie.”

„...dobré ráno, Yun.”

„Co ostatní?”

„...všichni spí. Jelikož jsem se už probudila, vyměnila jsem se s Cloudem.”

„Aha. Tak já jdu připravit snídani.”

Co se brnění týče, dal jsem si na jednodílné šaty zástěru ze včerejška.

„Takhle brzy?”

„Jo, připravovat jídlo je časově náročné.”

Jak jsem to řekl, potřásl jsem rukama a připravil jsem si různé náčiní.

Vytáhl jsem sporák a troubu, co Magi a ostatní včera získali po ulovení jedinečného netvora, a začal jsem připravovat jídlo.

Zatímco jsem vyráběl chléb s pomocí dovednosti Příprava u [Vaření], abych celý proces zkrátil, zároveň s tím jsem si připravil přílohy.

Ačkoli jsem si toho nevšiml, protože jsem se soustředil na vaření, Magi a Lucato se už probudily. Lucato prováděla cvičné máchání s novým mečem a Magi na ni dohlížela, zatímco v náručí držela Rickleho.

Lucatin meč byl delší a širší než jednoruční meč. Zatímco to byl meč, co se držel oběma rukama, zdálo se, že nevážil moc— dalo se to zařadit jako jedenapůlruční meč.

Dokonce i s minimem ozdob působil ten meč jako prvotřídní zboží a v kombinaci s Lucatiným vzezřením nepůsobil nijak nepříjemně. Máchala jím lehce v ruce, zatímco pátrala po kořisti, občas ho sevřela oběma rukama. Jen ten tlak z meče stačil na to, aby rozevlál trávu kolem.

„Dobré ráno. Zdá se, že je hotovo, tím myslím Lucatin meč.”

„Ránko, Yun. Jo, dokončila jsem ho včera v noci, ale jelikož jsme byly unavené, zkoušíme ho teď. Takže jaké to je, Luco?”

„Ano, přesně jak jsem si představovala. Jsem ten typ, co spíš klade důraz na sílu úderu než rychlost. Meč, co jsem do teď používala, byl moc lehký,” zamumlala Lucato celý vyčerpaná a založila si meč.

„Takže to můžu brát tak, že jsi meč obdržela? Yuuun, co je na snídaňovém menu?”

„Hmm, čerstvě upečený chléb a míchaná vejce, salát, smažená zelenina s masem a nakrájené ovoce. Jelikož máme Sladkou továrnu, můžu udělat taky lívance. Pokud dokážu připravit těsto, zbývá to už jenom usmažit. A taky tu je želé, co jsem udělal včera.”

„Aach?! Pokud si můžu něco vybrat, tak chci lívance.”

„Tak si prostě později vyber, co chceš jíst, z toho, co už je hotové.”

Jak jsem to řekl, dal jsem na sporák pánev na smažení.

Z těsta jsem dál připravoval lívance, co se mi víc a víc vršily na talíři. Navíc jsem čerstvě upečený chléb dal do ošatky, co vyrobil Lyly.

Kdokoli si mohl z toho, co jsem připravil, vzít, co chtěl, ale jelikož jsem si myslel, že to nebylo uspokojivé, Lyly a Hino šli na lov a přinesli mi sklenici medu, co získali z netvora včelího typu. Myslím, že bych se neměl obtěžovat uvažováním, odkud se vzala ta sklenice.

Po chvilce veškeré přípravy skončily a já si mohl odpočinout.

„Pořád je ráno a já jsem už unavený. Deset lidí a pět zvířat je vážně hodně. Vystačí nám na dnešek to, co je navaříno?” řekl jsem a posadil se přitom na dřevěnou židli.

Jak mě tak Magi viděla, podala mi sklenici vody.

„Dobrá práce. Jsi v pořádku?”

„Je to těžké. Na dnešek a zítřek si můžeme jídlo uložit do inventáře, ale na zbývající dny budeme možná muset jít hledat jídlo.”

Jak jsem řekl, co jsem si myslel, Magi opakovaně přikyvovala, jak se mnou souhlasila. S dvěma lidmi vedle mě jsem se nasnídal. Když jsem si do úst dal lívanec, pocítil jsem neuvěřitelnou sladkost medu a texturu těsta. Po jídle jsem měl pocit, že se mi vrátilo trochu energie.

Pak se vzbudila mláďata, pravděpodobně je vylákala vůně snídaně, a hamižně zhltli svoje jídlo. Mezi nimi byla jenom mladá liška stále ostražitá. Když přišlo na sblížení, raději než k nám hráčům měla sklon tisknout se k ostatním mláďatům, co byla v podobném věku. Obzvláště k Ryuimu s velkým tělem se lepila jako superlepidlo, ale Ryuimu to vůbec nevadilo.

„Při snídani si uděláme krátkou poradu.”

Člověk, co to řekl, byl Cloude. Ačkoli předtím padl a usnul, když skončil se svým krátkým dřímáním, jako poslední se k nám přidal na snídani. Tenhle muž spal jenom krátce, ale zdálo se, že vypadal v pořádku. Možná to bylo proto, že jsme byli ve hře. To jsem si myslel, ale bál jsem se, že možná dělá to samé i v reálu.

„Takže, promluvme si o dnešních plánech. Napadlo mě, že bych s Magi obešel základní tábory kolem.”

„Pročpak?”

„Nazývejme to rozvojem infrastruktury. Včera v noci bylo na fóru mnoho témat, kde se tvrdilo, že řemeslníci nepodávají dostatečnou podporu. Dneska jsme se s mými známými řemeslníky rozhodli podporovat bojovníky.”

„Řemeslníci tak mohou snadno levelovat svoje Smysly a bojovníci získají trochu té řádné podpory. Všichni budou šťastní.”

Zdálo se, že už byli lidé, co měli takové úmluvy. Přemýšlel jsem, jestli bych se tam měl také ukázat.

Pak Cloude pokračoval: „No, nejdřív jsme neměli v plánu začít jednat, ale zdá se, že vyjednávání není moc v rovnováze a stalo se z toho horké téma. Jak se dalo čekat, tohle nemůžeme přehlédnout. Naše jména mají celkem velkou váhu, takže tam na chvilku zajdu.”

„Hmm, vážně. No, máte to těžké. Můžu s něčím pomoct?”

„Ne, nic konkrétního. Yun, nemáš v úmyslu přijímat zakázky na lektvary prostřednictvím fóra, ne? Prostě tu v pohodě zůstaň.”

Ačkoli mi bylo řečeno, abych to bral v pohodě, přiložil jsem si ruku k bradě a přemýšlel jsem. Jestlipak v tom je nějaký zisk? Kdybych zakázky přijal, tak nějak bych zpropagoval svůj Ateliér. A také bych mohl získat věci, aniž bych na to vynakládal vlastní čas.

Ale... to jenom v případě, že bych dokázal podat výsledky, co by uspokojily obě strany.

Kdyby vyjednávání s druhou stranou bylo na nic, mohl jsem prostě cestovat po tomto zatoulaném kontinentu v doprovodu Takuovy nebo Myuiny družiny. Hlavně bych zastával roli léčení.

Zamyšleně jsem se podíval na oblohu. Měl bych pobírat výhody v bezpečí bez práce nebo se připravit riskovat a jít na dobrodružství. Celý ztrápený jsem odvrátil zrak. Vedle mě byla mladá liška, co Ryuimu jela na hřbetě.

Správně. Pokud bych riskoval, musel bych se rozloučit s těmito dvěma, abych jim zajistil bezpečí.

„No, tak to zkusím. Pokud to nevyjde, musím akorát přestat, ne?”

Když to Magi zaslechla, tak nějak se jí na tváři objevil výraz úlevy.

„Aach~ to nám hodně pomůže. Jsou lidé, co mají Mísení, ale není jich moc, co jsou tak dobří jako ty, Yun.”

„Takže tím mazaně říkáš, že nejsem normální? Hej.”

Jak jsem to řekl, s „ahahaha” odpověděla se suchým smíchem. No, mě to vážně nezajímalo.

„A taky promiň, tvoje brnění ještě není spravené. Mám to naplánované na dnešek. A s tímhle to je všechno.”

Po těchto slovech naše diskuze skončila.

Poté jsem Lucato a ostatním předal lektvary, co jsem vyrobil, a jelikož měly vybavení jako nové, odešly pokořit trosky na východě. Od Magi jsem dostal drahokamy a kameny a pak jsem pro Clouda a Magi připravil prostý oběd. Předal jsem jim ho a vyprovodil je.

A pak jsme s Lylym dávali pozor na náš tábor a pilně pracovali na svých řemeslech. Jsem si jistý, že Magi měla ve skutečnosti v úmyslu mě po včerejších problémech nechat odpočinout. Možná to bylo tak, že Lyly dostal úkol na mě dohlédnout.

Leštil jsem drahokamy, co jsem dostal od Magi, abych si doplnil Magické drahokamy, co jsem včera použil. A očaroval je magií.

Lyly také pracoval na svém řemesle, bylo to mnohem větší než normální tesařina.

Z klád otesal dřevo na stavbu, pokovil střechu a postavil dřevěnou chatku.

„Hej, Lyly, co to děláš?”

„Přístřešek pro Ryucchi. Jelikož jeho pelíšek není tak malý jako pro Shaicchi nebo pro mladou lišku, potřebuje řádné stání. Hele, už je to skoro hotovo.”

Jak to řekl, zvedl velký kus dřeva, co byl vyšší než on, a zamířil ke stavbě vedle srubu.

„Teď už musíme akorát připravit slámu. Pojď, Ryucchi.”

Ryui, co ležel trochu dál se zavřenýma očima, si obhlídl stáj.

Když se k ní přiblížil, zatímco si ji obezřetně obhlížel, posadil se na kopku slámy, co tam byla rozložená, aby si potvrdil, jestli byla pohodlná. Stáj byla postavená ve stínu, zdálo se, že to bylo dokonale chladné místo. Mladá liška se nechtěla hnout od Ryuiho a spěšně zamířila k němu. Rickle a Socks, co zůstali s námi, a také Neshias projevili zájem o nové místo. Pět mláďat se shluklo na jednom místě. Přimhouřili očka a okamžitě usnuli.

„Uděláme si malou přestávku?”

„Proč ne. Ach, zbyly nám nějaké zákusky?”

„Jsou tu ještě lívance, nevadí to?” řekl jsem a zatímco jsem pozoroval mláďata, připravil jsem naši čajovou siestu.

„Chcete, abych se dneska vyhnul problémům a abych strávil den v poklidu řemeslem?”

„Yuncchi, vážně nemáš moc volného času, protože máš [Dávkování], [Vaření] a [Zručnost].”

„Pak tu je ještě [Syntéza] a [Alchymie]. No, myslím, že mít takhle rozložené dovednosti je zábava.”

„Yuncchu, nejsi nečekaně vrtkavá?”

„To je hrubé. Místo toho řekni, že mám ducha vyzyvatele. No ano, vzal jsem si trochu moc, ale...”

Lyly se začal hihňat a potom jsme si vesele povídali.

Po chvilce se mláďata, co byla stočená v Ryuiho stáji, probudila. Možná proto, že je vylákala vůně čaje a lívanců.

Mladá liška byla o krok pozadu za ostatními, co na mě u nohou křičeli.

„Co, chcete tohle?”

Pohled měli upřený na talíř, kde byly lívance. Doprava, doleva, doprava.

Jak jsem pohyboval talířem, jejich těla se pohybovala sem a tam, Socks znovu přepadl.

Vytáhl jsem lívanec z inventáře a položil ho před ně, ale nechtěli ten lívanec sníst samotný. Tentokrát upírali zrak na sklenici s medem, co jsem měl v ruce, ach jo. Zatímco jsem si povzdechl, přelil jsem lívanec medem.

Lívanec pokrytý medem jsem z různých úhlů nakrájel a pak ta mláďata začala jíst. Kulatý lívanec se velikostně okamžitě zmenšil a když se zkřivil, nakonec skončil v žaludku všech.

Ale tím to nekončilo. Tři zvířata se mi tiskla k nohám, „víc”, Rickle a ostatní mňoukali a štěkali „víc”. Malá liška zírala na sklenici medu, co jsem měl v ruce. Ryui také kroužil kolem mě a tlačil do mě hlavou.

„H-hele, vy. Uklidněte se, uklidněte see!”

Jak do mě Ryui strčil, na místě jsem spadl. Jako obvykle jsem pomyslel na to, jak nesnáším vlastní bezmocnost, kvůli které mě strčili na zem. Ale než jsem na to mohl vůbec pomyslet, ze sklenice, co jsem měl v ruce, se vylil med a začal mi stékat po bílých jednodílných šatech a tváři.

„Jéé... to není dobré. Teď jsem tomu dal. Ta špína bude nápadná, protože to je bílé... hej, tohle je hra, ať to je špinavé nebo mokré, po chvilce to zmizí. Jestlipak to platí i o tomhle?”

Zatímco jsem takhle přemýšlel, otřel jsem si prstem med z tváře. Cítil jsem silný, šimravý pohled na špičce svého prstu.

Sklenice v mé ruce, kde byla pořád zhruba třetina medu, med, co se mi rozlil na šaty, med, co mi skápl z tváře na krk a do výstřihu. A také ty pohledy na mou tvář a špičku prstu.

Srk... spolu s tím zvukem, jak někdo nasucho polkl, na mě mláďata skočila.

„Hej, kam to jdete! Nebo spíš ten med nemůžete!”

Mláďata se ke mně vrhla, takže jsem se nemohl pohnout. Ne, mohl jsem se pohnout, ale bál jsem se, že bych mohl zranit malého Sockse nebo Neshiase, a tak jsem se nehýbal.

Navíc jsem upustil sklenici s medem.

Malá liška natáhla hlavu ke sklenici a začala zoufale lízat med, co v ní zbýval. Občas přestala lízat, aby se letmo podívala na mě.

Neshias roztomile svým malým zobáčkem ozobával mou pravou ruku pokrytou medem, z toho pocitu mě mrazilo v zádech.

Socks skočil k medu, co se rozlil na šatech nedaleko břicha, a začal zoufale lízat.

Měl jsem znehybněné obě ruce a i břicho, na místo, kam mi med skápl na klíční kost, se dostal Rickle, zavrtal se mi pod oblečení a začal lízat. Ryui natáhl krk k mé tváři, kde byl také med, a začal lízat. Ryuiho fyzická podoba byla mnohem větší než u ostatních mláďat a ten nátlak byl silnější. Kromě toho protože Ryui měl krk na mém rameni, nemohl jsem se pohnout.

„H-hej, přestaňte lízat! Nesajte tu látku! Proč mi strkáte hlavu do oblečení! Přestaňte lízat místa, co s tím nemají naprosto co dělat! Ngh?!! Lyly, pomoc!”

„Hmm, Yuncchi, hodně štěstí!”

„TY ZRÁÁÁÁÁDČEEEE!”

Zatímco se ozýval můj výkřik agónie, Lyly se dál vesele usmíval. Tenhle kluk, měl v úmyslu akorát ze strany přihlížet. Věřil jsem tomu a vystál jsem pár minut toho utrpení. Během té doby jsem ukázal takové vzezření, které nechci, aby někdo viděl. Nikdy. Dokonce si na to nechci ani pamatovat.
-----------------------------------------------


~ Jedenapůlruční meč. To je prosím jeden z termínů pro anglické "bastard sword". Používá se také meč bastard, ale ehm... Řadí se mezi dlouhé meče, jako jeho nejkratší varianta. Uchopit se dal jednou rukou nebo oběma, při úchopu oběma rukama byla jedna ruka těsně pod záštitou a druhá na hlavici jílce (touto se pak daly provádět další machinace během boje, jako úder protivníka do tváře apod). Informace bez dovolení vzaty z různých zdrojů od wiki až po prodejní stránky. Jen tak mimochodem, pokud si v dnešní době chcete koupit funkční meč (tedy pěkně ostrý a ne maketu na ozdobu), dá se pořídit za cca 3 až 5 tisíc. Možná našetřím a budu s ním chodit do práce... Kdo mě na***, toho odpravím! ~

~ Medové hrátky tedy ne, ale proti gustu... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>