OSO - kapitola 13 (2)

Ryui a já jsme to v poklidu pozorovali, zatímco jsme se vyhýbali plamenům vycházejícím z ohnivého sloupce.

„<Očarování>——Rychlost!”

Očarováním jsem si ještě víc navýšil rychlost.

Zatímco Ryui se plamenům vyhýbal tak, že plně zužitkoval iluze, na které se specializoval, já jsem si tvrdohlavě předsevzal, že nesmím vypadat o nic hůř.

„<Kletba>——Inteligence!”

Vrhl jsem kletbu na mládě v plamenech a plameny se zmírnily.

Tenhle oheň vzešel z magie. Čekal jsem, že jeho síla bude záviset na hodnotě INT. Kdyby to nefungovalo, snížil bych mu ATK.

Po chvilce jsem očaroval nás. Vybral jsem druh očarování, co přidával dodatečnou magickou obranu. Před dalším aktivováním jsem čekal proto, abych eliminoval velkou mezeru způsobenou vypršením účinku ve stejné chvíli. A také abych nespotřeboval veškeré MP najednou.

Ačkoli to byla jednoduchá technika, míra přežití tím vzrostla.

„<Očarování>——Mysl!”

Kromě žlutého světla se z našich těl rozlilo zelené. I když jsme si takhle posílili obranu, neznamenalo to, že jsme měli nadbytek.

Zhruba dvě minuty jsem se dál vyhýbal útokům inferna a pak se pilíř plamenů přerušil.

Znovu jsem začal počítat čas od začátku a v duchu to pořád opakoval.

1, 2, 3, 4...

V dálce jsem slyšel hlasy Myu a ostatních, ale soustředil jsem se na pilíř ohně, co byl přede mnou. Zrovna teď jsem si naprosto předělal rozložení Smyslů pro boj. A mezi ně jsem zahrnul i Smysl Zručnost.

11, 12, 13, 14...

S pomocí svého tepu jsem si v duchu vrýval počet sekund, co uplynulo. Soustředil jsem se, abych nepromeškal ten počáteční pohyb, jen co zase začne.

21, 22, 23, 24...

Momentálně nebylo možné vidět skrz řev a mihotání plamenů, v jakém stavu to mládě je. Ze všeho nejdřív jsem musel uhasit ty plameny, jinak ho nebudu moct pozorovat přímo.

31, 32... pohnulo se to.

Vyhnul jsem se plamenům, co se vyvalily a olízly zem. A znovu začal dvou minutový test vytrvalosti.

Ačkoli jsem ignoroval, jak se mé tělo cítilo, protože jsem se ani nepotil, byl jsem celý napjatý a slyšel jsem, jak mi z úst uniká vzduch s chraplavým zvukem.

„Haha, dneska mám spoustu dlouhých bitev, nejdřív ten tuňák a teď ohnivý pilíř. To je ale nešťastný den!” Odfrkl jsem si a dál jsem se vyhýbal plamenům.

Protože čas mezi útoky byl stejný a monotónní, bylo snadné načasovat si vyhýbání.

Podruhé jsem ty dvě minuty vydržel. Na okraji zorného pole jsem spatřil, jak Myu vyšla zpoza hliněné zdi. Ostře jsem se po ní podíval a přiměl ji se vrátit.

Pokud teď vyjdeš, akorát budeš překážet. To jsem jí řekl svým pohledem.

Neměl jsem žádnou skvělou schopnost, co by mi umožnila všechny skvěle zachránit. Mohl jsem se akorát snažit ze všech sil. S touhle myšlenkou ty dvě minuty uplynuly a plameny ustaly. Na tenhle okamžik jsem čekal a vyndal jsem z inventáře Magický drahokam.

„——<Bomba>!!”

Od boku jsem hodil dva Magické drahokamy napravo a nalevo pilíře a tím výbuchem jsem plameny rozptýlil.

Náraz zemské a ohnivé magie vytvořil kolem hypocentra čistou zónu.

Mládě se objevilo v ohnivém pilíři. Po tom, co se teď stalo, zahájilo protiútok. Obklopovaly jej plameny a bylo znát jeho hněv.

Ale nestřetl jsem se s jeho pohledem, identifikoval jsem předmět, co mě zaujal a co se ukázal, jak se plameny rozptýlily.

Použil jsem Smysl vztahující se ke šperkům, tedy Zručnost, spolu s Jestřábím zrakem, abych spatřil statistiku toho vybavení.

Náramek mrtvého vojáka (šperk)

Tíha: 5

ATK+5, INT +50, DEF-50, MIND -50 /

Dodatečný účinek: [Ultra obnova HP-MP], [Uvolnění při smrti], [Zuřivost],

[Kletba 3], [Odolnost vůči zlomení kletby]

Ohromil mě ten naprosto pomatený účinek šperku.

Zvýšená statistika a snížená statistika byla extrémní, ale i dodatečné účinky byly abnormální.

Byl to šperk specializovaný na superútok a naprosto ignoroval veškerou obranu. A přesto to byl předmět, který nebylo možné ovládat, neboť na sobě měl kletbu, kvůli které ho nešlo sundat.

Ultra obnova HP-MP. Jinými slovy těch třicet sekund, kdy útok ustává, je doba, kdy se tyto hodnoty obnovují.

Uvolnění při smrti musí znamenat, že když mládě zemře, vybavení se automaticky sundá. Takový to byl předmět. Jinak by tenhle stav zuřivosti pokračoval donekonečna.

A také zuřivost a kletba 3. Snažil jsem se zjistit, co to znamená.

A poslední Odolnost vůči zlomení kletby – pokud bych soudil jenom podle názvu, znamenalo to, že byla zvýšená šance, že odolá zlomení kletby...

Něco takového jsem čekal, ale když jsem to vážně viděl, bylo to strašné. Manažment odrovnával hráče.

Mezitím se plameny kolem mláděte rozdmýchaly a ohnivý pilíř se obnovil.

Teď to bude interval pěti sekund.

Rozhodl jsem o strategii. Dvě minuty se vyhýbat, během těch 30 sekund, kdy to ustane, rozptýlit plameny Magickým drahokamem a během toho 5 sekundového intervalu chci Lektvarem na zlomení kletby zlomit tu kletbu.

„Zbývá mi jenom osm Magických drahokamů s Bombou. Šance nejsou tak vysoké.”

Znovu jsem se oddal vyhýbání. Zdálo se, že ani Ryui neměl problém s vytrvalostí.

Během třetího vytrvalostního kola měl Ryui navrch, já se plamenům vyhýbal nebezpečně těsně. Plameny mi občas ožehly lem oblečení. Ačkoli mi to snižovalo HP, nebylo to na úrovni smrtelného zranění.

Znovu jsem aktivoval očarování a obnovil jsem snížené HP a MP, aniž bych šetřil na lektvarech. Nějak se mi podařilo vydržet třetí kolo.

Plameny ustaly, nastal okamžik protiútoku. Hodil jsem dva drahokamy najednou a rozběhl jsem se k pilíři z plamenů.

„——<Bomba>!!”

Byl jsem příliš blízko a také jsem v tom výbuchu došel nějaké té újmy, ale v porovnání s mnoha výbuchy v nulové vzdálenosti to prakticky nic nebylo.

Přiblížil jsem se k mláděti na dosah, rychle jsem vytáhl Lektvar na odstranění kletby a praštil jsem jím o paži. Láhev s tekutinou se rozbila a rozlila. Jakmile jsem si to potvrdil, protočil jsem se a unikl z ohnivého pilíře.

Plameny se tyčily a blížily se ke mně zezadu. Na okamžik jsem pocítil bolest a teplo na zádech, neboť jsem se příliš opozdil se svým útěkem. Ale neměl jsem čas sténat, prchal jsem.

„To byl... přímý úder zezadu.”

Viděl jsem jenom okraj svrchního oděvu u krku, byl mírně ohořelý. V zádech mi pulzovala bolest, zamračil jsem se. Velkou část zad jsem měl spálenou, kůže na mých odhalených zádech byla zrudlá.

Během klidného intervalu jsem vytáhl lektvar a pokusil jsem se vyléčit, ale nevyléčilo mě to úplně. Účinek léčby byl menší a MP mi postupně kleslo. Když jsem si zkontroloval vlastní stav, měl jsem tam psanou [Kletbu].

„Aauuch... to nemůže být pravda, copak to je zbabělý závod s abnormálními stavy? Nemám dostatek lektvarů.”

Nemohl jsem na sebe použít lektvar na zlomení kletby. Co bylo vůbec příčinou této kletby? Byla to rozšířená kletba z toho šperku nebo možná vlastní charakteristika toho mláděte?

Jak jsem byl duchem nepřítomný, okamžitě ke mně přiběhl Ryui. Vytvořil vodu, pak ji proměnil na vodní kouli a jemně mi ovinul záda vodou.

Bolest ustoupila, jako kdyby se v té vodě rozpustila. Když ta voda zmizela, zůstala akorát má čistá záda bez jediného škrábnutí. Abnormální stav byl také pryč.

„Kromě iluze dokážeš použít i Léčivé umění. Thanks! Zachránil jsi mě.”

Do konce klidového intervalu zbývalo 20 sekund. Spolu s Ryuim jsem pozoroval ohnivý pilíř.

V plamenech se objevila lebka z černých plamenů a na ní se ukázalo číslo 2. Jinými slovy, až tohle číslo zmizí, ten šperk se uvolní.

Ohnivý pilíř byl ze začátku rudý, ale teď se jeho teplota navýšila a zmodral.

„Ach jo, kromě abnormálního stavu to má taky odolnost vůči zlomení kletby... Aha, schopnosti bonusových účinků vzrostou, kdykoli zlomení kletby uspěje. To je ošklivé.”

Plamen toho mláděte po etapách sílil. Když to mělo být takové, měl jsem Myu a ostatní přimět, aby utekli. Nevím, co z tohohle vznikne.

„Lidi! Využijte téhle šance a utečte! Nemám ponětí, co se stane dál!”

„Co to říkáš! Nemůžeme tě tu nechat, Yun!”

Jakmile jsem zvýšil hlas, mládě znovu zahájilo útok. Dál jsem se vyhýbal plamenům se zvýšenou mocí a snažil jsem se přesvědčit Lucato a ostatní.

„Jakmile mu dojde MP, okamžitě utečte! Pokud tu budu tvrdnout a chránit vás, jenom se to zhorší!”

„Pokud můžeš bojovat ty, tak my taky!”

„Tak poslouchejte! U vybavení toho mláděte se musí aktivovat [Zlomit kletbu]! Pokud to nedokážete, zůstaňte stranou!”

Viděl jsem Lucatin frustrovaný výraz. Ale promiň. Kdyby šlo jenom o to to mládě porazit, pak by to skončilo použitím silné magie nebo salvy útoků. Ale bitva tentokrát byla moje a Ryuiovo sobectví.

„Já to zvládnu! V Léčivé magii je magie <Zlomení>!”

To zvedla hlas Myu. Kromě ní se objevila Lucato, aby přitáhla salvu plamenů a ochránila nás.

„Ach jo... lidi, nesnažíme se ho porazit, ale zlomit kletbu na jeho vybavení, je to strašná otrava.”

„To nic. Jen ti chceme pomoct, Yun,” odpověděla Lucato s pěkným úsměvem na tváři.

Jak jsem se rozhlédl, Toutobi jsem našel v plamenech. Pravděpodobně použila nějaký pohybový Smysl a pohybovala se kolem a zanechávala po sobě paobrazy, jak si hrála s mládětem.

Navíc Hino a Lucato utvořily dvojičku s mágy. Kohaku a Rirei se účastnily při obraně a také zaměstnávaly mládě.

Ryui se přidal k Myu, co byla hlavním účastníkem. Vytvořil vodní štít a odkláněl plameny, aby ji chránil.

Spád plamenů se zvýšil, ale také bylo víc lidí, co mládě rozptylovali. Mé břímě se rozhodně snížilo. Teď pojďme do závěrečné etapy.

„Toutobi! Nalevo!”

„Já vím. ——<Úkrok>!”

Toutobi a já jsme použili Smysly, co nám umožňovaly rychlý pohyb a také vycítit krizi, abychom obkroužili plameny.

Myu jen tiše čekala, až přijde její chvíle. Ryui vedle ní vytvořil vodní štít, co měl dokonalou spřízněnost, aby zabránil plamenným útokům.

„Sama tu magickou zeď dlouho neudržím!”

„V pohodě. Máme dobré načasování, zruš ji!”

Dvojičky Rirei a Lucato, Kohaku a Hino se útokům nevyhnuly, místo toho je odklonily. Ale tváří v tvář plamenům se vzrůstající silou se z toho nedokázaly dostat bez zranění.

„Pojďme na to! ...3, 2, 1——”

Při Lucatině odpočítávání se na povrchu magické zdi objevily trhliny. Když dopočítala, zeď zmizela a přiblížily se k nim ohnivé střely.

„——<Nárazová vlna>!”

Lucato vyšla vstříc příchozímu plameni a máchla proti němu svým mečem, co držela oběma rukama. To umění podtrhlo žluté světlo, co plamen přijalo. Gkinn. Ozval se tlumený kovový zvuk a plameny se rozprskly k nebi.

„Teď to udělám! ——<Magický úder>!”

Hino stejným způsobem máchla svým perlíkem a smetla plamen stranou.

Bránily se magickou obranou a když odolnost zdi vyprchala, použily umění, aby tu magii odpálily zpět. A pak se skryly za magickou zdí, aby vyčkaly, až budou moct zase použít umění.

Ačkoli se zdálo, že se střídaly snadno, zasáhnout magii a odrazit ji uměním vyžadovalo od hráče velkou zručnost a dokonalé načasování.

Navíc se tahle metoda nemohla používat moc často, aby nezatěžovaly zbraň. V tomto prostředí „jednotýdenního přežití” by se to mohlo stát pošetilostí. Bylo složité opravit zbrusu nové zbraně.

A přesto mi všechny pomohly s mým sobeckým přáním. Musím se jim za to jejich úsilí odvděčit.

„Ještě ne, ještě ne.”

Zatímco jsem se vyhýbal plamenům, docházela mi při čekání trpělivost.

„<Nárazová vlna>——cože!”

Jakmile se meč a plameny znovu srazily, Lucatin meč se roztříštil. V té chvíli přišla Lucato o jakýkoli způsob vlastní obrany. Pomyslel jsem si: no tak, rychle. A čekal jsem na příležitost, abych to skončil.

„Myu! Připrav se!”

„Jasně!”

Nevěděl jsem, kolik Magických drahokamů jsem potřeboval, abych se prolomil zhutnělým modrým plamenem, takže jsem zvýšil počet na čtyři a hodil je naráz. A rozběhl jsem se k plameni.

Horní polovinou těla mi otřásl výbuch, co byl silnější než předtím. Užuž jsem spadl, ale nadzvedl jsem boky a řítil se na místo, kde došlo k výbuchu.

Myu za mnou odříkávala bílou božskou magii, zatímco ji Ryui chránil.

„——<Zlomení>!”

Když jsem se dostal na místo s plameny, Myuina technika Zlomení kletby zasáhla náramek mláděte a počet na lebce klesl na [1]. Spolu s tím modrý plamen nabyl ještě větší intenzity a změnil se na temně rudé plameny.

Černé plameny se přihnaly do prázdného prostoru, kde jsem byl já, jako když se zatahuje rána.

V dálce jsem slyšel výkřik, ale už jsem nedokázal utéct. Přece jenom kdybych měl v úmyslu utéct, nevběhl bych přímo doprostřed.

Když se Lucatin meč zlomil, nemělo už dál smysl ten boj prodlužovat.

V bitvě proti zesíleným plamenům budou nejužitečnější moje vlastní svaly, dokud tu kletbu nezlomím. Také to znamená nejvyšší riziko.

„——<Bomba>.”

Spustil jsem vlastní kouzlo – Bombu. Na rozdíl od Magického drahokamu, co na aktivaci potřeboval chvilku času, techniku jsem mohl spustit hned po aktivaci.

Mé tělo ovinul výbuch a náraz, připravilo mě to o spoustu HP. Odválo to černé plameny a dočasně tak ukázalo cestu k mláděti.

Kvůli účinkům té exploze a plamenům jsem měl po těle spoustu zranění. Neměl jsem čas léčit se lektvarem, pustil jsem se do mláděte.

„Abych to skončil!”

Zvedl jsem hlas a sevřel jsem lektvar, abych na něj vylil lektvar proti kletbě. Černé plameny se dočasně rozšířily. V tom okamžiku jsem——zemřel. Rozhlédl jsem se kolem a uvědomil jsem si to.

Plameny zbělaly a já vyklenul záda. Nevím, proč jsem se takhle pohnul, ale objal jsem to mládě, abych ho ochránil, i když bylo pořád zahalené plameny.

Pevně jsem zavřel oči a uprostřed toho řevu, co mi otřásal bubínky, jsem čekal na konec. Až příště otevřu oči, určitě budu na náměstí v Prvním městě.




To jsem si myslel a čekal jsem deset sekund, dvacet sekund. Ale ani nemluvě o hluku a vřavě města, neslyšel jsem vůbec nic.

Když jsem bojácně otevřel oči, byl jsem pořád na tom samém místě.

„...Jsem... naživu. To je skvělé~”

Všechno napětí ze mě spadlo a opustila mě síla. Ty rozsáhlé plameny byly pryč, byl tu klid, jako kdyby ten požár byl jenom iluze. Ale na zemi bylo rozhodně něco spáleného a hnědého, byl to důkaz předešlé tragédie.

To samé platilo o mě, nebyl jsem žádnou výjimkou. Mnohokrát mě zachvátily plameny, dostal jsem se do vlastních výbuchů a i když jsem si mohl obnovit HP, látkové brnění, co mě chránilo, bylo naprosto zničené.

Vnitřní a vnější halena měly na zádech obrovskou díru, opasek byl očazený a kalhoty byly rozpárané.

Ačkoli se to částečně spraví tím, že to absorbuje moje MP, ale požádat o opravu bylo příliš rychlé, když uvážím, že jsem to brnění teprve dostal.

„Haa~ jediná moje záchrana je, že to není kritická újma,” povzdechl jsem si znaveně... Abych si mohl nechat něco opravit, nejdřív jsem si to musel sundat. Když na to přijde, nemám náhradní oblečení.

„Sestři! Jsi v pořádku?!”

Myu a ostatní ke mně honem přiběhly. Aach, určitě se musely bát, když jsem se sám vnořil do plamenů.

„Jsem v pořádku... vlastně ne. Jsem celý otrhaný. Teda hlavně moje brnění.”

„J-jo... mám potíže zaostřit.”

Lucato chabě odvrátila zrak. Ne, neodvracej pohled nebo mi bude trapně.

„Všechny jste byly vážně zbrklé. Omlouvám se. Takže co ostatní?”

„Šli napřed, zdá se, že se přidají k ostatním.”

„Aha... takže, co budeme dělat? Ohledně tohohle.”

Už jsme neměli žádné problémy. A tak jsme se podívali k tomu, co bývalo středem našeho dřívějšího problému.

Mělo to černou srst, co vypadala vážně měkce, od hlavy k patě mu vybíhal pruh rudé srsti. Lišče ze sebe vydalo obvyklý zvuk.

„Co uděláme s mládětem, co bylo hlavním viníkem.”

„Co... tím myslíš co?”

„No, nemůžeme ho tady jen tak nechat. Nebo spíš přiznávám, že si ho chci vzít s sebou, ale... kromě Ryuia jsou u nás ještě další tři zvířata, tedy mláďata.”

„T-tři další?! Yun, jak moc tě ta mláďata milují?!”

Ostatní řekly něco podobného. No, ti tři už mě opustili...

„Takže zkusme se s nimi spojit.”

Aktivoval jsem chat s Magi: „Máš teď čas?”

[„Jo, mááám. Copak?”]

„Po cestě jsem si naběhl do potíží, brnění mám zničené a přivedu s sebou další mláďata.”

[„ECH?! Yun, zase ses do něčeho namočila?! Tos měla radši fakt jít s námi... Dobře. Přiveď je. A taky požádám Clouda, aby připravil náhradní oblečení.”]

„Ach, ještě něco, můžu s sebou přivést družinu mé mladší sestry? Mohli bychom spolu povečeřet.”

[„Dobře. Tak si pospěš domů. Také máme spoustu úspěchů, o které se chceme podělit.”]

Byla to jen krátká konverzace s Magi. Ale zaslechl jsem nějaké to bručení.

„Všichni můžou přijít, popovídáme si po cestě.”

Na všechny jsem se podíval, jestli souhlasí, a opatrně jsem zvedl lišče. Ryui se přesunul hned ke mně.

Potřeboval jsem něco říct Lucato a ostatním: „Ehm, omlouvám se. Jednaly jste kvůli mé zbrklosti. A Lucato se kvůli mně rozbil meč.”

„Správně. Je to moje jediná zbraň, trápí mě to. Odškodni mě, prosím.”

„Luko, normálně by ti to nevadilo. Není to trochu moc?”

Kohaku na ni zírala, ale já ji za to chtěl taky odškodnit. Člověk při téhle události nepřežije jen díky dobrým úmyslům.

„Kohaku a Rirei mají zbraně, co nepoužívají přímo, ale Luka a já jsme ten plamen odkláněly. Odolnost našich zbraní se celkem dost snížila. Já mám pořád ještě kopí, takže to není tak zlé, ale...”

„...v nejhorším případě si můžu vzít ten tupý meč, co jsme našly v kobce, ale je možné, že na něm bude kletba.”

Pak promluvily Hino a Toutobi. Vážně mi to bylo líto.

„No jo. Nedá se nic dělat, že to dopadlo takhle. Když už jsme u toho, co se stalo s tím vybavením, kvůli kterému začal běsnit?”

„Aach, tohle.”

Než jsem se nadál, našel jsem ten šperk u sebe v inventáři. Pak jsem ho zmaterializoval a prohodil ho v dlani.

„To je přehnané. Kdyby nebylo těch negativních účinků, byl by to naprosto nelogický šperk.”

Vytáhl jsem náramek z černého kovu. Na jeho povrchu byl složitě vykreslený smrťák a muž, co vypadal, že trpí. Upřímně řečeno bych se nedokázal přimět, abych použil tak nevkusné vybavení.

„Jéé, to je nádherné vybavení. Sestři, to je úžasné.”

„No ano. Úžasný umělecký kousek.”

Hoo, všechny dívky si najednou obdivně povzdechly. Ech, to mluví o tomhle šperku?

„Není to nevkusné a naprosto ošklivé?”

„„„„„„Ech??””””””

„Eech?”

Nebylo možné, aby moje mladší sestra a ostatní měly tak strašný estetický vkus... ne, tím to rozhodně nebylo.

„Hele, jak to podle vás vypadá?”

„Ehmm... bílý náramek s modlícím se andělem... nevypadá to takhle?”

„...haa~ jak přehnané.”

Bez identifikace by si to člověk od pohledu spletl. Mělo to božské vzezření, ale ve skutečnosti—— to mělo vzorec, kterého se to drželo.

Ale muselo to kolovat mezi hlupáky, co to zkoušeli, a nakonec to začali zkoušet na mláďatech. No, možná že mláďata měla větší potenciál nebo s tím vybavením měla lepší kompatibilitu, takže to vedlo k téhle pohromě.

„Po identifikaci má ten šperk nevkusný vzor. Pokud kdy získáte neidentifikovaný předmět, myslím, že bude nejlepší, když ho nejdřív identifikujete.”

„Ehm... díky za radu?” promluvila Lucato, zdála se trochu ztracená a zmatená. No, všichni jsme unavení a byli jsme napjatí, takže to přehlédnu.

A pak jsme se vydali k tábořišti, kde byli Magi a ostatní. Po cestě jsem jim udělal přednášku o bylinkách a jídle, takže jsme ho taky sbírali. Kvůli tomu nám to trvalo trochu déle.

A ačkoli byla Rirei tišší, než jsem čekal, cítil jsem na svých zádech její vroucí pohled.

Haa haaa, nádherná bílá záda, úžasný zátylek, bílá stehna, co jsou vidět pod roztrhanými šortkami. Pokaždé, když jsem zaslechl tak nebezpečné poznámky, Kohaku ji odbyla. Měl jsem pocit, že kdybych něco namítl, akorát bych prohrál, a tak jsem se to snažil ignorovat.

Když se začalo stmívat, dorazili jsme do našeho základního tábora. Když jsme se tam dostali, zareagoval jsem „konečně tady” a z těla mi vyprchala síla. Malá liška pořád pokojně spala v mém náručí.

„Jsem zpět, Magi.”

„Vítej, Yun. Od včerejška tě pronásledují potíže, netrap mě tak moc.”

„M-magi?!”

Když jsem Magi mírně znaveně pozdravil, velmi mě objala a já se od ní nedokázal hned odlepit. Myu a ostatní přihlížely a přitom se z nějakého důvodu chichotaly.

„Nech to tak, Magi. Ale i tak, abys to brnění dokázala za tak krátkou dobu takhle poničit. Jak ho používáš, že to dopadne takhle. Zvýším mu řád, aby se to neopakovalo, a spravím ho. Na, náhradní oblečení.”

Cloude odtáhl Magi, co se ke mně přilepila v objetí, a v okně směny mi předal nové vybavení. Přijal jsem ho.

Zdálo se, že já i Magi jsme potřebovali trochu času na zklidnění, v tichosti jsem vešel do srubu.

Lyly tu nebyl, pročpak asi. Zatímco jsem uvažoval o tomhle, vyměnil jsem si vybavení.

„...dobrá, převlékl jsem se. Hej, co je tohleeee!”
-----------------------------------------------


~ Tak Yun si evidentně zachránila nového parťáka a příště se dozvíme, co jí (nebo jemu) Cloude podstrčil za oblečení. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>