KNM - kapitola 105

Kapitola 105 – Už nezabiju

„Prohrál jsem? Prohrál jsem... hahaha!”

Zdálo se, že Dračí císař byl na pokraji šílenství. Jeho úsměv působil šíleně, naprosto přišel o svou obvyklou eleganci a klid. Z plných plic zakřičel: „Prohrál jsem. Tak mě zabij a radši to udělej rychle, protože pokud budeš otálet, použiju tohle tělo, abych se skryl všude, kam půjdeš, a zabiju všechny lidi, na kterých ti záleží!”

„Začněme s mým vlastním dítětem. Už dlouho jsem v sobě dusil hněv na Cappuccina. On bude první!”

„Zmlkni! Tohle nemáš dovoleno říct!” zařval Liola nahlas. Tvář měl ztuhlou, protože věřil, že Dračí císař by udělal, cokoli řekl. A kvůli tomu se Liola bál. Nebál se o vlastní bezpečí, ale nemohl dopustit, aby kvůli němu byli v nebezpečí lidé, na kterých mu záleželo.

„Pak to bude Lanski, tvoje dvojče. Pak Kaiser, ten zatracený potomek Gleova potomka; roztrhnu mu ústa od ucha k uchu!”

„Zmlkni! Zmlkni!” Liola k němu přišel a párkrát po něm máchl pěstí ve snaze ho umlčet.

„Kvůli měkkosti nebudeš dobrým Dračím císařem; to brzy pochopíš,” řekl Dračí císař zlehka. Ty modřiny na jeho tvářích evidentně nestačily na to, aby mu zabránily v řeči. „Časem budeš stejně chladný jako já. Jenom chladný a krutý vládce může svůj lid vést na vrchol slávy.”

„Ne,” odmítl Liola rozhodně. „Nechci slávu. Jen chci, aby se všichni šťastně smáli. To stačí!”

„Vážně? Vážně nemáš žádné ambice, můj synu.” Dračí císař se přezíravě podíval po Liolovi.

Liola otočil hlavu, aby se podíval na ostatní: na Kaisera, Daylighta, Meinana a Anežku. Všichni se usmívali a neřekli jediného slova. Všichni byli ochotní nechat Liolu rozhodnout, co by měl udělat.

Když to Liola viděl, cítil v srdci trochu klidu. Vyrovnaně řekl Dračímu císaři: „Teď mi vrať mého otce, Caffeyho. Už je pro tebe nemožné podrobit si celý svět, a proto už ti není k užitku.”

Dračímu císaři ztuhlo tělo a uplynula dlouhá chvíle, než se mu na tváři ukázal záludný úsměv a řekl: „Příliš pozdě.”

„Cos to řekl?” zeptal se Liola se ztuhlou tváří.

„Když Susanna zemřela, zničilo to Caffeyho vědomí a teď už z něj nic nezbývá.”

„Ne, to nemůže být pravda, lžeš.” Liola začal v duchu panikařit. Kdysi Mochovi slíbil, že Caffeyho rozhodně zachrání. Ale pokud už byl Caffey dvacet let mrtvý, co mohl dělat?

„Je to pravda. Pokud mi nevěříš, dotkni se mé hrudi; cítíš dvě srdce nebo jenom jedno?” Dračí císař se mírně usmál.

Liola k němu natáhl svou chvějící se ruku a přitiskl ji Dračímu císaři na hruď. A opravdu... opravdu cítil tep jenom jednoho srdce.

„Caffey... je mrtvý?”

Liolovi najednou potemněly oči. Tato osoba před Liolou... kvůli němu Liola přišel o své milované: o svého otce Caffeyho, o matku Susannu a o svého staršího bratra Mochu! Kdyby k ničemu z toho nedošlo, Liola by byl členem šťastné rodiny.

Pomsta! Pokud už tu otec nebyl, nemohl nechat Dračího císaře na pokoji! Liola stiskl rty, natáhl levou ruku a držel jí Dračího císaře u země. A pravou rukou vytáhl Zlomené Stříbro. To chladné a ostré světlo, co se odráželo od Zlomeného Stříbra, každému hlásalo, že jeho pán hodlá znovu zabít.

„Otče Caffey, bratře Mocho, oba vás pomstím.”

Liola pozvedl Zlomené Stříbro a namířil jím na Srdce, co žilo tisíce let. Ale jak se díval do Caffeyho tváře, stále váhal. Ale to pomyšlení na pomstu v jeho mysli narůstalo a Zlomené Stříbro nakonec přece jenom bodlo...

„Zadrž!”

Z dálky byl slyšet výkřik, ale Liolovo Zlomené Stříbro už dopadlo. Ozval se zvuk, jak ostrá čepel pronikla do jiného předmětu.

Kaiser a ostatní obrátili hlavu, aby se podívali. Všimli si, že ten člověk, co křičel, byl vlastně Yizhou. A následoval jej Yiyu, co se snažil popadnout dech.

„Je příliš pozdě?” zeptal se Yizhou s bledou tváří. Matně viděl jílec Zlomeného Stříbra a jeho druhá půlka už byla...

Z Liolových stříbrných očí tekly slzy a kanuly na hruď Dračího císaře. Chvěl se a řekl: „Já to nedokážu... Ne! Nesmím zabít, jak bych tak mohl pomstít smrt Caffeyho a Mochi?”

Jak to Yizhou zaslechl, pečlivě se podíval a uvědomil si, že se Zlomené Stříbro nezabodlo Caffeymu do hrudi, ale do trávy vedle něj. Ale teď Liola znovu pozvedl Zlomené Stříbro a tentokrát měl pohled ještě pevnější a naplněný ještě větším hněvem...

„Zastavte ho, honem!” řekl Yizhou, jak k němu rychle přikráčel a snažil se Liolu zastavit, aby nezabil Dračího císaře.

„Co to děláš? Liola se rozhodne, jestli ho zabije nebo ne, a tobě do toho nic není,” zakřičel Kaiser na Yizhoua a zatarasil mu cestu.

Daylight také pozvedl svůj meč, aby Yizhou zarazil.

„Vy to nechápete,” řekl Yizhou nervózně a ustaraně. „Zrovna teď to není Liola; nebo bych měl říct, že zrovna teď to není jen Liola.”

„O čem to mluvíš?”

Kaiser byl naprosto zmatený, ale z nějakého důvodu měl najednou špatný pocit. Po chvilce váhání se stejně otočil na Liolu a zakřičel: „Hej! Liolo, chvilku počkej, ještě ho nezabíjej.”

Ale Liola zvedl hlavu a v jeho očích byla strašlivá zášť tak velká, že jeho společníkům naháněla strach. Řekl neuvěřitelně jedovatým tónem: „Ne! Musí zemřít; zabiju ho a pomstím svého otce a bratra!”

Původně si Kaiser prostě myslel, že Dračí císař nemohl uniknout, a tak nezáleželo na tom, že to chvilku pozdrží, aby si vyslechli, co chtěl Yizhou říct. Ale kvůli Liolově očím a slovům teď měl opravdu pocit, že na tom bylo něco divného. Neboť Liola by nikdy neprojevil takovou zlovolnost.

„Zastav ho!” Kaiser už Yizhoua nezadržoval a místo toho zaječel na Daylighta, co si také lámal hlavu nad Liolovým podivným počínáním. Jakmile slyšel Kaiserův výkřik, okamžitě a bez váhání se rozběhl k Liolovi.

„Ať tě ani nenapadne, že mě zastavíš.” Zlomené Stříbro v Liolově ruce znovu bodlo k srdci...

Mizerui, co stál stranou, si také uvědomil, že je něco špatně, a vrhl k Liolovi gravitační kouli. Liola na to nebyl připravený, takže když ho to gravitační kouzlo zasáhlo, celkem daleko ho to odvrhlo, než byl konečně schopen se zastavit. Pomalu vstal a chladně se na všechny díval. Hlas měl plný hněvu: „Tak to je? Dokonce i vy mi chcete bránit v pomstě mé rodiny? Neodpustím vám... Kdokoli se mi pokusí zabránit v pomstě, tomu neodpustím!”

Kaiser zaječel ještě hlasitěji: „Liolo! Co to s tebou kruci je?”

Ten řev byl tak hlasitý, že se rozléhal po celém stadionu. Když Liola zaslechl své jméno, zarazil se a pocítil skepsi. Co to zrovna teď vlastně dělal?

Yizhou měl konečně šanci promluvit a klidně řekl: „Ovlivňuje ho Srdce Dračího císaře.”

„Cos to řekl?” Kaiser najednou otočil hlavou a zeptal se v naprosté nevíře.

Všichni ztuhli, obzvláště sám Liola. Ovlivnilo ho Srdce? Jak by to mohlo být možné? Dračí císař prohrál a pořád bez hnutí ležel na zemi.

„Já nevím... co bych pro následníka mohl se svými mrzkými schopnostmi udělat.” Yizhou se tvářil trochu rozpačitě. „A tak jsem se jen tak rozhlédl po císařské knihovně, abych zjistil, jestli nenajdu něco, co by následníkovi pomohlo.”

„Jen tak rozhlédl? Tomu ty říkáš jen tak rozhlédl, když jsi po zápase a bez odpočinku hledal tak moc, že tě to málem zabilo?” zabručel Yiyu.

„Našel jsem v knihovně skrytý deník Jeho veličenstva Caffeyho.” Yizhou vytáhl pokrčenou, starou knihu. „Píše se v něm o dlouhém zápolení se Srdcem a nakonec to Srdce Dračího císaře i analyzoval.”

„Srdce Dračího císaře ve skutečnosti není opravdové srdce,” řekl Yizhou klidně. Ale každé slovo, co řekl, ostatním škvařilo mozek.

„Je to silné tělo nenávisti sesbírané po celá léta.” Yizhou se letmo podíval po Dračím císaři a pokračoval: „Takže Dračí císař bude mít v těle jen jeden tep. A ne proto, že by to jeho veličenstvo Caffeyho zničilo, ale že vždycky existovalo jenom jedno srdce.”

„Co přesně se snažíš říct? Mohl bys prostě jít k věci?” Kaiserova neblahá předtucha, co měl na mysli, rostla. Na ničem jiném mu nezáleželo – prostě jen chtěl, aby to Yizhou rychle dopověděl.

Když Yizhou slyšel, co po něm Kaiser chtěl, přímo řekl: „Včera večer šel Dračí císař za Liolou, že? A od té chvíle už Srdce nebylo v Dračím císaři, ale místo toho v Liolově těle.”

Cože?!

Všichni byli chvíli zticha, než se Kaiser suše usmál. „Yizhou, tenhle žert není vůbec vtipný.”

„Liola nesnědl Srdce Dračího císaře, tak jak by mohlo být v jeho těle?” zeptal se Mizerui nevěřícně. Minulou noc tam byl a všechno jasně viděl. Dračí císař se Lioly nedotkl, tak jak by se to Srdce mohlo přesunout?

Yizhou zakroutil hlavou a řekl: „Srdce Dračího císaře není skutečné srdce a ten rituál pozření srdce měl za úkol akorát příštího Dračího císaře ještě víc oslabit, aby Srdce mohlo rychleji převzít vládu nad tělem.”

Ještě víc oslabit? Mizeruiův výraz se změnil, vzpomněl si, co mu Dračí císař včera večer řekl. Mohlo by tohle být to, proč mu Dračí císař děkoval, že Liolu oslabil?

„To si ze mě děláš srandu?” Kaiser měl pocit, jako by se dusil. Pokud by všechno, co Yizhou řekl, byla pravda, pak celý ten turnaj byl od začátku akorát trik? Dračí císař nikdy neměl v plánu ten turnaj čestně vyhrát?

'Zatraceně... takže kvůli tomuhle se zdálo, že se o ten dnešní zápas vůbec nezajímá? Protože se Srdce už úspěšně přesunulo do Liolova těla, takže ten dnešní zápas byl k ničemu.' Kaiser potřásl hlavou. 'Ne! Takhle to nemůže být! Pokud by Srdce nad Liolou stejně převzalo kontrolu, tak jaký potom mělo smysl, že se všichni včetně Baolilonga ze všech sil snažili tomu zabránit?'

Kaiser v Yizhouově výrazu neviděl ani nejmenší náznak žertu, a tak ho to naštvalo. „Přestaň být absurdní. Pokud už je Srdce v Liolovi, proč se Dračí císař neproměnil zpět na Caffeyho?”

„Už to je Caffey,” odpověděl Yizhou klidně. „Jen pod Idojinovou hypnózou. Už jsem s Idojinem mluvil – moje pěsti a Yiyuova hypnóza ho přinutily nám to říct.”

Yiyu předstoupil. Jako Idojinův učedník by měl vědět, jak se zbavit dočasné hypnózy. Nedokázal zlomit Liolovu hypnózu, protože to byla naprostá a trvalá hypnóza. Ale protože se jim nedostávalo času, věřil, že jeho mistr nemohl dokončit plnohodnotnou hypnózu.

Yiyu začal odříkávat kouzlo a Dračí císař se najednou v bolestech chytil za hlavu, ale nezdálo se, že by trpěl dlouho. Pravděpodobně to bylo tím, že Yiyu Idojina zmlátil, až zmodral, a proto neměl moc moci, aby tu hypnózu udržoval. Takže ji Yiyu snadno zlomil.

Dračí císař jako ve snách zvedl hlavu a výraz na jeho tváři už nebyl výraz toho krutého, a přesto elegantního Dračího císaře. Zmateně se rozhlédl kolem a nakonec našel známou tvář. Pak nahlas zakřičel: „Xiao Mi!”

Mizerui ztuhl, ale nevěděl, jestli by měl věřit, že je tato osoba Caffey. Nebo jestli si s ním Dračí císař zase zahrával.

„Proč tu jsi jenom ty?” Caffeyho výraz to ještě víc vyjasnil; tvářil se zmateně. Poškrábal se na tváři a zeptal se: „Kde jsou všichni ostatní? Kde je moje žena?”

Mizerui tak trochu neměl slov. Vypadalo to, že si Caffey vůbec nevybavoval Susanninu smrt.

„Je to Caffey?” zkusil se Kaiser zeptat Mizeruie.

Mizerui se odmlčel a zahleděl se do Caffeyho očí, do těch jasných, a přesto zmatených očí; na tváři měl náznak skepse, a přesto se mu na ní neustále skvěl mírně idiotský úsměv. A dokonce i řeč jeho těla se změnila z toho arogantního Dračího císaře, co měl hlavu vysoko vztyčenou, na lenivý pohled se svěšenými rameny a zády mírně prohnutýma dopředu... Tohle byl Caffey, rozhodně! Tohle byl Caffey!

„Ty jsi Caffey.” Zlehka na něj zavolal, oči měl vlhké. Bylo to dlouhých dvacet let, od Susanniny smrti nikdy znovu neviděl skutečného Caffeyho.

„Hmm?” Caffey zamrkal. Nebyl si jistý, proč na něj Xiao Mi zavolal a přitom neodpověděl na jeho otázku.

Když lidé zaslechli, co Mizerui řekl, výraz všech se změnil. Pokud se Caffey vrátil, pak to znamenalo, že Srdce Dračího císaře bylo...

„A co já?” promluvil Liola najednou. Prázdně se zeptal: „Kdo jsem já?”

Liola se střetl pohledem se všemi přítomnými a pak se smutně usmál. „Jsem... Srdce Dračího císaře?”

Padlo na ně ticho. Každého ta změna šokovala a nikdo nevěděl, jak reagovat. Všichni na Liolu prázdně zírali a snažili se na jeho tváři najít náznak Srdce.

Ale ať se dívali, jak chtěli, pořád viděli akorát Liolu! Kaiser nakrčil čelo a prohlédl si Liolu od hlavy až k patě. Čím víc se díval, tím víc si myslel, že se Liola vůbec nezměnil! Bezděky k němu přišel blíž a snažil se si ho pečlivě prohlédnout.

„Nepřibližuj se ke mně!” zakřičel Liola na Kaisera, jak zvedl hlavu, a Kaisera to šokovalo. Zastavil se.

Liola řekl s ublíženým pohledem v očích: „Nechci nikoho zranit, obzvláště ne vás...”

„Susanno~ takže jsi tady, proč jsi na mě nezavolala?”

Než měl Liola vůbec šanci domluvit, Caffey se k němu přihnal a pevně ho objal. Otíral se tělem o to Liolovo a vesele řekl: „Susanno, myslím jsi, že jsi zhubla. Svaly už nemáš tak nápadné, hehe, teď jsi víc zulíbání než předtím.”

'Zatraceně, Liola je kluk...' Všichni se najednou začali tvářit divně. 'Jak svalnatá byla tvoje žena?'

„Caffey, tohle není tvoje žena!” připomněl mu Mizerui spěšně, ale bylo příliš pozdě.

Caffey, co si Liolu spletl se svou ženou, ho už párkrát políbil na tvář. Liola byl trochu jako v tranzu a neprobral se z toho, dokud mu párkrát nepolíbil tváře. Pak spatřil, jak Caffey špulil tvář a užuž ho chtěl políbit na rty...

Liolu to šokovalo a kvůli instinktům vraha uskočil dozadu. Než se rty jeho biologického otce přiblížily, vrazil mu super facku. A Caffey se kvůli té síle párkrát na místě protočil.

Liola se z toho šoku snažil popadnout dech a najednou si vzpomněl, že vrazil facku svému vlastnímu biologickému otci. To mu přišlo jako něco, co by neměl dělat? Ustaraně se podíval na zem, jen aby si všiml, že se Caffey už dostal k jeho stehnům a otíral se o ně. Přitom si povzdechl: „Jů, lásko, dokonce i nohy máš teď dlouhé a štíhlé. Jak ses o ně tak dobře starala?”

Liolovi se najednou změnila tvář a nemohl si pomoct a druhou nohou Caffeymu uštědřil kopanec... Ale jeden kopanec nestačil na to, aby se zbavil této koaly na své noze, a tak pak započal se sérií kopů!

Mizerui vyrovnaně řekl: „Liola je vážně Susannin syn, dokonce Caffeyho i stejně mlátí. Caffey se po té facce protočil přesně o tři a půl otáčky a oba mají vzorce kopů velmi rytmické. Ale Sussana obvykle kopala tvrději a když Caffeyho mlátila, obvykle ječela něco jako 'Jdi k čertu' atd.”

Všichni slyšeli, co Mizerui řekl, zatímco se dívali na Liolu, co se zoufale snažil Caffeyho odkopnout. Ale Caffey se pevně držel a nehodlal se pustit. Pak se po Liolově noze pokusil vyšplhat ještě výš.

Kaiser a ostatní se nezmohli na nic jiného, než aby se tvářili divně.

„Co to kruci, takhle vážně nedokážu udržet vážnou nebo naštvanou náladu.”

Kaiser si založil ruce v týl. Srdce Dračího císaře nebo ne, koho to k čertu zajímalo! Všechny problémy, co Četa potížistů zažívala, vždycky otřásaly celou zemí. Každopádně vždycky přijdou na to, jak to vyřešit!

„Kaisere, honem mi pomoz.”

Liola za sebou táhl koalu na své noze, zatímco utíkal ke Kaiserovi a ostatním. Naprosto zapomněl na to, že zrovna před chvílí řekl Kaiserovi, aby se k němu nepřibližoval.

„Hahaha! Ne. Díky!” Kaiser se rozesmál. Pak se otočil na Daylighta, Meinana a Anežku a řekl: „Ať vás ani nenapadne zasahovat do toho dojemného znovushledání otce se synem! Kdybychom se do toho pletli, uhodil by do nás blesk z nebe.”

Daylight, Meinan a Anežka všichni přikývli, zatímco se snažili dusit svůj smích.

Liola utíkal k těm třem a přitom téměř bezmocným tónem křičel: „Kaisere~~”
---------------------------------------------------


~ Do teď nevím, jak se vlastně Liolovi podařilo Srdce porazit. Možná to bylo tím jeho komentářem, že jeho trénink s Gleem byl mnohem horší než Luciferův. Nebo možná že byl prostě tak sociálně "hloupý", že to Srdce zabalilo? ~

~ Příští kapitola je poslední! ~

<Předchozí>...<Následující>