DM - kapitola 207

Kapitola 207 – Anekdota z města Muno

„P-paní Nino, u hradní brány je skupina vozů s dopisem od pana rytíře Pendragona, co mám dělat?”

„'Skupina' vozů? Kde je ten dopis?”

„Tady.”

Pečeť z vosku na dopise byla rozhodně Satouova. Řekla jsem Yuyurině, aby nechala vozy čekat na nádvoří, a rozlomila jsem pečeť.

Cože? Nákladní list, co?

Bylo tam vypsáno velké množství jídla, kvůli kterému jsem nevěřila vlastním očím.

Přesunula jsem se k terase a shlédla jsem, pochopila jsem, že tento seznam – alespoň co se týče množství – nebyl lživý. Stačil pohled na zaparkované vozy.

„Můj ty světe, díky tomuhle nebudou lidé hladovět, ale kolik to jen stojí. Bude obtížné propočítat celkovou částku, co dlužíme.”

Předala jsem seznam Misoně, úřednici, co přišla místo Yuyuriny, aby zkontrolovala, jestli se to shoduje se zbožím ve vozech. Tato dívka byla zatvrzelá, takže se velmi hodila jen na takovou práci.




Nemohla jsem uvěřit historce o tom muži, co jsem si vyslechla od kupců.

Vyhladil démona, co zaútočil na město Gugurian? Nebylo to tak, že bych tomu nevěřila, neboť to byl nižší démon, ale nikdy jsem neslyšela o nikom, co by nižšího démona vyhladil bez jediné oběti. Zdálo se, že s ním bojovala i slečna Karina, ta holka je vážně... Víme, že je Satou celkem vytříbený, tak už ho rychle získej, jasné?

A navíc si ve vévodském hlavním městě vybudoval celkem hrozivé osobní konexe. Zdálo se, že tentokrát levně skoupil uzené jídlo od hraběte Houena, ale jak jen se mu podařilo získat laskavost toho hraběte, kterého je tak těžké potěšit.

Dokonce i pan Orion. Pokud bude dál nestabilní, Satou s největší pravděpodobností zvrátí jejich vztah pána a služebníka. Naštěstí Satou neměl ambice pozvednout se v moci.

S takovým množstvím jídla hádám, že ho můžeme trochu rozdat i vesnicím.

I otrokům, co pracovali ve městech a na zúrodnění nové půdy, dejme místo platu jídlo. Hádám, že nechám Misonu a Yuyurinu tvrdě dřít, aby vypracovaly podrobnosti.




Ale zdálo se, že jsem toho muže nesprávně pochopila.

Poté dorazili další tři skupiny vozů o stejné velikosti.

To samo o sobě bylo už celkem dost, ale šokoval mě obsah dopisu, co od Satoua donesla slečna Karina.

Psalo se tam, že několik dílen souhlasilo, že do města Muna pošlou studenty na výměnu. Ačkoli normálně bylo třeba protrpět výjimečnými těžkostmi, aby to přijali, neboť nechtěli šířit své technologie.

Můj ty světe, i když odmítl to postavení Zvláštního prostředníka, vlastně to dělal— ne, udělal něco mnohem většího, než jsem čekala.

Zatímco jsem si vychutnávala pečivo zvané munská rolka, co vrchní kuchařka Gelt přinesla, lámala jsem si hlavu s tím, jak ho odměníme za tato dosažení.

Nemáme ani peníze, ani poklady. Už jsme mu dali šlechtický titul. Mělo by být vhodné ho z čestného rytíře jmenovat řádným rytířem, ale ten muž o to neměl zájem. Pozvednout ho na vyšší titul by potřebovalo doporučení jeho veličenstva krále. A také tu byly ženy, co?

Dokonce i pan baron měl přece jenom druhou manželku.

Ten muž by pravděpodobně neodmítl, pokud se bude moct oženit s mladou dívkou.

Mám z té vesnické dívky jménem Totona udělat adoptovanou dceru pana barona?

Bolelo mě, že bylo možné, že se ten žert stane skutečností.

„Můj ty světe, měla bych o tom přemýšlet mnohem řádněji.”

Nemohla jsem si pomoct a takhle jsem zabručela, zatímco jsem poslouchala řev sira Zotora a slečny Kariny, co bojovali venku.

Kdybych jen byla o 20 let mladší.

Zatímco jsem si pomyslela něco tak bláhového, zhluboka jsem se nadechla.

Bylo nesnesitelné, že mi přibylo starostí, zatímco se správa území zlepšila, víte?
-----------------------------------------------


~ Na území Muno zůstaneme i v další extra kapitole. ~



Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>