OSO - kapitola 13 (3)

Byly to bílé jednodílné šaty, co zakrývaly asi jenom půlku zad. Nakonec k tomu byly krátké spodky jako ohled vůči mě, co nesnášel sukně, ale lem šatů byl tak dlouhý, že je naprosto skryly.

„Hej, Cloude! Co má tohle znamenat!”

„Jéé! Yunina proměna!”

Do Magina ustaraného výrazu se vrátila vitalita, Myu a ostatním zářily oči.

„Hm, sluší ti to. Yun.”

To nemyslím! Neprohlédl jsem si je, protože jsem je dostal směnou, a oblékání bylo jako proměna hrdiny. Ale no tak!

„Nechci nosit tak třepotavé oblečení!”

„Co to říkáš! Tvé útlé tělo. Nádherné černé vlasy, černé oči. Nemůžu takový neopracovaný drahokam nechat nevyleštěný!”

Cloude to ve své odpovědi tak nějak zdůraznil! Zakryl jsem si uši, abych to už dál neposlouchal, a dřepl jsem si.

„Čistě bílé jednodílné šaty mají krásu podobnou prostým pannám běžícím v létě zahradami. Máš černé vlasy. Ačkoli černá a bílá spolu kontrastují, obě barvy symbolizují čistotu. Není moc věcí, co by se k sobě takhle hodily. Vím, že nesnášíš sukně, a tak tam jsou kraťasy. I kdyby se ti zvedla sukně, nebude v tom žádná sprostota. Jen si to představ, vítr ti zvedne šaty. A zatímco ochrání tvou čistotu, můžeš ukázat svůj sexepíl bez přehnané erotiky! Honba za krásou není jenom erotika!”

Tenhle člověk, co to tady před dívkami zdůrazňoval?! Byla tu moje mladší sestra!

Navíc se tvářil jako člověk uprostřed práce, co hodláš udělat s touhle atmosférou.

Křik v mém nitru zplodil jediný ustavičný zvuk.

Bylo to tleskání, Rirei se dívala na Clouda se záhadným pohledem úcty.

„No ano. Nádherné ženy by měly být opravdu takové. Měly by chránit svou čistotu, ale zároveň se musí chtít chovat trochu špinavě. Úžasný nápad. A ten přístup, zasloužíš si být nazýván mým kolegou.”

„Když je tu někdo, kdo tomu rozumí, taky mě to potěšilo. Co kdybychom si vyměnili názory, co hrdlo ráčí?”

„Fufufu. Ano, určitě. Co takhle příště téma gotické lolity?”

„Zajímavé.”

Ne, ti dva, proč se začínají tak rozpalovat? Kohaku, bez ironických argumentů to nepůjde. Prosím, funguj normálně.

„Ups, zapomněl jsem.”

„Co jako.”

Celý otrávený jsem na Clouda zahlížel.

„Dej mi brnění. Při opravě mu zvýším řád. A taky tohle.”

Poslal jsem brnění po směně a naopak jsem dostal předmět, co se přede mnou zmaterializoval.

„Až budeš vařit, určitě si to obleč.”

Byla to prostá zástěra. Na koncích byla našitá roztomilá ptáčata z plsti.

„Už s tím přestaň!”

Zároveň s tím, co jsem vykřikl, moje pěst narazila do Cloudova břicha.

V reakci na můj úder z otočky Cloude na místě padl. Jeho partner mu začal dávat kočičí pěsti do hlavy, aby mu vyléčil srdéčko. Samozřejmě jsem tu majestátnou postavu zvěčnil screenshotem.

Pak jsem členy své družiny představil družině své mladší sestry.

„Ehm, tahle žena je Magi. Je to kovář, vždycky jsem jí donášel lektvary. Hej, kupovaly jste si Modré lektvary u Magi v obchodě?”

„Já jsem kovářka Magi. Ráda vás poznávám. Tohle je můj partner, štěně Rickle. I když říkám tohle, některé tváře už znám.”

Rozkošný Rickle, kterého Magi zvedla přímo před nimi, si uzurpoval pohledy žen. Magi se suše usmála.

„Další... no, nechce se mi ho představovat, ale... Cloude. Krejčí, co se specializuje na látkové a kožené brnění. A jeho partner Socks.”

„Moje představení bylo odbyté.”

Cloude se zvedl, jako kdyby se nic nestalo. Měl jsem do té rány vložit značnou sílu. Abych se ujistil, že příště nevstane, budu do toho muset napakovat víc síly.

„Samozřejmě. Chlápek, co se před mou mladší sestrou vymyká kontrole, si nezaslouží žádné ohledy.”

Socks zahákl své drápky do Cloudova pláště a vertikálně mu vyšplhal na rameno. Všichni se dívali na rozkošnou černobílou kočku, kterou jsem jim představil.

„A taky tu je řezbář Lyly. Magi, kde je Lyly?”

„Když jsme od tebe dostali zprávu, požádala jsem Lylyho, aby šel najít víc surovin... ale zdá se, že už je zpět.”

Lyly vyšel z lesa z opačné strany, než jsme přišli my. Na rameni mu šikovně sedělo načervenalé ptáče.

Lucato ze sebe vypravila: „Magi, Cloude, Lyly... nejlepší řemeslníci. To je poprvé, co vidím všechny na jednom místě.”

„No, přece jenom nejsme pořád spolu, máme svoje vlastní obchody. Lucato.”

„...?! jak to, že mě znáš?”

Lucato to vyplašilo a Magi se usmála jako dítě, kterému se vyvedl kanadský žertík.

„No, pamatuju si stálé zákazníky, co chodí do mého obchodu. Obzvláště hodně jsem o tobě slyšela od Myu.”

Jak Magi věcně mluvila, Lucato trošičku zahlížela na Myu, zdálo se, že byla trochu netrpělivá.

„A-ale dívky si spolu rády povídají, ne? Luko, ty bys to měla chápat, ne?”

„Chceš tu nejlepší zakázku, ale nemáš dost peněz. Všechno to vím.”

Dozvěděli jsme se něco trapného a uzardělá Lucato proti Myu silně namítala. Jak to Magi viděla, honem změnila téma.

„Takže... co kdyby Yun, co se zapletla do maléru, představila mláďata, co s sebou přivedla.”

Magi měla na tváři úsměv, ale zdálo se, že v tónu jejího hlasu byl znát hněv. Jak se mi zkřivila tvář, mladý jednorožec vedle mě předstoupil.

„Ehm, tohle je malý jednorožec, jmenuje se Ryui. Vlastně, i když se ke mně přidal včera... neukázal se na veřejnosti a já jsem ho nepojmenoval. A tohle je černá liška, kterou jsem chránil na místě problému. Za všechno se omlouvám.”

Ukázal jsem jim mladou lišku. Hluboce spala a nejevila známek, že by se hodlala vzbudit.

„Teď si trochu odpočineme a budeme si chvíli povídat.”

Posadili jsme se u prostého stolu a já jsem si konečně mohl oddechnout.

Myu a ostatní, co se neúčastnily popisu události, se snažily najít si místo na spaní. Stany jim dneska shořely. Měly jeden náhradní stan jako kořist z netvora, slyšel jsem, že ho použije Lucato.

Nevěděl jsem, co mám říct, a tak jsem pomalu a tiše začal povídat.

Od včerejška po dnešek. Řekl jsem jim všechno, co se včera stalo a o čem jsem ještě nemluvil. Zamíchal jsem do toho i svůj názor. Mluvil jsem o věcech, co se staly, i když jsem si to ještě sám nesrovnal v hlavě.

Cloude a Lyly při poslouchání připravili pelíšek pro malou lišku. Když jsem skončil s vyprávěním, nastalo mírně dlouhé ticho. Magi pak vydechla s ponurým výrazem na tváři a konečně promluvila: „Za takovou chvilku jsi toho vážně zažila spoustu, Yun. Zaujal mě ten prokletý šperk, ale tohle řeknu jako první – přestaň být tak zbrklá.”

„Dobře. Omlouvám se.”

„Ach, správně. Na fóru se to Vypuknutí požáru bere za vtip. Když si pomyslím, že ses do toho incidentu zapletla. Yuncchina zbrklost mi přijde prvotřídní. Ale... jsem vážně rád.”

Magi a Lyly to ze sebe dostali, byli šťastní, že jsem byl v bezpečí. Měl jsem slzy na krajíčku. I když jsem měl družinu, co se o mě bála, byl jsem tak zbrklý, omlouvám se.

„Yun. Zdá se, že se to dotyčné mládě probudilo.”

Možná to bylo v reakci na naše hlasy, ale Cloude si všiml mdlé reakce a přivolal nás. Mládě černé lišky, co do teď spalo, bylo vzhůru.

Možná to bylo kvůli rozdílu v místech, kde spadlo a kde bylo nyní. Nebo možná že se bálo neznámého místa, ale malé lišče napjalo své malé tělo a jak se probralo, bylo značně ostražité.

Stálo na chvějících se nohou a ocas a srst měla zastrašujícně naježenou. Ať jste se na to dívali, jak chtěli, ta ubohá postava mohla být akorát bluf.

„Ech? Probudilo se. Hej, sestři. Tak nějak má ostražitost na MAX.”

„Já vím. Lidi, moc ji nedrážděte. Vyděsíte ji.”

Jak na mě Myu zavolala, když si postavila stan, mladou lišku to vyděsilo a trochu se vzdálila.

Tohle malé zvířátko určitě začalo vážně nedůvěřovat lidem po tom všem, jak se k ní ti chlápci chovali... hej, nejnovější AI je až příliš úžasná. Ostražitost vůči lidem na základě funkce samoučení. Tahle hra se až příliš hnala za realitou.

Když se k malé lišce pokusil někdo přiblížit, očividně ji to vyděsilo. Zatímco jsem přemýšlel o tom, že to je celkem šok, hladil jsem Ryuia po hlavě, jak se mi lísal k pasu, a připomněl jsem si: „Prostě na ni prozatím dohlídneme. To by mělo stačit.”

S Ricklem a ostatními jsme se setkali za naprosto jiných okolností, dohlídneme na ni a uvidíme, jestli se její stav zlepší. Jak se dalo čekat, dokonce ani Myu se násilím nedotkne mladé lišky, jejíž pocity byly směsicí úleku a zastrašování. Kdybych už měl něco říct, zrovna ona byla nejvíce popletená tímto liščiným vzezřením.

„Takže, stejně nic nezmůžeme, ani když na to mladou lišku budeme dávat pozor. Není na čase, abychom rozhodli o odměně pro družinu, co zachránila Yun?”

To, co Cloude řekl, posloužilo jako spoušť a pohledy všech se odvrátily od mladé lišky. Jelikož pohledy, co se na ni soustředily, zmizely, ta nit pociťovaného napětí zmizela a mladá liška se zhroutila do pelíšku. Když jsem si to potvrdil, znovu jsem se soustředil na diskuzi.

„Takže pravděpodobně potřebujete obnovit odolnost zbraní a brnění, nahradit zničenou zbraň pro Lucato, předměty typu lektvarů a jídlo, vyhovuje to tak?” zavolal jsem na Lucato, co odpočívala poté, co si postavila stan.

„Ano. Vyhovuje. Nebo spíš mám pocit, že toho dostanu příliš...”

„Moc se tím netrap, jen děláme, co chceme.”

„Ale...”

Lucato neměla pocit, že by to mohla přijmout. Já si myslel, že to je přiměřené. Mohlo to skončit tak, že by všichni shořeli v plamenech a vrátili se. Když uvážím tohle, přišlo mi to celkem levné. Ale Lucato to absolutně nepřesvědčilo.

„Hmm. Tak co takhle. Místo abych ti zbraň nahradila, udělám ti jednu na zakázku. Později ti udělám dokonalou zbraň. Zrovna teď můžu vyrobit ocelový meč, co ty na to?”

„Eech?! Už jsem řekla, že to je moc!”

„Na oplátku... co kdybychom si směnili předměty. Co vy na to? Je to oboustranný obchod.”

„...Hmm. Nikomu to nevadí?” zeptala se Lucato ostatních členů družiny včetně Myu a všechny souhlasně přisvědčily.

„Tak prosím.”

„Dobrá, mám to udělat hned?”

„Magi. Pořád jsme něco neudělali. Musíme ocenit ty vzácné zbraně, co Yun našla.”

„Správně, zapomínat není dobré.”

Z inventáře jsem vytáhl válečnou sekyru, pár dýk, magickou hůl a dlouhý luk. Myu a ostatní se o ty zbraně zajímaly a přišly se podívat blíž. Ale neměly odpovídající Smysly, takže je nemohly identifikovat.

„Hohoo, mají zlověstné vzezření. Sekyra, co se rudě blýská, je podle mého gusta.”

„Jestlipak jsou ty dýky moje? Magicchi, identifikuj je, prosím. Já identifikuju hůl a luk.”

Jak to řekli, tváře těch dvou se změnili, jak začali zbraně identifikovat, a už nepůsobili tak lehkovážně, byli napnutí. Ale bylo to napětí zbarvené potěšením a ne nějaké temné napětí.

„Hele... Magicchi, jak to vypadá u tebe?”

„Hmm. Obě mají stejný výkon. Ach jo, vývojáři mají celkem pěkné záliby.”

Zatímco to řekli, předali odpovídající zbraně jejich uživatelům.

Dlouhý luk vlčího velitele [zbraň]

Dlouhý luk, co používal odborník ostrostřelec zvířecího lidu, vlčí velitel.

ATK+25

Jenom tohle? Pomyslel jsem si. Protože to z nějakého důvodu mělo podobný výkon jako nůž, co mi Magi vyrobila. Byla to zbraň podřadná té, co udělal Lyly.

Ale překvapila mě ta zpráva, co se začala potom objevovat.

[Dodatečným účinkem této zbraně je, že může přidat 15 dodatečných účinků. Jelikož je to jedinečné vybavení, nelze ji ukrást a nelze ji zničit. Ačkoli můžeš volně mazat dodatečné účinky, pokud je chceš znovu přidat, musíš provést stejný proces podruhé.]

„Kukuku... dát řemeslníkům základní tělo, co se dá upravit. Mají dobrý vkus. Vývojáři.”

Cloude byl šťastný a vydal ze sebe podivný smích. Ne, chápu, co chceš říct, ale ta atmosféra byla děsivá.

Další byla Magi, co řekla: „Co jiného čekat od OSO. Dát mi příležitost udělat si zbraň jenom pro mě.” A pohladila sekyru se šťastným výrazem.

Byla řada na Lylym. „Pokud by dávali takové švindl-zbraně, popírá to existenci řemeslníků,” řekl.

No ano, pokud by lidé dostali zbraně, co byly lepší, než když se jen tak vyrobí, vážně by to zničilo všechnu radost. V tomhle ohledu měl pravdu.

Ale stejně...

„...zrovna teď nemám jasno v tom, jak to upravit, co s tím mám dělat?”

Znovu jsem se podíval na luk, co jsem držel.

Rozhlédl jsem se po svém okolí, Myu zírala s úžasnou jiskrou v očích. No, vím, že tohle bylo něco úžasného, ale pokud se na to Myu dívala tak hamižně, začal jsem se cítit nervózně z jiného důvodu.

„Poslouchej. Tahle věc, je super vzácná! Magická zbraň, kterou si můžeš předělat, jak jen chceš. Kdyby to šlo, přepadla bych tě kvůli tomu, tak moc ji chci.”

„To je nebezpečné. Hoj, nechci, aby mě PK.”

„Aach, je tu možnost, že tě PK. No, i když se to nedá ukrást, zdá se, že lidi by to udělali ze závisti.”

„Magi, co to říkáš tak ledabyle.”

Jak jsem jí zíral do očí, odpověděla s „ahahaha, to byl žert” a zamávala rukama. Ale já jsem vůbec neměl pocit, že by to byl žert.

„Yuncchi, díky za ty nejlepší zbraně.”

„Jo, nejvyšší motivací ve hře je vylepšovat vlastní vybavení. Vážně z toho mám radost.”

To řekli Lyly a Cloude a vypadali potěšeně. Cítil jsem, jak mě z toho svrbělo na zádech.

„Netrap se tím. S tímhle je celá historka u konce, ne? A později Cloudovi pošlu screenshoty ze dna jezera. A taky, Lucato a ostatní, lektvary, že? Řekněte mi, jaké druhy a kolik potřebujete. Do zítra je připravím.”

„Já udělám Luce meč. Celý den jsem hledala rudu, takže mám dost materiálu. Yun, ty použiješ drahokamy, že?”

Začali jsme jednat a dělat to, co jsme měli.

Magi mi předala drahokamy, co dneska našla, a začala vyrábět meč pro Lucato. Cloude začal mluvit o nynější situaci, zatímco spravoval brnění, moje i pro ostatní. Pohledem se toulal sem a tam, zdálo se, že se díval na informační vývěsku. To bylo celkem zručné.

To samé platilo o Lylym. Zatímco obnovoval odolnost holí, mluvil s Kohaku a Rirei. Předpokládal jsem, že to z větší části bylo ohledně identifikace předmětů.

A já—

„Yun, dnešní odměna je jenom jeden předmět.”

„Tohle je... Sladká továrna?”

„Ano. Je to kořist ze Sladkých stromů. A taky kniha, co jsme získali z Časomarných nůžek. Nedokážeme ji přečíst.”

„Tak to ji nepřečtu ani já... ale chci si ji přečíst. Takže kde je ta knížka?”

„Ehm, teď ji má Cloude. Zdá se, že si ji později přečte.”

Cloude ta slova pravděpodobně zaslechl a mávl rukou tímhle směrem.

Záviděl jsem Cloudovi, že si tu knihu mohl přirozeně přečíst. Pohled na seřazené knihy ve sbírce, to by mohlo být mistrovské dílo. Chtěl jsem si přečíst knihu, co jsem nemohl přečíst.

A jak jsem se ponořil do této klamné představy, Lucato mě vtáhla zpět do reality.

„...takže, Yun?”

„Ano?”

„Mám vysoká očekávání. Ohledně sladkostí.”

Rozkošné dívky se na mě s radostí a štěstím usmály. Ano, pro dobro sladkostí, pro dobro zákusků.

Jelikož bylo nemožné pracovat v noci, uvařil jsem a udělal jsem sladkosti, pilně jsem připravil lektvary z materiálů, co jsem nasbíral. Ovocné želé, co se mi podařilo udělat, si necháme zítra na snídani.

Když jsem skončil se svou prací, na chvilku jsem obrátil pohled ke spící mladé lišce.

„Hm? Copak, sestři?”

„Ne, vlastně nic? Dneska jsem unavený, takže už půjdu spát.”

„Ach, hm. Dobrou noc.”

„Dobrou noc.”

Všem přítomným jsem popřál dobrou noc a když jsem si vzal krabici s mladou liškou, zamířil jsem do srubu. Ačkoli včera šel spát ze všech nejdřív Lyly, dneska na mě padla ospalost, jen co jsem se rozhodl jít spát.

Zatímco jsem si dával pozor, abych nepomačkal ty neznámé jednodílné šaty, položil jsem se na postel.

Mladou lišku jsem jemně, abych ji nevzbudil, položil vedle už spících Rickle, Socks a Neshiase.

Když jsem znaveně zavřel oči, moje vědomí okamžitě padlo do temnoty.

Mojí poslední myšlenkou bylo, jo, jsem celkem unavený. Takový dojem. V pořádku jsme přežili třetí den.
-----------------------------------------------


~ Další kapitola bude také akční, téměř celá o pomstě. A setkáme se s postavami, s kterými jsme se už dlouho anebo vůbec nesetkali. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>