DM - kapitola 205

Kapitola 205 – Neštěstí ve městě Puta (1)

~ Z pohledu Kona, chlapce z města Puty. ~

„Keno! Našla jsem stopu. Tahle zvířecí stezka je určitě ta, co goblini používají.”

„Dobrá, dobrá práce, Gadi. Až se vrátíme, pozvu tě na spoustu piva.”

„Tsk, ty lakoto. Kup mi nějaké lepší pití, jasné?”

Gadi zvedla větev a bodla jí do pár spadlých listů, ale já jsem vůbec neviděl, kde ta stopa .

„Hej, Gadi. Kde je ta stopa?”

„To máš místo očí díry? Tohle tady je goblinní trus, vidíš?”



Gadi do mě šťouchla, ale taky mi to řádně řekla. Ale nebylo třeba, aby mě popadla za hlavu a ukázala na tu stopu...

Blízko, příliš blízko!

Ten trus se mi přilepí na tvář!

Byl dobře skrytý pod spadlým listím. Jak vůbec byla schopná najít takové místo?

Kruci, Kena nevypadala pobaveně.

„Přestaňte šaškovat, pojďme rychle.”

„Dobře.”

„Uj~”

„Dobrá, počkejte na mě.”

Rychle jsem sebral batožinu, co jsem hodil na zem, a naložil si to na záda. Na pravé umělé ruce jsem měl provázky k zavěšení batožiny, takže levou ruku jsem měl volnou. Mít jednu ruku volnou, když takhle kráčím do kopce, bylo vážně užitečné. Neztrácel jsem rovnováhu a nekutálel jsem se dolů jako dřív.


~~~{≧∀≦}~~~{≧∀≦}~~~

„Víc 5kloň hl4vu.”

„4uch, ř3kn1 7o, n3ž mě pr4š7íš.”

P0m1, c0 53 5krýv4l4 53 mn0u, mě uh0d1l4 d0 hl4vy. P0m1 53 rychl3 uchyl0v4l4 k nÁ51lí.

M0m3n7álně j5m3 př1pr4v0v4l1 př3kv4p1vý ú70k n4 g0bl1ny, c0 j5m3 k0n3čně n4šl1. Vyp4d4l0 70, ž3 51 v h0r5ké j35kyn1 děl4l1 p3vn057.

Dv4 g0bl1n1, c0 57ráž1l1 vch0d, žvýk4l1 něj4ké 5yr0vé m450.

K3n4, c0 53 př1bl1ž0v4l4 z druhé 57r4ny, d4l4 51gnál.

P0m1 4 G4d1 p0už1ly krá7ké luky 4 z4ú70č1ly n4 dv4 g0bl1ny př3d j35kyní. Šíp, c0 vy57ř3l1l4 P0m1, 53 g0bl1n0v1 z4b0dl d0 ú57 4 j3dn0u r4n0u h0 z4b1l. 4l3 G4d1n šíp byl mírně m1m0 4 z45áhl p4ž1 4 n3p0r4z1l h0. P0m1 5pěšně vy57ř3l1l4 d4lší šíp, 4l3 byl0 mírně p0zdě.

„Gugyor41, guru, g3ror44.”

Z47r4c3ně, př3kv4p1vý ú7ok n3u5pěl.

Pom1n šíp gobl1n4 z45áhl 7ě5ně po7é, co z4kř1č3l. Byl 7o j3d1ný úd3r do 5pánku. Pom1n4 5chopno57 5 luk3m byl4 úž45ná j4ko vždycky.

Gobl1nní kř1k u574l, 4l3 v j35kyn1 7o z4č4lo hluč37.

K3n4 4 B4h4n4 př353k4ly k3ř3 4 př3d j35kyní d4ly rozk4z k ú7oku, 74ké j5m3 vyr4z1l1 z k3řů k ú7oku.

Gobl1n1, co 53 v4l1l1 z j35kyně, 53 574l1 obě7í K3n1n4 4 B4h4n1n4 krá7kých kopí. Obě gobl1ny z4bíj3ly j3d1nou r4nou. Ú7oč1l1 n4 ně d4lší gobl1n1, 4l3 7y dvě využ1ly š4nc3, když gobl1ny pol3k4l4 5mr7 j3j1ch přá73l, 4 koply j3, 4by 51 uděl4ly 7rochu pro57oru.

74ké j53m č3l1l gobl1nnímu ú7oku, z47ímco j53m 53 5krýv4l z4 š7í73m, co j53m měl př1p3vněný k umělé p4ž1. Moj3 zbr4ň n3byl4 74k dlouhá j4ko zbr4ně 7ěch dvou, 74kž3 pokud j3j1ch ú7ok pok4ždé n3vykryju, z4b1l1 bychom 53 n4vzáj3m.

53kl j53m gobl1n4 do 573hn4, co j53m v1děl m3z3rou v m4lém š7í7u, p4má7kovým m3č3m, co měl zlom3ný hro7. Obvykl3 způ5ob1l j3nom m4lé zr4nění 4 já p4k pro71vník4 dodělám, když ho 7o o5l4bí. 4l3 73n7okrá7 7o bylo 7rochu j1né.

~~~~~~~{≧∀≦}~~~~~~oMLouVÁme se, ALe práVĚ JSTe narAZIli na APrílOVÉho šOTka, něJAKou DObu potRVá, nEŽ Ho chYTÍMe. ~~~~~~~{≧∀≦}~~~~~~~
 
Sek.

Zatímco jsem zdánlivě slyšel takový zvuk, můj meč se snadno prosekl prostředkem goblinova stehna. Cože? Takhle ostře.

„Kone! Nezastavuj se!”

Goblin, co padl kvůli Gadině kopnutí, vyskočil ze země ke mně.

Navíc útočil ze strany, kde jsem zrovna máchl svým mečem. Správnou odpovědí by bylo strčit do toho goblina přede mnou a použít zpětný ráz, abych unikl dozadu. Ale to bylo nemožné.

Toto mé bezmocné já bylo jen stěží schopné udržet si fyzickou sílu.

Kdybych měl moc jako Kena a ostatní, mohl bych ho kopnout, ale pokud bych teď zvedl nohu, goblin strčí do štítu a srazí mě na zem.

Nakonec mi goblin zabořil tesáky do boku, zatímco jsem přemýšlel pořád dokola. Bezděky jsem vyjekl. Vzpomněl jsem si na akutní bolest, když mě kdysi kousli.

Ta bolest nepřišla bez ohledu na to, jak dlouho jsem čekal. Goblin, co se mi zakousl do boku, doširoka rozevřel tlamu, jak se snažil sežvýknout mé tělo.

„Kone, vraž do něj loktem!”

Udeřil jsem goblina do hlavy dle Keniny rady, než jsem o tom mohl přemýšlet.

Toho goblina, kterého jsem překvapivě snadno setřásl, pak zabila Pomi, co přispěchala se svým krátkým mečem.

„Díky, Pomi.”

„To už je jedno, prostě se soustřeď.”

„Dobře!”

Sekl jsem po goblinovi, co mi škrábal po štítu, a dorazil ho. Obvykle jsem musel seknout víc než desetkrát, než goblina porazím, ale teď jsem ho porazil jen po třech seknutích.

„Dobrá, Gadi, dávej pozor na ostatní gobliny, co vylézají z jeskyně. Bahana a já ulovíme gobliny, co budou přicházet ke vchodu do jeskyně. Pomi a Kon nasekají zelené dřevo na dýmění— ups, Kone, kousl tě goblin, co? Nejdřív si to vyleč.”

He? Tak mě tak napadá, nebolelo to.

Ten plášť, co jsem dostal od váženého šlechtice, byl zamazaný bílými slinami goblina, ale nebyla v něm žádná díra. A na bílém brnění, co mi chránilo bok, nebyla ani stopa po goblinních tesácích.

„Obvážu ti to, sundej si brnění.”

„Ohledně toho, nejsem zraněný, Pomi.”

„Heee? To nemůže být pravda? Ten goblin se zakousl veškerou silou, ne!”

Pomi mi silou vyhrnula plášť. Ustoupila, když zkontrolovala, že mi z boku netekla žádná krev. Po té výměně se pohledy ostatních tří střetly.

„Hej, Keno. Tenhle kluk Kon vážně není zraněný.”

„Myslela jsem si, že to je jen plášť z normální vlčí kůže, ale mezi kůží je něco hladce všité. Zdá se, že ho to ochránilo před goblinními tesáky.”

„Hej, přestaň ten plášť natahovat.”

Bylo by drahé, kdybych musel někoho požádat, aby mi to spravil.




Sbíral jsem větve, co Pomi odsekla sekyrkou, a vázal je do svazků velikosti mé paže. Kvůli tomu, že Pomi zbrkle sekala větve, bylo tu spoustu spadlého hmyzu. Uvítal bych, kdyby to byly kulaté housenky, ale skarabové mají krovky, co se špatně odstraňují, a nejsou dobří. Neměl jsem je rád.

Když jsme skončili se sbíráním zeleného dřeva, vrátili jsme se zpět ke Keně a ostatním.

Kena nasekala tenkou dýmovou tyčinku, co koupila od alchymisty, na správnou délkou a zapíchla ji do nasbíraného zeleného dřeva. Nakonec to potřísnila trochou oleje a zapálila to křesadlem.

Spolu s plamenem se objevil žlutý dým.

Ueee, to smrdí.

Navíc mi slzely oči.

Pomi, co ten svazek dostala od Keny, ho hodila do jeskyně.

Jeden po druhém se z jeskyně objevilo pět goblinů, které ten dým vyhnal. Zoufale jsem máchal svým mečem po goblinech, co vyšli.

„Keno, ten dým vychází támhle.”

„Tsk, je tu další východ, co? Gadi, jdi s Bahanou k druhému východu.”

„Eech~ sníží se mi podíl.”

„Tuhle várku si rozdělíme rovným dílem, tak si přestaň stěžovat a jdi.”

„Tak jo~”

Gadi rychle odspěchala na místo, odkud vycházel dým, a Bahana ji po dlouhém zpoždění následovala.




Z té jeskyně jsme ulovili celkem 21 goblinů. Já porazil jenom tři gobliny. Na rozdíl od dřívějška jsem nebyl nijak zraněný, ale můj meč tak nějak nedosáhl na cíl, takže mi trvalo dlouho, než jsem je porazil. Chci být rychle tak zručný jako Kena a ostatní.

He?

„Co se děje, Kone?”

„Támhle na té hoře se něco leskne.”

„Kde?”

Když jsem se kvůli tomu světlu na hoře bezděky přestal pohybovat, Gadi si toho bystře všimla. Z toho místa, kam jsem ukázal, už nevycházelo žádné světlo.

„Vážně se to tam lesklo.”

„Ach, dobrá práce, že jsi to našel. Pravděpodobně je to odraz slunce od hrotu kopí.”

„Jsou to další magičtí lovci? Řekli jsme šéfovi, že hodláme zaútočit na tuhle horu, a další 2 až 3 dny by tu nikdo neměl být.”

„Možná někdo pronásledoval gobliny z druhé strany hory?”

Bylo by zlé, kdybychom se prali o netvory s jinou skupinou magických lovců. Kdyby to byla Goutsova skupina, obklíčili by nás a vzali by nám všechny magická jádra, co jsme do teď nasbírali.

„Ta hora za tím je Dvojhora. Žádný magický lovec by nešel zbrkle na horu, kde se objevuje Hydra. Kdyby tu byli lidé s takovou odvahou, už dávno by odešli do Labyrintového města, aby se stali průzkumníky.”

Pokud se nepletu, Hydra je legendární netvor, co se objevoval ve starých pohádkách nebo proti hrdinům a rytířům.

Ale to potom znamenalo... kdo tam byl?




„Kdo je tam?”

Kena namířila hrotem kopí do keřů.

„To jsem já, já. Nestřílejte.”

Velký zaječí muž s jedním okem spolu s pěti zvířecími lidmi z různých ras.

„Co, to je jenom Orudo, co? Nejdete na horu na severu?”

„Jo, to bylo naším cílem, ale...”

Kena tlačila na Oruda, co se zdráhal to říct. Kena byla arogantní jako vždycky.

„Katabane řekl, že na Dvojhoře je nějaká podivná skupina, a tak to prozkoumal. Ale ta divná skupina evidentně míří do města Puta. Tihle lidi tam mají rodiny, takže jsme se rozhodli hned vrátit.”

Hee, zvířecí lidi přece jenom myslí na své rodiny.

„Hoj, jsi si tím jistý?”

„Jo, není o tom pochyb.”

„Hej, hej, zastavte je.”

Katabane, co pocházel z rasy nelétavých ptáků s peřím jenom na jedné své straně, ukázal na to místo, které se předtím lesklo, a utrousil něco ke svým společníkům.

„Hej vy, teď tu mluvím s Kenou. Ten povyk si schovejte na později.”

„Šéfe. Tím to není. Katabane řekl, že v té skupině byla Hydra.”

„Haa? To ta skupina prchá před hydrou nebo tak něco?”

„Keno, tak to není. V horách před Hydrou nikdo nedokáže prchnout.”

Ehm, prosím, mluv jasněji.

Rozhlédl jsem se po ostatních, co by mě mohli poučit. Střetl jsem se pohledem s Pomi. Bohužel se zdálo, že ani Pomi to nevěděla.

„Jinými slovy, to, co? Nějací lidi, co si Hydru vydržují jako domácí zvířátko, míří k městu Puta.”

„Tak to vypadá.”

„Eech! To je strašné.”

Konečně jsem pochopil, o čem Orudo mluvil. I když mě to jenom trochu překvapilo, Gadi mě uhodila do hlavy. Fufuhn, díky helmě od váženého šlechtice to nebolelo. Jako kdyby Gadi slyšela, co jsem si v duchu pomyslel, štípla mě do obou tváří a zatahala.
-----------------------------------------------


{≧∀≦}
{≧∀≦}




Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>