Povídka - Svatá (lol)

Svatá (lol) je stavitelka praporů smrti

~ Aneb variace na otome hry / dating sims, kdy hlavní hrdince padají k nohám všechny mužské postavy. ~

„...To stačí, jen to musím vydržet, to jsem si myslela... ale, ale už jsem na pokraji svým sil!”

Copak chce tahle osoba zemřít?

To jsem si pomyslel, když jsem zaslechl výrok „vážené Svaté”.

Takže abychom pokročili v příběhu, je třeba prostého vysvětlení.

Vypravěčem jsem já, jeden ze sluhů Jeho Výsosti korunního prince.

V zemi, kde žiji a která se jmenuje Rizenheim, se jednou za sto let povolá Svatá z jiného světa. Co se týče důvodu, je to proto, že jednou za sto let se musí provést rozsáhlá očista země. A to zvládnou jenom lidé z jiných světů. Proto se na hradě pohostinně staráme o Svatou ženu.

...Ale Svatá tentokrát. Je to urážlivě bláhová dívka.

Aby si našla muže s pohlednou tváří, tetelila se sem~ a tetelila se tam~ Byla roztěkaná jako motýl hledající nektar. Bylo by v pořádku, kdyby to bylo jenom tohle, ale dokonce má své vypočítavé stránky. V té době měla Jeho Výsost obočí skvostně nakrčené. A úsměv mého pána, Jeho Výsosti Gilberta, se proměnil na úšklebek.

Kvalita tváře byla pro šlechtu také zbraň. Pokud jde o schopné mladé muže, na hradě jich bylo spoustu. Jelikož jsme se k vážené Svaté nemohli chovat špatně, Jeho Veličenstvo přišlo s nápadem, abychom váženou Svatou obklopili známými šlechtickými mladými dámami z vyšší společnosti.

Proto byly předvolány dcery tří lidí a mladé dámy ten úkol evidentně přijaly s vytříbeným úsměvem.

Až do té očistné výpravy byla vážená Svatá na lovu muž—...hm! Lapání m—......... hm! ….každopádně její úsměv, zatímco byla v pohybu, bylo něco hodné obdivu. Když vážená Svatá vyrazila z hradu, hradní sluhové v duchu mazaně zatleskali.




A byla tu další osoba, kterou bylo nutné zmínit.

A to byl třetí princ této země, pan Diruol.

Tento princ, nedalo se to zmínit nahlas, ale byl mírně chabé mysli. Jak by to bylo dobré říct, jeho zorné pole se nesmírně zúžilo, jakmile mu na něco padl zrak?

Například předpokládejme, že se váš kamarád zapletl do podvodného podnikání a představil vám ho. Předpokládejme, že jste si vyslechli vysvětlení svého kamaráda a přišlo vám na tom spoustu věcí podivných.

Normálně byste si to nejdřív ověřili. Ale Jeho Výsost by se nechala oklamat. Pokud by ten kamarád řekl, že to je v pořádku, bez jakéhokoli opodstatnění by mu věřil. To bylo pro člena královské rodiny něco nemyslitelného.

A momentálně byl tento princ očarovaný váženou Svatou.




Jakmile se toto potvrdilo, můj pán téměř rozdrtil šálek se saké, co svíral v ruce. Tehdy jsem se střetl s očima asistenta mého pána, se synem vévody pana Gwena. V duchu jsem brečel, proč jsem byl přítomen v takovou chvíli. Dokonce i druhý princ pan Freygil potlačoval svou bolest, zatímco se nechal utěšovat svou snoubenkou.




A pak to byl začátek této situace.

Pan Diruol utěšoval plačící váženou Svatou. …......Bez ohledu na to, jak jste se na to koukali, byly to hrané slzy, víte? Proč jste se nechal oklamat? Takhle se brzy stanete rodičem, víte?

Prosím, pohleďte na výraz svého staršího bratra... copak nevypadal naprosto zhnuseně... my, komorníci a služebné, jsme byli bezvýrazní, ale byla cítit atmosféra výsměchu, ne?

„.......Co vydržet? Děje se něco?”

„Prosím, vyslechněte si toto! Je tu jedna drzá osoba, co mě, Kiyomi, trýznila! Strčila mě do fontány v zahradě a roztrhala mi šaty, co jsem měla na sobě! Skoro mě strčila ze schodů, i když zůstalo jen u pokusu. Nezáleží na tom, že nejsem zraněná, já mlčet nebudu!”

Ach, tehdy když neposedně pobíhala kolem a sama skočila do fontány? Komorník druhého prince to všechno viděl a svižně to nahlásil panu Gilbertovi, víte? Co se týče těch šatů, jedna z dvorních dam viděla, jak si je vážená Svatá trhala, zatímco ze sebe vydávala zvuky jako „pche”, a s výsměchem to nahlásila. Kvůli tomu se některé dvorní dámy vážené Svaté vyhýbaly, protože měly těžkosti se jí nesmát.

I ten incident se schodištěm byl vymyšlený!

Tak nějak měla stále něco dalšího na srdci, ale čím víc toho říká, tím hlouběji si kope vlastní hrob, ne...?

Nebo spíš pan Diruol, co držel váženou Svatou v objetí, aby ji utěšil, znal každý detail, ne?

Koho jen se tato vážená Svatá snažila „polapit”?

Vážená Svatá najednou zvedla hlavu a svýma uslzenýma očima zahlížela na ženy před ní.

„Já... nemyslela jsem si, že jste tak ošklivé...! Proč? Copak jsem s vámi třemi předtím nevycházela dobře!!”

Vážená Svatá obviňovala mladá dámy a ty to přijaly s klidným pohledem.

Správně, byly to dámy, co Jeho Veličenstvo vyslalo, aby na váženou Svatou dohlížely.

….....Vážená Svatá, prosím, podívejte se na tvář pana Diruola, co vás objímá.

Jeho výraz ztuhl, jako kdyby měl každou chvílí umřít.




Tohle je chvilka, kdy bych měl představit ty mladé dámy, co měly v povinnosti monitorovat Svatou.

Prvně ta první. Dcera vévody, slečna Lidia. Byla snoubenkou korunního prince. Její nádherné vzezření a štíhlé tělo bylo impresivní, byla trochu liščí kráska.

Ale tato mladá dáma, jejíž tělo doplňovala magie a velký zájem o šerm, se bez zranění vrátila z nejhlubší části nejobtížnější kobky. …....Pokud by to tato osoba vzala vážně, nebylo možné, aby vážená Svatá zůstala bez fyzické újmy. Nebylo pochyb o tom, že by se její tělo a duše rozpadly. Jen tak mimochodem, pan Diruol byl od dětství jen panákem při tréninku šermu se slečnou Lidií.

Druhá osoba. Toto byla slečna Arialise, také z domu vévody. Byla to snoubenka druhého prince Freygila. Byla to okouzlující žena s vřelým úsměvem, ale rozhodně jste ji nesměli rozhněvat. Jakmile se nahněvala, hrad by vážně lehl popelem. Tato žena pocházela ze slavné rodové linie mágů a byla zběhlá v magii, co dokázala zničit celou zemi. …...Vážená Svatá, copak byste nezmizela a nezůstala by po vás ani stopa?

Takže a třetí osoba. Toto byla mladá dáma z hraběcího rodu, slečna Saria. Snoubenka pana Gwena. Byla to dáma se stříbrnými vlasy s vzezřením, co ve vás vzbuzovalo touhu ji ochránit, ale ve skutečnosti byla ta nejnebezpečnější. Její rodný dům byla rodina doktorů královské rodiny.

Byli velmi znalí v různých jedech.

Okamžitá smrt? Haha! Určitě ne... myslela jste si, že můžete zemřít tak snadno?

Takže když jsem teď všechno vysvětlil, chápete to všichni?

Vážená Svatá byla v naprosto patové situaci.

Já jsem byl náhodou přítomen od začátku, takže jsem viděl vývin celé situace. Ale nemohl jsem si pomoct a soucítil jsem s váženou Svatou, co si otevřela dveře do pekla a sama do něj vtrhla.

„Vždycky! Vždycky tak obtížné...! Ale! Ale Dir řekl, že bych neměla mlčet...!”

Upssss....... zatímco jsem přemýšlel o minulosti, zdálo se, že lži vážené Svaté se dostaly na konec.

Pan Diruol zkameněl, když spatřil úsměv slečny Lidie, co skryla vějířem. …..Samozřejmě. Tento výraz byl přece jenom přesně ten, co měla, když se při tréninku užuž chystala zasadit poslední úder.

„......Ki-Kiyomi! Počkej chvilku, počkat! Vážně to byly tyto osoby?!”

„.......Dire? Co se děje....? Copak jsi mi neřekl, že mi věříš?”

„Ano, to jsem řekl, ale... nepleteš si je s někým jiným?”

Pan Diruol, co se znovu začal hýbat, byl ve stavu paniky. Chtěl ten hovor ukončit v míru... nebo spíš s těmi lidmi jako protivníky chápal, že se z toho vážená Svatá nedostane v bezpečí, a tak se ji snažil tak nějak přimět, aby své prohlášení stáhla. Pak se do toho vložily ty mladé dámy.

„......Fufu, přemýšlela jsem, o čem jsi mluvila...”

„! Proč se směješ? …...Pane Gilberte! Slečna Lidia je vždycky taková—”

Vážená Svatá nepřirozeně zkroutila tvář. …....Vážená Svatá, prosím, řádně se podívejte na výraz našeho Korunního prince. Jeho tvář se usmívala, ale oči vůbec.

„Hlavně jsem tě do fontány nestrčila.”

„Lži!”

„Kdybych to byla já, bez váhání bych tě strčila do údolí Garea.”

„Ech.”

Ach. To byla kobka s obtížností A.

„K tomu místu vede strmá cesta podél útesu. V lese straší netvoři. Není to kobka, z které se normální vojáci můžou vrátit. Je to to nejvhodnější místo, kde tu tvou pokroucenou povahu znovu napravit, ne? Je to také to nejlepší místo na připomenutí tvé povinnosti.”

„Hii!”

Řekla to s úsměvem, ale její slova byla strašlivá. …..Pane Diruole, už jste začal omdlívat?

„....Já jsem roztrhala šaty, co vážená Svatá měla na sobě, to jsi řekla...? Jak podivné...”

„Co je na tom podivného!”

„Je to podivné. Kdybych měla roztrhat tvoje šaty... měla bych ti roztrhat i kůži?”

„Ech?”

„Jsem mág. Navíc mojí specialitou je útočná magie. Nemám důvěru, že bych svou moc dokázala ovládnout, takže si myslím, že bych ty šaty zničila spolu s tvou kůží, víš? ...Vidíš? Není to podivné? Na tvém těle není jediného škrábnutí... aach! Pokud chceš, můžeme provést inspekci?”

„To niiiiic!!!”

...Aach, vážená Svatá byla bledá. Konečně si všimla, v jaké byla situaci? Ale pohledy komorníků a služebných ochladly?

„....To říkáš, že jsem na tebe vylila špinavou vodu?”

„Co to je tentokráááát...”

Aaaaach~........vážená Svatá se vážně co nevidět rozbrečí...

„Přimíchala bych do té vody jed bez barvy a bez zápachu s opožděným účinkem. Jakmile by tě potřísnil, postižené části by se po pár hodinách začaly rozkládat, rozpadla by ses—”

„....Už přestaňteeeeeeee.”

….....Vážená Svatá. Proč ses snažila chytit tyto dámy? Pane Diruole, to jste si nevšiml svých sourozenců a pana Gwena za vámi?

Protože i když měli na tvářích nepatrné úsměvy, atmosféra byla temná.
-------------------------------------------

Konec

<Hlavní stránka>
veškerého jednorázového čtení