překlady od Tadomi: DM

Kapitola 199 – Festival karí

Tady Satou. Máte rádi karí? Myslím, že opravdové speciální karí a pouch curry jsou obě lahodné svým vlastním způsobem. Ale bylo bolestné, když mi oblečení po přestávce na oběd vonělo po karí, což vedlo k tomu, že se na mě kolegyně dívaly chladně.

Takže začněme s přípravami na dnešní festival karí.

Ráno jsem Luu požádal, aby nám rezervovala jedno náměstí.

Na zemi byly vyskládané kotle.

Velký hrnec byl dost velký, aby se do něj vešel muž, a na spodku měl osm nožek. Samozřejmě nebyly na chození, ale aby mezi zemí a hrncem byla zhruba 10 cm mezera.

Během našeho pobytu ve vévodském hlavním městě jsem v podzemním labyrintu vytvořil hodně takových hrnců. Udělal jsem je tak, aby se zahřívaly magií Plamenné pole.

„Vy dvě, pomozte mi oloupat zeleninu.”

„Ano.”

„Rozumím.”

„Lizo, nauč Nanu, jak to krájet šikmo.”

„Ano, nech to na mě.”

Lize a Naně jsem svěřil loupání zeleniny. Z Inventáře jsem vytáhl kuřecí maso, co jsem před cestou do vévodského hlavního města nechal marinovat, a předal ho Lulu.

Rád bych jako posyp použil kuřecí nugetky, ale hádal jsem, že kuřecího masa nebude úplně dost, co?

„Mio, je tu někdo, koho bych mohl požádat o kuřecí maso?”

„Hm, Hiya.”

Řekla toho málo, ale Hiya byl s největší pravděpodobností lovec. Poté, co si Mia zabušila do své útlé hrudi v gestu „nech to na mě”, odběhla v doprovodu Pochi a Tamy po boku.

To hodláte chytit ptáka Rocha?

Nedostatek lidí na loupání zeleniny jsme okamžitě doplnili.

Výzkumnice hrdinových jídel Nea dovedla na pomoc pár dospělých elfek, co rády vaří. Těm několika lidem, co Nea dovedla, a Lulu jsem svěřil práci, co nějakou dobu potrvá.

Nea a já budeme smažit cibuli.

Smažit opatrně.

Pomalu a opatrně.

Pomalu a opatrně.

Nea vařila, zatímco se často dívala mým směrem.

Bylo hotovo, když měly cibule žlutohnědou barvu.

Řekl jsem Lulu, aby si se mnou vyměnila místo, a spolu s Neou jsem to vyrobil ve velkém. V těch poznámkách bylo psáno, že tyto cibule dávají kari nasládlou chuť, takže to bylo celkem důležité. Připravil jsem dostatečně velké cibule a taky mrkve, co se ořežou do tvaru hvězd a srpků měsíce, jen jsem je musel potom naaranžovat.

Ze stínu stromu jsem na sobě cítil osamělé pohledy. Byla to Arisa a Aialize.

To bylo znepokojující.

Nechat Arisu vařit bylo vážně jako svolávání neúspěchu. Co se týče Aialize, nemohl jsem si pomoct a představil jsem si, jak převrhla hrnec a jak se na ni vylil obsah.

Pokynul jsem jim, sem sem.

Arisa a Aialize ukázaly prstem na sebe, zatímco se tvářily tázavě jako „já?”.

Když jsem na to kývl, na tvářích jim rozkvetl plný úsměv a spěšně sem přispěchaly.

Když jsem na to pomyslel, bolelo mě srdce.

„Ehehehe~”

„M-můžu s něčím pomoct?”

Řekl jsem „ano” a předal jsem jim košíky s cukrovím z vévodského hlavního města. Jak ty dvě košíky přijaly s prázdnými tvářemi, strčil jsem jim do úst lízátka.

Zdálo se, že si Arisa všimla mého úmyslu, neboť to lízátko v puse rozdrtila a vyhlížela zdráhavě. U Aialize se nezdálo, že by to úplně chápala. Jedla sladkost s mírně zrudlou tváří. Její výraz byl trochu erotický.

„Prosím, rozdejte cukroví skřítkům, aby nás nevyrušovali.”

Ach, netvař se prosím, jako kdybys říkala „zradili mě!”. Arisa s košíkem zaháknutým na ruce odtáhla uslzenou Aialize na náměstí a shromáždila skřítky. Promiň, Ariso. Dávám ti na starost dohlížet na skřítky a Aialize.

Divoce tančící plamen zahříval hrnce. Když se to začalo vařit, zmírnil jsem plamen a sebral jsem pěnu.

Tahle práce byla celkem otravná. Předal jsem naběračky Naně a Lize, co se na to dívaly se zájmem. Ty dvě metodicky sbíraly pěnu. Jenom vážná Liza a nadšenec Nana mohly tak vytrvale provádět tak otravnou práci. Později je odměním.

V půlce toho Lizin vážný výraz přilákal pár elfích mužů, co vypadali, že jsou od vojska. Začali také sbírat pěnu. Hej vy, proč se ta atmosféra změnila, jako kdybyste byli v nějakém vážném souboji... Jelikož jsem měl pocit, že bych prohrál, kdybych takhle namítl, nechal jsem je na pokoji.

Takže jakmile byla pěna sesbíraná a zelenina měkká, musel jsem přidat karí prášek.

Stav zeleniny nechám na Neě.

A já teď půjdu hned připravit oblohu.

Jako posyp jsem s Lulu připravil mnoho smaženého jídla. Velrybí karaage a řízečky, smažené krevety, řízky z divočáků a smažené bílé rybí maso. V půlce toho jsem Lulu jmenoval učitelkou, aby učila elfí ženy, jak pomoct.

Takže teď pro Miu připravím fritované papriky a dýně.

Jen jsem je předpřipravil, osmažím je později.

Osmažil jsem sladké brambory, co jsem dřív nakrájel na tenko. Vložil jsem je do malého košíku a zanesl jsem je na místo, kde Arisa hrála se skřítky Sugoroku.

„Ariso, přišel jsem s další svačinkou.”

„Jéé! To jsou bramborové chipsy! Nevadí to? Nevadí, že si dám, že ne?!”

„Poděl se o ně s ostatními.”

Bramborové lupínky byly mezi věcmi, co jsem tehdy během diety zakázal, takže jsem je připravoval jen málokdy. Také jsem řekl Lulu, aby je nedělala, takže to možná byl už jeden měsíc. Měl jsem nasycenou vodu, co jsem získal během těžby dubové rudy. Pokud budu mít později příležitost, pokusím se udělat sodovku.

„Dobrá! Popo, Lili, seřaďte skřítky do řady! Rozdám úžasnou svačinku z hrdinovy země, víte.”

„Aj, aj!”

„Ale ty, Ariso, to přeháníš.”

„Ale voní to pěkně~”

Zdálo se, že bramborové lupínky byly oblíbené i u skřítků. Zezadu jsem slyšel Arisin relativně naštvaný hlas. Snaž se, Ariso.

Pro všechny, co neměli rádi hořké nápoje, jsem připravil sladké nápoje, zatímco jsem za sebou slyšel takové hlasy. Akorát jsem do vychlazeného kravského mléka přimíchával trochu cukru z ugi. Na pohled ten nápoj vypadal jako zelený čaj, protože cukr ugi byl zelený jako čaj. Když jsem to pseudo latté ze zeleného čaje nalil do tří velkých lahví, vychladil jsem to magií. Musel jsem tu magii ovládat delikátně, neboť to nesmělo zmrznout. Ale nebylo to tak těžké.

Po troškách jsem do hrnce přidal karí prášek a míchal jsem, zatímco se prášek rozpouštěl. Ale nehoustlo to.

Byl původní recept špatně? Nasypal jsem tam trochu pšeničné mouky, abych to snadno zahustil. Tentokrát jsem měl pocit, že hlavní chuť byla trochu nedostatečná. Konečně mi to přišlo správně, když jsem tam hodil trochu másla.

Dál jsem musel zmírnit plamen a čekat, až se chuť vsákne do zeleniny. Mezitím po jednom osmažím posypky.

„Kořist~”

„Velký úlovek nanodesu!”

„Pochval mě.”

Tama, Pochi a Mia utíkaly, celé byly umazané hlínou, takže jsem je zastavil, než mohly vběhnout na náměstí. Ty tři následovalo pět elfích mužů s nihilistickými tvářemi. Ačkoli jsem řekl muži, navenek vypadali jako žáci druhého stupně, takže vypadali jako drzí kluci. Arisa by nad nimi slintala.

„Dobrá práce.”

Použil jsem životní magii, abych očistil lidi, co se vrátili z lovu.

Pochi a Mia podivně páchly, neboť je chytil nějaký netvor rostlinného typu, takže jsem na ně použil magii Deodorant. Zdálo se, že to bylo celkem těžké.

Neměl jsem čas marinovat kuřecí maso, co jsem získal, takže ho místo toho použiju na posyp. Měli jsme bažanty a kachny, vypadalo to vážně lahodně. Z kachny bych rád udělal kamonabe s vývarem dashi nebo udon. Ale tentokrát ji dám jen na vrch dušeného salátu.

Elfí muži, co se vrátili z lovu, se utábořili u dočasného stolu na náměstí k banketu a začali předem pít a uzobávat předkrmy. Pochi a Tama u elfích mužů prohnaně jedly grilované kuře. Nepřejezte se, dobře?

„Hm.”

Mia přinesla košík s bramborovými lupínky od Arisy a natáhla ho ke mně. Samozřejmě že byl prázdný. Tak mě tak napadá, Mia a Arisa často bojovaly o bramborové lupínky, co?

„Brzy bude večeře, takže ne. Slibuju, že je udělám zítra na svačinu.”

„Slibuješ.”

Zahákl jsem svůj malíček za ten Miin a slíbili jsme si to přes yubikiri. Zdálo se, že Aialize, co byla v obklopení skřítků, přišlo yubikiri nezvyklé, neboť na to zírala.

Pojďme to prostě velkolepě ignorovat.

Rozdal jsem hotovou rýži ke karí. Přišlo mi to jako výdejna jídla, neboť tu bylo spoustu lidí a spoustu skupin.

Použil jsem podlouhlou, tenkou rýži z města Gururian. Přišlo mi to jako rýže ze specializovaného obchodu, co jsem si jednou dal, takže jsem to napodoboval.

„He? Není to žluté.”

„Ano, pro začátečníky je to příliš, a tak jsem změnil barvu. Neboj se, naše porce jsem udělal žluté.”

Tentokrát byly čtyři druhy rudého, žlutého, zeleného a oranžového karí.

Prvně zelené karí se zeleninou podobnou špenátu. Tohle jsem udělal pro lidi jako Mia, co mají rádi zeleninu. Bylo to normálně pikantní.

Další bylo rudé karí s celkem dost paprik. To jsem udělal pro lidi jako ti nihilističtí muži a Luu, co mají rádi něco kuriózního. Nea a Lulu, co to ochutnaly, nakonec skončily v slzách. Takže se zdálo, že to bylo nezvykle ostré. Dal jsem do toho hodně vlčího masa, co jsem měl v zásobě.

Žluté bylo keema karí. Samozřejmě jsem ho udělal v japonském stylu. Do tohohle jsem dal marinované kuřecí. Bylo to celkem ostré, ale ne tak moc jako rudé karí. Jeho žlutá barva se blížila originální barvě, takže lidé, co si to spojují s karím, si to pravděpodobně nespojí s něčím nechutným.

Poslední bylo oranžové karí. Ve skutečnosti to bylo normální karí. Barvu jsem vytvořil barvivem. Netřeba říkat, že neškodným barvivem. To barvivo bylo původně něco, co jsem vyrobil na rozlišení lektvarů. Do tohoto karí jsem dal hovězí, co jsem dostal od elfů. Udělal jsem dvě chutě, normálně ostré a sladké.

Možná to bylo tím, že vůči němu nebyly žádné předsudky, oranžové hovězí karí bylo oblíbené mezi ženami. Udělal jsem to tak, že si lidé mohli volně vybrat smažený posyp, co jsem připravil ve velkém.

Co se týkalo malých vedlejších chodů, byly tu čerstvé saláty, vařené zelí, šťouchané brambory, zeleninové špalíčky, jarní cibulky atd. Zelenina nakládaná v sójové omáčce byla omezená, takže byla exkluzivně pro můj stůl. Momentálně jsem sám vyráběl víc, takže až bude hotová, podělím se.

Když se všichni rozesadili, začalo se jíst s gestem Itadakimasu.

Ach, po dlouhé době karí.

„He? Barva pánova karí je divná nanodesu.”

„Barva je původně takováhle, víš.”

„Jsou tu skryté hvězdy~?”

Zdálo se, že mrkve ve tvaru hvězd a dokulata vykrojené cibule byly oblíbené. Teď to Pochi a Tama pravděpodobně sní a nebudou se tomu vyhýbat.

„Je to pálivé, ale lahodné.”

„Prohlašuju, že karí tady je roztomilé.”

Lizo, můžeš si na to dát posyp a tak. Myslím, že nebude vadit, ani když si tam nasypeš tolik velrybího karaage, že karí nebude vidět. Vybrala si keema karí. Zdálo se, že rozhodujícím faktorem bylo kuřecí.

Nanu velmi potěšilo extrémně pálivé rudé karí a ovoce podobné jablku nakrájené do tvaru zajíčků.

„Uu, je to výborné, ale nemůžu to jíst, protože je to příliš pálivé.”

„Aaze, hodně štěstí.”

Obdivoval jsem Aialize, co jedla a přitom pila vodu a s uslzenýma očima otevírala a zavírala ústa, ale měl bych jí brzy pomoct.

„Aialize, zkus tohle.”

„Nepálí to! Tohle můžu jíst.”

„To rád slyším.”

Vyměnil jsem její karí za sladké. Později si to vychutnají kuchaři. Také tu byli další lidi, u kterých se zdálo, že jim pálivé karí nechutnalo, a tak jsem je informoval o sladkém karí.

„Pokud tě pořád pálí pusa, dej si tento nápoj. Trochu to tu pálivost zmírní.”

„D-děkuju. ...Lahoda. Je to sladké a výborné.”

Jelikož Aialize vypadala, že pořád trpěla, předložil jsem jí pseudo latté ze zeleného čaje, co jsem předtím udělal. To, jak pila lok za lokem, zatímco to držela oběma rukama, bylo roztomilé.

Nebylo to tak, že by mě ten pohled okouzlil, ale od Arisy a Miy nějak přišlo volání „vinen”. Zapomněl jsem to rozdat ostatním. Od začátku jsem měl v plánu to rozdat všem, ale zdálo se, že bylo ode mě ošklivé, že jsem to nejdřív dal Aialize. Proč.

Zbývající láhev pseudo latté ze zeleného čaje jsem dal na stůl elfům, protože by od nás bylo ošklivé, kdybychom si to monopolizovali.

„Ach, štěstí. Je to stejně výborné jako Coconi karí.”

„Ariso, hamburg karí nanodesu!”

„Karímňamí~”

Zdálo se, že Nea ogrilovala zbylé maso a udělala z něj hamburgské steaky. Vážně měla hamburgské steaky ráda, co?

Díval jsem se na ten karí festival, zatímco jsem uždiboval zeleninu nakládanou v sójové omáčce.

Byl jsem rád, že jim to chutnalo.

Ale Mio. Ještě nevíš.

Že v tom karí, co jíš, je hovězí. Jelikož jsem to dusil v jiném hrnci, rozpadlo se to na vlákýnka, takže si toho pravděpodobně nevšimne. Ani by to nemělo mít texturu masa.

Zatímco jsem si v duchu říkal něco tak podivného, s láskou jsem se díval na Miu, co si s vervou dávala karí do pusy.

Karí a posyp, co jsme připravili pro 500 lidí, se všechno snědlo. Tentokrát se zrodilo mnoho odvozených jídel, jako Liziny Velrybí řízky mezi karí.

Žádná z žen neodmítla ovocný želé dezert, i když toho tolik snědly. Bez ohledu na to, jak říkají, že na sladké mají jiný žaludek, nebylo to zdravé, takže jim později dám nějaké léky na zažívání.

Takhle skončil karí festival.

Zdálo se, že elfové, co se nemohli účastnit, vyjádřili svou nespokojenost, takže se rozhodlo, že za nějakou dobu budeme mít další karí festival. Nechtěl jsem jíst karí každý den, takže jsem recept na karí dal Neě, co byla plně motivovaná. Hodil jsem to na ni.

Chtěl jsem pomoct Neě, co cele voněla po koření, ale v té době jsem měl na pilno s jinou záležitostí, takže jsem si nedokázal vyšetřit čas.
-----------------------------------------------

~ Pouch curry = vymoženost, kdy máte hotové jídlo v sáčku, který akorát ohřejete, otevřete a zdlábnete... ~

~ Sugoroku = japonská desková hra, u níž existují dvě varianty. Jedna se podobá západní hře Vrhcáby a druhá verze Žížaly a žebříky. ~

~ Kamonabe = kachní maso dušené v kotlíku, prostě kachní nabe. ~