DM - kapitola 204

Kapitola 204 – Rozloučení s lesem Borenan

Tady Satou. Ten den, kdy jsem kvůli tlaku v práci přežíval na Kalorických tyčinkách, je vzdálená vzpomínka. Uvařit nutričně vyvážené jídlo je obtížné, že?



„Satou, chutná to divně?”

Mia se zmateným pohledem jedla hamburgský steak.

„Je to výborné~ víš?”

„Jsi hrubá k váženému učiteli hamburgu nanodesu!”

Tama a Pochi se hamburgského steaku zastávaly. To, jak používaly vidličku a jazýčky, aby vylízaly omáčku, byl možná výsledek Luluina a Lizina vzdělávání.

Miin hamburgský steak byl dneska jenom z tofu. Lulu a já jsme taky měli tofu steak, ale nemyslím si, že by na něm bylo něco špatného. Byl celkem uspokojivý.

„Nechutná ti to? Tak zkus tenhle na tomhle talíři.”

Vzal jsem hamburgský steak na talíři, co jsem udělal jako nášup a nechal na ohřevném magickém nástroji, a vyměnil ho za ten Miin. Talíř jsem udělal jiné barvy, aby se daly snadno odlišit.

„Hm, lahoda.”

Mia ukrojila malý kousek a dala si ho do úst, pak spokojeně kývla a začala uždibovat. O tofu hamburg, co Mia nechala, se podělily Pochi a Tama a snědly ho. Zeleninovou oblohu kromě brambor daly Mie.

Hádám, že bych to měl brzy oznámit.

Počkal jsem, dokud Mia nedojedla svůj hamburgský steak, a pak jsem jí řekl pravdu: „Mio, musím ti něco říct.”

„Hm.”

Mluvil jsem s Miou s vážnou tváří, ale z nějakého důvodu zavřela oči a našpulila rty. Myslím, že ji Arisa až moc zkazila. Uvedl jsem to s „týká se to toho hamburgského steaku”, abych rozehnal její nedorozumění a pokračoval v řeči. Z nějakého důvodu vypadala vážně nespokojeně.

„Mio, ten hamburgský steak, co jsi zrovna snědla, obsahoval maso.”

Nebo spíš více než půlka bylo červené maso s odstraněným tukem.

Jak jsem si myslel, vypadala stejně jako Pochi, když tehdy snědla rybí hamburgský steak, jako kdyby ji přehnaně zradili.

„Vinen.”

„Hm, promiň. Navíc ten první hamburgský steak, co jsi měla, neobsahoval maso.”

„Mwuu.”

Mia vypadala, jako kdyby kvůli něčemu zakoušela emoční konflikt. Pojďme na poslední pošťouchnutí.

„Mio, který hamburgský steak si vybereš jako nášup?”

„Mumwu, tenhle.”

Mia ukázala na hamburgský steak s masem.

Vypadalo to, že pořád nedokázala jíst jenom masové hamburgské steaky, ale rád bych si myslel, že její averze k masu trochu polevila.

Pochi jí předložila hamburgský steak plný masové šťávy a Mia ho odstrčila a vypadala, že se jí to vážně nelíbilo.

Hádal jsem, že bylo nemožné na to jít tak zhurta, co?




Strašáci vzlétaly ze světelné lodi, co visela na pozorovatelně, na nebe prázdnoty.

Ti Strašáci, co jsme zavedli, byla jen půlka zamýšleného množství. Jelikož jsme poslali výrobní plány klanům Beriunan a Burainan a ti ho vylepšili, druhá půlka Strašáků bude mít vylepšenou schopnost vyhledávání nepřátel. Výrobu zbývajících Strašáků jsem svěřil Sotorineyě a její dílně.

Během těchto 10 dní úspěšně eliminovali medúzy z pěti stromů světa.

Klan Beriunan, co vyhubení medúz provedl jako první, to udělal proto, aby byl napřed před svým rivalem, klanem Burainan. A opravdu, zdálo se, že vajíčka medúz zůstala ve stromu světa klanu Beriunan. Dokázali zabránit druhé vlně škody díky informacím, co jsme jim později zaslali. Za to nám byli vděční.

Zdálo se, že vajíčka zůstala i ve stromu světa klanu Biroanan, který předtím zničili ohněm.

Jako díky za toto dosažení se klany Bareonan, Zantanan a Dawosanan rozhodli udělit klanu Borenan jednu světelnou loď. Starší se mě zeptal, jestli jednu chci, ale jelikož se mi to zdálo příliš, po řádném váhání jsem to odmítl. Pokud ji kdy budu potřebovat, přijďme si ji vypůjčit.

„Hej, Satou. Odjíždíš z lesa, až Arisa a ostatní dneska dokončí Sprigganovo cvičiště?”

„Ano, takový je plán.”

Lua tu dneska nebyla, což byla vzácnost.

Aialize seděla na židli vedle mě, přitáhla si koleno a položila si na něj tvář a takhle se mě zeptala. A já jí jasně odpověděl.

„Nepůjdeš se mnou, Aze?”

Pozval jsem ji na cestu s mírně chvějícím se hlasem. I když jsem měl 100% šanci na porážku, nemohl jsem tady ustoupit. Viděl jsem, jak se Aialize na chvilku rozzářila tvář. Rád bych si myslel, že to nebyla jen má představivost.

„Promiň,” zamumlala Aialize a zabořila tvář do kolen, takže jsem neviděl její tvář.




Provedl jsem poslední prohlídku vzducholodi, abych oklamal své zlomené srdce.

Tato loď vypadala přesně jako světelná loď. Zdálo se, že před 300 lety došlo mezi elfy k hnutí, kdy si chtěli vytvořit vlastní světelnou loď. V úložném bloku ve stromu světa bylo velké množství koster.

Byla to loď malé třídy o 30 metrech, ale měla abnormálně velkou nákladovou plochu.

Což nebylo překvapivé, neboť čtvrtina úložného prostoru byla rozšířená prostorovou magií. Zdálo se, že na udržování těch rozšíření se používal kámen mudrců.

Také byla opatřena osmi aerodynamickými motory typu dvojitého převráceného disku. Jako lodní šrouby tam byly čtyři válce. Bylo to prosté zařízení, co akorát stlačilo vzduch a vyfouklo ho za sebe. Všechna nainstalovaná mašinerie byla optimalizovaná na nízký hluk.

Jak se dalo čekat, neměla funkci skrýt se v dimenzích.

Aby v noci nebyla nápadná, natřeli ji na černo. Na rozdíl od hrdinova Jules Vernea. Aby se zvýšilo její utajení, použili nátěr na pohlcování rádiových vln, ne, na pohlcování magické moci. Trochu mě zajímalo, proč dřívější elfové museli vyvinout takovou technologii.

Mělo to jeden reaktor k pohonu jako živoucí figurína. Samozřejmě to nebylo jen k zapálení aerodynamického motoru. Konečně to mohlo letět, když jsem tam vložil 30 baterií vyrobených ze zkrystalizované mízy stromu světa a nabitých magickou mocí na maximum.

Netřeba říkat, že tu loď jsem vlastně poháněl já. Pohonný reaktor byl vyhrazený k osvětlení na lodi, vyhledávání nepřátel a k nouzovému přistání, kdyby se mi něco stalo.

Hodlal jsem tu loď pojmenovat Falešná světelná loď MK-1, ale jelikož lidé v okolí proti tomu namítali, loď byla stále beze jména.

Byly tu další dva dopravní prostředky.

Dřevěná plachetnice s méně výkonným aerodynamickým motorem a malý krabicový vůz se samopohonovým motorem. Oba ty prostředky vypadají jako normální plachetnice a normální vůz. Plachetnice měla nainstalované nožky k přistání na zemi. Také byla upravená tak, aby se nepotopila, kdyby dopadla na vodu.

Rozhodl jsem se nechat ty dva staré koně, co jsem koupil ve městě Seryuu, a jednorožce bez rohu v lese Borenan. Jednorožec bez rohu byl březí, gratuluju. Překvapilo mě, že jednorožci pracují rychle.




„Tak Mio, pěkně vycházej se svými rodiči, dobře?”

„Hm, Satou.”

Mia si oběma rukama rozhrnula vlasy, co jí skrývaly čelo, a nutila mě, abych ji tam políbil. Políbit ji na čelo na rozloučenou bylo asi v pohodě.

Zlehka jsem ji políbil, těžko říct, jestli jsem se jí vůbec dotkl.

Všechny mě později určitě budou nutit, abych je taky políbil.

„Ale, Mio, dokázala jsi to. Jsi celkem intrikánka.”

„Hmhm, souhlas.”

Vítězoslavně svým rodičům za sebou ukázala znamení vítězství.

„Jdeme spolu.”

Ano?

„Jdeme spolu.”

Když to řekla dvakrát, Mia promluvila v dlouhých větách, což dělala jen vzácně.

„Satou z království Shiga, jsem ráda, že jsi přijal zásnubní ceremonii. Misanalia Borenan přísahá, že bude jedním tvým křídlem, dokud nás smrt nerozdělí.”

Možná mě napálila?

„Ale jak úžasné. Satou, ať je Mia šťastná, dobře?”

„Ochraň ji.”

Vypadalo to, že mě dostali. Podle toho, co mi řekla Miina matka, se polibek na čelo mezi elfy bral jako nabídka k sňatku. A pokud příjemce polibek na čelo opětuje, znamenalo to, že ta nabídka byla přijata.

To vysvětlovalo, proč vždycky říkala snoubenec.

Snažil jsem se Miiným rodičům říct, že jsem o takovém zvyku nevěděl, ale jelikož byli Miinými komplici, zacpali si uši a akorát opakovali ne a ne.

He? Znamenalo to, že jsem během našeho setkání požádal Aialize o ruku? Možná chápu, proč reagovala tak, že byla emočně nestabilní.

Aialize, co nás přišla vyprovodit a byla za Miinými rodiči, trucovala, jako kdyby to nebylo vtipné. Pokud mi ukážeš takovou tvář, budu tě často navštěvovat, dokud nedorazíme do Labyrintového města, víš?




Dryáda, kterou zavolal Miin otec, otevřela Alfí cestu, co vedla nedaleko skryté vesnice mořského lidu v jižním výběžku lesa Borenan.

Bylo tam trochu horko.

Viděl jsem plachetnici, co jsme předem dali do zátoky.

„Takže se rozloučíme. Později se zase zastavím.”

„Kdykoli se vrať. Rodina Borenan tě vždycky a kdykoli uvítá.”

Během toho zmatku jsem využil příležitosti, abych si s Aialize potřásl rukou, ale jen při této příležitosti nedošlo k žádným reakcím „vinen”.

Se svolením starších jsem ve stromovém domě v lese Borenan nechal vyřezanou destičku jako kotvu pro magii Návrat. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem se mohl vrátit na takovou vzdálenost, ale pokud ne, můžu prostě použít Bleskovou jízdu a magii zrychlení a doletět sem.

„Je tu něco divného nanodesu.”

„Divný pach~?”

Pravděpodobně to bylo poprvé, co cítily moře. Pochi a Tama si zacpávaly nos. Arisa ty dvě poučila, že to byl pach soli. Vypadalo to, že tady v této oblasti byla vysoká teplota, jednou si pojďme zaplavat do moře.

Magickou rukou jsem všechny i koně přenesl k plachetnici.

Když jsem hodlal přenést Miu, znovu jsem si s ní potvrdil, jestli chtěla zůstat se svými rodiči, ale řekla, že „jde” a přinutila mě ji obejmout. Nebeskou jízdou jsem odnesl Miu na palubu plachetnice.

Všechny, co jsem předtím přenesl na palubu Magickou rukou, povykovaly. Vypadalo to, že později bude těžké to zahladit.

Zatímco jsme mávali lidem, co nás přišli vyprovodit, Magickou rukou jsem rozvinul zkasanou plachtu. Aktivoval jsem Kontrolu vzduchu, abych zadul větrem do plachet a loď vyrazila.

Tato zajížďka skončila.

Pojedeme podél západního pobřeží, vylodíme se v obchodním městě Tartumina na jihozápad od královského hlavního města a zamíříme do Labyrintového města.
-----------------------------------------------


~ A to je konec 9. knihy. Ještě tam je pár bonusových kapitol z pohledu jiných lidí. ~

~ Autor teď nedávno dopsal poslední kapitolu webové verze Death March, zastavil se na 17. knize... I když sám ještě prohlásil, že sem tam přidá nějaké extra. Jestlipak se doplácám na konec... I když tohle je nejlepší způsob, jak vyhořet, radši se držme současné strategie "přeložíme ještě jednu knížku a pak se uvidí"... ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>