„Tak například z těch jedovatých bylinek, co jsem jedla, abych se zasytila, dokážeš vyrobit lék, co tě zbaví špatného stavu, co ti redukuje statistiku.”
„No, i když jsi to řekla celkem podivně, není to úplně špatně.”
V té hoře předmětů, co jsme spolu nasbírali, bylo mnoho typů. Bylo třeba, aby si je Letia zapamatovala.
„Hele, jez tohle. A taky můžeš jíst tohle.”
„To nejde. Jak to můžeš jíst, i když víš, že je to jedovaté...”
„Neboj se, když hned potom sníš Detoxikační trávu, snížíš škodu na minimum.”
„Ale i tak...”
Momentálně jsem Letiu nutil, aby si zapamatovala, které suroviny jsou nebezpečné. Bylo to doslova tak, že se učila na vlastní kůži. Bylo to to takzvané rozlišování. Navíc jak jsme si povídali, řekl jsem jí, jak každý předmět používat.
„Pokud máš [Mísení] a máš materiál, co způsobuje abnormální stavy a patřičný lék, můžeš udělat spoustu věcí. Další je normální surovina, ale...”
Ukázalo se, že když je to normální předmět bez žádných nevýhod, pak ho ochočená zvířata Haru a Natsu dokážou zhodnotit. Ačkoli Letia a zvířata nechtěli jíst jedovaté rostliny, dobrovolně je dali do úst. Není to tak, že bych je šikanoval.
„Uuu... tohle je táboření, i když sním jed, přežiju.”
„No, kdybys to normálně identifikovala, nemusela bys to jíst. A když to jednou sníš, budeš později v bezpečí.”
Dívka v elfím stylu si do pusy lhostejně nacpala materiál, aby ho identifikovala, a obrátila pohled k ochočeným zvířatům. Ta si pohledu svého pána nevšímala a žvýkala materiál. Zdá se, že něco nebezpečného by parťáci měli dělat spolu. Jakmile jsem si to pomyslel, měl jsem neskutečný pocit, že to je něco delikátního a smutného.
„No, to je jedno. Je dobré během události přežít. Proto to nepřeháněj.”
„Jsi záhadný člověk. Pomáháš někomu, kdo se zhroutil, a učíš ho, jak přežít, aniž bys chtěl něco na oplátku...”
Vážně jsem jí nepomohl s nějakým zvláštním úmyslem na mysli...
„A jako zbraň máš luk. Soucítím s tebou, protože mám taky pokřivený Smysl.”
„Hele, ty se chceš hádat?”
„Vůbec ne. I [Krocení] se považuje za pokřivený a mrtvý Smysl. Hodně mi toho o něm napovídali.”
„Ach, když už jsme u toho, něco takového jsem slyšel, když jsem se ptal na [Krocení]. Přibral jsem si ho, ale nebyl jsem ho schopen použít.”
Vzpomněl jsem si na to, co řekla Letia. Smysl [Krocení] byl mrtvý Smysl. Byla nízká pravděpodobnost, že by hráč zkrotil netvora. Byl to mrtvý Smysl, protože k jeho řádnému fungování bylo třeba obrovského štěstí.
„To je napůl pravda a napůl lež.”
„Haa? Co tím myslíš?”
„Musí v tom být i něco jiného než jenom štěstí. Například si je naklonit, ničeho sis nevšimla?”
„Ehm, například krmení?”
„No ano. Taky si je můžeš získat, když jim ukážeš své bojové schopnosti se zapnutým Krocením.”
Jasně, ale když použijete [Krocení] v boji s nepřítelem, pak to celé závisí na štěstí. Ale je možné tu šanci zvýšit několika metodami. Pokud použijete tu nejlepší metodu s ohledem na svého protivníka, pak se s největší pravděpodobností stane vaším společníkem. Ale pořád je v tom i štěstí a možná bude třeba několika pokusů. A když se z netvora stane parťák, promění se na předmět zvaný Povolávací kámen. S tím se dá parťák přivolat.
Přivolat netvora Povolávacím kamenem vyžaduje MP, množství je závislé na druhu netvora. Kvůli tomu hráčovo MP omezuje, který netvor se dá [Krocením] použít.
„Něco takového.”
„Hmm. Aha.”
Identifikoval jsem předměty, zatímco jsem poslouchal Letiino vysvětlení. Už jsem viděl konec té hromady předmětů.
„Haa?! Támhle je mládě.”
„Ech, to ne. Kde...”
Letia upřela pohled za má záda, podívala se směrem, kam jsem zíral, a spatřila ho stát na tlusté větvi na vršku stromu.
Bylo to stvoření s jasně rudýma očima a bílou srstí, mělo dlouhé a útlé tělo. Bylo to stvoření připomínající fretku nebo lasičku. Zahlíželo na nás.
„Tak si pojďme předvést, o čem jsme před chvílí mluvily. Nejdřív vyzkoušíme pár věcí, než ho zkusíme přimět, aby se poddal v souboji.”
Jak to Letia říkala, vzala si do ruky ovoce identifikované jako nejedovaté a promluvila na mládě na stromě: „Podívej, jídlo. Pojď sem.”
Lasička upřela pohled na ovoce, brzy by měla slézt na zem. Ale na rozdíl od mého setkání s mláďaty bylo tohle celkem obezřetné a prostě se nepřiblížilo.
„Dál ho můžeš zkusit uchvátit hrou na hudební nástroj,” řekla a vytáhla flétnu. Jak se dalo čekat, samozvaný elf určitě umí z flétny vyloudit nádhernou melodii. Hodně jsem si od toho sliboval, ale——
Pihyororo~ lesem marně zazněl nepopsatelně směšný zvuk.
„Takhle se používá [Hudební nástroj] k prohloubení přátelství se svým partnerem.”
„Spíš úplně ztuhl údivem! Ta lasička se ti vysmívá!”
„Divné. Když byl mým protivníkem goblin, mával oběma rukama a začal tančit... no, už jsem skončila, pojďme to zkusit. Možná to je proto, že má nízký level.”
To není dobré. Zrovna když jsem si tohle pomyslel, atmosféra kolem mladé lasičky se změnila.
Jakmile flétna přestala hrát, lasička se bohužel od obezřetnosti přehoupla k nepřátelství a pokusila se nás zastrašit.
„Hej, copak není naprosto rozzuřená...”
„Někdy začnou být během vyjednávání úplně bezdůvodně nepřátelští. To je ale nezvyk.”
„To vůbec není dobré! Hej, uwaa?!”
Tlapku lasičky obklopovalo bledě zelené světlo a kolem vířil vítr. Vyhnul jsem se ostrému větru, co vzešel z jejího mávnutí tlapkou. Na zemi po něm zůstala malá průrva.
„Tak kamaitachi. Teď je nepřátelský, vážně nemáme na výběr a musíme ho porazit?”
Vytáhl jsem nůž, co jsem měl připnutý k opasku, chtěl jsem se s ním postavit větrným čepelím. Letia a její dvě zkrocená zvířata se rozestavily, ale to neznamenalo, že jsme spolu byli ve družině. Rozhodli jsme se družinu nevytvářet, abychom se vyhnuli penále.
„Letio, co budeme dělat, jakmile dojde na bitvu?”
„Bohužel nemám jak bojovat v boji na blízko. Většinou to nechávám na Haru a Natsu. Hodně štěstí.”
„Haa, já jsem v boji na blízko taky amatér.”
Byli jsme příliš blízko a bylo by pro mě složité manévrovat s dlouhým lukem. Ačkoli jsem vytáhl svůj nůž, bylo by lepší uchýlit se k taktickému ústupu. Ale nemohl jsem tu lasičku s touhle atmosférou nechat jen tak.
„Já půjdu dopředu. Letio, z dálky mě podpoř tak, aby z toho nevzniklo penále.”
„Rozumím.”
Jak Letia ustoupila vzad, zkrocená zvířata se okamžitě přesunula jí k boku. Začnu jako první... a když jsem si tohle pomyslel, cítil jsem, jak mě něco chytilo za ruku, v které jsem držel nůž.
„Ty... co...”
Mladý jednorožec, co se do teď skrýval před Letiou, mě tahal za rukáv, takže jsem nemohl máchnout zbraní.
Stal se z něj nepřítel? To mě napadlo, ale nezdálo se mi, jako že by na mě útočil. Nezdálo se, že by byl něčí nepřítel, v jeho očích nebylo žádné nepřátelství.
„Už jde!”
„?!! To bolí.”
Jak mě, tak mladého jednorožce zasáhla větrná čepel a naše HP kleslo. V šoku jsem o krok ustoupil, ale Letia okamžitě vyléčila moje a jednorožcovo zranění léčivou magií.
Dokonce ani po útoku větrnou čepelí jednorožec vůči lasičce neprojevil žádné nepřátelství. Nezabíjej ji. Zdálo se, jako by mi říkal tohle.
„Dobře. Musíme ho jen zneschopnit. Pokud to nevadí, pusť mě.”
Nevěděl jsem, jestli moje slova pochopil, ale přestal mě tahat za šaty a vzdálil se ode mě. Způsob, jak ho zneschopnit, aniž bychom ho zabili. O jednom takovém jsem věděl.
„Letio! Nepřestávej mě léčit! <Očarování>——Mysl.”
Očarováním jsem si navýšil svou magickou obranu a udělal krok vpřed. Zkříženýma rukama jsem se bránil před neustálými ranami větrnou čepelí. Zdá se, že se mi povedlo snížit utrženou škodu. Jak mě Letia léčila, vytrvale jsem zkracoval vzdálenost. Ty útoky větrnou čepelí se mi zdály aktivované ve zmatku a nepoměrně. A když jsem se přiblížil tak moc, že jsem na ni dosáhl——
„Nedělej mi takové potíže, ach jo—”
Polil jsem ji tekutinou, co jsem vytáhl z inventáře, a hned poté se přestala hýbat a přepadla na zem.
„Ať udělám cokoli, vždycky to nakonec přijde vhod. Léčivo s abnormálním účinkem.”
To léčivo způsobilo abnormální stav [spánku] a lasička začala ve spánku pištět. Ale i tak by se mohla probudit ani ne za deset vteřin.
A pak kupředu pokročil mladý jednorožec a postavil se mi po boku. Na čele se mu nastřádalo světlo a dotkl se jím spící lasičky. Obnovil lasičce HP a vyléčil ji z abnormálního stavu. Vůbec jsme ji nezranili, to muselo znamenat, že už byla zraněná předtím.
„Ach, probrala se.”
Ačkoli byla po probuzení rozrušená, zkontrolovala si své vyléčené rány a když se letmo podívala po jednorožci a po nás, spěšně utekla. Letia to sledovala z pozadí. I když něco lítostivě mumlala, vážně nic neřekla.
„Díky za podporu.”
„Ne, byla to práce pro správného člověka. Yun, ty jsi vážně záhadná žena. No, takhle porazit vzácné zvíře by byla škoda. Myslím, že ses rozhodla správně.”
„Ale nebyl to můj úsudek. Hej, už je zase pryč.”
Hned, jak to skončilo, mladý jednorožec zmizel za pomoci své utajovací schopnosti a zůstal trochu stranou.
„Ale zdá se, že už ho zranil někdo před námi.”
Byl tu hráč, co se zaměřoval na mláďata, nebo svedla boj s nějakým jiným netvorem.
„Kdo ví. Hm, brzy zapadne slunce. Co budeš dělat, Letio?”
„Rozbiju na vhodném místě tábor a půjdu spát.”
„Tak to se rozloučíme.”
„Asi jo. Tak zase někdy, když osud dá,” řekla.
Vzala s sebou svoje partnery a odešla do lesa. Zanedlouho už ji nebylo vidět.
„Taky bychom se měli vrátit... hm? Co to je?”
Na místě, kde předtím byla ta lasička, něco tlumeně zářilo. Byla to kovová obroučka načervenalé barvy. Jelikož jsem neviděl žádné podrobnosti, aktivoval jsem Smysl [Zručnosti] a identifikoval ji.
Prsten hněvu [šperk]
DEF+15, MIND+15 / Dodatečný účinek: [Hněv 3]
Bylo to nebezpečné vybavení. Ale proč to bylo na takovém místě. Jak jsem si ho zblízka prohlédl, objevil jsem zvláštně hrozivý vzorek.
„No, ať o tom budu přemýšlet, jak chci, na odpověď nepřijdu. Prozatím to strčím do inventáře,” zamumlal jsem a šel zpět do základního tábora.
Jednorožec mě do půli cesty následoval, ale když v základním táboře viděl Magi a ostatní, znovu odběhl se schovat.
Znovu se setkáme, když osud dá. Nechal jsem ta slova zapadnout do zákoutí své mysli a nahlásil jsem ostatním dnešní výsledky.
-----------------------------------------------
~ V příští kapitole si Yun zaplave, zabojuje se surovinou na vaření a taky zahraje na archeologa. ~
Hlavní stránka novely
Seznam postav
Ďakujem.
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad.
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky.
OdpovědětVymazatďakujem za príjemnú kapitolku.
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazat