DM - kapitola 203

Kapitola 203 – Večírek na oslavu vítězství

Tady Satou. Procesí vítězoslavného návratu jsem viděl, jen když se olympijský atlet z mého města vracel se zlatou medailí. Ten hráč, co jsem viděl, vypadal mírně rozpačitě, a přesto velmi hrdě.



„Ehmm, vy dva, není už na čase...?” zavolala na nás Lua rezervovaně.

Když ji Aialize zaslechla, zdálo se, že si všimla, že jsme byli na veřejnosti. Já už jsem si toho všiml dávno, ale jelikož to byla tak nádherná scéna, vychutnával jsem si to, dokud to šlo.

„T-tak, tak to není!”

Aialize se ode mě v panice odtáhla a začala se před Luou a okolními elfy vymlouvat. Já jsem se vmísil mezi elfy a užíval jsem si ten pohled na panikařící Aialize.

„Není, co?”

„T-to není, ale tím to není.”

Odpověděl jsem jí mírně osaměle a Aialize začala nervózně vysvětlovat. Zatímco jsem obdivoval její „au au” a koulení očí, řekl jsem Jiě a ostatním o tom, proč medúzy začaly zuřit a jak se s tím vypořádat.

„Takže tyto vejce jsou důvod, proč si strom světa mylně myslí, že jsou medúzy jeho součástí, že?”

„Nemám na to žádný důkaz, ale je to velmi pravděpodobné.”

Informoval jsem je, že neúspěch tentokrát způsobily larvy, co se vylíhly z vajec a co proměnily stav medúz ze Spánku na Zuřivost. A když jsem larvy povraždil, medúzy začaly s Běsněním.

Navíc jsem Jiě předal medúzí vajíčka, co jsem vložil do nádoby. Nějaké jsem odebral, neboť jsem si myslel, že to bude třeba k výzkumu.

Zdálo se, že PR starší zastoupí Aialize, co omdlela, a řekne o tom ostatním klanům.

Všichni elfové, co tu byli, souhlasili, že poví stejnou historku. Tedy, že „hrdina Nanashi porazil medúzy”. Vlastně jsem do plánu zahrnul verzi Nanashiho se stříbrnou maskou. Snadno uznali, že hrdinové jsou excentričtí. Bylo to praktické, ale teď jsem byl zvědavý, co přesně hrdina Daisaku nosil.

Zbytky medúz bohužel neměly žádná magická jádra. Moje práce sbírání medúzích ostatků spolu s klecemi byla nadarmo. Možná to bylo přirozené, neboť to nebyly netvoři, ale [Záhadná stvoření]. EXP, co jsem získal z medúz, bylo menší než z netvorů. Z 10 tisíc medúz jsem získal méně EXP než ze sedmi velryb.




My, co jsme se vrátili na zem, jsme se přidali k oslavě, co připravovali elfové, co momentálně byli doma. Jelikož bychom se nevešli na náměstí, kde se pořádal karí festival, zpřístupnili na to paloukový blok v podzemní městě.

Převlékl jsem se do slavnostního oděvu a účastnil jsem se vítězoslavného průvodu spolu s elfy.

Na žádost Luy jsem na sobě měl svaté brnění, co vypadalo hrdinsky.

Spíš než aby bylo hrdinské, zdálo se, že to bylo vybavení, co zůstalo po Daisakuovi. I když bylo očividně příliš velké, když jsem si ho nasadil, změnilo se tak, že mi dokonale sedlo. Téměř hodinu jsem zpytoval, jaký mechanismus to způsoboval, ale jelikož to Lua, co mi to brnění předala, nevěděla, odložil jsem to stranou na později.

Nad průvodem bylo hodně skřítků, co na nás házeli květiny a vypadali vesele.

Spolu s Aialize a ostatními jsem vystoupal na dočasné jeviště uprostřed palouku, zatímco elfové kolem jásali. Aialize a čtyři členky jejího doprovodu na sobě měly kněžský oděv, jako když jsem se s nimi setkal poprvé.

„Děti Borenanu! V bezpečí jsme vymýtili škůdce, co dlouho zamořovali strom světa—”

Aialize jasným hlasem sdělila lidem, co se tu shromáždili, výsledky. I když se zdálo, že při něčem takovém byla slabá, jestlipak byla v pořádku, protože byli jako její rodina?

„—Toto je hrdina lidí, Nanashi! Potlesk, prosím!”

Mé představení skončilo, zatímco jsem ze strany obdivoval její tvář.

Mírně opožděně jsem mávl rukou k elfům.

Zanedlouho Aializina řeč skončila a na jevišti nás vystřídaly kapely, aby mohla začít oslava. Uprostřed lidé tančili a po okrajích útočili na stánky s jídlem. Každý dělal, co měl rád.

Použil jsem Rychlopřevlékání, abych se převlékl z hrdiny Nanashi zpět na obvyklého Satoua. Hrdinský oděv jsem vrátil zpět Luě.

Od živoucí figuríny jsem si vzal číši s ovocnou vodou a trochu jsem si svlažil hrdlo. S číší v jedné ruce jsem prošel davem k Pochi a ostatním.

Když jsem se vrátil na zem, spojil jsem se s Arisou pomocí Telefonu. Zdálo se, že si otevřely nějaké stánky. Lulu měla stánek s francouzskými palačinkami a Liza měla koutek s grilovaným žabím masem. To žabí maso, co Liza dávala k dobru, bylo z žab, co byly velké jako selátka. Byli to běžní obojživelníci a ne netvoři. Zvířecí dívky a Nana vyrazily na lov pod vedením slečny Poltomey.

Kolem Lizina stánku se tlačili těžcí pijani, zatímco u Luluina stánku byli skřítkové a ženy, co měly rády sladké. Elfové si za čekání vesele povídali a vyluzovali hudbu. Byli trpěliví. Nebo spíš byli velmi tolerantní vůči [Čekání].

„Pane, tady~”

„Pane nanodesu!”

Našly mě Pochi a Tama, prolezly pod nohama elfů a přišly mě vyzvednout. Ty dvě na sobě měly nabírané služebnické šaty. Vzal jsem je za ruce a šel jsem ke stánku, zatímco jsem se proplétal mezi elfy.

Vypadalo to, že Mia přišla pomoct, měla na sobě služebnickou uniformu s minisukní, podobně jako Arisa. Nana a starší dívky na sobě měly služebnické uniformy s dlouhou sukní. Myslím, že by bylo lepší, kdyby to bylo obráceně. Evidentně se můj a Arisin vkus v tomto lišil.

„Vítej zpět~ neudělám něco tak neelegantního, jako že bych se tě ptala, jestli jsi to nepřehnal, ale nejsi nijak zraněný, že ne?”

„Jsem zpět, bez zranění.”

Arisa se o mě bála, zatímco zaujímala pózu, aby mi ukázala své rozkošné šaty. Bylo by dobře, kdyby tímhle skončila, ale jelikož zamumlala „během dnešní koupele rozhodně zkontroluju, jestli nemáš jizvy”, zkazila to.

Lulu a Nana dělaly francouzské palačinky. Arisa a Mia přijímaly objednávky a vydávaly palačinky před stánkem. Zdálo se, že nenasytní skřítkové se snažili ukrást palačinky, ale Nana je chytila, jen co se přiblížili, a strčila si je do dekoltu. Takže se jim nedařilo. Jak záviděníhodné. Taky jsem chtěl ukrást palačinku.

Lulu mi řekla: „Tohle je specialita.” A na kraji železného plátu mi udělala malou palačinku. Cítil jsem se špatně kvůli elfům, co čekali, až na ně dojde řada, ale jelikož jsem měl mírně hlad, s díky jsem to přijal.

U Lizina stánku byla roztažená drátěná síť velikosti jedné tatami, na které nad uhlím grilovala žabí maso, co slečna Poltomea odněkud přinesla. Vznášela se z toho dobrá vůně jako z grilovaného kuřecího. Liza používala dlouhé kleště, aby dopečené maso dala zákazníkům, zatímco sledovala úroveň tepla. Jak to mám říct, její výraz byl až příliš vážný.

„Hej, Satou. Nemáš trochu toho likéru z dračího pramene od minule?”

„Mám, tady je.”

Slečna Poltomea mluvila drsně, i když vypadala roztomile jako západní panenka. Když jsem šel do vévodského hlavního města pro svitky, zastavil jsem se u černého draka Heirona, takže jsem získal alkohol z dračího pramene. Dostal jsem ho výměnou za pár sudů skřítkovského vína, kterých jsem měl spoustu.

„Ach, pěkně to voní. Ráda bych s draky vycházela jen kvůli tomuto alkoholu.”

„Poo, mírni se, dobře?”

Slečna Poltomea řekla něco divného, možná chtěla ochutnat i jiný alkohol. Její elfí kamarád, co jí začal nalévat alkohol z dračího pramene do extra velké číše, ji zadržel. Také to byl pijan, takže jeho varování muselo z půlky znamenat, aby nesnižovala jeho díl alkoholu.

„Trochu víc si tu chuť vychutnávej, Poo. Je rouhání spláchnout maso alkoholem.”

„Řádně si to vychutnávám, dobře. Jsi tak náročná, Lizo.”

Rozdal jsem alkohol od lidí a z dračího pramene na několik stolů, kde začala pitka, zatímco jsem poslouchal takové soudné výměně za sebou. Nebylo to kvůli slovům slečny Poltomey, ale mírně jsem očekával začátek pitky právě na popud alkoholu z dračího pramene.

Když jsem se vrátil ze svého rozdávání alkoholu, všechno žabí maso bylo pryč, takže jsem vytáhl 50 kg velrybího masa. Nařízl jsem pár mírně velkých plátků masa a dal jsem je na talíř vedle Lizy.

„Lizo~ další tři porce grilované žáby~?”

„Lizo, další dodatečná objednávka nanodesu!”

Tama a Pochi co přijaly pár objednávek, to nahlásily Lize. Když ohlašovaly objednávku, otevíraly a zavíraly pusu, jak se od Lizy dožadovaly trochu grilovaného masa.

Zdálo se, že i Liza si toho byla vědoma. Když viděla, že se Pochi a Tama vracejí z davu, připravila dva malé plátky masa na malých talířcích.

Uchopila to maso kleštěmi a hodila ho těm dvěma do úst.

„Čerstvě ogrilované~!”

„Horké, horké nanodesu!”

Liza se s láskou usmála, když ty dvě takhle viděla. Zároveň s tím její ruce rychle daly na talíř nějaké to maso, jako kdyby byly jiná stvoření, a předala Pochi a Tamě další část objednávek. Na talířích bylo víc masa, než bylo objednáno, určitě bylo pro Tamu a Pochi, aby ho mohly potají sníst. Pochi a Tama, co ty talíře přijaly, vesele odběhly za zákazníky.

To grilované maso, co jsem předtím dostal, jsem dal k puse Lize, co byla příliš zaneprázdněná, aby sama jedla. Liza uždibovala grilované maso z jehly a vypadala, že jí bylo mírně trapně.

Lulu a ostatním došla šlehačka, a tak stánek zavřely a přišly pomoct Lize.

Za stánkem byla Aialize, co získala poslední palačinku. Skřítkové jí létali nad hlavou a protestovali: „Aze, jedno sousto.” A „Aze, monopolizování není fér.” Ale vůbec je neposlouchala a uždibovala svoji palačinku sousto za soustem, zatímco si ji zakrývala oběma rukama.

Byla jako Mia, co měla ráda šlehačku. Okamžitě mi na mysl vytanul obrázek Aialize ušpiněné šlehačkou, ale zažehnal jsem to. Uklidni se, Satou.

Chytil jsem Arisu a Miu, co vyběhly zpoza Aialize. Lulu a Nana šly vyzvednout obědové krabičky, co si předem objednaly od sítě manželek.

„Kya.”

Otočil jsem hlavu ke zdroji toho krátkého výkřiku za mnou. Vypadalo to, že Aialize spadla palačinka na zem. Nemyslel jsem si, že by bylo třeba tvářit se tak zoufale.

„Uu, to byla poslední.”

„A~a, já~ ne~vím.”

„To je trest za monopol~”

„Aze, škoda.”

Kvůli nelítostným slovům skřítků měla slzy na krajíčku. Její stav mě dojal a bezděky jsem ji rozmazloval.

„Zítra ti zase nějakou udělám, tak nebuď tak skleslá.”

„Opravdu? Slibuješ?”

„Ano.”

Vlídně jsem té vážené vyšší elfce, co ke mně vzhlížela s hlavou nakloněnou ke straně, kývl.

Natáhla ke mně svůj malíček a já jsem chtěl nabídnout svůj, ale naše prsty se nikdy nesetkaly.

Arisa a Mia mě z obou stran vzaly za ruce a odtáhly mě ke stolu, kde Lulu a ostatní rozprostřely jídlo.

Aialize se osaměle dívala na svůj malíček a pořád nakláněla hlavu ke straně. Neporuším svůj slib, že ti udělám palačinku, ani kdyby ses na mě nedívala takovým pohledem, víš?



Za deset dní Arisa a ostatní pokořily poslední atrakci a hodlali jsme odjet z elfského města.
-----------------------------------------------


~ Konečně pryč od elfů. Samozřejmě nás čeká ještě hromádka extra kapitol, co vypráví někdo jiný než Satou. A můžete hádat, jestli se nakonec Miy zbaví nebo ne, i když většina už asi tuší, že... ~



Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>