OSO - kapitola 12 (1)

Kapitola 4 – Plavání a Trosky na dně jezera (1/3)

„Dneska budeme zase jednat odděleně, budeš v pořádku, Yun?”

„Žádný problém. Použiju Smysl [Plavání] a zkontroluju, jestli jsou ty zkratky o jezeře pravdivé. Možná něco najdu.”

Ráno třetího dne byla Magi celkem ustaraná. Když jsem jí včera řekl, že jsem vyzval na souboj agresivní mládě a nebránil se mu, vážně ji to trápilo.

„Yun, nebuď tak zbrklá. Vrať se v pořádku.”

„No tak, jdeme. Dneska jdeme hledat materiál na řemesla.”

Zdálo se, že Magi s Cloudem a Lylim rozšiřovali oblast, v které pátrali. Včera evidentně udržovali bezpečnou vzdálenost, ale netvoři, na které narazili, byli většinou slabí. Měli z toho pocit, že to je monotónní.

Magi s malou chlupatou koulí v náručí se na mě několikrát ustaraně otočila. Já ji vyprovázel s úsměvem a usmíval jsem se, dokud nezmizela. To je ale paranoik, zamumlal jsem.

„Takže když jsou pryč, pojďme přímo k jezeru,” zamumlal jsem a vyšel jsem z bezpečné zóny, v které jsme měli náš základní tábor.

Přede mnou se objevil mladý jednorožec. Když začal kráčet vedle mě, nasadil jsem suchý úsměv.

„Přece jen jsi byl nablízku. Včera jsi měl zajít do našeho základního tábora.”

Hříbě kráčelo hned mě po boku, bylo velké jako poník a měl jiné kouzlo než Rickle a ostatní.

„Je nepříjemné, když nemáš jméno, že? Co s tím budeme dělat?”

Podíval jsem se na jednorožce, ale nijak zvlášť se neprojevil. S prstem opřeným o bradu jsem začal přemýšlet o jménech.

„Nejsi moc hovorný, co? Nemluvíš, takže... co třeba Taciturn. Hej, jé?! Nelíbilo se ti to?! Promiň, promiň.”

Zezadu do mě narazil hlavou, bílý kůň mi dal najevo svou nespokojenost. Jména jsou celkem těžká.

„Tak Ryui. Co ty na to?”

Jak jsem to řekl, přestal se do mě navážet. Ačkoli se choval odměřeně, neopustil mě a držel se mi po boku. Nevím, jestli se mu to líbilo, ale zdá se, že to přijal. Když už jsem u tohoto mladého jednorožce –—— zapomněl jsem Magi říct o Ryuiovi.

Došli jsme až k řece na jihovýchodě a šli podél k jezeru.

Mezi jezerem a řekou byla jasná hranice, na okraji jezera byla odlivová oblast.

„I na mělčině jsou živočichové, nemusím použít [Plavání], abych nasbíral jídlo.”

Ačkoli jsem nakročil k mělčině, zdálo se, že to bude nějakou dobu trvat, protože půda pod nohama nebyla pevná a já ztratil rovnováhu. Ryui na tu měkkou půdu vůbec nevkročil.

„Něco takového se ti nelíbí, co? Počkej tady, já půjdu nasbírat trochu jídla na večeři.”

Jak jsem to řekl, Ryui si lehl a začal dřímat.

Znovu jsem se zaměřil na mělčinu a pokročil hlouběji. Po chvilce jsem sebral něco, co vypadalo jako přerostlá kreveta.

Když jsem se sehnul, abych ji sebral, krevety a korýši na mě zaútočili svými údy nebo ulitami.

„Hej, to je nebezpečné... tohle se také bere jako netvoři?”

Ačkoli jsem vytáhl nůž a zkusil na ně zaútočit, neutržili žádnou újmu. Jelikož jsem neměl příhodný Smysl, zdálo se, že se to nebralo jako útok. Ačkoli jsem zkoušel jenom uhodit do ulity.

„Jsou pomalí a nepohybují se. A je to netvor... takhle tu krevetu otočím a bodnu nožem do mezery mezi krunýřem...”

Nohou jsem si protivníka přidržel a když jsem mu zabránil v pohybu, vtlačil jsem nůž do mezery. Fuu, zhluboka jsem se nadechl. Najednou jsem do nože vší silou zatlačil a celou krevetu jsem od té mezery přeťal.

Krunýř nejdřív kladl odpor, ale jak jsem do toho silou přitlačil, kreveta ze sebe vydala smrtelný výkřik (Pozn.: laskavý čtenář odpustí, ale absolutně nemám ponětí, jaké zvuky kreveta vydává, když ji vraždí. Já jsem se s ní setkala jenom na talíři, a to už byla mrtvá) a zmizela. V inventáři se mi objevila [kreveta].

„Takže na lov netvorů můžu použít kuchyňský nůž. Není to dýka, nechci, aby si ze mě lidi dělali srandu, že jsem hráč s kuchyňským nožem.”

Ale dýka byla celkem tlustá. Mohl jsem takhle zaútočit na tu mezeru mezi krunýřem, protože kuchyňský nůž je tenký a ostrý.

Potom jsem dokázal vložit nůž do mušle korýše a když jsem přeťal přitahovací sval uvnitř, získal jsem [mušli].

Jelikož jsem je musel nejdřív znehybnit a pak se zaměřit na jejich slabinu, nemůžu říct, že by to bylo efektivní. Zabralo to celkem dost času.

Ale když jsem zabil zhruba stovku—

< Smysl [Vaření] dosáhl levelu 10 nebo výše, po porážce stovky nepřátel vybavením na vaření jsi získal techniku. >

„Ech? Takže techniky se můžou objevit i po splnění určitých podmínek a ne jenom při levelování Smyslů, co?”

Kromě [Přípravy], [Zpracování] a [Usnadnění] se u Smyslu [Vaření] objevila další technika.

Ale i tak, navýšil jsem si level útočením na netvory kuchyňským nožem. Hej, co to je?

<Znalost surovin>— Na deset minut se na nepříteli objeví rudá značka, pokud zaútočíš na označené místo, újma vzroste.

Jinými slovy to byla technika, co ukazovala slabá místa. Když jsem to vyzkoušel, rudá značka se ukázala v mezeře mezi krevetím krunýřem.

Na rozdíl od [Očarování] jsem z toho měl pocit, že to je spíš technika, co zvyšuje újmu zbraně. Dodatečná úprava újmy v omezené oblasti bylo úplně něco jiného než očarování.

„Nasbíral jsem dostatek surovin, podívám se na jezero a půjdu zpět.”

Deaktivoval jsem smysl [Dávkování] a místo něj aktivoval [Plavání]. Ačkoli jsem byl celkem nervózní, že jsem deaktivoval Dávkování, co mělo tak vysoký level, zkusím to nahradit očarováním.

Voda nebyla stojatá, vodní rostliny se kývaly ze strany na stranu, jak s nimi pohybovaly podvodní proudy.

Volně jsem plaval pod vodou, neboť v porovnání s peřejemi bystřin tam bylo méně odporu. Když jsem na dně jezera našel budovu, na okraji zorného pole jsem spatřil černý stín ryby, co ke mně plavala šílenou rychlostí. Okamžitě jsem se jí vyhnul.

Nebezpečí...?! Co to je.

Podíval jsem se přes rameno po charakteristikách té ryby. Byla tam černočerná 1,5 metru obrovská ryba. Jmenovala se Západní tuňák obecný.

Byl jsem přesvědčený, že to byl mořský živočich se silou, co se nedala srovnávat s krevetami a mušlemi, co jsem do teď sbíral.

Tohle je unikátní netvor jezera.

Co mám dělat. Ačkoli jsem chtěl prozkoumat budovu na dně jezera, tenhle tuňák mi určitě bude překážet. Neexistuje jiný způsob, než se ho zbavit.

Znovu jsem se vrátil na hladinu. Ale v půlce mě Tuňák přestal pronásledovat, zdánlivě neměl v úmyslu opustit své hlubiny, a vrátil se zpět.

„Takže, pojďme vymyslet taktiku, jak toho tuňáka porazit.”

Pokud dojde na nejhorší, uniknu k hladině, kde mě nebude pronásledovat. Můžu ho vyzývat na souboj, jak budu chtít. Poupravil jsem svůj postoj ve vodě a nadechl se. Aktivoval jsem tři kouzla, ATK, DEF a SPEED. Také jsem aktivoval Znalost surovin, co jsem před chviličkou získal, abych viděl jeho slabiny.

Sevřel jsem nůž a znovu se ponořil pod hladinu, hledal jsem tuňáka.

Nemusel jsem hledat dlouho. Tuňák, co se vyhýbal stojaté vodě, vyrazil z oblasti, co okupoval, a zaútočil na mě.

Když jsme se střetli tentokrát, nevyhnul jsem se mu úplně, a máchl jsem nožem na značku na tuňákově těle.

Ačkoli jsem jím máchl plnou silou, co jsem měl v pažích, v okamžiku, kdy ten nůž udeřil do tuňáka——

Bolí to?!! Moje ruce——

Nevytáhl jsem nůž, co se zabodl do tuňáka. S nožem pořád v sobě mě tuňák držel u sebe a začal se ve vodě míhat ze strany na stranu. Jak jsem byl vystaven odporu vody, moje HP pomalu klesalo.

To není dobré, pomyslel jsem si. Ještě jsem nůž nevytáhl. Čekal jsem, až tuňák zpomalil, a pak nůž vytáhl.

Pojď sem——?!!

Jakmile jsem nůž vytáhl a pomyslel na únik, tuňák máchl ploutví a udeřil mě jí do boku. Silně mě to odhodilo stranou.

Plaval jsem ve vodě nějakou dobu a když mě tuňák konečně přestal pronásledovat, spěšně jsem unikl k hladině. První setkání byla moje prohra.

„Kruci! Ten tuňák jen stěží utržil nějakou škodu, vzal jsem mu jen stěží 5% HP.”

Když jsem ho chytil, nebyl nijak rychlý, ale když jsem do něj zabodl nůž, zaútočil na mě a táhl mě s sebou. V takové situaci jsem mohl použít Kletbu, abych mu snížil rychlost, ale od hladiny jsem byl docela daleko a ve vodě nebylo možné mluvit.

Lektvarem jsem si doplnil HP a znovu jsem šel do vody.

Ten pocit vzdálenosti nebyl problém. Musel jsem změnit svůj způsob útoku.

Pokud do něj bodnu jako předtím, jenom mě bude táhnout. S takhle dlouhou čepelí bych ho mohl zabít, pokud bych ho nalákal pryč od podvodních proudů. Dál jsem nedokázal najít způsob, jak na něj zaútočit.

...třikrát, čtyřikrát, pětkrát, šest, sedm, osmkrát.

Střetl jsem se s ním devětkrát. Od mého prvního boje s tuňákem uplynula hodina. Moje tělo si mechanicky pamatovalo, jak se ve vodě optimálně pohybovat. Mezitím jsem přemýšlel o útoku.

Mým jediným prostředkem k útoku byl nůž, co jsem měl v ruce. Jak se používá nůž?

V duchu jsem si vybavil, jak se používá nůž. Nůž se přitlačí a pak se potáhne. To je základní pohyb. Takže ho potřebuju přitisknout k tuňákovi, ale jak to mám udělat s tím potáhnutím.

Dokonalé, tuňák mířil ke mně.

S lokty přitisknutými k tělu jsem protivníka nabodl nožem, co jsem měl v ruce, v místě s rudou značkou.

Když se pohonná síla mého a tuňákova pohybu sečetla, nůž jej hladce řízl.

Dobře, řízlo to.

Jen natáhnout čepel a pak použít naši hnací sílu k řezu.

Kvůli vysokému odporu vody jsem naslepo máchal pažemi. Ale když jsem bodl nožem, jen jsem dál plaval—— a tohle byl výsledek.

Ta nynější rána se držela značky, ale uprostřed byla trochu mimo. Příště tu linku obtáhnu přesně. Teď jsem s útokem na řadě já.

Zabral jsem nohama a vyrazil jsem přímo k tuňákovi.

Zvýšil jsem ve vodě svou rychlost a vytvořil tak vodní proud.

Jakmile jsme se k sobě přiblížili, odklonil jsem se a zabodl jsem nůž do nejdelší značky. Ještě víc jsem zabral nohama a dál jsem plaval kupředu, dokud se nůž nedostal k ocasu.

S tou rychlostí z plavání a tentokrát bez mrhání silami jsem čistě řízl podél značky.

S tímhle jsem získal sebedůvěru. Došel mi čas, vyplaval jsem k hladině a poopravil jsem svůj postoj.

„Alespoň jsem ho připravil o 10% HP. Zbývá 90%.”

Vyzval jsem ho na souboj po desáté.

Znovu jsem se s ním střetl přímo a přiblížil se k němu. Byl to riskantní závod, při kterém jsme oba nabývali na rychlosti. Pokud promeškám svou šanci se vyhnout, tuňák do mě narazí celým tělem, odnese mě a vyhraje. Ale pokud se mu normálně vyhnu, nijak moc mu nebudu moct ublížit.

Při každém střetnutí mu ubylo HP. A konečně nastal poslední rozhodující boj.

Zabodl jsem kuchyňský nůž do tuňákova těla a dotlačil ho ke konci jeho života.

—Dokucháno. Nebo tak něco.

Byl to působivý nepřítel. V boji jeden na jednoho byl silnější než jakýkoli netvor, s kterým jsem se dosud setkal. Byl na stejné úrovni jako etapový netvor. Možná to zní směšně, ale díky prostředí byl vážně silný.

A truhla s pokladem, co jsem dostal za odměnu za porážku unikátního vodního netvora, se potápěla.

Spěšně jsem plaval za ní. Když jsem se přesvědčil, že je na dně klid, otevřel jsem ji.

Teď se podíváme, co jsem získal ze Západního tuňáka obecného.

S očekáváním jsem se podíval na předměty a byl jsem ohromený překvapením. A pak jsem v reakci na ty svoje myšlenky udělal pár silných temp a spěchal jsem k hladině.

„Proč je odměna za tuňáka sada západního kuchyňského náčiní?!”

Předmět uvnitř byla sada západního náčiní.

Přístroj, který otáčením kličky udělá z těsta těstoviny. Miska. Válcovitý hrnec. Velký magický sporák. Byly tam různé věci.

Cenil jsem si toho. Adminové to pojmenovali takhle zlomyslně, ale stejně mě to úplně nepřesvědčilo.
-----------------------------------------------


~ Příště průzkum budov na dně jezera. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>