DM - kapitola 200

Kapitola 200 – Přípravy na vyhubení

Tady Satou. Slyšel jsem rčení, co říkalo: Rozředěný jed se stává lékem. Ale to by nemělo platit na všechno. Naopak „Příliš mnoho léků se stává jedem” je z větší části pravda. Pokud cokoli, pak „Příliš mnoho je stejně špatné jako příliš málo.”



„Zdravím, Satou.”

„Ach, Luo, přišla jsi právě včas.”

Předal jsem Luě pět velkých džbánů s Léčivem na spaní pro medúzy. Jelikož měla stejnou Magickou brašnu jako já, nebyl žádný problém, ani když jí dám těžké zavazadlo.

Za posledních deset dní tady jsem Luě dal 3-5 druhů léčiv na spaní, aby s nimi experimentovala. Momentálně měl nejvyšší účinky ten, co jsem vyrobil z mízy stromu světa.

„Rozhodně jsem to obdržela. I když vím, že jsi o výsledcích experimentů slyšel Telefonem od paní Aze, tady je psané hlášení od Jiy.”

Poděkoval jsem Luě a vzal jsem si od ní štos papírů.

Zdálo se, že kvůli jedu se slabým účinkem medúzy spaly jen 10 minut, ale naopak ten, co byl příliš účinný, způsobil to, že byly, skoro jako kdyby přestaly žít, jako kóma. Bylo to obtížné.

Jelikož by to s největší pravděpodobností lidi zabilo, vypůjčil jsem si neužívanou dílnu vně města a tam jsem to léčivo smísil. Zdálo se, že to bylo místo, co dříve používal spriggan Rek.

Zdálo se, že nedaleko této vily byl malý Zdroj, takže nebylo třeba, abych tady magické nástroje zásoboval magickou mocí, aby fungovaly. V mnoha ohledech to bylo celkem praktické.

Vážně to bylo až příliš praktické, rád bych tu zůstal, ale kdybych se příliš opozdil, Arisa by volala Telefonem, takže jsem to nemohl úplně udělat. Poslední dobou se volání Telefonem účastnily i Pochi a Tama, abych se cítil provinile, takže to bylo celkem rušné. Vyslechl jsem ji, protože s normálním Telefonem by to nemělo být možné, ale hrdě mi odpověděla: „Pilně jsem se snažila, abych to vylepšila.”

Takže předal jsem dnešní léčivo na spaní, takže se pojďme pustit do jiné práce.

Momentálně jsem pracoval na čtyřech věcech včetně léčiv na spaní.

Zaprvé to byla výroba léčiv na spaní pro tu záležitost s medúzami.

Jelikož nám chyběli lidé, co dokázali použít prostorovou magii na výrobu klecí pro medúzy, chtěli jsme využít ledové klece zároveň s léčivem na spaní. A momentálně jsme testovali, jestli se tím dal nahradit nedostatek uživatelů. Našli jsme pár léčiv na spaní, co jsou vysoce efektivní, a bylo tu pár medúz, co dokonce ještě teď spalo. Pokud to bude fungovat 10 dní, zdálo se, že operace klece pro medúzy bude okamžitě schválena.

Zadruhé jsem se snažil vymyslet, jak zabránit opětovnému výskytu medúz.

Přemýšlel jsem o autonomních obranných satelitech. Pokud byste si to měli představit, bylo to něco jako umělý obranný satelit. Jelikož se zdálo, že se na obloze prázdnoty dala udržovat magie Kostka, myslím, že by se dala ve velkých výškách použít. Největším problémem bylo udržování magické moci. Měl jsem představu, že to bude mít laserovou střeleckou věž a hlavu, co to bude řídit, takže to bude vypadat jako vznášející se golem.

Problematický na tom přece jenom je zdrojový reaktor. Rád bych použil kámen mudrců jako u živoucích figurín, neboť jsem chtěl postavit systém, co možná nejvíc nevyžaduje vnější ovládání lidmi. Vlastně jsem si od Sotoriyi půjčil tři zdrojové reaktory, ale jelikož zdůraznila, abych je nerozbil, nemohl jsem zbrkle experimentovat. Bylo to těžké.

Zdálo se, že by šlo vyrobit nukleární reaktor, protože jsme měli magii, ale jelikož jsem ohledně toho neměl žádné dokumenty, ani jsem nevěděl, kde začít. Tohle nechám jako problém do budoucna.

Zatřetí to byla práce s aerodynamickým motorem.

Zkombinoval jsem své programátorské znalosti a ovládací jednotku živoucí figuríny, co jsem získal z výrobního plánu Sotoriyiny živoucí figuríny.

Zkoušel jsem různé věci jako vyvažování výkonu rotace, jak jsem o tom nedávno slyšel ve vévodském hlavním městě. Nedaleko této vily byl jeřáb a velká rampa, takže taková práce pokračovala velmi hladce.

Dokonale jsem dokončil ovládací jednotku, ale práce na aerodynamickém motoru nešla dobře, jelikož jsem neměl jak vědět rychlost. Vypadalo to, že bude trvat ještě dlouho, než to dokončím.

Jak jste možná odhadli z té části „aero” v názvu aerodynamického motoru, tento motor nedokázal operovat na místě bez atmosféry. Dostal jsem se do slepé uličky, než jsem vůbec mohl začít pracovat na stavbě repliky světelné lodě. Rád bych věděl, jak světelná loď funguje, ale jelikož ji vyrobil bůh, nezdálo se, že by ohledně toho existovaly nějaké podrobné dokumenty. Co se týče údržby, zdálo se, že se to automaticky provádělo v docích, kde světelné lodě kotvily.

Zdálo se, že ten aerodynamický motor, co hrdina používal na své lodi, byl přidán později. Hádal jsem, že se s tím nedalo nic dělat, když se museli spoléhat na technologii říše Saga a mágy, pokud by se něco rozbilo. Neboť to nemohli spravit u stromu světa.

Začtvrté to bylo rozšíření našeho vybavení.

Jakmile odejdeme z elfského lesa, dalším naším cílem je labyrintové město.

Když pominu sebe, chtěl jsem zdokonalit vybavení dívek. Bylo by znepokojující, kdyby to vybavení bylo moc nápadné, a tak jsem vyráběl dva druhy. Jedno na odiv a druhé prosté na každodenní použití.

Momentálně jsem dokončil tři hole a prototyp ne-smrtícího magického meče.

Arisina hůl byla luxusně vyrobená z větve tisíc let starého stromu z lesa Borenan. Zaměřil jsem se hlavně na snížení spotřeby MP a zvýšení magické přesnosti, neboť v labyrintu dojde k sérii bitev. Přece jenom jeden velký muž kdysi řekl: „Je zbytečné, pokud to nezasáhne.”

Náhodou jsem udělal stejnou hůl i pro Miu, ale udělám z toho dárek na rozloučenou za to, že s námi cestovala, až budeme odcházet z lesa Borenan. Choval jsem se, jako že pojede s námi. Myslím, že malé děti by přece jenom měly být se svými rodiči.

Třetí hůl byla vyrobená z větve stromu světa. Ten materiál se mi tak nějak připletl pod ruku, když jsem sbíral žahadla medúz. Samotný výkon hole byl dokonalý, ale vypadalo to jako vyrobené z nerostu nebo spíš smaragdu, takže to nevyhnutelně vypadalo nápadně. Ta barva a lesk byl celkem nádherný, takže jsem na vršek bezděky a spontánně přidal ozdobu ve tvaru růže. A na hlavní tělo jsem vyryl propletené reliéfy.

Spíš než aby se z toho stal poklad, se z toho stane věc, co se někam založí.

Nebylo dobré to přehánět, co?

Uvažoval jsem o tom.

Takže teď ohledně prototypu magických mečů. Zmodernizoval jsem [Skořápku], co používají Pochi a ostatní. V kontrastu se Skořápkou, co je tvrdá a tupá, tento prototyp se specializoval na nesmrtelný útok, a proto byl měkký. Když jste na tomto meči aktivovali [Měkkou skořápku], vygeneruje se válcovité magické pole, co je zhruba tak tvrdé jako pěna. Jejich nedávné meče dokáží generovat Skořápku, ale i tak může jejich útok zasáhnout, pokud udeří příliš tvrdě.

Očekával jsem, že ten meč s [Měkkou skořápkou] bude mít dodatečné účinky omráčení a odražení zpět.

Zrovna teď jsem přemýšlel o aplikaci této struktury Měkké skořápky při výrobě nesmrtící brokovnice pro Lulu.

Také jsem chtěl začít pracovat na posílení jejich obranného vybavení, ale nešlo to moc dobře. S obranným vybavením, co jsem vyrobil během našeho pobytu ve vévodském hlavním městě by se měly být schopné vypořádat s netvory, co byli v levelu 25 – 30. Ale chtěl jsem to rozpětí trochu víc zvýšit. Možná by bylo dobře, kdybych zrecykloval střechu vzducholodě odolnou vůči výbuchu, co jsem vyrobil z kůže velryby, a udělal z toho nové brnění. Požádám Luu, aby mě příště představila odborníkovi na výrobu brnění.




„Mladý pane, slečna Lulu ti přinesla oběd.”

„D-děkuju, Girile.”

Giril, domácí skřítek, co se staral o tuto vilu, se normálně k hostům choval jako komorník. Zdálo se, že kdysi dávno žil v Labyrintovém městě, a tak jsem si od něj během přestávek vyslechl různé historky.

Evidentně v Labyrintovém městě žil jeho pravnuk. Rád bych se s ním setkal, až do Labyrintového města přijedu. Slyšel jsem, že to byl mladý domácí skřítek, kterému bylo kolem 60 let. To byl mladý, co?

Giril šel, jako kdyby se vznášel, a nesl obědovou krabičku, co mu Lulu předala. Jelikož byl jen asi z půlky tak vysoký jako člověk, vypadalo to, jako kdyby nesl extra velkou obědovou krabičku. Uvnitř byly sendviče a hamburgery, co se daly jíst jednou rukou. Zdálo se, že je připravily z bílého chleba, o který se podělila paní Kua. Byl jsem upřímně šťastný, neboť se mi stýskalo po normálním chlebu.

Dokonce i tady bylo nebezpečí Léčiva na spaní, takže sem Lulu nesměla.

Otevřel jsem víko a podíval jsem se dovnitř.

Sendviče se spoustou zeleniny. Bylo to připravené s pozorností k detailům, neboť se to dalo sníst jedním soustem.

Znovu jsem si procházel ten dřívější problém, zatímco jsem si dal jídlo do úst.

„H~m, pokud jde jenom o průzkum, jde to i bez kamene mudrců, ale nebylo možné mít dostatek magické moci k útoku.”

Bezděky jsem si pro sebe povídal, neboť jsem se nedokázal vypořádat s nynější situací.

Hádal jsem, že bylo vážně nemožné udělat něco jako autonomní bojový systém~

Pokud například kámen mudrců dodával magickou moc o 100A, pak golem potřeboval 30A na udržování výšky a zhruba 45A na pasivní a aktivní výzvědy.

Z toho bylo těžké usoudit, jestli bylo udržování výšky nízkonákladové. Nebo jestli výzvědy byly příliš nákladné.

A laser byla jediná útočná magie, co mohla útočit na několik stovek kilometrů, aniž by ji prostor utlumil. Laser v porovnání s jinými útočnými magiemi potřeboval málo magické moci, ale nicméně stejně potřeboval 1.000A. Ty náklady se zdály hloupě vysoké, ale na porážku medúzy bylo třeba takového výkonu.

Bylo třeba dalších 50A magické moci, pokud se laser použil jako zaměřovadlo.

S pomocí elfské technologie jsem dokázal vyrobit věci podobné bateriím, ale na výkon 1A jsem to musel udělat ve velikosti dvou dvoulitrových PET lahví. I kdybych to udělal tak, aby to dokázalo vystřelit jeden laser, bude to mnohem větší, než jsem plánoval. Zdálo se, že materiál pro tuto baterii byl vyrobený z mízy stromu světa, takže se to dalo vyrobit v jakémkoli množství.

Pokud k baterii připojím kabel, bylo pravděpodobné, že medúza natáhne své žahadlo, aby z baterie pohltila magickou moc. Bylo úžasné, že jsem nemusel dělat nadbytečný magický okruh k zabránění protiproudu, neboť už to od začátku mělo takový mechanismus.

Do západu slunce toho dne jsem vyrobil jeden prototyp golema autonomního systému [Strašák].

V tomto prototypu jsem implementoval jen funkci udržovat výšku. Myslím si, že všechno je vytrvalé hromaděné zkušeností.




Mávl jsem rukou Girilovi, co byl u vchodu do vily, a zamířil jsem zpět do stromového domu.

Před hlavní branou této vily byl Vílí kruh, co spojoval podzemní nákupní centrum a město nad stromy. A proto bylo vážně snadné se přesouvat.

„Vítej~”

„Nanodesu!”

Zdálo se, že Pochi a ostatní zrovna skončily s tréninkem. Ty dvě, co se rozvalovaly na zemi, vyskočily na nohy.

„Vítej zpět, master.”

„Pane, jsem ráda, že ses v bezpečí vrátil.”

Nana a Liza, co uklízely dřevěné meče a cvičná kopí, ustaly v práci a šly mě pozdravit. Nana se hodně potila, ačkoli Liza zase ne tak moc.

Ty čtyři se učily od elfského uživatele bojového umění.

Všechny pokořovaly atrakce příliš rychle, takže leprechaun Shagnig jim nestačil se službami a údržbou. A tak po každém pokoření měly 4-5 dní volna. A proto zvířecí dívky, co měly volný čas, trénovaly u elfského uživatele bojového umění, co měl také volno a chtěl zabít čas.

Pochi se učila šerm u paní Poltomey. Ta byla stejný typ jako Pochi, co veškerou svou sílu vkládala do jediného úderu. Během banketu řekla, že je zábava nacházet kritické načasování a provést jedinou ránu, zatímco snáší protivníkovy útoky za pomoci štítu. S touto osobou bylo potěšení pít, neboť přinášela různý alkohol ze elfského rodiště a mluvila o svých obšírných znalostech alkoholu. Jedinou její chybičkou bylo, že když se opila, začala se svlékat.

Tamu učil Shishitouya boj se dvěma meči. Byl to bojovník s daisho katanami. Řekl, že mu je před několika stovkami let dal král z království Shiga. Ani na jedné nebylo věnování, ale byly na stejné úrovni jako Torate, co jsem měl já.

Liza se u Gulgapoyi učila spirálové kopí a u Yusekua boj s krátkým kopím. Yuseku nebyl elf, ale spriggan. Oba dva to byli odborníci, co dokázali použít magické ostří.

Obzvláště Yuseku. I když mě nikdy neučil přímo, v duchu jsem ho považoval za svého učitele. Jednou ukazoval další úroveň magického ostří na krátkém kopí jako závěrečný cíl Lizina tréninku. Zdálo se, že to byla technika zvaná Dělo magického ostří (Manový výstřel). Jelikož jsem až do chvíle, kdy vystřelil Manový výstřel, nedokázal zahlédnout proud jeho magické moci, dokonce ani teď jsem tu techniku nedokázal úspěšně provést.

Jednou jsem ho zkusil požádat, aby mě to naučil, ale on mi řekl: „Ukradni to.” Se strašlivě blaženou tváří. Než odjedu z elfské domoviny, naučím se to, abych splnil jeho očekávání.

A nakonec Nana. Také měla dva učitele. Magická šermířka paní Gimasarua a uživatel štítu trpaslík Keriul. Zdálo se, že Keriul byl strýčkem Zajira z trpasličí domoviny. Už tři roky žil v elfské domovině jako host.

Tito učitelé dál večeřeli na náměstí, kde se pořádal karí festival, aniž by je to znavilo. I když od festivalu uplynulo deset dní, vypadalo to, že v tom stále pokračovali. Teď už karí mělo normální barvu bez přídavku barviv.

Modlil jsem se, aby Nea nezežloutla.
-----------------------------------------------


~ U Satouova popisu svého bádání na aerodynamickém motoru a ostatních udělátkách si vůbec nejsem jistá, že to mám správně, ale snažila jsem se... ~

~ V příští kapitole konečně skončíme s přípravami a půjdeme na medúzy! ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>