ICDS - kapitola 2

Kapitola 2 – Chlapec se stal průzkumníkem kobky (2)

Když jsem zaslechl všechna ta upozornění, nedokázal jsem se zklidnit. Jako první jsem si pomyslel: „Ano! Konečně jsem průzkumník kobky!” Další bylo: „Je řád Bronz 9 vysoký nebo nízký?” A jako poslední: „Co je lektvar?”

Cokoli dalšího bylo těžké nacpat si do hlavy.

„Ugh, začíná se mi motat hlava. Můžeš mluvit pomaleji?”

[Přeješ si podívat se na protokol zpráv?]

„Co to je protokol zpráv?”

[Tam jsou zprávy, které obdržel Kang Shin.]

„Ano, ukaž mi to!”

Jakmile jsem ta slova vypustil z úst, před očima se mi objevilo průhledné okno. Vyděsilo mě to, udělal jsem krok vzad. Když jsem si pomyslel, že mě to dokázalo oklamat a objevit se přede mnou, co měl lepší smysly než můj otec... Ale když jsem si uvědomil, že to nemělo skutečnou formu, polevil jsem v ostražitosti a přiblížil se k tomu. Tam, byly tam zaznamenané hlasy, co jsem slyšel. Bylo to úžasné.

„Ostré dřevěné kopí?”

[Máš ho v inventáři. Chceš si to ověřit?]

„Ověřit jak?”

[Jen musíš říct slovo inventář.]

„Inventář...? Jejda!”

Bylo to stejné jako předtím. Najednou se mi před očima objevilo průhledné okno. Jediným rozdílem bylo, že tohle na sobě nemělo žádný text a bylo dlouhé a úzké. Vedle sebe tam bylo 10 políček velkých jako pěst. Nad nimi nebo pod nimi nic nebylo, takže to bylo 1x10. A v prvním políčku byl obrázek skleněného flakónku s rudou tekutinou. Vedle toho bylo číslo 5. Zdálo se, že tohle byl ten lektvar, o kterém se hlas zmínil. V druhém políčku bylo dřevěné kopí. Když jsem se po něm bezděky natáhl, ruka mi prošla oknem.

„Jejda!”

Mnohem překvapivější bylo, že moje ruka nevyšla na druhé straně. Vážně jsem měl pocit, jako kdybych měl ruku „uvnitř” toho okna. Překvapeně jsem zakroutil rukou, ale když jsem ucítil, jak se mé ruky něco dotklo, přestal jsem. Bylo to tlusté a dlouhé. Tohle bylo... kopí! Instinktivně jsem ho popadl a vytáhl ho z okna. Jak se dalo čekat, měl jsem v ruce ostře vyhlížející dřevěné kopí. Jak jsem na něj zíral, vyskočilo přede mnou malé okno.


| Ostré dřevěné kopí (normální) |

| Odolnost 70/70 |

| Útok – 10 |

| Omezení – žádné |

| Dřevěné kopí dokonalé pro začátečníky. Nemá žádné zvláštní schopnosti. |


„Hm.”

Budu upřímný. Neměl jsem ponětí, co to znamenalo. Jelikož jsem nikdy nehrál jedinou hru, ty termíny jako „začátečník” a „základní zbraň” pro mě byly cizí. Každopádně jsem věděl, že to byla zbraň, co jsem mohl použít. To stačilo.

Pověsil jsem si to dřevěné kopí na záda a pokročil jsem ke zkoumání té věci jménem lektvar. Psalo se tam, že obnovoval 100HP, ale nevěděl jsem, co to znamenalo. Pak mi ten hlas řekl, abych se podíval na status. Nevěděl jsem, čí to byl hlas, ale bral jsem to jako hodnou slečnu. A přesně jak mi řekla, zakřičel jsem „zkontrolovat status”.


| Jméno: Kang Shin |

| Rasa: člověk / Pohlaví: muž |

| Třída: žádná / Titul: žádný |

| Řád: Bronz 9 / Level: 1 |

| HP – 240/240  / MP – 0 |

| Síla – 18 / Mrštnost – 16 / Konstituce – 17 |

| Inteligence – 5 / Magie – 0 |

| Charisma – 7 / Štěstí – 10 |

| Techniky – Bojové umění nízkého řádu (Lv4), Boj s kopím nízkého řádu (mistr), Boj s kopím středního řádu (Lv3) |


Divné. Viděl jsem tam dvě nuly. A pokud byla moje síla 18, ale inteligence 5, byla moje síla vysoká nebo inteligence nízká?

„Co je HP a co je MP?”

[HP představuje tvůj život. Když na tebe zaútočí netvoři, tvoje HP klesne. Když se dostane na 0, vyhodí tě to z kobky. V tom případě nebudeš moct po dobu jednoho týdne jít do kobky.]

[MP představuje manu. Používá se na vytváření magie nebo technik. Také se tomu říká qi.]

„Qi!”

[Tvoje MP je 0. Jinými slovy nemáš žádné Qi.]

„Jak ho můžu získat?”

[Lidé z jiných světů než Země znají metodu, jak střádat manu v těle. A lidé, co už mají manu, si mohou množství many zvýšit tím, že dokončí podlaží kobky a postoupí do dalšího levelu.]

„Postoupí do dalšího levelu?”

[Brzy ti to bude vysvětleno. Z toho vyplývá, že Kang Shin momentálně nemá žádný způsob, jak získat MP.]

„Co můžu udělat, abych ho získal?”

[Musíš získat metodu kultivace many.]

„Jak to získám?”

[Můžeš si to koupit v Obchodě na konci každého podlaží kobky. Upozorňuji, že se to dá koupit až od podlaží 10P a je to velmi drahé.]

„10P! Jelikož jsem na prvním podlaží, musím se jen dostat do desátého, ne?”

[Správně.]

„Kolik to stojí? ...je to víc než 50 tisíc wonů?”

Byl jsem v devátém ročníku a jelikož moje měsíční kapesné bylo 10 tisíc wonů, 50 tisíc byla obrovská suma peněz. Jak jsem o tom přemýšlel, hlas mi odpověděl.

[Předměty z Obchodu si nemůžeš koupit za měnu jménem won. Můžeš tam směnit jenom zlato nebo pozůstatky netvorů, co získáš z netvorů v kobce.]

„Zlato!”

Dobrá, měl jsem naději! Co jsem pochopil, v kobce byli netvoři a když je člověk porazil, dávali zlato. Když je všechny porazím, můžu se dostat na další podlaží. A až se dostanu na konec 10. podlaží, můžu si koupit metodu kultivace many odněkud jménem Obchod. A pak budu moct konečně získat Qi! A také tím splním otcův sen!

Udivila mě schopnost mého mozku, že jsem tohle všechno pochopil.

Můj mozek samozřejmě ještě nebyl schopen si pomyslet: „kdyby to bylo tak snadné, otec už by to udělal.” Moje inteligence byla na 5 a teprve za rok jsem se dozvěděl, že průměrná hodnota v levelu 1 byla 10. Dokonce jsem zapomněl, proč jsem se chtěl stát průzkumníkem kobky, a zaměřil jsem se na to, abych získal Qi.

Naznačil jsem slečně, že chci začít s průzkumem, a zeptal se, kde žijí netvoři. Slečna mi laskavě řekla, že můžu začít tím, že zakřičím „zahájit průzkum”. Zakřičel jsem to, jen co jsem to zaslechl.

„Zahájit průzkum!”

Pak všechna okna kolem mě v mžiku zmizela a obklopila mě neblahá aura. Pár pochodní zhaslo a rozsvícené zůstaly jenom ty nejblíž mě, silně hořely. Jelikož jsem každé prázdniny cestoval s otcem, temnota mě nijak nevyvedla z rovnováhy. Ale trápilo mě to svrbění, co jsem cítil na kůži. A pak jsem ucítil přítomnost, co jsem předtím necítil.

Chopil jsem se svého dřevěného kopí a byl ve střehu. Tahle přítomnost byla jako ta desetimetrová anakonda, s kterou jsem bojoval v Amazonce...!

Sss, sss. Cítil jsem, jak se ke mně ze všech stran plazí anakondy, a nasucho jsem polkl. Věděl jsem, že sám nedokážu porazit anakondu. Předtím jsme ji s otcem jen stěží porazili tím, že já jsem upoutal její pozornost a můj otec jí dával úder za úderem. Ale dokázal bych porazit několik anakond? Sám? Nechtěl jsem, aby mě vykopli z kobky, když jsem se konečně stal průzkumníkem!

Jak jsem o tomhle přemýšlel, pevně jsem sevřel své dřevěné kopí. Viděl jsem je vyjít z temnoty a oči se mi překvapením doširoka rozevřely.

„Jéjee... aach?”

50 cm dlouhá a 30 cm široká. Přišlo mi to jako pudink a pilně se to plížilo ke mně. Abych něco takového přirovnal k anakondě... bylo mi těch anakond líto. Pochyboval jsem, jestli ty věci vůbec byly živé. Zkusmo jsem jednu bodl kopím a snadno jsem ji probodl.


| Získal jsi kus slizu. |

| Získal jsi 1 zlatku. |


S bouchnutím to explodovalo. Stál jsem bez hnutí, omráčený, ale brzy jsem zakřičel radostí a vyskočil jsem.

„Juchů! Teď jsem průzkumník kobky!”

Opona se zvedla a odhalila legendární jeviště průzkumníka kobky Kang Shina!

...Nebo to jsem si pomyslel, dokud jsem se nepoučil. Netrvalo dlouho, než se ohlásila drsná realita.

Poprvé jsem to cítil, když jsem se dostal na 3. podlaží, kde zaútočily včely medonosné. V porovnání s 1. a 2. podlažím, která byla relativně snadná, se na 3. podlaží objevili netvoři zvaní gobliné. Ti mi dělali problémy.

Nejdřív jsem ani nevěděl, co se stalo, když moje HP spadlo na 0 a mě to vyhnalo z kobky. Celý týden jsem nemohl znovu vejít do kobky. Příští týden jsem zaťal zuby a vstoupil do kobky. Pak jsem konečně zjistil, jak jsem zemřel. Otrávené šipky. Goblini stříleli otrávené šipky a ty mě naprosto paralyzovaly.

Když mě netvoři uhodili, obvykle to bolelo, jako když mě praštil otec. Ale kvůli tomu paralyzačnímu jedu jsem necítil vůbec žádnou bolest. Necítit bolest bylo děsivější, než by člověka napadlo. Jelikož jich bylo tak moc, bylo těžké vyhnout se každé otrávené šipce. V důsledku toho mé HP kleslo na 0 mnohokrát a já celý měsíc nemohl vstoupit do kobky. Nakonec jsem požádal svého otce o radu.

„Otče, goblini na mě neustále střílí otrávené šipky.”

„Hm? Už jsi na 3. podlaží? Nebyly to ani tři měsíce.”

„Jsem rychlý?”

„Mě to trvalo celý rok, než jsem se dostal na 2. podlaží.”

Dopadlo to tak, že můj otec ještě nezískal svůj šestý smysl a nebyl schopen vycítit, že se k němu blíží slizové. V důsledku čehož mu trvalo celý rok, než převzal iniciativu. Jelikož když vás vykopli z kobky, nemohli jste týden vejít, nebylo žádným překvapením, že to trvalo tak dlouho. Dokonce ani já jsem za měsíc nijak nepokročil.

„Takže teď jsi v levelu 3?”

„Jo.”

Když dokončíte podlaží kobky, level se o jeden zvýší a získáte 5 bonusových bodů. S těmi jste si mohli zvýšit sílu, mrštnost, konstituci, inteligenci a jiné. Jelikož jsem byl nešťastný, že jsem měl inteligenci na 5, když jsem se dostal do levelu 2, všechny body jsem vložil do své inteligence. Díky tomu jsem se dostal na úroveň inteligence průměrného člověka.

Ale kvůli dlouhým létům, co jsem žil mimo realitu, jsem i se svou zvýšenou inteligencí samozřejmě věřil, že se snadno dostanu na 10. podlaží. Když jsem se dostal do levelu 3, pokusil jsem se navýšit svou magii, ale nemohl jsem přidat žádné body k hodnotě, co byla na 0. Nakonec jsem 2 body vložil do síly, 2 do mrštnosti a 1 do konstituce.

„Tak to jsi musel něco vydělat.”

„Peníze?”

Naklonil jsem hlavu ke straně. Peníze? Měl jsem zlato, ale žádné peníze. Jaká souvislost byla mezi zlatem z kobky a penězi? Kvůli tomu, co můj otec řekl dál, jsem nastražil uši.
-----------------------------------------------


~ Nebojte, hlavní hrdina nezůstane tak tupý dlouho. Vlastně je to celkem pěkné, aspoň vidíte, jak pokročil. ~

~ 100 wonů je cca 2 Kč. Takže 50 tisíc wonů je cca 1.000,- ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>