ICDS - kapitola 4

Kapitola 4 – Chlapec, co se stal průzkumníkem kobky (4)

Neměl jsem žádnou hrdost, co by se dala zachránit, a ani jsem ji nepotřeboval. Příští týden jsem stál před těmi samými dveřmi a poslušně jsem zakřičel, že chci vstoupit do družiny. Pak se objevilo průhledné okno.

| Tohle je nástěnka na verbování družin. Klikni na požadovanou družinu a přidej se k ní. |


„Tak uvidíme. Lovíme Lorda orků, hledáme léčitele. Musí být ve vyšším levelu než 5. Jak hloupé, copak nejsou všichni v 5. podlaží v levelu 5?”



Pomyslel jsem si, že existovali lidé ještě hloupější než já, a pomalu jsem skroloval oknem a našel jednu družinu, co hledala bojovníka do přední linie. Protože jsem začal hrát hry, věděl jsem, co to je přední linie. Tam byli lidé, co útočili zblízka zbraněmi na blízko.

Jakmile jsem na ten příspěvek klikl, krátce jsem se cítil omráčeně a brzy jsem se našel mezi devíti dalšími lidmi.

„Vítej. Jsi bojovník v přední linii, že?”

Začal se mnou mluvit pohledný západní muž. Pomyslel jsem si, že to je angličtina, a už jsem chtěl zařvat, že nemluvím anglicky. Naštěstí jsem zjistil, že bez problémů rozumím, co říkal.

„A-ano, používám kopí.”

„Ach, kopiník! Jsi z kontinentu Edias?”

„N-ne, jsem ze Soulu.”

„Soul? To je poprvé, co o tom slyším. Někdo další?”

„Z kontinentu Luka to není.”

„Ani z Pilosu ne.”

Lidé kolem mě zamumlali a potřásli přitom hlavou. Když jsem se po nich podíval, všiml jsem si, že většina měla světlou nebo tmavou pokožku a blonďaté, rusé nebo hnědé vlasy. Všichni to byli cizinci! Jak jsem se mírně nahrbil, přišel za mnou muž, co na mě promluvil jako první. Na paži měl malý štít a krátký meč. S povzdechem ke mně napřáhl ruku.

„Určitě jsi z menšího místa. Rád tě poznávám. Já jsem vůdce družiny Ellos von Kasina. Paul, Celtine a já jsme z kontinentu Edias.”

„Gasina?” (Pozn.: V korejštině nadávka.)

„Je to Kasina.”

Přijal jsem ruku vůdce družiny, co vypadal mírně zklamaně. Jelikož jsem nějakou dobu hrál hry, věděl jsem, co to byla družina. Akorát že mě nikdy nenapadlo, že budu ve družině s lidmi z jiných světů...

„Já jsem Kang Shin. Rád vás poznávám.”

Myslel jsem si, že po krátkém představení ostatních členů družiny budeme okamžitě bojovat s Lordem orků. Mýlil jsem se.

„Počkat.”

Byla to malá dívka z místa jménem kontinent Luka. Kromě této malé dívky pocházeli z kontinentu Luka ještě tři další členové, žena s rapírem, kráska s dlouhýma ušima a toulcem na zádech a dívka se slabou postavou, co jen stěží držela svůj dřevěný štít. Ta malá dívka byla blonďatá kráska se dvěma copy, jejíž vlasy zářily jako zlato a ke které se velmi dobře hodila ta dřevěná hůl. Ale to, jak mluvila, nebylo vůbec roztomilé.

„Počkat, podívejte se na jeho oblečení. Není to začátečnické oblečení?”

„Začátečnické oblečení?”

Co bylo špatného na mém oblečení? Shlédl jsem na oděv, co jsem měl na sobě. Protože jsem chtěl být v něčem, co se hodilo na pohyb, vždycky jsem do kobky přišel ve svém tréninkovém oděvu. I když jsem ho potrhal, jakmile jsem vyšel z kobky, vyspravilo se to.

„...Nezašel jsi do Obchodu?”

„Zašel.”

Protože druhá strana mluvila neformálně, také jsem tak mluvil. Dívka se mě znovu překvapeně zeptala: „Prodávají tam obranné vybavení. Proč sis ho nekoupil?”

„Ach.”

Vzpomínal jsem si, že se v Obchodě prodávalo obranné vybavení. Ale mým cílem bylo dostat se na 10. podlaží a koupit si metodu kultivace many. Do té doby jsem nemohl bezhlavě utrácet. To samé platilo o mé zbrani. Dál jsem používal Ostré dřevěné kopí, co jsem dostal na začátku. Samozřejmě už nebylo tak ostré.

„Musím našetřit peníze na metodu kultivace many.”

„Cože? Ty nemáš metodu kultivace many? Z jaké jsi rodiny?”

„Rodiny? Hádám, že z rodiny Kang?”

„Copak ta rodina nemá metodu kultivace many?”

„Ne.”

„Cože? Ale ne, našli jsme špatného člena. Vykopni ho!”

„Hm, to bude těžké, když nemáš metodu kultivace many.”

„On nemá metodu kultivace many?”

Ostatní členové družiny si mezi sebou začali šeptat. Uvědomil jsem si, že je něco špatně, a tak jsem promluvil na Ellose, co vypadal nejvíce chápavý.

„Všichni ostatní mají metodu kultivace many?”

„Samozřejmě. Počkat, nevím, jak je to u jiných kobek, ale je známo, že v První kobce je nemožné dostat se na 5. podlaží bez metody kultivace many. Jak ses dostal takhle daleko?”

„Ach, zvýšil jsem si technický level. Dokonale jsem zvládl techniku kopí středního řádu...”

„Středního řádu?!” Tentokrát překvapeně zakřičel někdo další vzadu. Byl to hnědovlasý muž, co měl velký štít a tlusté kožené brnění.

„Nelži. Já jsem svou techniku štítu trénoval 10 let a teprve jsem se dostal na level 2 středního řádu. A ty říkáš, že jsi dokonale zvládl techniku kopí středního řádu?!”

„Ano... je to divné?”

„Je! Dokonale zvládnout techniku zbraně středního řádu a ještě k tomu bez metody kultivace many, tomu nevěřím! Neříkej mi, že máš techniku kopí vyššího řádu?”

„Ne, bylo mi řečeno, že se ji nemůžu naučit, protože nemám manu.”

„...”

Všichni členové družiny zmlkli. Pak promluvil Ellos: „Vezměme ho s sebou.”

„Ale Ellosi...”

„Ve třech jsme se jen stěží dostali na 5. podlaží. S tím pravidlem, že do 10. podlaží můžou hráči vytvářet družiny jen z vlastního kontinentu, se sem musel dostat o vlastní síle. Kdyby měl vlastní družinu, nemusel by se hlásit do naší. Nemám pravdu?”

„Ano.”

Když jsem přikývl, zdálo se, že Ellos získal větší sebedůvěru a mluvil hlasitěji.

„Vidíš. Sám Kang Shin má schopnost nás tří dohromady. Nemůžu mluvit do budoucna, ale alespoň na tomto 5. podlaží má více než dostatečnou kvalifikaci, aby splnil úlohu předního voje. Je to mistr techniky kopí středního řádu!”

„Ale podívej se na jeho brnění...”

„Nelíbí se mi...”

„Vykopni ho!”

Copatá dívka dál říkala, aby mě vyhodili. Zdržel jsem se toho, abych na ni zahlížel, ale začala být ještě arogantnější a zahlížela ona na mě.

„Vykopni ho!”

„Slečno Palludio, uklidni se. Ještě jsme neviděli jeho schopnosti.”

„Ani nepotřebujeme! Jen se na něj podívej, používá napůl zničené dřevěné kopí!”

„Hmm...”

„Bude příliš pozdě, když si dáme na čas, abychom viděli jeho techniky. Nevím, jak je na tom tvůj kontinent, ale můj je v lité válce proti démonické rase. Pokud na celý týden přijdu o šanci zesílit, zůstaneme ve válce pozadu!”

„Můj kontinent je také ve válce s vetřelci. Hu, dobře. Jen nám dej chvilku času. Kang Shine, omlouvám se, ale budeš nám muset ukázat svou sílu. Dál vzadu by měl být ork, tak nám ukaž své schopnosti tím, že ho porazíš.”

„Jasně, to není těžký úkol.”

„Kuk...”

Ten spratek jménem Palludia po vyjednávání s Ellosem ustoupila, ale stejně si nespokojeně kousala rty.

„Sám jsi ork...”

„Nejsem ork!”

Když píchla do bolavého místa, nemohl jsem si pomoct a zakřičel jsem. Když jsem se na ni otočil a věnoval jí ošklivý pohled, zdálo se, že ji to zastrašilo a odvrátila se.

„Pche!”

„Pche.”

Také jsem si odfrkl. A pak jsem odkráčel. Protože u dveří nebyli žádní orkové, musel jsem kráčet 5 minut.

„Chwiik, člověk!”

Jednoho jsem našel. Měl na sobě ošuntělé kožené brnění a v ruce hrůzostrašný široký meč. Ujistil jsem se, že se ostatní dívají, a rozběhl jsem se k orkovi. Kopí se mi protočilo v ruce, brzy jsem máchl rukou a pevně jsem se ho chopil. Teď!

„Haap!”

Lehce jsem se vyhnul orkově útoku širokým mečem a kopí, kterým jsem udeřil jako blesk, probodlo svůj cíl. Ork, co běžel ke mně, se zarazil v půli kroku, vydal ze sebe říhnutí a začal padat s krvavou pěnou u pusy. Jak padal, rychle jsem stáhl své kopí, aby se mi nezlomilo. Jak ork neměl o co se opřít, s bouchnutím spadl.

Nejdřív jsem s netvory bojoval hrubou silou a vykrýval jsem jejich útoky kopím. Ale jelikož odolnost mého kopí klesla pod 10, poslední dobou jsem se snažil ze všech sil zabít orky jedinou ranou. Díky svému mistrovství v technice kopí středního řádu to nebylo tak složité.

„J-jedinou ranou...!”

„To snad ne, viděl jsi to? Necítil jsem ani náznak many!”

„Viděl! Mana stranou, vždyť to nebyla ani technika!”

„Úžasné...”

Zdálo se, že u Ellose a ostatních členů družiny vzbudila moje technika úctu. Hm, hádám, že poslední dobou jsem se otci vyrovnal jen pouhým uměním s kopím. Bohužel tu vždycky byl někdo, kdo vám to pokazil.

„Pche, to byla jenom náhoda! Pokud to zkusí znovu, není možné, aby převedl tak čistou a nádhernou trajektorii!”

„S-slečno Palludio, i kdyby to byla náhoda, je bezpochyby zručný. Je více než vhodný stát se členem naší družiny.”

„Iik, pokud se mnou nesouhlasíš, tak prostě odejdu! Buď moje skupina nebo on! Tvoje volba!”

„T-to...”

„Tak prostě porazím dalšího.”

Protože Ellos vypadal ztrápeně, promluvil jsem. Ellos se na mě podíval uslzenýma očima. Nechutné. Naopak Palludia si odfrkla a řekla: „Zkus to!”

„Jak příhodné, hned tady jeden je.”

Ork lučištník. To byli otravní orkové, co stříleli šípy z dálky. Naštěstí se neobjevovali moc často. Když se objevili s jinými orky, musel jsem být připravený, že utržím nějaké to zranění, když vyrazím vpřed. Ale teď tu byl jenom jeden orcký lučištník. Jelikož jsem se dokázal vyhnout dokonce i kulkám, vyhnout se šípům nebyl takový problém.

„Chwiik! Ork střílet šíp!”

„Člověk zabít ork!”

Jelikož jsem celý rok lovil sám, stalo se takovým mým koníčkem reagovat na řeč takových netvorů.

S lehkostí jsem naklonil hlavu ke straně a vyhnul se orkově šípu. Nakročil jsem vpřed a vyrazil k lučištníkovi. Mé kopí stejně jako předtím nádherně probodlo orkovi lučištníkovi krk.

„Jaké to bylo?”

„Ee... Iiiik...”

Ačkoli na mě Palludia zahlížela, zaťala pěst a sklopila zrak. Přijala svou porážku. Nevěděl jsem, co přesně se jí na mě nelíbilo, ale sám jsem dokázal vymyslet pár možností. A tak jsem se rozhodl se tím nezabývat.

Důležitý nebyl zevnějšek, ale co bylo uvnitř! Jsem Kang Shin, syn nejsilnějšího kopiníka na světě. Ukážu ti sílu, kterou jsem získal tím, že jsem se vzdal svého obyčejného života!
-----------------------------------------------


~ Palludia a Ellos v příběhu ještě sehrají další roli. ~
~ A příště boj s Lordem orků. Vyhrají, pohoří, to se dozvíte příště. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>