KNM - kapitola 103

Kapitola 103 – Dračí duel mezi otcem a synem

Baolilong se proměnil na nádherného a elegantního draka a nesl všechny k největšímu cvičišti. Ačkoli Dračí císař neoznámil, kdo bude jejich protivníkem, Kaiser a ostatní už odhadli, že to bude Miluo. Jelikož Miluo se velikostí těla nijak nelišil od malé hory, samozřejmě potřebovali velkou arénu.

„Baolilongu, poslouchej mě. Nesmíš prohrát, rozumíš?” Kaiser vážně nedokázal vymyslet dobrý způsob, jak Baolilonga s jeho dětinskou povahou přimět, aby ten boj bral vážně. A tak musel použít drsnější tón... Situace byla po pravdě řečeno celkem vážná, takže byl prostě naprosto upřímný.

Baolilong letěl, zatímco na Kaisera zíral svýma růžovýma očima, co byly naprosto zmatené.

„Baolilongu...” Kaiser trochu váhal říct následky situace dítěti, ale pokud by se Baolilong snadno vzdal, Liola by byl ve strašlivé situaci.

Zhluboka se nadechl a řekl: „Pokud prohraješ, tvůj papa zemře.”

Jeho let najednou začal být velmi nestabilní, ale naštěstí už to všichni čekali. Anežka už seděla na Plamínkovi, ale podivné bylo, že Daylight nebyl na Plamínkově hřbetě. Baolilong nesl dva mágy, co uměli levitovat: Kaisera a Meinana. Ale i když uměli létat, tváře měli z toho nestabilního letu stejně trochu pobledlé.

„Proč by papa zemřel? Papa nezemře. Kaiser lže!”

Jak se Baolilong emocionálně vyptával na ty otázky, i jeho sněhově bílé dračí tělo se začalo chvět ze strany na stranu. Kaiser se snažil zadržet svou nevolnost a pro sebe si pomyslel: 'Ten malý skrček vlastně ví, že se má zeptat na důvod; vážně vyrostl, ale teď je těžší ho oklamat, pche!'

„Baolilongu, viděl jsi, jak moc jsme se včera snažili, abychom vyhráli?” Meinan najednou otevřel pusu.

„To jsem viděl.” Baolilong přikývl svou dlouhou dračí hlavou.

„To proto, že tento souboj je pro tvého tátu velmi, velmi důležitý,” řekl Meinan velmi vážným tónem. Věřil, že Baolilong byl dost starý na to, aby se s ním dalo po pravdě diskutovat o komplikovaných věcech. Než aby mu Meinan lhal, rozhodl se, že bylo lepší říct pravdu.

„Pokud tento souboj prohraje, on... už nebude sám sebou.”

„Baolilong to nechápe.” Baolilong trucoval. Papa je papa, proč by přestal být tátou?

„Máš rád ledově chladného Liolu?” zeptal se Kaiser. „Tu osobnost, co měl, když jste oba žili v paláci?”

Baolilong se zašklíbil. „Ne, ten papa je krutý a dokonce Baolilonga bije.”

„Pokud tento souboj prohraješ, tvůj papa možná bude... dokonce horší než tehdy.” Kaiser si najednou vzpomněl, co řekl Mizeruiovi; bylo to rozhodnutí, nad kterým váhal, protože nechtěl vidět, jak „Liola nebude Liolou”.

Baolilong se zamračil a jeho hlas zněl, jako kdyby už brečel: „Ne! Nechci, aby byl papa ještě horší.”

„Tak musíš vyhrát, prosím. Nemůžeš prohrát!” Kaiser pevně zaťal pěst. Vážně to po Baolilongovi nechtěl požadovat; přece jenom to bylo jenom dítě a jeho protivník byl až příliš silný. Ale pokud by nemluvil takhle, jak by přiměl dětinského Baolilonga, aby tomu čelil ve vší vážnosti?

„Dobře, Baolilong rozhodně vyhraje.” Baolilong vážně přikývl.

Když to Meinan a Kaiser viděli, začali mu oba říkat, co má dělat. „Baolilongu, vezmi si Dračí křížek a obrázek své matky a pak...”

Baolilong jim vážně naslouchal a odpovídal: „Hm, hm, dobře...”

Než mohli nějak dlouho mluvit, rytíři před nimi začali slétat k zemi. To už tam byli? Kaiser se podíval dopředu, ale neviděl žádné černé hory; takže kde byl Miluo?

Baolilong o tom takhle moc nepřemýšlel; místo toho je prostě následovat a letěl dolů a pomalu přistál na zemi. Jakmile přistál, Kaiser a Meinan seskočili z Baolilongova hřbetu. Ti dva se rozhlíželi na všechny strany, dokonce zvedli hlavu, aby se podívali na oblohu. Ale ani když je z toho všeho začal bolet krk, neviděli ani náznak Černého draka.

„Pokud hledáte Černého draka, zkuste se podívat zpět na zem,” zazněl elegantní hlas Dračího císaře, což přitáhlo pozornost těch dvou.

Podívali se k Dračímu císaři, jen aby si všimli, že vedle něj stál muž oděný v černém. Vlasy měl temné jako noc a jeho rudé oči, co měly být plné spalujících plamenů, teď byly jen chladné a odměřené. Kdyby se člověk podíval blíž, spatřili by náznak podoby s Baolilongem.

Do Kaiserovy hrudi najednou narazila postava. Kvůli té rychlosti Kaiser hekl a pak měl „důvěrné setkání” se zemí. Když Meinan viděl, že Kaiser najednou spadl na zem, překvapilo ho to. Když se podíval, konečně si uvědomil, že na Kaiserovi seděl Baolilong ve své lidské podobě. Nevinnýma očima se díval po Kaiserovi a Meinanovi, i když věděl, že udělal něco špatného.

„Ty malý mizero... ne, už nejsi malý, ty velký mizero.” Kaiser zaskřípal zuby, jak Baolilonga odstrčil stranou. Posadil se, promnul si svou zraněnou hruď a zaječel: „To si vážně myslíš, že jsi malé dítě?! Skoro jsi mě rozplácnul.”

Baolilong trucoval. To akorát „zase” zapomněl, že vyrostl.

Kaiser několikrát zakašlal a pomyslel na toho malého chlápka, co brzy vyrazí do arény, takže teď nebyl čas ho rozčilovat. Okamžitě si na tvář přilepil úsměv. „To nic! To nic! Jen lehké pošťouchnutí; já, Kaiser, jsem silný a statný a tahle malá kolize mě nezastaví, kaf, kaf... Uch, jen mi zaskočily vlastní sliny, hahaha, kaf...”

Baolilong se zmateně podíval na Kaisera, co se podivně smál. Smál se a přitom kašlal a kvůli tomu začínal mít rudou tvář. Baolilong k němu přišel, aby Kaisera poplácal po zádech, jako hodné malé dítě. Ale jelikož omylem poplácal příliš silně, Kaiser se téměř znovu zabořil tváří do hlíny. Kaiser naštvaně popadl Baolilonga za tvář a začal mu jí tahat do stran...

„Hm... Hm, to bolí.”

Baolilong protestoval se slzami v očích a ani on rukama nezahálel; popadl Kaisera za tvář. Kaiser nahlas zaječel a začal ho tahat ještě silněji.

Anežka ustaraně řekla: „Kaisere, netahej ho tak silně; Baolilongovi rudne tvář.”

Kaiser protočil oči a pomyslel si: 'Proč neřekneš Baolilongovi, aby mě netahal tak silně? Mám pocit, že mi co nevidět strhne celou tvář.'

Meinan se bezmocně díval na muže a dítě... nebo spíš na někoho, kdo byl náctiletý. Už byli na stadionu, ale stejně se takhle hašteřili; to od nich ale bylo dětinské!

„Dračí císaři, veličenstvo, jak chcete, aby se o tomto zápase rozhodlo?” Meinan neměl na výběr, a tak nechal toho člověka a draka hrát jejich hru na tahanou, zatímco se šel postarat o oficiální záležitosti.

Dračí císař se usmál a zakroutil hlavou. „Nejsou žádná pravidla; můžou být jak ve své dračí podobě, tak v lidské. Pokud jedna strana přistane na zem a nebude schopná do deseti sekund vzlétnout nebo pokud se jedna strana vzdá, prohrává.”

„Rozumím.” Meinan se přinutil k úsměvu. Tohle pravidlo bylo mnohem lepší než „vzdát se nebo smrt”... ale znamenalo to, že si Dračí císař naprosto věřil, že vyhraje, a tak nepotřeboval žádné zlovolné plány?

„Tak necháme dva soutěžící, aby si přátelsky potřásli rukama,” navrhl Dračí císař.

Meinan se podíval po Miluovi, jehož tvář byla stále prosta jakéhokoli výrazu. Zakřičel na ty dva, co si stále hráli: „Baolilongu, pojď pozdravit svého tátu.”

Baolilong se k němu podíval; s rudými tvářemi našpulil rty a stěžoval si: „Ne, to je starý papa a ne papa.”

Ačkoli si Baolilong stěžoval, stejně poslušně přišel k Miluovi a udělal, o co ho Meinan a Kaiser žádali: snažil se Milua obejmout, zatímco ječel: „Papa, jsem Baolilong.”

První útok, rodinná láska, volání vlastního dítěte. Kaiser a ostatní si potají mysleli: 'Do toho, Baolilongu, do toho! Použij svého čistého a roztomilého vzezření a probuď Milua!'

Miluo už bohužel ukročil do strany, když se ho Baolilong snažil obejmout, kvůli čemuž se Baolilong nechopil ničeho jiného než vzduchu. S bouchnutím padl tváří napřed na zem.

'Bože...' Meinan potřásl hlavou a Kaiser zabořil tvář do dlaně, snažil se nedívat.

„Hm... to bolí.” Baolilong zápolil s tím, aby vstal, své růžové oči měl plné slz. Několikrát zamrkal a potřásl hlavou. Když si otřel slzy, pevně se postavil.

Baolilong vytáhl Dračí křížek, co měl kolem krku, a natáhl ho k Miluovi, jako kdyby mu nabízel nějaký vzácný poklad. Pak řekl: „Papa, podívej! Tohle je mama!”

Miluo se koutkem oka podíval na Baolilonga, ale nepromluvil jediného slova.

„A taky, a taky...” Baolilong z kapsy vytáhl pokrčenou fotku. „Tohle je papa a mama, ale ten uprostřed není Baolilong.”

Baolilong natáhl ruce, ale pak je zase okamžitě stáhl. Podíval se na fotku a přemýšlel, uvažoval, proč uprostřed nebyl on. Zvedl hlavu a zvědavě se zeptal: „Starý papa, proč tam není Baolilong?”

'Vedeš si skvěle, Baolilongu!' jásal Kaiser v duchu. Tohle ho ani on, ani Meinan neučili a nečekal, že by se Baolilong tak skvěle přizpůsobil.

„Máma z náhrdelníku nikdy nevychází. A dneska ráno na mě zavolala, ale pak znovu přestala mluvit.” Baolilong trucoval a dál si stěžoval: „Starý papa, jsi takový hlupák. Nikdy Baolilonga neobejmeš a vždycky rychle utečeš.”

Baolilongu... Kaiser, Anežka a Meinan zírali na trucujícího a slzícího Baolilonga. Takže... to nebylo tím, že by se situaci přizpůsobil, ale spíš jak to ve skutečnosti cítil. Když uvážili, že ho opustili v Dračí říši a on tam žil bez matky a bez otce, dávalo to smysl. Určitě mu bylo smutno.

V Miluových očích problýskl náznak něhy, ale jelikož se pozornost všech upírala na Baolilonga, nikdo si té změny nevšiml.

„Tak dojemná láska mezi otcem a dítětem.” Dračí císař se zlehka usmál. „Ale souboj musí pokračovat. Už si spolu otec a dítě dostatečně popovídali?”

Meinan na Dračího císaře zahlížel. Jelikož on sám měl jenom otce, byl si plně vědom toho, jak se musel Baolilong cítit. A to byl také důvod, proč Dračímu císaři nemohl nikdy odpustit, že Baolilonga nutil bojovat s jeho otcem.

Když Baolilong viděl, že Miluo byl stále bez emocí, sebral poslední zbytky odvahy a zaječel: „Starý papa.”

Kaiser a ostatní Baolilonga v duchu povzbuzovali. 'Honem vytáhni svou neubožejší a nejroztomilejší stránku, aby se Miluo zdráhal tě nechat jít. Pak se dokáže zbavit té hypnózy... a my vyhrajeme bez boje, hehehe!' Ti tři začali fantazírovat o tom samém, aniž by si o tom řekli.

„Papa...” Baolilong zvedl hlavu a podíval se na Milua. Stěžoval si našpulenou pusou: „Proč ses nevzdal! Baolilong už udělal všechno, co mu Kaiser a Meinan řekli, teď by ses měl vzdát.”

Pokud měl v sobě Miluo předtím špetku něhy, teď byla naprosto pryč. Odletěl celkem daleko vzad a chladně na Baolilonga zahlížel. Ten viděl ty chladné oči a trochu se schoulil. A zmateně se otočil, aby se podíval na Kaisera a ostatní.

Ani Kaiser a Meinan neměli ponětí, co se dělo. Jelikož útok s rodinnou důvěrností selhal, zdálo se, že neměli žádnou jinou možnost než skutečně bojovat.

„Je tu ještě něco, co můžeme udělat...” začal se Meinan ptát Kaisera. Vážně nechtěl, aby Baolilong musel bojovat se svým biologickým otcem. Baolilong byl pořád malé dítě a navzdory tomu, že vypadal jako náctiletý, byla jeho mysl stále na úrovni sedmiletého dítěte.

Žádat po sedmiletém dítěti, aby bojovalo a ještě k tomu s protivníkem, co byl jeho biologickým otcem; tohle bylo příliš... až příliš kruté.

„Baolilong je až moc ubohý,” vzlykala Anežka.

Po pravdě řečeno Kaiser trochu váhal, ale tohle byla Liolova poslední šance, takže vážně by to měli vzdát, aniž by to zkusili?

„Baolilongu, p-pokud vážně nechceš bojovat...” zakřičel Kaiser váhavě.

Baolilong ale řekl: „Teď jdu bojovat!” Jeho tón zněl, jako kdyby si šel hrát.

Na rozdíl od Miluova mrštného skoku Baolilong vyrovnaně vkročil do arény. Miluo stál stále tiše, zdálo se, že jeho hrdý postoj neměl žádné slabiny.

Kaiser a Meinan obrátili pohled na Baolilonga. Ten vypadal, jako že neví, co má dělat: jednu chvíli se škrábal po tváři, druhou se díval na Milua a další se díval na mravence, co lezli po zemi. A když natáhl nohu, zašlápl mravence. Kolem a kolem to vypadalo, jako že byl Baolilong hyperaktivní a nedokázal se uklidnit.

„V-vážně se bojím.” Anežka se podívala na Baolilonga v aréně. Litovala ho tak moc, že ho skoro chtěla honem vzít zpátky.

Meinan také nakrčil čelo.

Naopak Kaiser už zabořil hlavu do dlaně, protože se na to nedokázal dívat. Doufal, že Baolilong neprohraje po jediném tahu...

„Tak začněme se soubojem.” Dračí císař se dneska zdál nezvykle bezstarostný. Nezdálo se, že by nějak spěchal se zápasem začít, často se díval mimo arénu.

Když Baolilong slyšel signál ke startu, svým malým mozkem o ničem nepřemýšlel. V hlavě neměl nic takového, jako kdy by měl útočit nebo co by mohlo být slabinou jeho nepřítele. Jakmile zaslechl „začněme”, Baolilong přirozeně začal útočit.

Otevřel pusu a vyslal blesk.

Miluo rychle skočil a snadno se tomu útoku vyhnul. Z jeho pravé ruky vyšel černý paprsek, ale ten útok se nezdál moc silný. Pravděpodobně to bylo jen na zjištění Baolilongových schopností.

„Aaach! Baolilongu, vyhni se tomu!” Anežka se popadla za tváře a zaječela. Skoro musela zavřít oči, aby se na to nemusela dívat.

Ale Baolilong se tomu útoku vážně vyhnul jako mistr a také to bylo na poslední chvilku. Ten útok se mu vyhnul o tu nejmenší možnou vzdálenost. Kaiser měl matně pocit, jako kdyby mu to počínání přišlo povědomé, jako kdyby to už někde viděl.

„Zdá se, že jeho výsost Baolilong je silnější, než jsme si představovali; vážně je to drak, co má pána jako Liolu.” Plamínek teď stál vedle Kaisera ve své lidské podobě.

„Ach! Správně, vypadalo to úplně jako Liola!” uvědomil si Kaiser najednou. Copak ten vrah neměl v oblibě se takhle děsivě vyhýbat? Takže Baolilong ho napodoboval!

„Drak a jeho pán se navzájem celkem dost ovlivňují.” Plamínek věděl, že ti tři neměli draka, a proto ty záležitosti nechápali, a tak se chopil vysvětlování. „Obzvláště pak to pouto mezi Liolou a jeho výsostí Baolilongem. Jelikož spolu uzavřeli Dračí pouto, ten účinek, co na sebe mají, je ještě hlubší.”

„To říkáš, že se Baolilong možná naučil Liolovo Kung Fu?” zeptal se Kaiser s nesmírným očekáváním. Kdyby ano, pořád by v tomto zápasu měli nějakou naději.

Ale Plamínek zlomil tu obecnou naději tím, že potřásl hlavou, a promluvil: „Kung Fu se nedá naučit jen prostým vzájemným vlivem. To se akorát jeho výsost Baolilong možná snaží napodobit Liolův způsob boje a jeho pohyby.”

Kaiser a ostatní znovu poklesli na duchu, ale jakmile zaslechli, že se v aréně něco dělo, okamžitě upřeli pohled tam. Na jednu stranu se báli, že Baolilong prohraje, ale na druhou stranu se báli, že Baolilong dojde vážného zranění.

Baolilongovi se vlastně vedlo ještě lépe, než si Kaiser myslel. Baolilongovy úhybné manévry byly pod Liolovým vlivem výtečné. I když Miluovy černé paprsky byly neuvěřitelně rychlé, Baolilong se jim na poslední chvilku vždycky dokázal vyhnout.

Možná že Baolilong neznal Liolovo Kung Fu, ani nechápal věci jako Ki nebo Čepel zrozená z větru, ale vyhýbání se záviselo na základních vlastnostech jako vnímání a rychlost. A základní vlastnosti... bylo přesně to, na co měl pán draka největší vliv.

Baolilong se už za Liolova vlivu jednou vyvinul a nyní se nevědomky rozvíjel v rychlosti a mrštnosti. Navíc Posvátní bílí draci měli útlé a elegantní tělo, takže byli vskutku vhodní se vyvíjet tímto směrem. A to byl důvod, proč měl Baolilong v porovnání s jinými draky nepřekonatelnou rychlost letu.

Baolilong se mohl vyhnout porážce díky tomu, že se spoléhal na svou rychlost, ale také to bylo proto, že to Miluo ještě nebral úplně vážně. Miluo se prostě snažil zjistit, v čem tkvěla Baolilongova síla. A teď si byl více méně jistý, že Baolilongovou výhodou byla rychlost.

'Je na čase vzít tento souboj vážně.' Černý dračí král přimhouřil své rudé oči a najednou zvedl obě ruce. Z každé jeho paže vystřelil tucet černých paprsků a zamířily k Baolilongovi. Obklopily jej. Baolilong byl zpočátku trochu nervózní, ale pomyslel na svého tátu. Pro jeho tátu to nic nebylo, kdyby to byl táta...

'Vyhýbání se vyžaduje vnímání a reflexy. Až vyrosteš, naučím tě to.' Liola pohladil Baolilonga po jeho jemných bílých vlasech.

'Papa, Baolilong nedopustí, aby ses zhoršil.'

Baolilongovy oči zářily odhodláním. Soustředil veškerou svou pozornost na černé paprsky a cítil temnotu v nich. Zdálo se, že všechno kolem Baolilonga postupně zešedivělo a jenom ty černé paprsky měly jinou barvu, kvůli čemuž byly v takovém šedém světě velmi nápadné.

Zdálo se, že se všechno dělo zpomaleně. Sehnout, vyhnout se třem paprskům, skulit se vzad a dalších pět paprsků. Na místě, kam dopadl, byly další dva paprsky, takže ve vzduchu změnil postoj a zařídil to tak, že přistál mírně vzad. Snížil pas a vyhnul se paprsku, co mu mířil na hlavu. Následovalo mnohem víc úhybných manévrů. Baolilong si najednou bezděky uvědomil, že se té spoustě černých paprsků, u kterých to vypadalo, že se jim není možné vyhnout, úspěšně vyhnul.

„Jů, sakra... t-to se dívám na Liolu?” Kaiserovi se rozšířily oči a spadla mu čelist. Myslel si, že takové ošemetné pohyby se daly spatřit jen v Liolových bojích.

„Baolilong je vážně skvělý.” Anežka si rukama zakrývala tvář, protože to nechtěla sledovat, ale nemohla si pomoct a vykukovala mezerami mezi prsty. Náhodou spatřila, jak se Baolilong kouzelně pohyboval, aby se všem těm paprskům vyhnul.

Milua to evidentně také trochu překvapilo. Myslel si, že tento jeho počin bude stačit na to, aby Baolilonga porazil. Ale nečekal, že z toho vyšel bez jediného škrábnutí a dokonce používal větší rychlost a mrštnější pohyby, než co předtím pozoroval.

„Mocnější, než jsem si představoval.” Miluo si olízl rty. Začínal si myslet, že tento souboj začal být zajímavější.

„Ach! Mluví!” Kaiser najednou obrátil hlavu a zeptal se Meinana: „Probral se?”

Meinan na něj protočil očima. „I když byl Liola pod hypnózou, uměl mluvit.”

„Správně, skoro jsem zapomněl.” Kaiser se poškrábal po tváři. To vítězství chtěl určitě až moc.

Z Miluových rukou sálaly dva intenzivní černé stíny a rozšířily se po okolí jako blesk. Miluo se zlověstně usmál. „Spratku, blíží se velký tah. Pokud chceš žít, vzdej se.”

Baolilong se podíval po černém stínu v Miluových rukách a vůbec nemyslel na to, jestli se tomu útoku dokáže vyhnout. Místo toho k Miluovi vrhl kouli blesku, přinutil ho změnit pozici a zdálo se, že ten černý stín v jeho ruce ztuhl. Jakmile se pohnul, mířilo na místo, kde stál, pár dalších koulí blesku. Protože koule blesku nebyly žádná rozsáhlá magie, Baolilong nepotřeboval téměř ani chvilku, aby jich vytvořil hned několik. Ale Miluo potřeboval aspoň desítky vteřin, aby si to kouzlo připravil.

Dav se díval na Baolilonga, co s nevinným výrazem na tváři šíleně vrhal koule blesku. Miluo si připravoval rozsáhlou magii a mezitím nemohl dělat nic jiného, než se tomu vyhýbat. A zatímco se dál vyhýbal a nabíjel černý blesk ve své ruce, nemohl ani popadnout dech. V té chvíli to vypadalo, že Baolilong nutil Milua do rohu arény.

Po chvilce Miluo vypadal rozzuřeně. Z hrdla se mu vydral dračí řev, naprosto se vzdal toho černého blesku ve svých rukách a rozhodl se použít stejnou strategii jako Baolilong. Znovu se objevily černé paprsky a tentokrát to bral vážně a už svého protivníka nepodceňoval. Černé paprsky vybuchly a celá aréna byla hustě pokrytá paprsky.

„Jelikož ti vyhýbání tak moc jde,” usmál se Miluo zlověstně, „nedám ti ani prostor k vyhýbání.”

Baolilong byl vážně v koncích: vedle rukou a nohou měl černé paprsky. Nemohl se ani pohnout, o nějakém vyhýbání ani nemluvě!

„Baolilongu!” Anežka viděla, že Baolilong byl jako brouk, co spadl do pavučiny. Byl lapený v černých paprscích a ona skoro omdlela.

Zdálo se, že Miluo si s ním záměrně hrál. Místo toho, aby to udělal tak, aby na Baolilonga zaútočily všechny černé paprsky zároveň, s hravostí to udělal tak, aby mu do lýtka narazily paprsky kolem nohy. Na Baolilongových bílých nohách se okamžitě objevily dlouhé krvavé značky.

„Au...” Baolilongovi se oči zalily slzami, ale když viděl Miluův zlověstný smích, přestal brečet a snažil se ze všech sil ty slzy vyhnat mrkáním.

Když Miluo viděl, že se Baolilong snažil zahnat slzy, záludně přesunul černé paprsky k jeho tváři a ty pak na jeho čisté vejčité tváři zanechaly další krvavou značku.

Kvůli té bolesti Baolilongovi stekly slzy z očí. A to Baolilonga rozzuřilo. Naštvaně zařval: „Špatný táta! To bolí!”

Naštvaný Baolilong se o nic nezajímal a z těla mu začala proudit elektřina.

„P-počkej...” Milua to trochu šokovalo. Copak ten malý spratek nevěděl, že při střetu černých paprsků a elektřiny dojde...

Bum! ….k explozi!

„Můj bože!”

Kaiser otevřel pusu ke křiku a s ošklivým gestem padl k zemi. Čekal na tu vlnu tepla z výbuchu. Ale necítil ani horko, ani nárazovou vlnu. Anežka se na něj utrhla: „Hloupý Kaisere! Zapomněl jsi, že tu je Meinan?”

Správně! Zapomněl, že přímo vedle něj byl ten ochranný štít ve tvaru člověka, takže čeho se bál? Kaiser se rozpačitě zvedl ze země. Najednou si vzpomněl a zaječel: „Sakra! Kde je Baolilong?”

Meinan dál zíral do středu výbuchu, na místo, kde stáli Baolilong a Miluo. Kvůli tomu výbuchu byla aréna plná dýmu a on nedokázal rozeznat, co se stalo. Kvůli tomu čekání byli všichni nervózní a Kaiser začal mumlat: „Kruci, kruci, pokud se Baolilongovi něco stane, Liola mě rozerve na kousky.”

Ze středu toho dýmu se vyřítila bílá silueta a vyletěla do nebe. A pak z tlamy vystřelila blesky, co byly širší než člověk. Ty blesky probodly oblohu a ještě víc zničily zadýmenou arénu.

„Baolilongu!” zaječel Kaiser vzrušeně.

Ta bílá silueta byl Baolilong ve své dračí podobě. Když došlo k té explozi, Baolilong se okamžitě proměnil na malého draka a jeho dračí šupiny měly přirozeně vyšší schopnost obrany než jeho lidská podoba. Po výbuchu se proměnil na velkého draka, vyletěl do vzduchu a začal útočit bleskem.

Ačkoli to znělo jako složitá strategie, Baolilongovy myšlenky byly celkem prosté. Když došlo k té explozi, najednou měl pocit, jako že ho ta exploze zraňuje, a tak se okamžitě proměnil na malého draka. Udělal to proto, aby se zbavil té bolesti. Po výbuchu měl pocit, že je starý papa velmi hanebný, když mu tak ublížil, a tak se naštval a použil svou normální metodu útoku. Která byla známá jako vyletět do vzduchu a uvařit nepřátele na zemi blesky.

„Střílej! Střílej!” křičeli Kaiser a ostatní vzrušeně. Jelikož si mysleli, že Baolilong možná prohraje hned po prvním tahu, teď byli v takové extázi, že se Baolilongovi v bitvě vedlo mnohem lépe, než čekali.

Baolilong vážně střílel ze všech sil a ty blesky se nějakou dobu donekonečna objevovaly. Ale po chvilce přestal. Na jednu stranu byl unavený a na druhou stranu, starý papa byl přece jenom pořád papa. A Baolilong v srdci stále cítil, že by to neměl dělat, a tak nepokračoval ve svém bombardování.

Scéna utichla a zdálo se, že Miluo se ani nepohnul, ani neozval. Mohl jako Černý dračí král prohrát tak snadno?

Nemožné, pomysleli si všichni na stadionu. Pomiňme teď Černého dračího krále. Dokonce i relativně silný dospělý drak by ty útoky mohl přežít. A proto král bojové rasy draků nemohl takhle prohrát.

Všichni hádali správně. Z dýmu po explozi se pomalu vynořilo tělo, co bylo tmavší než nejtmavší noc, a čím dál víc se zvětšovalo: z velikosti člověka na velikost budovy... až se z něj nakonec stala temná hora. Dým se naprosto rozehnal a ukázala se skutečná podoba té hory. Opravdu to bylo Miluovo obrovské tělo, každou šupinu měl větší než půlka člověka a silnější než ocel.

Uprostřed té temnoty, co byla horší než noc zoufalství, se otevřel pár obrovských očí – pár rudých očí, co působily chladně. A v nich se neodráželo nic jiného než Baolilong ve vzduchu.

„Mám dotaz, proč by byl Miluo obzvláště velký?”

Kaiser naklonil hlavu a zeptal se na to tichého Plamínka. Tato tělesná velikost byla až příliš jiná od jiných draků. Bylo dobře, že Miluo neměl pána, protože kdyby měl... zatraceně! Dalo se tomuhle vůbec říkat jízdní zvíře? Jeho pán by si na něm stejně dobře mohl postavit palác.

Plamínek si skousl ret a bezmocně řekl: „Povídá se, že když se Černý dračí král dvořil Posvátnému bílému drakovi Bairui, řekl, že je mu zhruba tisíc let, ale po pravdě řečeno...”

„To říkáš, že ten chlápek lhal o svém věku a předstíral, že je mladý, aby si nabalil holku?” chytil se toho Kaiser okamžitě.

Plamínek pokrčil ve smyslu „to nevím ani já”.

„Kruci...” řekl Meinan najednou.

„Co se děje?” Kaiser okamžitě smázl svou hravost a otočil hlavu.

„Zdá se, že Baolilongův blesk Miluovi vůbec neubližuje.”

Jak Meinan sledoval situaci v aréně, silně si kousal rty. Když Miluo stále „rostl”, Baolilong využil příležitosti a vystřelil spoustu blesků. Ale zdálo se, že to bylo naprosto k ničemu. Když blesk zasáhl Miluovu šupinu, nenechalo to na ní ani škrábnutí.

Zdálo se, že se Miluo nestaral o Baolilongův útok, a nechal ho útočit dle libosti. Nezdálo se, že by byl zraněný nebo že by ho to byť svědilo. A ani se nezdálo, že by začal s nějakým protiútokem. Jako kdyby si užíval, jak je Baolilong bezmocný.

Když to Kaiser viděl, věděl, že to začínalo být zlé. Miluo ty Baolilongovy útoky bral prakticky jako štípání, a tak co se stane, když Miluo začne s útokem? Nečekal, že by Baolilong dokázal ustát Miluovy útoky stejně jako Miluo ty jeho. Místo toho se velmi bál o Baolilongovo bezpečí.

Baolilongovy útoky ho možná nebolely, ale spotřebovávaly staminu. Baolilong ho bombardoval už dlouho, od brzkého rána, kdy souboj začal, až do teď, kdy bylo slunce vysoko na obloze. Teplota už celkem dost vystoupala a spolu s výbuchy Baolilongových útoků tu bylo takové vedro, že se všichni donekonečna potili.

Kaiser si otřel pot a zvedl hlavu, aby se podíval na oblohu. Jen aby si uvědomil, že slunce už bylo přímo nad nimi. Ti dva draci bojovali celé dopoledne. Kaiser měl tak nějak matně pocit, že na tom je něco špatně. Podíval se do arény a Miluo stále nezačal se svým útokem. Tak odkud přesně se bral tento jeho pocit?

Kaiser se zeptal Plamínka vedle sebe: „Plamínku, je Daylight stále s Mizeruiem?”

Plamínek přikývl. Aby Mizerui znal situaci během dračího duelu, naschvál požádali Daylighta, aby s ním zůstal. Po pravdě řečeno hlavním důvodem bylo, že jakmile prohrají, Mizerui se to okamžitě dozví a bude moct vzít Liolu a utéct nebo...

„Prokaž mi laskavost a zeptej se jich, jestli se s Liolou děje něco divného.” Kaiser se nezeptal, jestli je Liola vzhůru, protože kdyby byl, okamžitě by sem přispěchal. Takže nebylo třeba se ptát. Musel být stále v posteli a spát.

Plamínek souhlasil a okamžitě použil telepatii, aby předal Kaiserovu otázku. Po chvilce odpověděl: „Liolův stav se nijak nezměnil. Stále vypadá, že spí. Pán chtěl, abych se tě zeptal, jestli došlo k nějakým problémům?”

Kaiser o tom chvíli přemýšlel a řekl Plamínkovi o svém podezření: „Přijde mi, že dneska Dračí císař vůbec nespěchá. A taky mi přijde, že se Miluo naprosto fláká, ale nezdá se, že by to Dračího císaře nějak zajímalo. Tohle je úplně jiné než jeho nervózní chování včera. A přijde mi to velmi podivné...”

Kaiser se podíval na Plamínka, myslel si, že tu zprávu posílal Daylightovi, ale po chvilce ticha Plamínek najednou řekl: „Kaisere, už nějakou dobu mám pocit, že Dračí císař na něco čeká. A nezdá se, že by ho něco trápilo.”

Kaiser se zarazil. Zaprvé to bylo proto, že neměl ponětí, že by Plamínek vyjádřil svůj vlastní názor, a pak přemýšlel o tom, co řekl. No ano, zdálo se, že Dračí císař na něco čekal. A nezdálo se, že by ho zajímal výsledek tohoto souboje.

Podíval se na Dračího císaře v dálce. Vážně to tak bylo? Nebo možná, že Dračí císař až moc věřil tomu, že Miluo vyhraje? Přece jenom ať se na ten souboj díval, jak chtěl, Miluo určitě vyhraje.

Ale když o tom Kaiser ještě víc popřemýšlel, poklesl na mysli. Zasténal: „Ale nezáleží na tom, jestli Dračí císař na něco čeká, nebo jestli až příliš věří, že Miluo vyhraje... c-copak to nekončí stejným výsledkem? Sakra!”
---------------------------------------------------

~ Vím, že u tohohle projektu mám už docela špatnou pověst, ale příští kapitola na sebe nenechá dlouho čekat. Vlastně už je skoro ze 70% hotová... A taky už mám v merku další projekt, do kterého se pustím, jen co Liolu vyřídím, takže to už musí dopadnout... Zvlášť když už to jsou jenom 3, slovy tři, kapitoly! ~

<Předchozí>...<Následující>