HK - kapitola 94

Kapitola 94 – Dušené medvědí a Dušené od dobré manželky

~ Příběh se koná po 35. kapitole ~

Dál jsme si hráli na manžela a manželku. S výmluvou, aby na to lidé kolem nás nepřišli, jsem teď měl víc příležitostí být v její blízkosti. Možná to bylo tím, že jsem to někdy trochu přehnal, chovala se poslední dobou trochu chladně. Možná jsem to mohl dělat jenom teď. Až naše smluvená doba vyprší, stanou se z nás cizí lidé. A tak jsem se jí v duchu omlouval.

V tichosti jsem se na ni díval a objímal jsem ji kolem pasu. Jelikož jsem ji objal, Sieg byla celá ztuhlá. Pohladil jsem ji po vlasech a zašeptal: „Neudělám nic, co nechceš.” A čekal jsem, až se mi odevzdá.

Po chvilce Sieg přenesla trochu své váhy na mě. To, jak mě rozpačitě nechala dělat, cokoli bylo přijatelné. Přemýšlel jsem, jestli jsem byl vyprahlý po lidském teplu. Když jsem Sieg pevně objal, cítil jsem se uvolněně. Bylo mi nepříjemně, že jsem blaho zažíval jenom já.

Jelikož jsem neměl v plánu ignorovat Sieginy pocity, zeptal jsem se: „Sieg, pokud se ti to nelíbí, odstrč mě.”

„...”

Sieg řekla slabým hlasem „ne” a pak zůstala bez pohybu. Kdyby mě měla v úmyslu odmítnout, už by se mnou praštila o zeď.

Ze všech sil se snažila hrát „svou úlohu manželky”. Bylo deprimující na to myslet, ale důležitější bylo, že jsme teď měli pouto. Splnil jsem své touhy s pomocí Sieginy snahy.

Zůstane mi z toho dobrá vzpomínka? Nebo se z toho stane smutná vzpomínka na šťastnou minulost?

„Sieglinde...”

Miluji tě. Taková těžká slova by pro ni byla příliš, takže jsem si je nechal v srdci. Věděl jsem, že toto počínání bude na nic, ale nemohl jsem se zadržet.

Můj dočasný život v páru se Sieg takhle pokračoval.




Bylo na čase dát si to medvědí maso, co jsme dostali od Teoporona. Jelikož opracování a vyzrávání medvědího masa pro mě bylo nové, nějakou chvíli to trvalo.

Také vyzrávalo jinak než jiná zvěřina. Nejdřív se maso naporcuje na různé díly a pak se ty díly zabalí do čisté látky. Ty se pak vloží do truhly naplněné ledem ze zimy a uloží se zhruba na týden do podzemní studené spíže. Poté se maso vytáhne z ledové truhly a pak zhruba měsíc zraje v chladné spíži.

Je důležité dávat pozor na vlhkost. Pokud je vlhko, maso shnije. Do podzemní spíže vedou trubky k ventilaci. Led se přináší z hor, takže snadno neroztaje, ale v létě se tvoří rosa, takže se musí často otírat. Navíc se dovnitř ukládá uhlí z domu, aby se odstranil pach a vlhkost.

Medvěd, co Teoporon ulovil, byl v období, kdy krutě jedl poté, co se probudil ze zimního spánku, takže jeho maso bylo výborné. Navíc to byla samice. Měla na sobě tuk, takže bylo zaručeno, že maso bude chutné.

Maso, co jsme přinesli z podzemní chladné spíše, bylo dobře vyzrálé.

„Sieg, podívej, medvědí maso.”

„...Aa.”

Když Sieg spatřila barvu masa, zamračila se.

To nebylo překvapení. Tuk žloutl a maso tmavlo. Ale tohle byl nejlepší stav vyzrálého medvědího masa.

Někdy jsem od Teoporona dostal medvědí kýtu. Nevím, kolikrát jsem dosud selhal. Tentokrát jsem si dával pozor, abych to nenechal shnít, takže jsem úžasně uspěl. Medvědí maso mělo silný zápach zvěřiny, takže ho člověk musel vařit opatrně.

Muselo se ogrilovat s na jemno nasekanými bylinkami nebo uvařit v červeném víně a odstraňovat přitom pěnu. Anebo ho prostě orožnit a pak sníst se sladkokyselou omáčkou z citrusů, co ten pach odstraní.

Dneska měla Ruruporon den volno, takže jsme my dva začali pracovat v kuchyni za domem. Maso jsme naložili do rudého vína a bylinek, aby se odstranil pach.

V chladné spíži jsme otřeli vodu, vytáhli ho ven a pak jsme ho nasekali na kousky velikosti sousta. Pak jsme ho dali do hrnce. I zeleninu jsme nakrájeli na vhodné kousky. Použili jsme cibule, mrkve, houby, rajčata a spoustu bylinek.

Nejdřív jsme medvědí maso povařili s bylinkami a zeleninovými slupkami a odřezky. Jelikož se začala dělat pěna, lžící jsem ji odstranil. Když se to dobře povařilo, vytáhl jsem jenom maso a zbytek se vyhodil.

Do hrnce jsme nalili rudé víno a čirý vývar v poměru 1:1 a pak jsme přidali zbytek surovin. Pak jsme to dobře vařili na mírném plameni. Jakmile byly suroviny uvařené, přidal jsem skleničku marinovaných rajčat, co jsem zavařil, a pak jsem přidal koření, abych na závěr trochu vylepšil chuť.

Potom jsme to vařili další hodinu.

„Je to hodně práce.”

„Jelikož to má silný pach zvěřiny a jelikož také snadno tuhne, proces vaření je také těžký.”

Ale stejně jsem medvědí maso miloval.

Sieg mi s dlouhým procesem vaření bez stížnosti pomohla. U vaření jsme se střídali. Vařili jsme a přitom pracovali na zahradě.

Když byla večeře hotová, sám pro sebe jsem se usmíval, jak jsem se koukal do hrnce s dušeným masem.

Sieg vypadala trochu podrážděně.

„Díky, že jsi mi pomohla.”

„Ne, cokoli, co děláš, je výborné. Budu se na to těšit.”

„To jsem rád!”

Sieg byla vážně laskavá, říkala ty správné věci. Vážně to byla skvělá manželka.

Když jsem to trochu ochutnal, medvědí dušené bylo připravené velmi dobře. Plánoval jsem si, že si k tomu dáme chléb a víno a taky sýr. Když jsem s hrncem zamířil ke vchodovým dveřím, ocitl jsem se tváří v tvář hostům.

„Ach, pán Levantret.”

„D-dlouho jsme se neviděli.”

Lidé před dveřmi byli starosta ze sousední vesnice a jeho druhý syn. Tak mě tak napadá, úplně jsem zapomněl, že dneska máme schůzku.

Jednou za rok se se starostou sousední vesnice sejdeme na večeři a vyměníme si informace. Byl jsem příliš natěšený z novomanželského života se Sieg, že jsem na tuto důležitou událost zapomněl.

„Toto je ta zmiňovaná manželka?”

„Ach, ano, toto je moje žena Sieglinde.”

Sieg se pozdravila se starostou a jeho synem. Druhému synovi bylo kolem 25 let. Pokud si to dobře vybavuju, byl pořád svobodný. Možná to bylo tím, že ho moje žena znepokojovala, věnoval jí zběžné pohledy.

Jelikož bylo na čase povečeřet s našimi hosty, nabídl jsem jim místa v obývacím pokoji.

Co se týkalo medvědího dušeného, Sieg ho zanesla do kuchyně. Zatímco jsem já dělal společnost hostům, Sieg naservírovala bylinkový čaj. Poté také připravila jídlo.

Na stole byl chléb, co Ruruporon včera upekla, spolu s tlustými plátky sýra, nakládanými sledi a pomazánkou z ptačích jater. Bylo to extravagantní jídlo. Nakonec dorazilo medvědí dušené. Bylo to mistrovské dílo, co jsem připravil se svou manželkou.

Sieg odstranila usazeninu z vína a nalila ho do sklínek.

Po přípitku byl čas na jídlo.

Medvědí maso, co bylo dobře připravené, bylo velmi měkké. Tuk se rozplýval na jazyku. Kyselá chuť rajčat se dobře hodila k medvědímu masu. A ani to nepáchlo po zvěřině.

Když jsem se podíval po Sieg, co seděla vedle mě, náhodou jsme se střetli očima. Z jejího šťastného výrazu jsem dokázal říct, jak se cítila. Dalo se říct, že jsem se pro tento okamžik snažil ze všech sil.

Starosta také pochválil chuť medvědího dušeného. Měli jsme toho dost, takže jsem mu nabídl nášup.

„Ale, tohle je poprvé, co jsem měl tak výborné dušené medvědí.”

„Jsem rád, že si to myslíte.”

Jeho stoický syn vedle něj také v tichosti přikyvoval.

„Ale i tak to je škoda.”

„?”

Když jsem se zeptal, co byla škoda, starosta řekl něco velkého. Jeho syn vedle něj vypadal neklidně.

„Byl bych rád, aby měl můj syn za ženu dámu, co tak dobře vaří.”

„...”

„...”

My dva jsme překvapením ztuhli.

Ale Sieg ho svižně opravila: „Ehm, tohle dušené připravil můj manžel.”

„Skutečně?!”

„...”

Starosta vypadal překvapeně, zatímco jeho syn vypadal jasně zklamaně. Já si myslel, že nebylo nutné je opravovat, ale bylo by otravné, kdyby Sieg požádali, aby se za něj provdala, až naše úmluva vyprší. A tak jsem usoudil, že bylo správné je opravit.

Jelikož mě o to starosta požádal, napsal jsem mu recept a pak jsme se rozloučili. Dostali jsme se přes to dobře a ani nepodezírali můj vztah se Sieg, takže se mi velmi ulevilo.

A tak skončil den, kdy jsem měl se Sieg medvědí maso.
--------------------------------------------------


~ Pořád mluví o tom, jak je medvědí maso dobré, až začínám být taky zvědavá... Ovšem pochybuju, že by se kdy objevilo na pultech supermarketů. (A picnout chudáka medvěda v lese je ještě nereálnější...) ~

<Předchozí>...<Následující>