OSO - kapitola 8 (2)

„Podívala se sem! Jde sem.”

Když se Čepelová ještěrka podívala tímhle směrem, vystřelil jsem podruhé. Šíp se zabodl do mezery mezi šupinami na rameni.

Přesně jak jsem prohlásil, velká ještěrka se zvedla na nohy a plnou silou vyrazila k nám. Dál jsem střílel jako stroj.

„——《Rychlá střelba – druhá forma》”

Když vypršel limit umění, spustil jsem nové umění.

Když jsem si do ruky vzal dva šípy, oba jsem vypustil zároveň. Sám sebe jsem překvapil svými fantastickými pohyby. Jeden ze šípů narazil do šupiny, ale druhý se zabodl do zátylku.

Jakmile se ještěrka dostala na dosah magických útoků, stáhl jsem se. Rozhodl jsem se to nechat na Lucato a ostatních.

„Fuu, nečekaně jí to sebralo trochu HP.”

Dalekosáhlé útoky lukem vzaly 10. Ještěrka přišla o 10% HP.

„Fufufu, to bylo úžasné, Yun. Jako kdybys byla bojovná panna z pohádek.”

„No, děkuju.”

„Jo, není jiná možnost, než se ohnivě ztrap— „Ty s tím nepřestaneš, Rirei!” —kruci, Kohaku. Řádně ji chráním, ne?”

Rirei s neohroženým úsměvem odpověděla Kohaku, co na ni zareagovala i uprostřed boje. Tohle je ale klasická komedie. Hino se uprostřed boje snažila Kohaku uklidnit s „klídek, klídek”.

Rirei, co se vymkla kontrole, argumentující Kohaku a Hino se zametáním stop. To mohla být dobrá kombinace.

Ale bylo to trochu bolestné, neboť Rirei mě dál sledovala horečnatým pohledem.

Nevšímal jsem si toho a dál pozoroval bitvu s Čepelovou ještěrkou.

Čtyři členky předního voje přesně spolupracovaly a zraňovaly Čepelovou ještěrku. Když viděly, že si připravila nebezpečný útok ocasem, všichni ustoupily, a s tímto načasováním Kohaku uvolnila svou ohnivou magii.

Lucato ještěrku popichovala, Hina rozbíjela její šupiny na boku za pomoci velkého kladiva, Myu vesele pokračovala tím, že mířila na odhalené maso, a Toutobi mířila na slabá místa, aby se jí podařil kritický úder. Když všichni ustoupily, aby se vyhnuly útoku, Kohaku zaútočila ohnivou magií. Se stálou formací ji dál zraňovaly. Takhle to brzy skončí, pomyslel jsem si.

„Rirei! Proč se koukáš jinam! Musíš ji řádně chránit!”

„Ne, tím to není. V dálce něco je.”

Rirei se dívala opačným směrem, než byl náš netvor. Tvářila se vážně, jinak než před chvílí.

Podíval jsem se stejným směrem. Bylo to pořád malé, ale věděl jsem, že to je hráč. Postupně narůstal, zdálo se, že za sebou měl velké množství netvorů.

„Ten chlápek, táhne za sebou netvory.”

„Cos to řekla, jaké má oblečení?”

„Ehm... červené,” odpověděl jsem prostě na Rireinu otázku, co stála vedle mě.

„?!! Blíží se Train Man!” zakřičela Rirei dost nahlas, že to všichni tady slyšeli.

Co to je Train Man, neměl bych být jediný, komu to připomnělo jistou unikátní romantickou novelu, co se kdysi dost probírala.

„To není vlak! Je to MPK od PK!”

Haa, Kohaku dokáže namítat i na moje myšlenky?! Cože!

„Reorganizace družiny! Hino a já nalákáme ty velké! Toutobi sníží počet malých. Kohaku a Rirei je vyhladí magií! Myu, útočení na bosse nechám na tobě.”

„Můžu jejich počet zredukovat útoky z dálky!”

Jak Lucato vydala přesné instrukce, navrhl jsem jí tohle.

„To nemůžeš. Pokud teď zaútočíš, dostaneme penále.”

„Tak co mám dělat!”

„Promiň, vezmi si na starost Čepelovou ještěrku spolu s Myu! O malé netvory a Train Mana se nestarej.”

Táhl za sebou pět Velkých divočáků a také spoustu krys a ptáků. Dokážou vyhrát proti tolika protivníkům?

„Luko, co mám dělat? Dokážu vyhrát i sama.”

Myu měla v úmyslu porazit bosse, kterému zbývalo ještě 70% HP, sama. Chápu, podpořím tě a porazíme ho spolu. Předělali jsme družinu, teď jsem to byl jenom já a Myu.

„Hej, Myu. Upřímně, dokážeme jen my dva vyhrát?”

„Hm? Snadno, mohla bych ho porazit i sama, víš?”

Myu se provokativně usmála, ale když jsem zaslechl tuhle slabou provokaci, zasmál jsem se.

„Myu, nemáme čas. Pospěšme si a poražme ji, ať můžeme pomoct Lucato a ostatním. Jsem celkem štědrý, takže použiju celkem dost předmětů.”

„Na tebe je spolehnutí. Kryj mě.”

„Nech to na mě. A taky si vem tohle! 《Očarování》——Útok, Obrana, Rychlost.”

A aplikoval jsem na Myu očarování. Útok, obrana a rychlost, tahle tři očarovaní. A s pomocí MP lektvaru jsem své MP obnovil z 20% na 100%.

Dál jsem aplikoval očarování, bylo na čase přejít na další fázi.

„A teď, ty mizerná ještěrko. Tvým protivníkem budu já! 《Prokletí》——Obrana.”

Natáhl jsem ruku k Čepelové ještěrce a odříkal kletbu. Myuin meč posílený očarováním se prokousal oslabenou obranou šupin, jako kdyby to byl papír, a její HP kleslo.

„Sestři, tohle je úžasné!”

„Přestaň blábolit! Dávej pozor na ocas!”

„Jasně! Jsem lehká jako peříčko!”

Zatímco Myu stála před bossem, prokázala bystré šermířství a čas od času se vyhnula nepravidelnému útoku ocasem, přičemž poté přešla do protiútoku. Zdá se, že cítila výhodu očarování.

Já jsem se přesunul tak, abych Myu lukem nezasáhl, a vložil se do boje.

„Myu. Změna cíle.”

„Jasně!”

Když jsem se přesunul na opačnou stranu, než byla Myu, dal jsem jí signál. Jakmile spatřila můj signál, ustala ve svém útočení a ustoupila. V tom okamžiku jsem Čepelovou ještěrku udeřil veškerou svou mocí.

„——《Technika luku – šití šípem》!”

To bylo umění, co jsem se naučil, když luk dosáhl levelu 15. Umění s důrazem na palebnou sílu. Vypuštěný šíp svištěl vzduchem s hlasitým zvukem a zabodl se ještěrce do boku.

„Cíl míří sem!”

„Jasný! Změna!”

Ještěrka se zaměřila na mě, otočila ke mně hlavu, jak jsem byl jen kousek od ní. Ačkoli jsem se nemohl pohnout kvůli prodlevě u umění, Myu té šance využila, aby se z druhé strany přiblížila k Čepelové ještěrce.

„HAAa——《Pátý příboj》!”

Očarování, kletba a technika velkého umění. Spolu se všemi elementy, co jsme do toho investovali, to Čepelovou ještěrku jistě připraví o HP.

Zůstala jí jenom polovina HP. I když pro samotnou Myu to je složité, společně ji dokážeme porazit. Zrovna když jsem si tohle pomyslel, spatřil jsem, jak se Lucato a ostatní srazily se smečkou netvorů.

Train Man, co byl vpředu, proběhl kolem Lucato a halila jej černá aura.

To musí být penále za společný souboj. Nevýhoda, ke které dochází, když se snažíte někoho MPK. Jeho síla drasticky klesla. V tom nejhorším případě to Train Mana také zatáhne do boje na blízko. Ale——

„Myu, pozor!!”

Najednou se moje tělo pohnulo. Myu se stala prioritou Čepelové ještěrky a nemohla věnovat pozornost ničemu jinému. Jak jsem vstoupil mezi Train Mana a Myu, v mém těle skončily věci, co letěly k Myu.

„Ugh...”

„Sestři?!”

V mém břiše vězely vrhací nože. Nebylo to smrtelné zranění.

Takže nebyl důvod padnout kvůli jedinému útoku od hráče. Spíš než to——

„Nerozptyluj se!”

„Ech... kyaah!”

Jak Myu odvrátila zrak od Čepelové ještěrky, udeřila ji ocasem a tím nárazem ji to odvrhlo do stromu.

„Gahaa?! Mizero... takhle tady blbnout,” vložil jsem do slov ten hněv, co už jsem nějakou dobu cítil.

Proč tenhle chlápek udělal něco takového. To jsem pochopil v okamžiku, kdy ta aura sálající z jeho těla, zmizela.

K penále společného boje dochází, když přítomní lidé bojují společně. Aby ji člověk odstranil, musí si znepřátelit ostatní hráče. Byla to prostá teorie. A proto se to tady a teď proměnilo na boj na třech frontách.

A když Train Man získal zpět svou rychlost a vnutil nám ty netvory, vrhl se do lesa.

„Sestři, já...”

„O to se nestarej, radši si pospěšme a pobijme tu Čepelovou ještěrku.”

Abych její pozornost strhl z Myu na sebe a abych ještěrku rozptýlil, utržil jsem zranění, kterého nebylo třeba. Po útoku Čepelové ještěrky a Train Mana mi zbývalo 10% HP. Poté, co jsem padl, protože jsem na sobě neměl očarování obrany, naštěstí jsem [neomdlel].

„Okamžitě tě vyléčím——《Vysoké léčení》.”

„Kruci, proč se tváříš, jako že budeš co nevidět brečet?”

„Ale kvůli mně...”

„Po té ráně jsi celá uštvaná, ne? Honem se uzdrav.”

Ačkoli to bylo méně vážné než moje zranění, utržila škodu. S tím se nedá nic dělat. Vytáhl jsem své eso v rukávu, Vysoký lektvar, a použil ho na Myu.

Moje a Myuina očarování už vypršela. Lucato a ostatním se nějak podařilo vydržet, ale kvůli velkému množství malých netvorů to bylo nebezpečné. Zrovna teď se veškerá pozornost netvorů soustředila na ty dívky, to znamená, že bylo třeba, abychom to brzy vyřešili.

„Myu, můžeš ji někam vylákat?!”

„Sestři?”

„Udeříme hned.”

„J-jo! Tak ji navedu k tamtomu stromu!”

To místo, co Myu ukázala, byly kořeny jediného stromu.

„Připravím něco velkého. Zvládneš to?”

„Nech to na mě. Přece mám od tebe tohle.”

Vytáhla žlutý Očarovaný kámen a aktivovala jej. Myu se zvýšenou rychlostí si začala bez zábran zahrávat s Čepelovou ještěrkou. Ještěrka, co přišla o polovinu svého HP, napřímila své šupiny, takže to pro lidi bylo těžší.

Na určeném místě jsem rozložil Magické drahokamy. Doufám, že to půjde dobře.

„Myu, všechno je hotovo!”

„Jasně! Tak jdu na to!”

Myu plnou rychlostí vyrazila ke stromu. Já jsem se postavil v dálce se založeným šípem a čekal. A když Myu dorazila ke stromu, odrazila se od něj.

Přeskočila přes ještěrčinu hlavu a větve stromu využila jako lešení. Byl to takzvaný trojúhelníkový skok.

Ačkoli mě takový nadlidský pohyb překvapil, zareagoval jsem, jak jsem měl.

„Do větru s tebou, ty mizerná ještěrko. ——《Bomba》!”

Jak ještěrka narazila hlavou do stromu, došlo pod jejím břichem k několika výbuchům, zatímco ještěrka pátrala po Myu. Ačkoli to při jediné ráně byla slabá magie, teď došlo k řetězovému útoku.

Jak došlo k tomu bombardování, srazilo to veškeré její HP. Nemyslel jsem si, že ji to naprosto zničí, proto jsem plnou silou pokračoval.

„<<Očarování>>——Útok, <<Kletba>>——Obrana.”

„<<Pátý příboj>>!”

Posílená Myu dopadla ještěrce na hřbet a vypálila na oslabenou ještěrku pět následných úderů. V důsledku rozdílu fyzické statistiky její útoky rozdrtily její šupiny a připravily ji o život.

Porazili jsme Čepelovou ještěrku.
-----------------------------------------------

~ Už jde vidět, že z těch Smyslů na houby vytahuje maximum a pomaličku se sune do kategorie OP postav. ~
~ Měla jsem v úmyslu nepřátelského hráče přeložit jako vlečkový muž, ale došlo mi, že Train Man asi každý, kdo aspoň někdy něco hrál, pochopí... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>