OSO - kapitola 8 (3)

Ačkoli jsme porazili Čepelovou ještěrku, bitva pokračovala.

Šli jsme pomoct Lucato a ostatním vypořádat se s velkým množstvím ptáků, krys a ošklivých velkých divočáků.

Jelikož jsme byli rozdělení na dvě družiny, pokud bychom zaútočili nějak nešikovně, dostali bychom penále společného boje. Abychom se tomu vyhnuli, já používal očarování a kletby a Myu je podporovala léčením.

Třetí strana léčí, v jiných hrách se taková pomoc používala často. Pokud se takhle zařídíte v [OSO], k penále ze společného boje nedojde.

„<<Kletba>>——Obrana.”

„...<<Bodnutí do zad>>!”

Moje kletba snížila obranu Velkého divočáka a jedna rána Toutobinou dýkou do životně důležitého bodu způsobil kritický úder a zabila jej.

„Je koneeec! Jsem vyřízená. Já tomu Train Manovi nikdy neodpustím!”

To vykřikla Kohaku. Zdá se, že všichni ostatní jsou stejně naštvaní jako ona.

„No tak, jsem vážně naštvaná. Tohle je tak nebezpečný boj. Už bych třikrát zemřela, kdybych neměla ty předměty od Yun. No, díky tomu moje bojovné Smysly hodně vylevelovaly.”

„To ano. Když jsem vyzkoušela Očarované kameny, vážně mě to překvapilo. Moje obrana vystřelila do nebes a i moje útoky zesílily.”

Tohle řekly Hino a Lucato. Ty dvě upoutávaly pozornost nepřátel tím, že aktivně stály před Velkými divočáky. Díky tomu mohly zakusit, jak fungovaly Očarované kameny pro útok a obranu.

„Když vás tak slyším, znamená to, že bylo dobře přijít připravený. Ale nemyslel jsem si, že použiju tolik lektvarů.”

Byl jsem unavený a dřepl jsem si na zem. Abych obnovil svoje MP po používání očarování a také abych obnovil Kohačino a Rireino MP, štědře jsem použil MP lektvary. Skoro mi došly předměty, co bych mohl použít.

„Všichni to máte tak pěkné, vaše bojové Smysly povýšily. Já jsem vylevelovala jenom [Léčení] a [Uvolnění omezení]. Příště zkusme vylevelovat stejně.”

„...riziko je příliš velké. A taky tentokrát jsme to zvládly jen díky předmětům, co nám dala Yun. Možná když si příště nějaké koupíme...”

Jak Myu jednostranně prohlásila něco tak netaktního, Toutobi jí oplatila realistickou odpovědí. No, Myu myslela jenom na jedno, ale všichni se suše usmívaly a odpustily jí.

Tentokrát jsme použili sto Modrých lektvarů a pět typů Očarovaných kamenů, dvacet na každého. Myslel jsem si, že je nepravděpodobné, aby se použilo všechno. Navíc jsem ostatním dal MP lektvary.

Sto Modrých lektvarů 500G za jeden, celkem 50k.

Jelikož Očarované kameny hodlám prodávat za 7.500G za kus, pak to bylo 750k za stovku. Co se týče MP lektvarů, použil jsem zhruba dvacet? Dvacetkrát 1.500G, celkem 30k.

„...za chviličku jsme utratili 1M, co?”

V tom okamžiku vzduch kolem zamrzl. Co se mě týče, já ty předměty vyrobil, byly to předměty, co jsem vyrobil několikadenním sběrem materiálu, tak mi to přišlo. Ale okolní atmosféra byla cítit jinak.

Jejich třpytivé oči byly upřímně děsivé.

„C-cože? Ehm, ty předměty, co jsme teďkom použily... totiž kdybych je prodal v obchodě... to jsem tím myslel.”

„Je to pravda? Co jsi teď řekla.”

Všichni, co seděly, na mě zíraly. Dokonce i Rirei, co se na mě předtím dívala s takovým horečnatým výrazem.

„Ehm, je 1M moc? Z-za to se omlouvám. Tak tu cenu trochu stáhnu...”

„Ne, to ne! To spíš naopak! Je to až moc rozumná cena!”

Vážně? Jelikož jsem švorc, tak je to pro mě hodně peněz.

„Kdybychom všechny přispěly a byly schopné získat takové předměty, mohly bychom se zaměřit na obtížné bitvy, aby nám poskočily levely. Ta efektivita by byla vážně dobrá! Já bych takovou sumu zaplatila bez váhání.”

Takhle styl Lucatiny řeči zesílil.

Aha. 167K na člověka a můžou si to koupit. No, je to podobná cena jako výdaje za opravu své zbroje a pokud si tak můžou prudce zvednout efektivitu levelování, tak je to rozumná cena. To tím myslí?

„...taky jsem zvědavá na ten výbuch. Co to bylo za výbuch, co jsi použila na Čepelovou ještěrku? Ta magická věc. Pozemní mina?”

Na to poukázala Toutobi. Ačkoli to mělo okázalý efekt, neměla jak vidět Magické drahokamy. Hmm. Je to předmět, ale nemám v úmyslu jej prodávat. Kdybych to chtěl prodat, pak by to bylo 50k za kus. Tentokrát to byl jen zbytek z experimentu s bombardovacího útoku.

„Obchodní tajemství.”

Nějak se mi podařilo vymáčknout tato slova a Toutobi poslušně vycouvala.

„Fufufu, jen tak mimochodem, ten podvod s minou, kolik to stálo?”

„Ach, to by bylo 450kG.”

„450kG... to je absurdní utrácení. A Rirei, minový podvod má jiný význam.”

Rirei se mě zeptala a Kohaku namítla na její otázku.

No, to je pravda, použít 450k jen na to, abych zničil 30% HP u Čepelové ještěrky je absurdní. Taky jsem si to myslel.

Navíc jsem byl momentálně ve stavu, kdy jsem neměl žádné drahokamy. Takhle jsem nemohl vyrobit žádné šperky se zasazenými drahokamy. To znamená, že je musím někde sehnat, z cenového hlediska to pro mě nebylo nijak pěkné.

„No, chtěl bych se zeptat na hodně věcí, takže mi odpusťte. A taky, co je minový podvod?”

„...to se vyskytuje ve webnovelách, takový ten typ věci 'sežer tohle a odstřel', co nepřítele zdrtí?”

Toutobi, děkuju za slušné vysvětlení. Zdá se to stejně hloupé a pokřivené jako to, co jsem provedl já. Dobře to chápu.

„Nevím, jestli to je podvod, ale ten poslední Myuin počin rozhodně tak vypadal.”

Tím myslím, byl to trojúhelníkový skok. A taky se zdálo, že je možné běhat po stěnách a pohybovat se ve třech dimenzích díky odrazu od předmětů. A taky běhání po hladině vody nebo běžet svisle jako ninja.

„To je normální. Pokud vyleveluješ [Uvolnění omezení], můžeš snadno vyskočit dva metry vysoko.”

„Myu je autentický podvodník. Předtím vyskočila středně velkým netvorům nad hlavu a rozsekla jim mozek jako bambusový výhonek.”

Je těžké to pochopit, když mi to takhle někdo řekne. Ve zkratce——zaprvé vyskočit, zadruhé se za pohybu vertikálně přetočit, zatřetí seknout netvora do nechráněné hlavy, začtvrté přistát za netvorem. To už nebylo lidské počínání. Ach moje malá sestřičko, přestala jsi být člověkem.

„Provádět na etapových netvorech akrobatické útoky, k čemu směřuješ?”

„Být paladinem!”

„Pokud je moje představa správná, paladin by neměl být tak mobilní.”

Všichni kolem se mnou souhlasili. Vážně, jsi taková potíž.

„...haa, už je tu zase. Co budeme dělat?”

Toutobi, co dávala pozor na okolí, si to rychle uvědomila. Jak jsem se otočil, zahlédl jsem chlápka.

Muž v jasně červeném brnění. Znovu to bylo zjevení chlápka, co za sebou táhl netvory.

Jelikož bylo tak otravné ty netvory porazit, založil jsem to do koutku mysli, ale když jsem si na to vzpomněl, vzlínal ve mně vztek.

„Sestři, co budeme dělat? Utečeme?”

„Jo, má tam tři velké divočáky a spoustu dalších netvorů. Utéct do města je dobrý nápad.”

Byl to nepříjemný pocit. I když jsem si chtěl postěžovat přímo jemu, mluvit s ním by byla otrava. Jakmile se nám dostane na dosah, zase uteče.

Najednou mě něco napadlo.

Správně. Metoda Train Mana je nastřádat netvory za pomoci své rychlosti a pak je hodit na ostatní hráče a pak utéct s hrdostí na to, co provedl.

Jinými slovy, silná a zároveň slabá stránka jeho strategie byla rychlost. Zamumlal jsem to co možná nejtišeji.

(„Doufám, že to bude fungovat. <<Kletba>>——Rychlost.”)

Aplikoval jsem to se zaměřením na Train Mana. Zdálo se, že se to řádně aplikovalo, z jeho těla sálala tmavě žlutá barva a okamžitě zpomalil.

„Dobrá, pojďme.”

A takhle jsem vyrazil do Druhého města se spokojeným úsměvem. Měl jsem pocit, že jsem zezadu slyšel mužský výkřik, jak se do lesa volá...

„H-hej, sestři. Cos provedla? Ten chlápek, nějak ho ti netvoři dostali!”

„Och, určitě si vyvrtl kotník, není jenom unavený? Hele, dostal, co si zasloužil.”

„Správně, takový chlápek by si měl vlastní přitáhnuté netvory sám porazit!”

Hino uvěřila té nestoudné výmluvě, co jsem si vymyslel, i když všichni ostatní věděli, že to tak nebylo.

„Fufufu, Yun, ty jsi celkem úžasná. Jen jediný pohled těma tvýma chladnýma očima to toho chlápka— „Zase říkáš takové vtípky. Ty s tím nepřestaneš?” —...fufufu.”

Kohaku a Rirei spolu vážně dobře vycházely.

„Taková škoda. Yun, nepřidáš se k naší gildě, až si ji založíme?”

„Správně! Sestři! Pojď k nám!”

Myu se mi pověsila na paži. No, byla to situace, kvůli které by kluci normálně žárlili, ale mít k paži přitisknuté stříbrné brnění bolelo.

„Jelikož si chci v klidu užít hru na tomhle světě, budu muset odmítnout.”

Ačkoli jsem se omluvil, nezdálo se, že by Lucato byla nějak zklamaná. Vypadá to, že takovou odpověď čekala.

„No, žerty stranou, dorazily jsme. S tímhle je žádost o doprovod ukončená. Ačkoli jsem řekla, že tě doprovodíme, přiměly jsme tě účastnit se bitvy. Za to se omlouvám.”

„Mě to nevadí. Můj level se zvýšil a taky jsem se bavil.”

„Když to řekneš takhle, tak se mi ulevilo. Takže vítej ve Druhém městě.”

Když jsme vyšli z lesa, ukázaly se před námi široké pastviny a nádherné potůčky.

Bylo to venkovské městečko se spoustou jednopodlažních dřevěných budov.

Na pár místech se shromáždili staří lidé a popíjeli na slunci čaj, jinde pobíhaly děti.

„...je to poklidné místo.”

„Třetí město zpracovává věci jako rudy a tohle město se zabývá látkou a kůží a taky dřevem. My bojujeme v nedalekém lese, abychom si navýšily level,” vysvětlila Lucato.

„Ale jelikož je boss moc silný, nedokážeme ho porazit. Proto jsme mluvily o tom, že nejdřív zkusíme jít na sever a jih od Prvního města,” dodala Myu.

Aha, všichni netvoři kromě bossů měli rozumnou sílu, ale pokud člověk narazí na silného bosse, láká ho to prozkoumat jiné lokace. Takže administrátoři hry lidi takhle povzbuzují, jsou dobří.

„No, tady se rozloučíme. Půjdeme si zalovit.”

„Správně. Spoustu jsme toho porazily a dostaly jsme hodně předmětů. Prodáme to a koupíme si pár léčivých předmětů.”

„Sestři! Vrátím se na večeři!” řekla Myu a kráčela vedle Lucato.

Rozloučil jsem se s nimi——a pak se Myu vrátila, jako kdyby si na něco vzpomněla.

(„—Brácho, když jsi mě ochránil, byl jsi vážně skvělý.”)

Zašeptala mi tohle do ucha, abych to slyšel jenom já, a pak se se šibalským úsměvem hnala za Lucato a ostatními. Můj ty světe, suše jsem se usmál a vedral se mi do toho povzdech.

A pak jsem sám prozkoumal město, abych našel [Tesaře] NPC.
-----------------------------------------------

~ Yun už se zmůže i na pomstu! ~

~ Minový podvod. Prostě absurdita... Definici jsem nikde nenašla. A i když jsem četla docela dost webnovel, na nic takového jsem ještě v žádné nenarazila. Docela by mě zajímalo, z čeho to autor vzal. ~

~ A příště nás čeká epilog! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>