KY - kapitola 6

Kapitola 6 – Pronásledování po přepadení

V té mírně apatické atmosféře Loren najednou zbystřil.

Lapis to mírně překvapilo a sledovala, jak se Loren začal natahovat po velkém meči, co měl připevněný na zádech.

„Počkat! Zrovna jsem něco zaslechla!”

Naronino varování se ozvalo chvíli po Lorenově náhlém počinu a všichni ztuhli.

Loren prohlédl oblast, usoudil, že ostatní si nebezpečí všimli příliš pozdě.

Byli v lese, ale usoudil, že to nebyl problém, protože byli na malé pasece, byl tam prostor k pohybu a bylo tam vidět na okolí.

Jakmile levou rukou potáhl za šňůrku, co svazovala látku ovinutou kolem meče, látka spadla a odhalila čepel.

Pravou rukou vytáhl meč před sebe a levou ruku položil na jílec hned nad druhou ruku. A přepnul své myšlenkové procesy na bitvu.

Dokonce i u žoldnéřů, co byli často v boji, neustálé napínání smyslů k bitvě zmáhalo jejich mysl.

Loren viděl příliš mnoho lidí, co si takto zlomili mysl a srdce, a tak si dával pozor, aby se přepnul zase zpět, když nebyl v boji.

Neměl čas užít si tu energii plynoucí jeho tělem, než spatřil pár stínů pohybujících se za stromy.

Ty stíny vypadaly malé a humanoidní.

Na základě toho, jak hluboko v lese momentálně byli, a na základě rychlosti pohybujících se stínů si byl jistý, že to nebyly děti ztracené v lese.

„Co to je? Netvoři?” zeptal se Sarfe Naron, ale ruku neměl ani na jílci meče.

Ačkoli Naron napínala sluch, nepochytila ani směr, odkud netvoři přicházeli.

Neustále se rozhlížela kolem, napínala uši a mžourala, ale nevšimla si, že Loren už nepřítele našel a sledoval je.

Loren přemýšlel, jestli bude tahle družina v pořádku, a snažil se rozhodnout, jestli by měl vypíchnout lokaci nepřítele, ale nebyl si jistý, jestli by měl Naron krást práci. Než se mohl rozhodnout, nepřítel udělal první tah.

Vyletělo na ně pár šípů, co se proplétalo mezi stromy.

Neletěly moc rychle a některé letěly naprosto jiným směrem. Ale stejně jich celkem dost mířilo na místo, kde byl Loren.

„Ugh?!”

Většina se minula cíle a popadala kolem, ale jeden škrábl Oxy na rameni a rozstříkl trochu krve.

Při tom jejím bolestném hlase Sarfe a Naron obrátili pohled k Oxy.

„Co to dělají?!” zaklel Loren.

Ti dva by měli vědět, jak velkou výhodu nepříteli mohli poskytnout, když v bitvě odvrátili zrak.

Nečelit směrem, odkud přišel útok, a místo toho se obrátit po křiku kamaráda bylo stejné jako prosit nepřítele, aby udělal další tah.

Loren obrátil pohled k netvorům, co začali vybíhat mezi stromy.

Byli zelení a oškliví, se štíty z dřevěných prken a krátkými, rezavými meči.

Loren máchl svým mečem po goblinech.

Meč a dřevěný štít se střetly.

Lorenův meč se neprosekl skrz, neboť jeho meč nebyl vyrobený k sekání.

Ale místo toho se se svou tíhou a čirou silou prorazil štítem a rozdrtil goblinovi paži a pak jeho tělo roztrhl na dva krvavé kusy masa.

Než ty kusy mohly vůbec dopadnout na zem, Loren znovu máchl mečem a udeřil druhého goblina přímo do hlavy.

Ozval se tupý zvuk a další goblin ztratil život, kolem se rozstříkly věci, z kterých nebylo možné zjistit, jestli byly z kostí nebo masa.

„Sakra! Ti goblini!”

Sarfe si konečně uvědomil, kdo útočil, a vytáhl svůj meč, zatímco Naron vytáhla svůj nůž, aby ochránila Oxy, co si rukou zakrývala zranění.

„Obranné umění?!”

„Nepotřebujem je!”

Loren divoce odpověděl Lapis a dál máchal svým mečem.

Třetího goblina to okamžitě rozdrtilo mezi čepelí a stromem.

Druhou vlnu šípů Loren odrazil plochou stranou čepele, pak vystopoval směr, odkud přicházely.

Našel gobliny s luky, ale podráždilo ho, kde stáli.

V cestě mu stály stromy, takže pro něj bylo obtížné po nich vyrazit, a mezi stromy nebylo dost prostoru, aby mohl volně máchat mečem.

Přál si, aby měl nůž nebo kratší meč. Pak se podíval na zem a spatřil malý meč, co patřil jednomu z mrtvých goblinů. Sebral ho a hodil ho po goblinech lučištnících.

Ten ubohý meč přeletěl palouk a zasáhl jednoho z nich, ale akorát se mu podařilo mu uštědřit mělké říznutí.

Loren sebral další meč a připravil se ho hodit, ale goblini zakřičeli, překvapilo je, že Loren měl způsob, jak na ně zaútočit z dálky, a začali utíkat.

„Nenecháme je utéct! Pojďme!”

Jak Loren sledoval Sarfeho, co dával rozkazy, pomyslel si: „Sám jsi ani nic neudělal...”

Naron a Oxy se držely jeho rozkazů, ale Loren máchl svým mečem, setřásl z něj ulpělou krev a zastavil je.

„Nemyslím si, že je dobrý nápad je pronásledovat.”

„Co tím myslíš? Naší prací je lovit gobliny. Konečně jsme je našli, takže bychom je měli pronásledovat a zničit jim doupě.”

„Jo! Nuzný žoldnéř jako ty by se neměl navážet do velitelova rozhodnutí. Takže prostě zmlkni a následuj ho!”

Loren se zarazil a ani se nesnažil s Naron dohadovat.

Bez ohledu na to, jak nízkou inteligenci netvoři nízkého řádu zvaní goblini měli, nebyli dost hloupí, aby své doupě nechali naprosto zranitelné.

Jejich zakázka nestanovila, že museli vyhladit celé doupě.

Oni to tu akorát museli projít a ulovit určitý počet goblinů, aby získali odměnu, takže Loren se chtěl vyhnout takovému nebezpečí jako jít do jejich doupěte. Ale zdálo se, že zbytek družiny ho nehodlal poslouchat.

Zatímco se utěšoval myšlenkami, že to nebylo poprvé, kdy pracoval pro nemožného velitele, přišla k němu Lapis a začala kráčet vedle něj.

„Tvoji přátelé jsou támhle vpředu,” řekl jí Loren bez přemýšlení a odhalil tak své rozladění. Ale Lapis se jenom usmála, vůbec to na ni nemělo vliv.

„Ano, máš pravdu. Ale rozhodla jsem se, že tohle je to nejlepší místo, kde být.”

Vzpomněl si, že když nepočítal sebe, Lapis byla nejnovější člen družiny.

„Není to tak, že bych měla nějaké pokoutné úmysly nebo tak něco. Jelikož kněží a mágové obvykle bojují s válečníky, aby je ochránili, a jelikož Sarfe a Oxy jsou spolu, napadlo mě, že je přirozené být s tebou, Lorene.”

„Takhle to mám brát?”

„Ano, prosím ber to tak.”

Když viděl, že odpověděla s úsměvem, Loren se necítil na to, aby tu konverzaci nějak dál tlačil.

Ani nemělo smysl to dělat, protože to, co Lapis řekla, byla vskutku pravda. A on mohl akorát odhadovat, co se snažila naznačit.

„No, zdá se, že má dobrou povahu,” pomyslel si Loren, jak doprovázel Lapis na místo, kam Sarfe mířil.

Sledovat gobliny nebylo obtížné.

Nebyli dost chytří, aby za sebou zahladili stopy, takže pro zloděje jako Naron bylo snadné je sledovat.

Ale ty stopy byly viditelné dokonce i pro Lorena, takže kdyby je nedokázala najít, pravděpodobně by se měla stát něčím jiným než zlodějem.

Ta krev kapající z goblina, co Loren zranil, byla vlastně tak jasným znamením, že by je dokázal najít i amatér.

„Jen se ptám.”

Loren se otočil na Lapis, co kráčela vedle něj.

Jako člověk zkušený v mnoha bitvách pro něj bylo snadné se vzdálit od lidí a mluvit hlasem, který se donesl jen k uším člověka, ke kterému mluvil.

„Jak jsou silní? Zvláště šermířské schopnosti našeho velitele.”

Soudě podle Sarfeho reakce na útok goblinů by ho v Lorenově žoldnéřské skupině označili za propadák. Buď by ho poslali na přetrénování anebo bezdůvodně na samou přední linii.

Loren v žádném případě nechtěl dát někoho takového jako on na pozici velitele.

Lapis bez zaváhání odpověděla: „Lorene, býval jsi žoldnéřem, ne? Dobrá, takže... Slyšel jsi zkazky o žoldnéři zvaném <Démon čepele>?”

„To jméno jsem už slyšel.”

Bylo to jméno, co bylo mezi žoldnéři známé.

Byl slavný nejenom mezi žoldnéři, ale také obecně mezi šermíři. <Démon čepele> byl legendární žoldnéř, o kterém bylo známo, že svým spojencům přinášel vítězství, ale nepřátelům smrt a zkázu. Byl to člověk, s kterým se v bitvě nikdo nechtěl střetnout, ať už šlo o spojence nebo nepřítele.

To proto, že kdyby byl nepřítel, znamenalo by to smrt. A pokud by byl spojenec, bylo tu riziko, že vezme všechny zásluhy na sebe.

Žoldnéři dostávali tím víc nabídek, čím více se účastnili bitvy. Ta existence zvaná <Démon čepele> byla z toho důvodu od ostatních vzdálená.

Ačkoli tu a tam byli žoldnéři s tituly, tento byl považován za jednoho z nejsilnějších. Mezi žoldnéři se věřilo, že jediný, kdo se mu dokázal postavit, byl <Meče plamene>, co používal jak meč, tak magii. Nebo další šermíř zvaný <Vražedný vítr>.

„Neříkej mi, že je stejně silný jako on?”

„I kdyby se dalo dohromady deset milionů Sarfů, nebyli by schopní ho porazit.”

Bylo to matoucí přirovnání, ale Loren pochopil, že tím myslela, že Sarfe vůbec nebyl silný.

Bez ohledu na to, jak silný byl <Démon čepele>, kdyby šel proti deseti milionům nepřátel, došla by mu pára. Ale pokud ho takový počet lidí nedokázal porazit, znamenalo to, že Sarfe byl velmi slabý.

„Musíte být šílené, když svěřujete své životy takovému chlápkovi.”

„Lorene, zrovna teď jsme ve stejné lodi, víš?”

„No jo, máš pravdu. Nemám žádné peníze. Nemůžu říct, že jste šílené.”

Kdyby Loren neměl potíže s tím, že byl švorc, pravděpodobně by se nerozhodl stát se dobrodruhem.

„Být švorc je na nic. Je to, jako kdybych neměl slovo v rozhodnutích, co dělám.”

„No, jak to mám říct. Upřímná soustrast?”

Loren přemýšlel, proč to řekla jako otázku, pak se najednou zastavil.

Lapis se zapotácela, nečekala, že Loren ustane v chůzi. Pak spatřila Sarfeho s rukou nad hlavou, jako kdyby jim dával znamení, aby zastavili.

„Hele, jeskyně. Tohle musí být jejich doupě.”

Sarfe měl určitě v úmyslu mluvit tiše, ale Loren složil hlavu do dlaně z toho, jak nahlas to pořád bylo.

„Stopy krve vedou dovnitř a Naron si je tím také jistá.”

„Jdeme dovnitř? Radši bych nešel.”

Ta jeskyně byla jen stěží dost velká, aby se vedle sebe vešli dva lidé, a Loren neměl dost místa, aby vytáhl svou zbraň a bojoval.

Ale Naron se objevila z nedalekého keře a začala si z něj utahovat, že to řekl.

„Tak se prostě vrať. Ale z odměny nic nedostaneš.”

„Jsou to jenom goblini, takže bychom měli být v pohodě. Pokud se trápíš kvůli zbraním, zkus tohle.”

Sarfe mu pak předal malý meč, co patřil jednomu goblinovi, co zabil.

„Vzal jsem to, protože jsem si myslel, že bychom to mohli upotřebit.”

„No, nejsi naprosto nerozvážný,” pomyslel si Loren.

Vlastně tím na něj Sarfe trochu zapůsobil, ale ten meč ne. Byl chabě vyrobený a byl tupý, takže nedokázal ani nic přeseknout.

Ale bylo to lepší než nic, a tak Loren připnul svůj velký meč na záda a vzal si ho.

„Oxy, použij kouzlo na trochu světla. Naron, dávej pozor na okolí. Vypadá to, že nejsou žádné problémy. Pojďme.”

Loren si znovu povzdechl, přemýšlel, kolikrát si už povzdechl a ani to nechtěl počítat, že s sebou neměli ani pochodeň nebo lucernu.

Loren to samozřejmě také neměl, ale to bylo jenom proto, že neměl peníze, aby je koupil.

„Nemají nikoho na hlídce a nikdo se tu neskrývá a také tu nejsou žádné pasti.”

„Dobrá, pojďme. Uvnitř by mohli být vesničani. Měli bychom si pospíšit a zachránit je.”

Oxy pozvedla hůl, co držela.

„Budiž světlo. <Osvětlení>.”

Na vršku její hole se objevilo magické světlo.

Loren nechápal, proč už použili kouzlo, když ještě ani nevkročili do jeskyně, ale už před chvílí to s nimi naprosto vzdal a ani se to nesnažil vypíchnout.

„Pojďme.”

Jakmile Oxy přikývla, Sarfe vykročil ke vchodu do jeskyně, neměl jak vědět, co všechno se Lorenovi honilo hlavou.
-----------------------------------------------


~ Naron by si pořádně zasloužila za tu svoji hubatost. Loren je neuvěřitelně trpělivý, protože já už bych jí nafackovala dávno... ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>