KY - kapitola 1

Kapitola 1 – Bezradný po útěku

Ozývala se malá zkazka, že byla zničena vesnice.

„To není nic neobvyklého,” pomyslel si Loren, zatímco pil v baru provozovaném Gildou dobrodruhů.

Pro lidi ve vesnici to bylo neštěstí, ale u pionýrské vesnice, co vznikala, aby vytvořila více zemědělské půdy, to tak nějak dávalo smysl.

Byla to vesnice, co vystavěli na zemi, kam se lidé neodvažovali jít.

Ať už ta země patřila čemukoli, lidé byli vetřelci.

Pokud došlo ke konfliktu mezi lidskými bytostmi, byl z toho argument ohledně práva rezidence. Ale jelikož to byla obvykle půda lidmi netknutá, konflikty s předchozími obyvateli se s největší pravděpodobností nedaly vyřešit slovy. Pokud předešlí obyvatelé nejsou šťastní s novými, zničení je ten jediný možný výsledek, u kterého skončí.

Loren pak své mírně opilé oči sklopil k recepci Gildy.

Tam viděl vývěsku, co dobrodruhům, lidem, co dělali věci, co by normální lidé k živobytí nedělali, nabízela práci ve formě zakázek.

„Ach jo, teď jich je víc.”

Vývěska byla plná ústřižků papíru, co nabízely zakázky, až už nebylo vidět samotnou vývěsku. Loren slyšel dobrodruhy před vývěskou, jak se snažili rozhodnout, kterou zakázku přijmout.

„Ta vesnice byla na jih od Vesty. No, bylo to blízko Lesa chaosu.”

„Ale nebylo to tak hluboko v lese. Žil tam kdy vůbec netvor, co by mohl zničit celou vesnici?”

„Možná jich byla celá horda. To by byla pro rolníky katastrofa.”

Ačkoli Loren jejich tlachání poslouchal, nebylo to tak, že by ti dobrodruhové byli hluční a rozptylující nebo že by byl problém důvod zničení té vesnice. Ten problém, kterému čelil, byl...

„Jsem švorc...”

Loren původně nebyl dobrodruh.

Patřil k žoldnéřské družině a byl žoldnéř, co pro klienty bojoval ve válkách.

Byl v ní, co si pamatoval, a byl tam doposud, až dokud se ta družina nedávno nerozpadla ve válce. V důsledku čehož Loren seděl vzadu v baru a společnost mu dělala jenom sklenka alkoholu.

Jako člověk, co býval žoldnéřem, Loren zakusil nesčetná vítězství a také porážky.

Družina byla dlouho schopná přežít porážky. Ale v těch nejnedávnější bitvách, kterých se účastnili, jim štěstí nakonec došlo. Co vypadalo jako vyhraná bitva, se najednou naprosto obrátilo a Loren viděl, jak to jejich družinu rozdělilo a jak bylo mnoho jeho brachů zabito. Ale jemu se podařilo přežít a utéct.

Kvůli tomu všemu, co se mu stalo, nebylo překvapivé, že měl peněženku téměř prázdnou.

Slova „žoldnéř” a „úspory” se k sobě moc nehodila a to platilo i o Lorenovi. Neměl našetřené žádné peníze a vlastně se o to ani nepokoušel. Na bojišti musel dokonce nechat většinu svého majetku.

To jediné, co Loren měl, bylo kožené brnění, co měl na sobě, velký meč a pár stříbrňáků v kapse.

To byl veškerý Lorenův majetek.

Bylo to lepší než nic, ale bylo jasné, že pokud si nenajde práci, brzy se bude toulat po ulicích. Zatímco se prsty dotýkal kovového štítku kolem svého krku, pokoušel se vymyslet způsob, jak vydělat peníze.

Ta kovová věc kolem krku byl identifikační štítek, co sloužil jako důkaz, že jste dobrodruh.

Materiál použitý na jeho výrobu odrážel váš řád dobrodruha a Lorenův štítek byl z levné mědi.

Jak váš řád stoupal, štítek byl vyrobený z lepšího a vzácnějšího kovu, ale to Lorena zajímalo jen málo.

Hlavu měl plnou způsobů, jak získat jistou sumu peněz prostřednictvím zakázek, co mohli přijmout dobrodruhové jeho řádu.

Ale byl v tom další problém.

„Nemám nikoho, s kým bych mohl jít dělat zakázku...”

Jeho brachové byli buď zabiti, nebo se rozdělili.

V očích ostatních byli žoldnéři lidé, co si na život vydělávali zabíjením lidí, a nenahlíželo se na ně laskavě.

Bylo přirozené znát jenom lidi z vlastní žoldnéřské družiny a nemít žádné přátele nebo známé mimo družinu.

Loren nebyl žádnou výjimkou a jelikož byl člověk, co unikl z bojiště, neměl nikoho, komu by mohl věřit.

To byl také důvod, proč se rozhodl stát se dobrodruhem.

Stát se dobrodruhem nebylo těžké, nebyly tu žádné prověrky zázemí kromě záznamů o zločinech.

Snadno se mohl stát dobrodruhem jen tím, že zaplatil poplatek za registraci.

Ale bylo nepříjemné, že neměl žádné brachy, s kterými by mohl jít na zakázku.

Ať už jste dělali cokoli, dělat to sám nebylo dobré znamení.

Ať už se jednalo o zabíjení netvorů, sbírání bylin nebo kamenů nebo hledání ztracených předmětů nebo lidí. Když jste to dělali sami, bylo to příliš nebezpečné.

Nebylo to tak, že neměl důvěru ve vlastní dovednosti a schopnosti bojovat a ubránit se, ale proto, že kdyby se něco stalo a on by byl sám, s největší pravděpodobností by čelil smrti.

„Asi půjdu čistit příkopy.”

Nebyla to práce, na kterou by se těšil.

K Lorenově překvapení bylo spoustu zakázek, co mu přišly na hony vzdálené od práce pro dobrodruhy, jako čištění příkopů nebo scházení do kanalizace.

Ale bylo to méně nebezpečné než jiné zakázky a odměna byla nečekaně vysoká.

Aby přežil a měl jídlo na stole, nebylo špatnou volbou se zamazat hlínou a odpadní vodou.

Nebylo to tak, že by chtěl být pokrytý bahnem a špínou, ale pokud by ho, válečného veterána, někdo požádal, aby si vybral mezi zákopy na bojišti a kanalizací, vybral by si kanalizaci. Byl ochotný přimhouřit oko nad zápachem a nepřívětivými pracovními podmínkami, pokud to znamenalo, že vydělá peníze.

A navíc příkopy a kanalizace byly v oblastech, kde žili lidé, kvůli čemuž byla ta práce bezpečnější než jiné, i když byl sám.

Poté, co se rozhodl, že to nebude příliš zlé, začal se zvedat, aby šel k vývěsce a našel si zakázku, když najednou zaslechl hlas: „Hej, ty. Hledáš zakázku, že?”

Loren vzhlédl a spatřil mladého muže s blonďatými vlasy, co na sobě měl nové kožené brnění a u boku meč.

Ten muž se bez dovolení posadil naproti Lorenovi, nahnul se k němu a pokračoval v řeči: „Podle toho, co vidím, jsi šermíř a taky sám. Zdá se, že chceš přijmout zakázku, ale nemáš nikoho, s kým bys šel. Pokud se na to cítíš, chceš se přidat k mé družině a pomoci nám s naší zakázkou?”

„Kdyby to bylo v době, kdy jsem byl žoldnéř, rozhodně bych to odmítl,” pomyslel si Loren, jak toho mladého muže sedícího před sebou pozoroval.

Pokud přijmete každou nabídku práce, na kterou jste narazili, jako žoldnéř byste nebyli schopní moc dlouho žít.

Sbírat informace a prověřovat si zázemí klientů a také oblast operace bylo pro Lorena normou.

Ale tohle byla výjimka.

Jednoduše řečeno, protože neměl žádné peníze.

Ve společnosti vás lidé nebudou brát vážně, když nemáte žádné peníze, co by vás podpořily.

Mladý muž pokračoval: „Moje družina už má dost lidí, ale nemáme dost lidí na přední linii. Podle toho, co vidím, jsi zkušený šermíř. Měl by ses přidat k mé družině a k naší zakázce. Nezklame tě to!”

Čistit kanalizaci bylo bezpečnější, ale pokud existoval jiný způsob, rád jej přijme. Zatímco se mladý muž dál snažil Lorena přesvědčit, aby se přidal k jeho družině, Loren se snažil rozhodnout, jestli ho ta ruka, co se po něm natáhla, zachrání nebo povede k jeho zániku.

„Jakou zakázku jsi přijal?” zeptal se Loren s myšlenkou, že tento chlápek hledal člověka na přední linii, protože už měl na mysli nějakou zakázku.

Měl v plánu tu nabídku odmítnout, pokud by ten chlápek řekl, že si ještě zakázku nevybral.

Ale ten mladý muž si myslel, že Lorena nalákal, a tak mu řekl: „Je to celkem snadná zakázka. Mám v družině zloděje, mága a kněze, ale tentokrát budeme mít možná hodně nepřátel. Celkem mě trápí, že jsem jediný v přední linii.”

„Řekni mi podrobnosti, protože možná nebudu moc k užitku. Jak vidíš, jsem měděný řád,” řekl Loren a zvedl štítek, co měl kolem krku.

„Řekl jsem ti, že to je snadná zakázka. Jen musíme ulovit pár goblinů, co se objevilo v lese.”

Mladý muž se zasmál, zatímco Loren mohl akorát rozpačitě přikývnout.
-----------------------------------------------

~ Kdyby četl novely (koukal na anime), věděl by, že goblin není tak snadná kořist, jak se většinou prezentuje... ~


Hlavní stránka novely

<__>...<Následující>