překlady od Tadomi: DM

Kapitola 183 – Les Borenan

Tady Satou. Podle křiku můžete lidi rozlišit na ty, co rádi jezdí na atrakcích v lunaparku, a na ty, co ne. Různí lidé měli samozřejmě různou toleranci, ale možná si to dokázali užít, protože věřili těm zábavním strojům.

Když jsme přeletěli horské pohoří, archa vzducholodi dosedla na úzkou paseku mezi lesem a úpatím hory.

„Ach~ konečně země.”

„Ach Ariso, nebylo to jenom půl dne.”

„Ale nemyslela jsem si, že se to bude tak moc třást.”

Co Arisa říkala, byla pravda.

Byly tu podivnější vzdušné proudy, než jsem si myslel, takže ten třes byl horší, než jsem čekal. Díky magii Klenba na nás neměl vliv pokles teploty a změny atmosférického tlaku, ale jelikož Vzdušná kontrola nedokázala pohltit radikální změny vzdušných proudů, nedokázal jsem zabránit tomu třesu.

„Z-země nanodesu.”

„Ano, matička země.”

V důsledku čehož vypadaly Pochi a Liza trochu uboze. S plesknutím padly na zem. Měly trochu rozostřený zrak. Ale tentokrát jsem archou netřásl. Nebo spíš by možná bylo lepší, kdybych ji podpíral, abych zabránil třesu. Možná jsem je měl nechat spát jako koně, kterým jsem podal léčivo na spaní.

Zdálo se, že Arisa a Mia trpěly cestovní nevolností, vypadaly trochu nevyrovnaně. Dal jsem jim nějaké léčivo proti nevolnosti, ale nezdálo se, že by to nějak moc zabralo.

Nana fungovala jako obvykle. Dokonce i teď dloubala do malé kytičky, co se kývala ve větru.

Zdálo se, že Tama si to nečekané otřásání vážně užívala. Skotačila od začátku až do konce a teď byla jako dítě, co se zrovna vrátilo z lunaparku, s naprosto vybitými baterkami. Momentálně spala na palouku se spokojeným úsměvem.

Lulu se bála a vypadala, že ji stihne cestovní nevolnost, ale zaječela „kyaa kyaa” a já ji chytil a ovinul kolem ní paži, jako kdyby jela na horské dráze. Usmívala se až do konce. Neměl jsem žádné námitky, protože její zčervenalé tváře byly roztomilé.

Do soumraku bylo stále ještě dlouho, ale jelikož byli všichni naprosto vyčerpaní, rozhodl jsem se tu pro dnešek rozbít tábor.

V lese Borenan nebyli žádní netvoři, ale tady na kraji jich pár bylo. Ale nebyl v okolí žádný nijak zvlášť silný netvor, a tak jsem strážení všech nechal na Naně.

V horském pohoří jsem našel mithrilovou žílu, po které jsem vždycky toužil, takže jsem se to tam chystal vytěžit. Jelikož ta mithrilová žíla byla celkem hluboko, asi 1 km pod zemí, udělal jsem asi 4-5 kouzly Hliněná stěna šachtu až do cílové hloubky. Nevěděl jsem, jak moc toho mithrilu po kalení ubyde, ale několik tun pravděpodobně stačilo. A pokud ne, můžu se sem zase vrátit.

Do přípravy večeře pořád ještě nějaký čas zbýval, a tak jsem poletoval po horách a sbíral věci jako jíl na výrobu keramiky, kameny na stavění a vzácné minerály. Také tu byly zlaté a stříbrné žíly, ale na jednom metru krychlovém bylo příliš málo zlata, takže se toho nedotknu. Pokud budu nějaké zlato potřebovat, prostě můžu roztavit pár starých zlaťáků.

Když jsem se se západem slunce vrátil do tábora, byl tam nečekaný host.

I když jsem řekl host, nebyl to člověk. Byl to jednorožec, co žil v lese Borenan. Na rozdíl od jednorožců v lese Muno vypadal se svými pruhy jako zebra a ne jako bílý kůň. Jednorožec a náš jednorožec bez rohu spolu vycházeli dobře, jak spolu jedli píci, co jsem sám vyrobil.

„Tohle je?”

„Vzájemná láska.”

„Před dvěma hodinami sem přišel a začal flirtovat. Riajuu nebo spíš RiaJUU, chcípni.” (Pozn.: Ehm, jelikož nemáme znaky, tak to tak nevynikne, ale to JUU ve druhém Riajuu je znak pro zvíře).

„Nepodrobím si ho a ani ho nepolapím, když neprojevuje nepřátelství, ale co s ním budeme dělat?”

Arisa sklíčeně klela, ale prosím, nehádej se dokonce i s jednorožci. Když jsem Lize řekl, že s ním nebylo třeba bojovat, začal jsem spolu s Lulu s přípravou večeře.

Dneska jsem jako hlavní chod dělal na Miino přání hamburgský steak z tofu. Také jsem udělal kuřecí rýži bez kuřete, brambory a pudink. Chtěl jsem udělat smažené krevety a párky, ale místo toho jsem udělal smažené bambusové výhonky a makarony. Nakonec jsem do vytvarované rýže zapíchl párátka s vlaječkami a bylo hotovo.

„Jsi vážně pilný~ po postavičkovém bentu je to teď dětský oběd, co?”

„Roztomilé.”

„Jedinečné a úžasné~”

„Ano nanodesu! Pokud je hamburg nejsilnější, pak s tolika přídavky bude jedinečný nanodesu!”

Pochi se zotavila dost na to, že byste si mysleli, že to vyčerpání před pár hodinami bylo jenom iluze. K vyjádření toho pocitu jí nestačila jenom oháňka, a tak máchala dokonce i pažemi. Byl jsem rád, že byla vzrušená, ale kdyby toho vzrušení bylo příliš, mohla by omdlít.

„Master.”

„Copak?”

Nana se na mě dívala s nespokojeným pohledem. Jelikož se zdálo, že by začala řádit, předem jsem ji omezil Magickou rukou. Byla škoda, že jsem z toho hmatově nic necítil.

Tentokrát jsem udělal řádnou porci pro každého. Nana měla samozřejmě také jednu. Na její talíř jsem obzvláště přidal všechny tři vlaječky. Pravděpodobně teď nebude řádit.

„Bystrý vhled. Master, chválím tě, že jsi udělal něco vskutku úžasného.”

Byl jsem rád, že i Nana byla spokojená. Arisa bručela, že není dítě, ale zdálo se, že to jenom tak říkala.

Jelikož by mi bylo líto, kdyby k tomu nebylo žádné maso, navršil jsem na další talíř karaage z wyverna. Použil jsem wyverní maso, co jsem včera naložil do marinády z alkoholu. Slyšel jsem, jak Liza říkala: „Je to ještě lahodnější než včera.” Takže od teď budu u wyverního masa používat koření.

S takovým menu bylo snadné rozpoznat jejich stravovací zvyky. Tama začala od své nejoblíbenější položky, zatímco Pochi a Arisa začaly od svého nejméně oblíbeného jídla. Ačkoli to jídlo na velkém talíři bylo i Pochino oblíbené, takže ho taky jedla.

„Satou, výborné.”

„Hm.”

Odpověděl jsem Mie, co nezvykle promluvila dvě slova, po jejím způsobu.

Naservíroval jsem Mie druhou porci, jelikož si o ní silně říkala.

Pochi a Tama s Lizou soupeřily o karaage a zrovna dojedly. Ale když viděly tu scénu, také předložily své talíře s „nášup~” a „nášup nanodesu”.

Když byl hrnec s kuřecí rýží, co jsem připravil, prázdný, všichni měli dost a byli rozložení na dece ke spaní, zatímco si poplácávali bříška.

Úklid jsem nechal na Lize a Naně a začal jsem vyrábět jednoduchý elektrický větrák.

I když jsme se nacházeli za horami, neměli bychom být tak daleko na jihu, ale byli jsme trochu zpocení. Vyráběl jsem větrák, aby se nám spalo příjemněji. Než jsem si uvědomil, že jsem prostě mohl použít Vzdušní kontrolu, abych vytvořil mírný vánek, měl jsem už kompletní elektrický větrák.

Druhý den po snídani jsem se Mii zeptal, jak se dostaneme do lesa Borenan, ale jelikož nikdy z lesa neodešla, nevěděla to.

Tak to hádám, že bych se měl zeptat někoho, kdo to ví.

Vyhledal jsem v menu Miiny rodiče Lamisauuyu a Lilinatou a označil je. Takže, hádám, že bych měl kontaktovat matku.

Aktivoval jsem magii Telefon s cílem na Lilinatou. Tato magie se řádně neaktivuje, pokud si druhá strana nepřeje mluvit. Bylo dobře, že se nedala použít na útoky s falešnými hovory.

„Kdo?”

Odpovědí mi byl hlas, co zněl přesně jako Mia. Jenom já jsem slyšel tento hlas. Bylo to jisté, neboť jsem to už dřív vyzkoušel s Lulu a Pochi.

„Rád vás poznávám, jsem Satou, člověk. Omlouvám se, že vám volám magií—”

V té chvíli mu do toho Lilinatoa skočila: „Ale! Řekl jsi Satou?! Jsi ten, o kterém se zmínil Dohar? Jsi to ty, že! Tak jsi možná přivedl Miu? Přivedl jsi ji, že?”

Mluvila jako samopal, úplně jako Mia, když byla opilá.

Byl jsem nucen ji poslouchat celých pět minut, aniž bych měl šanci něco říct. Vypadalo to, že moje jméno znali z Doharovy zprávy. Byl jsem rád, že ta slova, co Mia řekla v domovském městě trpaslíků jako „vzájemná láska” nebo „útěk z lásky” nebrali vážně.

Naopak dopis od správce dělnické gildy z města Seryuu, Yusalatoyi, ještě nedorazil. Zdálo se, že Dohar použil magický přenos, kvůli čemuž jeho zpráva dorazila dřív.

Vyzvednou nás, ale neznali naši pozici, a tak jsem vystřelil do nebe ohnivou kouli jako signál. Chvíli poté, co ohnivá koule zmizela, se z lesa, co se před námi rozestoupil, objevili dva elfové. Měli na sobě zelený oděv jako elfové v obrázkových knížkách.

„ „Mio.” ”

„Layo, Lio.”

Rodiče a dítě, co se navzájem oslovili jmény, se objímali. Vážně, to byla celkem dojemná scéna.

Arisa mě, jenž byl dojat tímto znovushledáním, tahala za rukáv. Co? I když to byla dobrá část?

„Hej, to jsou Miiny rodiče, ne?”

„Správně.”

„Ale víš ty co~”

Pochopil jsem, co se Arisa snažila říct.

Miiny rodiče vypadali, jako že jsou jen o něco starší než Mia. Dokonce i v porovnání s Lulu vypadali mladší. Zdálo se, že to byla rasa, co rostla pomalu, Hayata to potěší.

Otec ve tváři vypadal přesně jako elfí správce ve městě Seryuu. Možná byli pokrevně spříznění, jejich populace byla přece jenom malá.

„Satou.”

„Děkuju.”

„Ale, Satou, že? Ty jsi Satou, že? Jsi mladší, než jsem si myslela? Jsi mladý, ne—”

Pozdravil jsem se s rodiči, co mi Mia představila.

Nicméně otec se zdál jako mlčenlivý člověk jako Mia. Tento pár neměl nic mezi, vážně s nimi bylo těžké mluvit.

Jelikož nás Miiny rodiče pozvali, hodlali jsme jít do domovského města elfů.
-----------------------------------------------

~ V několika příštích kapitolách se zdržíme v elfím městě. První kapitola bude ještě dobrá, ale pak se autor celkem rozšoupl a "nenechal kámen na kameni". Jak to myslím, poznáte sami, až se tam dostaneme. ~

~ Taky bude spoustu nových postav. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav