DM - kapitola 178

Kapitola 178 – Silnice plevele

Tady Satou. Během základní školy jsem měl rád vědecké experimenty. A z nich mě vážně uchvátila elektrolýza, co oddělila kyslík a vodík. Měl jsem pocit, že vytváření magických nástrojů přinášelo stejné vzrušení jako v těch dnech.



Ani ne za půl dne, co jsme projeli nejvzdálenější vesnicí s populací o 200 lidech, začala být cesta zarostlá plevelem a nebyla vidět.

„Stav cesty je přesně takový, jak jsme to slyšeli, že? Vážně budeme pokračovat po této cestě?”

„Jo, prozatím to prosekejme,” řekl jsem a slezl z vozu.

„Nechte to na mě~”

„Budu se snažit nodesu!”

Za mnou se hnaly Pochi a Tama, jen co si z bedny s nářadím na voze vytáhly srpy na trávu. Po póze, jako kdyby měly na pozadí napsané citoslovce „cink”, se začaly prodírat podrostem.

Ne, hele holky, teď tady použiju magii?

Jelikož ty dvě byly tak nadšené a vypadaly, že je to tolik bavilo, nedokázal jsem se přimět k tomu, abych je zastavil. Hádal jsem, že počkám, až je to unaví.

„Master, svolení k účasti na strategické schůzi. Hlásím jiný styl sekání trávy.”

Nevěděl jsem, jestli se ta scéna, kdy Pochi a Tama sekaly plevel, dotkla Nanina srdce nebo tak něco, ale vytáhl jsem dlouhou kosu a předal jí ji.

„Pane, vypadá to, že ty tři jsou motivované posekat plevel srpy, ale nevíme, jak dlouho bude trvat, než dorazíme na úpatí hory. Co kdybychom najali lidi z té dřívější vesnice, aby se plevelem prosekali nebo aby rozlili olej a spálili to?”

„Kdyby se to proměnilo na lesní požár, bylo by to zlé, takže pálení je zakázáno. Až se Pochi a ostatní unaví, posekám to magií.”

To mi připomnělo, slyšel jsem, že během cesty do města Muno Mia vytvořila v lese cestu, ale když jsem se jí na to zeptal, odpověděla „nemožné”. Pravděpodobně to dokázala použít jen na krátké vzdálenosti.

Jelikož mezi plevelem byly suroviny na léčiva a vaření, nechal jsem Arisu a Miu, aby to nasbíraly. Lulu a Lizu jsem požádal, aby připravily oběd.

„Copak to~ asi je?”

„Hmm? To je vypalovací pec.”

Jelikož jsem v manze, co jsem kdysi dávno četl, viděl postavy péct pizzu ve vypalovací peci, vytvořil jsem tuhle pomocí zemské a ohnivé magie. Musel jsem říct, že na to, že jsem improvizoval, jsem odvedl dobrou práci. I když ta pec byla jednoduchá, být schopen ji udělat rychleji než kelímek ramenu, bylo až příliš úžasné.

Zatímco jsem se úkosem podíval na Arisu, co se suchým úsměvem padla na zem, vytáhl jsem těsto na pizzu, co jsem nechal kynout v Uložišti.

Vytáhl jsem rajčatovou omáčku, co jsem udělal ve městě Puta, a rozprostřel ji na pizzovém těstě. Co se týkalo posypu, samozřejmě tu byl sýr a taky slanina a salám, co byly u pizzy standard. Také jsem udělal jinou pizzu se spoustou zeleniny jako nakrájená rajčata, chřest, lilek a paprika.

Jelikož bylo pizzové těsto tenké, zdálo se, že to nebude stačit na uspokojení chutí našich hara-heri dívek. Hádal jsem, že udělám taky nějaké steaky a hranolky jako přílohu.

„Natahuje se to~?”

„Horké, horké, nanodesu.”

„Jé jej, hloupě dobré~”

„Hm, výborné.”

Omladina byla příšerně vzrušená, vypadalo to, že měly pizzu rády. Pochi a Tama se zamazaly roztaveným sýrem, později si musely umýt tváře.

Zdálo se, že chutnala i Lulu a Naně, ale ne tak moc jako těm čtyřem. Když Liza snědla jeden dílek pizzy, upřela pohled na neoznačené steaky.

Vážně byla neochvějná.

Byl jsem rád, že jedly s takovou radostí, ale zastavil jsem Arisu, co vypadala, že by snědla příliš. Vyčítavě se na mě podívala, ale zdálo se, že to pochopila, když jsem jí vysvětlil úděsnost jojo efektu. Ta dřívější dieta byla přece jenom těžká.

A proto, Ariso. Přestaň se na Pochi a ostatní dívat, jak jí pizzu.




Jelikož byly Pochi a ostatní spokojené, rozhodl jsem se, že odpoledne udělám cestu magií.

Nejdřív jsem vystřelil Vzdušnou čepel, co se držela silnice těsně nad zemí. Vítr vypuštěný z krátké hůlky posekal plevel, zatímco nechal zhruba 10 cm travin nad zemí. Vítr dál pokračoval, zatímco posekal mírně zvýšená místa a keře podél cesty. Nakonec se konečně zastavil 200 metrů před námi na malém, 5 metrů vysokém útesu.

„Ty, vážně by ses měl naučit to přestat přehánět.”

„Hm, ničení přírody.”

Bylo to příliš šokující? Arisa bručela upřímnějším tónem než obvykle. To proto, že mi hubovala, Liza zaujala lítostnou pózu.

To, že to přeseklo stromy podél cesty, jsem čekal. Ale že to dokonce i útes přeseklo v půli a ten se pak zhroutil, bylo mimo má očekávání.

Pokud budeme pokračovat takhle, koně by si mohli poranit nohy na tom neviděném sjezdu a měkké zemině, a tak jsem se rozhodl tu hlínu připravit zemskou magií.

Tentokrát jsem nepoužil Stěnu, ale samotnou tu věc, totiž magii Plochá země. Zdálo se, že to byla magie, co často používala nejenom armáda, ale také obecná populace. Byla to magie ze svitku, co jsem koupil v tom úplně prvním magickém obchodě, co jsem navštívil ve vévodském hlavním městě. Ale až do teď jsem neměl příležitost ji použít.

Nastavil jsem škálu na rozmezí cesty a aktivoval magii. Jelikož země byla pokrytá plevelem, nevěděl jsem, jestli to půdu doopravdy připravilo, takže jsem zkontroloval terén na mapě. Vypadalo to, že se to bez problémů srovnalo.

Jelikož posekaný plevel překážel koním v pohybu, vůz nezrychloval. Vypadalo to, že i kola podklouznou. Nakázal jsem, aby vůz jel pomalu, jen rychlostí několik kilometrů za hodinu. Stejně jsme jeli, zatímco jsme si dělali cestu.

Já jsem byl v čele a používal magii a Pochi a Tama kráčely za mnou, zatímco sbíraly bylinky a léčivé byliny z posekaného plevele. Liza a Nana odstraňovaly keře a padlé stromy, co byly mimo silnici. Arisa a Mia třídily nasbíraný materiál.

Ale nevyhnutelně to zabere nějakou dobu. Cesta k horskému pohoří samozřejmě nešla jen rovně a také nebyla plochá, bylo tu i zakřivení.

Konkrétně se cesta táhla kolem kopců, nízkých hor a údolí.

Jelikož jsem neměl žádný jiný dobrý plán, pokračovali jsme, zatímco jsme vytvářeli silnici, a rozhodl jsem se, že se utáboříme na břehu potůčku 10 km vpředu.

Ačkoli kilometr od plánovaného tábořiště bylo zhruba 20 demigoblinů, zdálo se, že je vyděsily zvuky sekání vegetace a velmi rychle utekli. Dneska v noci to bude bezpečné.

Přípravy na večeři jsem nechal na starost Lulu a vrátil jsem se na místo, kde jsem začal čistit cestu. Tam jsem vztyčil zhruba 100 metrů širokou hliněnou Stěnu.

S tímhle nevzniknou žádné podivné zkazky o tom, že se tu najednou objevila silnice.




Té noci jsem sestavil aerodynamický motor, co byl z půli hotový.

Ale ovládání bylo obtížné.

Když jsem to dokončil a zkusil jsem do něj postupně vlívat manu, vznášel se, ale potom to bylo zlé. Když se motor nasytil určitým množstvím many, s plesknutím se stočil zpět na zem a pak se mocně vrhl k blízkému stromu.

Každá ploutev, z kterých motor sestával, měla kromě svého takzvaného výkonného pásma i svůj daný výkon. Kvůli tomu jste nemohli jen tak vlívat manu jako u normálních magických nástrojů, neboť to začalo nevyrovnaně rotovat a najednou zrychlovat.

Vypadalo to, že bylo třeba kontrolního okruhu na vyladění výkonu, ale v dokumentech, co jsem měl u sebe, o něčem takovém nic nebylo. V dokumentech se ani nepsalo nic o tom, jak je těžké kontrolovat aerodynamický motor. Neříkejte mi, že autor tohoto dokumentu vlastně motor nikdy sám nesestavil.

„Nebo možná že samotná kontrola není něco, co by bylo nemožné?”

Ačkoli byl rám motoru, co narazil do stromů a keřů, rozbitý, ploutve a magický okruh byl v pořádku, takže se o to pokusím znovu. Více méně můžu motor přimět se vznášet zhruba 30 sekund, ale jelikož jsem se na to musel celou dobu soustředit, byla to přílišná otrava. Pokud to bylo takhle, bylo lepší dokonce i zvednout vůz Magickou rukou.

Až pozdě do noci jsem pátral po nějakých jiných vodítkách.




Následujícího dne jsme měli v plánu cestovat vzduchem.

Samozřejmě to nebylo tak, že bych nalezl nějaký převratný způsob kontroly aerodynamického motoru.

Jen jsem změnil svůj způsob přemýšlení— to bylo trochu domýšlivé.

Pokud se to nedá udělat magií, pak můžu prostě využít vědu!

Všiml jsem si jenom toho.

Jen proto, že jsem byl schopen vyrobit nějaké magické nástroje, jsem se až příliš začal spoléhat na magii. Prostě jsem hodlal udělat normální balóny a použít je na cestu vzduchem.

Ačkoli poté, co jsem ten nápad dostal, to bylo těžké.

Nejdřív jsem chtěl vyrobit horkovzdušné balóny, ale když jsem pomyslel na počet lidí a koní, zřekl jsem se toho nápadu. Bylo to trochu moc těžké.

A proto jsem se to rozhodl naplnit lehkým plynem jako nevyztuženou vzducholoď.

Problém tkvěl v materiálu na balón. Když jsem to předběžně propočítával, zdálo se, že bylo nezbytné udělat dostatečně velkou loď, aby to do vzduchu vyneslo lidi a koně.

Prohledal jsem inventář a přišlo mi, že bych mohl použít části z parazitů velké netvorné ryby. Ty exempláře, co ukradli život, až dokud se nedostali do levelu 50, vyrostli obzvláště hodně, takže je použiju.

Jelikož tu nebylo žádné dostatečně příhodné místo, odletěl jsem zpět do otevřeného prostoru v podzemním labyrintu pod vévodským hlavním městem. To místo nebylo to, co jsem obvykle používal, ale na nižším podlaží, co bylo napůl ponořené ve vodě.

Rozhodl jsem se tu udělat balón a taky vyrobit vodík k nadnášení.

Z částí parazitů jsem úspěšně vyrobil balóny, ale nemohl jsem udělat něco příliš velkého, takže do bylo dlouhé tak akorát. A tak jsem se rozhodl udělat malé balóny o jednom metru v průměru a nacpat je do velké sítě.

Abych vyrobil vodík, využil jsem magie Čistá voda, Propouštění a Elektronická kontrola. Jelikož jsem použil Vzdušnou kontrolu, aby se oddělený plyn nemísil, pokračovalo to relativně dobře.

Stejně dobře jsem mohl oddělený kyslík uložit do jiných balónů.

Během operace jsem jednou udělal chybu a balón explodoval, ale jelikož jsem okamžitě aktivoval Vzdušný štít, nedošlo k žádným škodám jako shořený oděv. Ačkoli mě to trochu překvapilo. Byl jsem rád, že to byl masivní labyrint. Stálo za to jít tak daleko.

Jelikož síla té vodíkové exploze byla větší, než jsem čekal, zkombinoval jsem kůži velké netvorné ryby a kosti obrněného mloka, abych na lodi vyrobil ohni a výbuchu vzdorný strop. Kůži velké netvorné ryby jsem vzal, když jsem sekal maso. Jelikož svrchní vrstva kůže byla tlustá, tentokrát jsem použil jenom pokožku.

Jako test jsem nechal vybuchnout další vodíkový balón, vypadalo to, že to před tím dokáže bez problému ochránit.

Vrátil jsem se na místo, kde jsem experimentoval s aerodynamickým motorem, umístil loď na stromy v oblasti a připevnil na ni balóny.

Šel jsem k tábořišti, zatímco jsem si představoval tváře všech, až tu vzducholoď uvidí.
-----------------------------------------------


~ Haa, dle svého nejčistějšího svědomí jsem ze sebe vypotila sestrojení vzducholodi... Jelikož jsem vzducholoď viděla jenom na obrázku, jakékoli návrhy a připomínky jsou vítány. ~

~ Když už se zmínili o pizze, nedávno jsem narazila na novelu s názvem "Hrdina a jeho elfská nevěsta si na jiném světě otevřou pizzérii". 

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>