DM - kapitola 182

Kapitola 182 – Setkání na horském hřebeni (2)

Tady Satou. Večírek na uvítání nováčků, večírek na konec roku, večírek na nový rok. Existují různé druhy oslav, ale podle mě to je lubrikant komunikace. Ale opilci, co neznají svou vlastní toleranci k alkoholu, působí problémy.



„Jejda!”

Než se mi ten tesák zabodl do ramene, plnou silou jsem do něj napálil pěstí. Zlomený tesák zranil černého draka v tlamě a vytryskla z toho krev. No, mělo by se to hned zahojit, když to byl drak.

Pravděpodobně.

S použitím té síly jsem zkroutil tělo a kopem z otočky jsem zasáhl draka ze strany do hlavy.

Ale lehkovážnost byla vážně největší nepřítel člověka. Nemyslel jsem si, že se flexibilní štít a flexibilní brnění dá tak snadno rozdrtit. Přemýšlel jsem, že ten tesák vykryju, až se zastaví o flexibilní štít, ale jelikož se snadno dostal skrz, ztratil jsem klid.

Podíval jsem se na černého draka, co omdlel hned vedle mě.

To jsem ho kopl až moc silně? Myslím, že jsem pocítil něco jako křupnutí lebky, ale drak se pravděpodobně okamžitě vyléčí. Přece jen to byla nejsilnější stvoření.

Ale když jsem čekal téměř hodinu a i poté, co zmizel stav Mdloby, se černý drak neprobouzel. To hrál mrtvého brouka?

Tak mě tak napadá, všichni draci vyobrazení v obrázkových knížkách rádi pili. I na mém světě bylo spoustu draků, co byli těžcí opilci, možná bych to měl zkusit. Pokud to bude drak, co nepije, můžeme prostě znovu bojovat.

Tentokrát nepolevím v obezřetnosti.

Položil jsem sud s alkoholem blízko špičky nosu černého draka. Dokonce i mezi palírnami ve vévodském hlavním městě to byl silný alkohol jménem Zabiják draka. Místní (z tohoto světa) pití bylo jiné, i když se síla alkoholu shodovala. Tento byl proslavený tím, že byl ostrý od prvního loku.

K otevření víka sudu jsem použil zlomený tesák, do okolí se vyvalila silná vůně alkoholu. Než jsem se nadál, drak rozšířil nozdry.

Černý drak se podíval, ale rychle v panice zavřel oči, když se střetl s mým pohledem.

Ehm, příliš pozdě.

„Probral ses, ne? Co kdybychom si jako pochvalu k našemu dobrému boji připili šálkem alkoholu?”

„Eeeehmmm, velmi dobře, u této zvláštní remízy udělám výjimku. Ale tohle množství nestačí na to, abychom si navzájem připili.”

Zatímco černý drak udržoval nepřející postoj, vstal. Chápu, že se snažíš zachovat svou důstojnost, ale selhal jsi, pokud takhle upřeně zíráš na ten sud alkoholu.

Teď jsem tady byl taktní a pobídl jsem draka a ten pak začal ochutnávat alkohol. Byl překvapivě poslušný.

„Umumwu, výborné. Alkohol, co lidé vyrábí, je vážné chutný. Ale dračí alkohol si s tím nezadá, víš? Oplatím ti nabídku, teď ochutnej dračí alkohol—”

Černý drak velmi dlouho vyl, jako kdyby zpíval. Byla to fantastická magie, co povolala pramen, z kterého vytryskl alkohol. Nazývalo se to Pramen alkoholu (Duševní studnice).

Jelikož mi nepřišlo správné jen pít, přidal jsem k tomu celého pečeného wyverna a 200 kilogramů grilovaného velrybího masa na jehlách jako chuťovky k pití. Jako jehly jsem použil malé velrybí kosti. Na pečení jsem použil Výheň.

Během hostiny když jsem vařil jídlo, jsem Arisu kontaktoval magií Telefon. Jelikož se v horách, kam jsem mířil, ozývalo vytí a zvuky ničení, jako kdyby se tam konala velká zvířecí bitva, udělal jsem to, aby se nebály. Zdálo se, že Arisa a Liza se bály. I když ne tak moc jako dřív.

A řekl jsem Arise a ostatním, že se vrátím, až tu po sobě zametu, ale—

„Hm, dobré, dobré, vskutku nektar.”

„Alkohol z tohoto pramene je také lahodný. Jak to mám říct, vážně se dobře hodí k masu.”

—Proměnilo se to na prostý pijanský večírek.

Nalívali jsme si alkohol, zatímco jsem poslouchal historky černého draka, co byly vesměs o jeho bojovném putování.

V dračím údolí bylo jen 70% celé populace draků, zatímco zbývajících 30% se nacházelo na jiných kontinentech. Byl jsem rád, že nebyli na pokraji vyhynutí nebo tak něco.

Draci na tomto kontinentu – kromě těch, co byli v dračím údolí – byli černý drak tady přede mnou, nebeští draci, co přebývali v posvátných horách na západě, a několik mladých draků. Kromě těchto tu byli jenom nižší draci.

Nižší draci byli více méně drakové, ale neměli jasný intelekt a nijak se nelišili od zvířat. Podle černého draka bylo přirovnávání nižších draků k drakům jako házení koz a lidí do jednoho pytle, protože byli savci. Zdálo se, že černý drak ze všeho nejraději používal v přirovnáních kozy. Přemýšlel jsem, jestli měl vážně rád kozí maso, často se to vyskytovalo v jeho historkách. Bohužel jsem v inventáři neměl žádné kozí maso, takže jsem mu ho nemohl nabídnout.

Zatímco jsem cítil úlevu, znovu jsem si přiložil ke rtům šálek s průhledným zeleným alkoholem z pramene. Pít alkohol na úrovni ginjoushu v hloubi lesa byla záhadná chuť.

Že jsme bojovali půl dne, jsem si všiml, až když jsem se po bitvě podíval na hodinky. Výdrž černého draka byla úžasná. Vůbec nevypadal jako level 68. Vlastně jsem měl pocit, že byl silnější než hrdina v levelu 69.

Měl jsem větší hlad než obvykle. Možná to bylo tím, že jsem bojoval půl dne. Už jsem musel sníst kolem 10 kg masa, ačkoli v porovnání s tou komediální scénou z mangy, jak drak vedle mě hltal maso, se to možná zdálo málo. Musel jsem to brzy ukončit.

Navzdory této myšlence jsem pojídal předkrm za předkrmem, zatímco hostina pokračovala až do rána. Přestal jsem to počítat, když jsem snědl 30 kg masa. Při pohledu na moje ploché břicho mě trochu trápilo, kam se poděly ty věci, co jsem snědl. Ale ta starost zmizela s mírnou opilostí.

Příště s sebou na skleničku vezmu trpaslíky.

> Získal jsi titul [Přítel Černého draka]

> Získal jsi titul [Drtič hory]

> Získal jsi titul [Vydatný jedlík]

> Získal jsi titul [Nenasyta]




Za úsvitu dalšího rána jsem míjel hřeben pohoří na hřbetě černého draka. Jen jednou jsem chtěl jet na drakovi.

Jak jsme se objevili z moře oblak, zahlédl jsem na nejvyšším vrcholku obydlí černého draka a pak jsme přeletěli pohoří. Ranní slunce zářilo na Moře stromů. Byl to les, co pokračoval až k obzoru.

A pak uprostřed toho dalekého lesa byla nit, co se táhla k obloze a kterou jsem vždycky viděl od té doby, co jsme vstoupili na vévodské území.

Mia mi řekla skutečnou podstatu té niti.

Strom světa.

Ale nevypadal jako strom, ať jsem se na to díval, jak chtěl.

Když už, nevypadalo to jako nic jiného než orbitální výtah. Copak tohle nebyl fantastický svět, ale svět sci-fi?

„Co se děje, má spřízněná duše, Kuro. Přijde ti ten strom světa nezvyklý?”

Ten Kuro, co černý drak zmínil, jsem byl já.

Tohle se stalo během naší pitky. Na žádost černého draka jsem mu dal jméno, Heiron. Měl v úmyslu požádat o jméno, když se objeví někdo jemu rovný. Vypadalo to, že draci neměli ve zvyku dávat si vlastní jména.

Možná to bylo tím, že jsem byl beze jména (Nanashi), také jsem od černého draka Heirona dostal jméno, a to Kuro. Co se týče tohoto jména Kuro.

Podle toho, co mi bylo řečeno, to bylo jméno dítěte, které černý drak z rozmaru vychovával před 900 lety. Jelikož se to jméno vyslovovalo po japonsku, to dítě možná bylo reinkarnované. Zdálo se, že si nepamatoval jeho rasu nebo barvu vlasů. Dokonce se zdálo, že i to jméno Kuro mu vytanulo na mysl jako záblesk z koutku paměti.

Když tohle pominu, mluvili jsme o tom stromě světa.

„Jo, přemýšlím, jak vysoko se táhne.”

„Pokračuje až do prázdnoty. Nevím, jak dlouho by to trvalo dokonce i s mými křídly.”

Aha, draci můžou letět do vesmíru, co?

Určitě to nemohlo mít co dělat s aerodynamikou.

Jelikož jsem byl mimo vévodské území, po dlouhé době jsem použil Průzkum celé mapy.

Ten les před mýma očima byl vážně Les Borenan. Ale i když se v cestovatelském průvodci psalo, že ten les sousedí s vévodstvím, přál bych si, aby tam byla napsaná i vzdálenost. Nebylo divu, že ten člověk, co napsal cestovatelský průvodce, nezahrnul žádný popis lesa Borenan.

To místo, kde se nacházel strom světa, bylo na jiné mapě, a přesto ta oblast moře stromů byla trochu rozlehlejší než vévodské území. V tak širé oblasti žila jen pouhá tisícovka elfů. A pak vedle elfů tam v malých vesnicích rozesetých na okraji moře stromů žilo zhruba 10 tisíc příslušníků vílí rasy.

„Rád bych tě vzal ke stromu světa, ale ta babizna vyšších elfů by pak reptala. Když jsem se předtím ke stromu světa přiblížil, sestoupil na mě bouřkový oblak a vytrhalo mi to polovinu horních šupin. Zakoušel jsem bolesti 100 let, než byl čas na svléknutí kůže. A proto by ses i ty měl přiblížit jen asi sem, Kuro.”

Aha, takže obranný mechanismus elfů dokáže odrazit draky, co? Úžasné.

Jakmile překročíme hory, měl bych Miiny rodiče kontaktovat Telefonem, aby nás přišli vyzvednout.

Vážně bych se chtěl jednou setkat s vyšším elfem.




Na místě, kde jsme včera bojovali, jsem se s černým drakem Heironem rozloučil.

Nepotřeboval ten tesák, co si včera zlomil, protože mu za 100 let doroste, a tak mi ho dal. Nepotřeboval falešné zuby, co?

Jelikož když jsem prohledal oblast boje, našel jsem ulomené části dračích šupin, všechny jsem je posbíral. Ačkoli se Pramen alkoholu po pár dnech evidentně promění na normální pramen vody, teď z něj stále vyvěral alkohol, takže jsem jím naplnil sudy, co jsem měl. Pár pošlu staršímu Doharovi a Galharovi, až se vrátíme zpět do civilizace.

Než jsem se vydal zpět za Arisou a ostatními, musel jsem urovnat jedno.

Kvůli naprostému včerejšímu řádění černého draka Heirona zahájili netvoři a zvířata velkou migraci. Kvůli tomu byla vesnice té dívky, co jsem včera zachránil před vlky, v maléru.

Nebeskou jízdou jsem okamžitě spěchal na nebe nad vesnicí.

Podivní mravenci obléhali obydlí, co také sloužily jako pevnosti, používali kyselinu, co se dokázala provrtat stěnami z kamene. Byli to jen netvoři v levelu 3, ale bylo jich hodně. Pokud by to šlo takhle dál, obsadili by vesnici za méně než tři hodiny.

Lidé něco křičeli, ale slovům jsem nerozuměl.

>[Získal jsi techniku Řeč Silga]

Rozhodl jsem se mravence rychle vymýtit Vzdálenými šípy, neboť by se počet obětí zvýšil, kdybych to dělal ledabyle. Všechny jsem je vyřídil po pěti salvách.

Během toho jsem technice Řeč Silga přidělil 1 bod. Ačkoli jsem to slyšel jako žvatlání, zdálo se, že na mě křičeli něco jako anděl nebo pán Garleon.

Možná mě považovali za anděla nebo boha, protože jsem z nebe střílel magii. Kyselinové útoky těch podivných mravenců zapáchali, takže jsem výšku moc nesnížil.

Tohle byla vesnice jen o 19 lidech, takže pravděpodobně bude drsné odklidit těla všech těch mravenců. Zatímco jsem se Nebeskou jízdou pohyboval, jako kdybych plachtil, uložil jsem je do inventáře do složky [Podivní mravenci]. Pokud najdu oblast, kde ve velkém žijí slizové, vyhodím je tam.

Vesničané, co vyšli ven, padli tváří k zemi.

Tenké pramínky dýmu vycházely z rukou a nohou klanících se lidí kvůli zbylé kyselině na zemi.

„Tvář, zvednout, stát.”

Slova ke konverzaci mi působila potíže. Zvýšil jsem level techniky na tři, dost na každodenní konverzaci.

Jelikož byli trochu opaření, vyléčil jsem je Vodním léčením. Starší lidé říkali: „Kolena už mě nebolí.” A ženy: „Zmizely mi jizvy.” Ale zaujaly mě hlasy mezi tím, co povídaly „moje oči, já vidím” nebo „Lila stojí”. Ale nemělo by to být schopno vyléčit ztracené části těla?

Zatímco mě brali za boha, použil jsem Čistou vodu, abych odstranil kyselinu ze studní a země. Nevěděl jsem, jak to bylo efektivní, ale tohle byla jediná magie, co mi přišla použitelná.

Pole byla po pošlapání mravenci tragická, takže jsem jim jako potravu prozatím nechal rýži a uzené vlčí maso. Obnovu polí jsem nechal na starost jim.

Cítil jsem se trochu jako všetečka, ale také jsem jim nechal 10 flakónků rozředěného lektvaru a velké množství léčiv, aby se vyhnuli netvorům, co se mnou neměli co do činění.

„Sbohem! Žijte v dobrém zdraví.”

Při technice v levelu 3 byla slovní zásoba divná, co?

„Bože, tvé jméno, prosím! Řekni nám své jméno.”

Kdo je bůh.

Ta dívka, co jsem předtím zachránil před vlky, se mě zeptala na jméno. Nedokázal jsem se rozhodnout mezi Nanashi a Kuro, ale hádám, že Nanashi půjde. Kuro budu používat exkluzivně na to, když se setkám s nějakým drakem.

Řekl jsem té dívce „Nanashi” a odletěl jsem z vesnice.

Jelikož tu byly tři vesnice, co vypadaly, že budou mít problémy, na povrchu hory jsem vytvořil stěny, abych změnil směr netvorů a zvířat a vyhnul se tak krizi, než k ní došlo. Modlil jsem se, aby mezi nimi nebyli žádní netvoři, co na tu stěnu vyšplhají, když ji spatří.

>Získal jsi titul [Spasitel]

>Získal jsi titul [Ten, jenž je uctíván]

Přemýšlel jsem, jestli to bylo kvůli těm těžkostem. Vzducholoď, kterou jsme jeli, překonala horské pohoří bez problémů a konečně jsme dorazili na hranice lesa Borenan.
-----------------------------------------------

~ Ginjoushu = druh saké vyráběný za nízké teploty z bílé rýže omleté na 60% a méně původní velikosti zrna. Evidentně je to prémiový druh saké. ~

~ Satou si teď z fleku může založit vlastní kult, už na to má i tituly. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>