DM - kapitola 181

Kapitola 181 – Setkání na horském hřebeni

Tady Satou. Povídá se, že nedbalost je největším nepřítelem člověka, ale podle mě je v pořádku, když si jste aspoň vědomi toho, že jste lehkovážní. Poslední dobou jsem si začal myslet, že vážně děsivá je vlastní ješitnost.


Druhého rána jsem měl důvod jít sám napřed.

Jednak jsem se chtěl podívat, jak wyvernové reagují na vzdušný proud, ale také jsem si potvrzoval situaci vpředu, neboť v půlce pohoří bylo jiné teritorium. Myslel jsem si, že to s největší pravděpodobností bylo teritorium lesa Borenan, takže kvůli bezpečnosti své družiny bych to měl řádně zkontrolovat.

Vlastně jsem šel ven včera v noci, ale vzdušné proudy byly jiné a netvoři se v noci nepohybovali, takže jsem se vrátil, protože to bylo k ničemu.

Vrátit se zpět s prázdnýma rukama bylo trapné, a tak jsem vymýtil silnější netvory v okolí tábořiště. Mezi netvory, co jsem zkosil, byli dva hadi s rohem. Příště znovu udělám kabayaki.

Takže nejvyšší vrchol tohoto pohoří byl zhruba stejně vysoký jako Mount Everest z mého původního světa. Jů, bylo tu seřazených spoustu 8.000 metrů vysokých hor. Dokonce ani údolí, kam jsem šel, nebylo níže než 4.000 metrů, takže se to dalo nazývat přírodní pevností.

Wyvernů bylo nejvíc na jihozápadní hoře vysoké 6.000 metrů. Bylo jich tam několik tuctů.

Na trase přes hory, co jsem vybral, nebyly žádní wyvernové, ale zaujal mě ten útvar podobný vějíři, co byl vidět pod vrcholkem podél mnou vytyčené trasy. Přemýšlel jsem, jestli na tom vršku bylo něco, co na ty wyverny zaútočilo. Vyhledávání nepřátel na mapě fungovalo jen na pohoří, takže pokud tam něco bylo, pravděpodobně to bylo za tím.

Takže to už o wyvernech stačí, na této hoře bylo rozeseto několik skrytých vesnic. Každá z nich byla malá vesnička o 10-20 lidech. Byly to různé rasy jako lidé, víly, medvědí lidé a tak, ale jelikož je dělila celkem velká vzdálenost, nezdálo se, že by mezi nimi probíhala kulturní výměna nebo soupeření.

Neměl jsem v úmyslu dostat se do kontaktu s jakoukoli z těch skrytých vesnic, ale spatřil jsem dívku, kterou pronásledovala smečka vlků. Jelikož jsem ji nechtěl nechat na pospas vlkům, nasměroval jsem vlky Vzdáleným omráčením. Viděla mou siluetu, ale jelikož jsem byl v módu hrdiny se stříbrnou maskou, bylo to v pohodě.




Vybral jsem si trasu, kdy kolem těch skrytých vesnic neproletím těsně vedle, a letěl jsem zhruba 100 metrů nad zemí podél hory.

Kvůli tomu na mě wyverni a létající broukovití netvoři útočili v hejnech.

Pomyslel jsem si, že budou předzvěstí zítřejšího letu vzducholodi, a kdykoli jsem na ně narazil, přesekl jsem je magií Magický meč.

Vzdálený šíp jsem používal jen na netvory zvané pozemní darebové, co ze země stříleli jehlice podobné kopím. Měl jsem pocit, že kdybych s takovými netvory podobnými ježkům bojoval zblízka, dostal bych z toho fóbii z hrotů.

Ale vážně tu bylo spoustu netvorů.

Na okrajích skrytých vesnic jich bylo jenom pár, ale kdyby tolik netvorů z rozmaru zaútočilo na vesnice, vypadalo to, že by je to vyhladilo. Dávejme si pozor, abychom nepoužili magii, co je příliš hlučná nebo nápadná.

Vyslal jsem Magický meč proti wyvernovi, co vyletěl zpoza horského zákoutí. Cítil jsem se trochu podrážděně, ale nezdálo se, že by mě wyvern vzal na zřetel.

„Možná...” pomyslel jsem si, zatímco jsem kontroloval mapu, a pochopil jsem, že toho wyverna pronásledovala jedna bytost.

Aha, nebylo divu, že prchal.

Ta bytost se objevila, zatímco rozdrtila vrcholek, co ten wyvern obletěl.

Drak.

Černý drak.

Ten černočerný drak v poklidu letěl, pak mým směrem vyslal ošklivý pohled a chytil letícího wyverna jedním kousnutím svých čelistí.

Byl to velký drak, co byl zhruba 100 metrů dlouhý od špičky rohu na hlavě k ocasu. Ale byl štíhlejší než [Objemný a těžký západní drak] v mých představách.

Takže nebyli úplně vyhynutí, co? Ponořil jsem se do takové sobecké úlevy.

Takže, co mám s tímhle dělat.

Ten černý drak už na mě nějakou dobu zahlížel.

[GROOOUUUUNN!]

>[Získal jsi techniku Dračí řeč]

Prozatím bych si měl asi promluvit. Zvýšil jsem level techniky na 5 a aktivoval ji.

„Maličký, padni tváří k zemi. Jsi před králem nebes.”

„Hej, rád tě poznávám, černý draku.”

Přemýšlel jsem, jestli jsem měl přidat nějaký zdvořilostní titul? Černý drak zněl jako název léčiva, co to s tím bylo. Připravil jsem se na to, že by druhá strana mohla být prchlivá. Upravil jsem svou pozici a natočil se zády k horám.

„Hou, rozumíš dračí řeči, co, maličký?”

Ve skutečnosti bylo těžké mluvit touto řečí. Kdybych neměl techniku Břichomluva, možná bych nebyl schopen ta slova vyslovit, i když jsem jim rozuměl.

„Takže, ty nezdvořilý. Bojujme.”

Proč z toho vzniklo tohle.

Začít s bitvou, ještě než se představí. Dokonce i nadšenci do bitvy měli své limity.

Zatímco se mi pusa otvírala, abych začal s vyjednáváním, úspěšně jsem vztyčil Flexibilní štít a Flexibilní brnění, zatímco se aktivovalo Vycítění krize.

Zorné pole mi zaplnila černá čerň a za burácení hory utrpěly úder. I když jsem se okamžitě pohnul Nebeskou jízdou a Sražením země, dva z osmi flexibilních štítů, co jsem vztyčil, byly pryč.

Dračí dech.

Aha, tohle bylo vskutku ono.

Jediným útokem vyhloubil dvě hory. Bylo dobře, že jsem změnil svou pozici. Pravděpodobně se to nedostane na úpatí hory, kde byla Arisa a ostatní, ale kdyby došlo na nejhorší...

„Hou, vyhnul ses Černému dechu, co? Co jiného čekat od hrdiny.”

„Díky. Ale kdyby to šlo, nechci bojovat?”

„Tohle je nevyhnutelné. Draci a hrdinové, je jejich osudem bojovat, když se setkají.”

Počkat. Copak nebojovali po Yamatově boku?

Ta otázka se vytratila spolu s mým hlasem kvůli burácení druhého Černého dechu. Tentokrát jsem se při úniku trochu zpozdil, ale zdálo se, že se dokážu ubránit jednomu úderu, pokud použiju všech osm flexibilních štítů.

Černý drak mě dohnal, jelikož jsem zkoumal tohle.

Ze slepého místa na mě zaútočil svým ocasem.

Byl několikrát těžší než démon ze Seryuu, ale lehčí než útok od divočákového démona. Jinými slovy to nebyla síla, kterou jsem nemohl snést, co?

Tentokrát jsem proti černému drakovi, co přišel o svou rychlost a ve vzduchu se zastavil, vyslal protiútok. Zkombinoval jsem Nebeskou jízdu a Sražení země a udeřil jsem do srdce černého draka pomocí kopnutí, co působila jako nějaký chvat od postavy z bojové hry.

Jakmile jsem ho nohou zasáhl, poničilo to spoustu šupin, ale nepronikl jsem skrz. To bylo nebezpečné, nesměl jsem zapomenout, že ho nesmím zabít.

Ale než se šupiny poničily, bylo slyšet něco, jako kdyby se tříštilo sklo. Pravděpodobně to byla magická ochranná pole na povrchu šupin.

Černý drak ztichl poté, co jsem jím mrštil k jedné hoře. Pak drak odstrčil sutiny a vstal. Jednou na místě zavyl— vypadalo to, že použil magii.

Vystřelil ke mně černý blesk.

>[Získal jsi Magii blesku: dračí technika]

>[Získal jsi Temnou magii: dračí technika]

>[Získal jsi techniku Odolnost proti temnotě]

Tohle bylo poprvé, co jsem z jedné magie získal dvě techniky.

Bylo to celkem silné, možná proto, že to byla kombinovaná živelná magie. Proklouzlo to mezerami mezi hustou formací flexibilního brnění a spálilo kožené brnění uvnitř. Flexibilní brnění mělo stále 80% odolnosti, ale kožené brnění bylo potrhané.

Chvíli jsem pociťoval brnění, ale nezdálo se, že by to mělo nějaký podivný dodatečný efekt.

Takže co mám dělat.

Vypadalo to, že drak zemře, pokud na něj vystřelím mírně pokročilou magii. A kdybych použil svatý meč, rozsekalo by ho to na kousky.

Samozřejmě se nezdálo, že by byl černý drak nakloněný diskuzi.

Nedalo se nic dělat, budeme mluvit řečí těla.

Vzdušným kladivem jsem černého draka, co se snažil letět, srazil k zemi.

Ten kráter o průměru 300 metrů, co to vytvořilo, jsem už čekal. Jelikož drak utrpěl ještě menší újmu, než jsem čekal, nahodile jsem do něj bušil ne přímo, ale pomocí Vzdušného kladiva a Krátkého omráčení, zatímco jsem křičel „oraoraora”. Chtěl jsem tak zlomit jeho ducha.

Zatímco jsem bral v potaz HP černého draka, pokračoval jsem v ničení prostředí.

Před Černým dechem, co ze zoufalství vychrstl, jsem se bránil Vodní stěnou. Síla Černého dechu byla evidentně úměrná vytrvalosti černého draka, nebyl v tom ani náznak té moci, co ukázal na začátku. Nečekané bylo, že bych se možná dokázal ubránit i Vodní blanou.

Nicméně černý drak nepřestával v útocích, i když jsem ho takhle zahnal do kouta. Jak velký nadšenec do boje tenhle drak byl. Nepoužil jenom magii Blesku a temnou magii z dřívějška, ale také ohnivou a větrnou magii, a přesto to všechno vykrylo flexibilní brnění. Nemělo to žádný význam.

„Guhahaha, tohle je zábava, hrdino. Tolik moci až na limit jsem nepoužij od svého boje s nebeskými draky.”

Tenhle drak musel nebeským drakům rozhodně způsobit těžkosti.

Bylo to naschvál nebo bezděky, tahle konverzace byla pravděpodobně k tomu, abych polevil v pozornosti. Mezi konverzací jsem zaslechl škrábání, jak drak zdánlivě aktivoval magii. Ze stínu hor v okolí pode mnou se okamžitě zvedla černočerná chapadla, co vypadala jako stinné biče.

Neukázaly se jenom ze zdola, ale i okolní stíny se kolem mě ovinuly.

Podle protokolu to byla magie jménem Temný zlom. Temná verze stinného biče, co?

Když mě sváže, hodlá použít Černý dech nebo tajnou pokročilou magii nebo možná zakázanou magii jako tu, co použili hrdinovi společníci.

—tentokrát jsem byl lehkovážný.

Další útok černého draka nebyla magie.

Byly to tesáky.

Jedno kousnutí primitivním tesákem.

V obrázkové knížce, co jsem četl Pochi a ostatním, se o tom psalo. Dračí tesáky proniknou vším.

Dračí tesáky zničí dokonce i démonického lorda, byla to nejvyšší čepel.

Tesák černého draka pronikl mým flexibilním štítem a protrhal se mým flexibilním brněním.

A pak vytryskla čerstvá krev—
-----------------------------------------------


~ Takový pěkný konec. Jelikož je ještě hodně kapitol a hodně knížek, Satou pravděpodobně nezemře. Anebo zemře, ale aktivuje se nějaká jeho technika nesmrtelnosti nebo tak něco. Jak to bude, se dozvíte příště ^_^ ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>