KY - kapitola 8

Kapitola 8 – Zhroucení k útěku

„Hádám, že se z tohohle snadno nedostanu!”

Nebylo kam utéct, svíraly je v kleštích dvě skupiny.

Jak Loren usoudil, že jedinou cestou ven se jimi probít, zaslechl, jak Oxy dokončila zaříkávání svého kouzla.

„Rozptyl písek, svolej dřímotu! <Spánek>.”

Na základě Oxiných pohybů a směru pohledu Loren viděl, že to používala na gobliny vpředu a toto její rozhodnutí ho podráždilo.

Věděl, že se snažila pomoct Sarfemu a Naron, ale pokud měli úspěšně ustoupit, bylo lepší použít to na gobliny za nimi.

Ale Oxy se na ně příliš soustředila a nezdálo se, že by si všimla goblinů za nimi.

Loren změnil názor a pomyslel si, že pořád měli šanci, pokud se jim aspoň podaří dostat přes gobliny vpředu, a čekal, až Oxino kouzlo zabere. Ale přimhouřil oči, když spatřil, že se z náhrdelníku goblina mága linulo podivné světlo.

Zároveň s tím Lapis, co Loren pořád držel za límec, z neznámého důvodu ochabla.

Jak se jí podlomila kolena, Loren ji okamžitě pustil a než mohla koleny narazit do země, podařilo se mu jí chytit a podepřít ji.

„Hej! Co se děje?”

„Tohle je...”

Neměl čas kontrolovat, co se stalo s Lapis, co vypadala omráčeně, protože zaslechl Oxin panický hlas.

„Jak to? Proč?!”

Loren brzy zjistil proč.

Ačkoli použila kouzlo, nebyl tu ani náznak toho, že by některý z goblinů usnul. Goblini se pak naráz vrhli na Sarfeho a Naron.

„Vy mizerové! Jděte ode mě!”

„P-přestaňte! Pusťte mě!”

Sarfe neměl jak vstát a bojovat, když měl zraněné rameno a nohu.

Ani Naron se zraněným bokem se jim nedokázala postavit a svalili ji na zem.

„Hej! Jděte od ní!”

Goblini neměli slitování, máchli po Sarfem zbraněmi.

Jak tupé meče ukrajovaly jeho maso a palice lámaly kost za kostí, Sarfe křičel bolestí.

Naron ječela, jak z ní goblini začali strhávat oblečení.

Oxy při tom pohledu zbledla a než mohla cokoli udělat, goblini se do ní pustili zezadu a zakryli ji. Nedovolili jí ani vykřiknout.

Loren věděl, že je nemohl zachránit.

Pak začal kráčet kupředu.

Na okamžik mu na mysli vytanulo, že by tu Lapis nechal.

Lapis nedokázala pohybovat údy, o to méně se chytit Lorena za rameno a Loren ji nesl. Pro něj to byla přítěž.

Kdyby ji tu nechal, dokázal by se pochybovat rychleji a goblini by se soustředili na novou kořist, takže by ho nechali utéct téměř bez problémů.

Jediným problémem bylo se později vypořádat se svědomím, ale když uvážil plusy, pomyslel si, že to nebyla špatná volba.

Lapis vzhlédla k Lorenovi, co se pořád snažil rozhodnout, a vydala ze sebe malý povzdech.

„Nedá se nic dělat, prostě mě tu nech.”

Byl to naprosto jiný tón než do teď.

Lorena víc překvapilo, že mu řekla, aby ji tu nechal, než ta změna ve způsobu její řeči.

„Jsem na obtíž, správně? Ženu tak snadno nezabijí, ale tebe zabijí určitě. Mnou se netrap a prostě jdi.”

Cítil v jejím hlase pocit rezignace.

Ale zabolelo jej u srdce, že to všechno říkala jen kvůli němu.

A tak Loren udělal to, že v tichosti sevřel meč v levé ruce pevněji a dal si Lapis pod pravou paži.

„Hej?”

„Zmlkni, mohla by sis ukousnout jazyk.”

Když si ji lépe chytil, zaskřípal zuby a vykročil. A pak se najednou rozběhl k východu.

Všechen ten jekot za ním a podivné sténání od Lapis už k němu nedoléhalo.

Máchl levou paží v širokém obloučku přímo na úpatí goblinova krku.

Goblinovo tělo se roztrhlo na dva díly a Loren je odkopl, pak udeřil do čela jiného goblina, co na něj skočil.

Čepel se mu zasekla v hlavě a zlomila se.

Jakmile Loren ucítil, že se zlomila, hodil zbytek meče na dalšího goblina, pak sebral palici a pokračoval ve zrychlování.

Proběhl kolem Sarfeho, kterého v louži krve sekali na kousky, a Naron, co byla vysvlečená do naha a kterou drželi při zemi, a šel přímo na lučištníky.

Pár šípů vystřelili takhle zblízka.

Bez ohledu na to, jak špatně to s luky uměli, Loren byl dost blízko, že bylo skoro nemožné minout.

Ale k překvapení goblinů se ani jednomu nepodařilo Lorena zasáhnout. A než mohli vůbec propadnout zmatku, dostalo se jim kolene do tváře a odlétli.

Těsně před tím, než šípy vypustili, Loren okamžitě uskočil stranou a jakmile šípy proletěly kolem, vyskočil a odrazil se od zdi směrem ke goblinům a jal se útočit.

Ani se neobtěžoval podívat se na své dílo a pokračoval v běhu rychlostí, které se zdálo nemožné dosáhnout, zatímco držel dalšího člověka.

Uháněl ke goblinu mágovi, co stál za dalšími lučištníky.

Ale goblin mág nebyl připravený to vzdát bez boje.

Začal něco mumlat, zvedl prst a ukázal jím na Lorena. Na špičce prstu se mu objevila ohnivá koule a začala se pohybovat Lorenovým směrem.

Bylo to magické kouzlo na úrovni začátečníka a letělo na něj rychleji než šípy.

Loren se tomu nedokázal vyhnout a zasáhlo ho do levého ramene.

Loren se při zásahu a té bolesti, jak mu oheň spaloval maso, zašklebil, ale vůbec to nestačilo na to, aby ho to zpomalilo.

Goblina mága šokovalo, že to kouzlo Lorena nezastavilo, a připravoval si další kouzlo.

„Příliš pomalu!”

Loren mu samozřejmě nehodlal dát čas použít další kouzlo.

Vytěsnil z vědomí bolest v levé paži a vrazil do goblina mága.

Široce se po něm rozmáchl a ten úder mu okamžitě rozštípl hlavu.

Zároveň odhodil nyní zlomenou palici a než mohl goblin mág padnout na zem, natáhl se a uzmul mu ten náhrdelník, z kterého sálalo to podivné světlo, když Oxy použila své kouzlo.

„Kéž bys to tady prostě nechal,” zamumlala Lapis tichým hlasem, jak se koutkem oka podívala po tom náhrdelníku, ale Loren ji ignoroval a skočil do tunelu před nimi.

Bylo to opačným směrem, než kterým přišli, ale neměli na výběr.

Byla tu šance, že ten tunel vedl do menšího prostoru, ale byly tu vedlejší tunely a Loren se modlil, že by je mohli použít, aby se vyhnuli goblinům, a uniknout.

„Jak to, že bez světla běžíš tak dobře?” zeptala se ho Lapis, zněla ohromeně.

Její tón teď byl mnohem uvolněnější, ale scházela mu zdvořilost jejího obvyklého způsobu řeči a Loren přemýšlel, jestli se do teď naparovala. Ale neodpověděl jí a pokračoval v běhu.

„Neříkej mi, že vidíš ve tmě?”

„Zmlkni, hlučíš. Nemůžu se soustředit.”

Nebylo možné, aby Loren viděl, kam v temném tunelu šel.

Ale když býval žoldnéřem, naučil se, jak rozpoznat okolí s pomocí odražených zvuků, co sám dělal.

Byla to technika, co se používala hlavně ve chvílích, kdy nemohli použít světlo, jako třeba při přepadení. A ačkoli to pomáhalo, nebylo to nejpřesnější. Pokud se přestal soustředit, byla tu možnost, že by na nerovné zemi zakopl nebo že by narazil do zdi, a tak neměl čas mluvit teď s Lapis.

„Nechat se nést jako pytel rýže je celkem nudné.”

„Na to nemám čas. Jde tu o život, tak buď prosím zticha.”

„To je pravda, ale co třeba tohle.”

Jakmile to Lapis řekla, zazářilo tlumené bílé světlo a osvětlilo jejich okolí.

Loren zamžoural a uvědomil si, že to světlo vycházelo z jeho hrudi, a hádal, že s tím měla co do činění Lapis. Mírně zpomalil a shlédl na ni.

„Teď už vidíš? Nebudu po tobě chtít, abys mě nesl jako princeznu, ale mohl bys mě aspoň nést na zádech?” zeptala se ho se stále visícími údy.

Mohl ji ignorovat, ale cítil z jejího hlasu děsivý tón, a tak ji jemně položil na zem a jal se ji dávat si ji na záda.

„Ach, to je lepší. Když je teď tohle vyřízené, Lorene, děkuju ti, že jsi mě tam zachránil.”

Jakmile ji měl na zádech, znovu začala mluvit zdvořile.

Loren přemýšlel, co ta změna ve způsobu mluvy znamenala, zatímco pokračoval hlouběji do tunelu, co teď byl osvětlený světlem.

„Ale proč ses rozhodl mě zachránit? Všechny ostatní jsi tam nechal umřít.”

Loren sebou netrhl, když řekla, že nechal Sarfeho a ostatní zemřít.

Věděl, že se ho prostě jen ptala na to, co si myslela, a tak jí sklíčeně odpověděl: „Prostě jsem chtěl. Měla jsi štěstí. Pořád ti dlužím peníze. Prostě si jednu možnost vyber. Jsem si jistý, že jedna z nich je odpověď.”

„Nevadí, když to budu brát tak, že jsi laskavý, Lorene?”

„Kdyby to byla pravda, nenechal bych tam ostatní,” řekl se suchým úsměvem a škádlivým tónem.

Ale nezdálo se, že by to Lapis nějak urazilo, v tichosti se mu opírala o záda.

„Ale stejně jsi mě zachránil, takže to tak budu brát.”

„Ber to, jak chceš.”

Lorenovi nezáleželo na tom, jak o něm Lapis smýšlela.

Když jí Loren řekl, aby dělala, jak se jí zachce, s úsměvem na tváři mu řekla, že to udělá.
-----------------------------------------------

~ Většinou jste odhadovali správně... i když ještě pořád můžou v chodbách zahučet oba. Venku ještě nejsou. ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>