překlady od Tadomi: DM

Kapitola 179 – Cestování vzduchem

Tady Satou. Dříve jsem létal letadlem kvůli pracovním cestám, ale nikdy jsem neletěl vzducholodí. Během svých školních let jsem vyrobil pár horkovzdušných balónů, ale mezi modelem a skutečnou věcí bylo mnoho rozdílů.

„Hej, nezvýšíš výšku? Nebudou se chtít do vzducholodi dostat zvířata, co se zdržují u vrcholků stromů?”

„Ne, to je v pohodě.”

Arisina starost byla správná.

Vlastně od vzlétnutí zvířata skočila po vzducholodi dvakrát. Kvůli zvědavosti. Jelikož to bylo nebezpečné, samozřejmě jsem je zastavil Magickou rukou tak, že jsem to načasoval přesně na okamžik, kdy chtěli skočit.

Také přilétali různí ptáci, ale jelikož žádný z nich nebyl jako vrána ze západních animovaných pohádek, co měla zobák nebezpečný pro balóny, nechal jsem je být.

S myšlenkou na to, že by vzducholoď mohla havarovat, jsme letěli jen mírně nad vrcholky stromů.

Abych vzducholoď poháněl kupředu, používal jsem magii Vzdušná kontrola. Jelikož to původně nebyla magie na létání vzducholodí, létala maximálně 15km/h.

Jelikož tu byla velká pravděpodobnost, že by se síť udržující balóny roztrhla, kdybych použil Vzdušné dělo, jako jsem to udělal u Nebeské jízdy, nepoužiju to.

Samotná rychlost byla pomalá, ale jelikož jsme letěli přímou čarou, vzducholoď pokryla větší vzdálenost než vůz.

Plachtu vozu jsem složil a dal ji do vzducholodi spolu s koňmi. Přemýšlel jsem, že bych vůz dal do inventáře, ale jelikož vzducholoď se dokázala vznášet v pohodě i s ním, nechal jsem ho venku.

V lodi ve všech směrech jsem udělal pozorovací okénka. I když jsem řekl okénka, byly to jen díry s krytkou. Boční stěny jsem udělal vyšší než koně. Strop nebo spíše ochranná stěna, co odděluje balón a loď byla vyrobená z materiálu z velké netvorné ryby.

Tama se vyšplhala a posadila se na boční stěnu a už nějakou dobu pozorovala ubíhající scenérie. Bylo to nebezpečné, ale jelikož bych ji zachytil, ještě než by dopadla na zem, kdyby spadla, nechal jsem ji dělat, jak se jí zlíbí. Tama pravděpodobně nespadne.

Zdálo se, že Nana koukala ven zadním okénkem. Ačkoli se zdálo, že si sama Nana myslela, že zadní scenérie byla nejroztomilejší, nechápal jsem, jak to byla pravda. Možná brzy přijde den, kdy to pochopím.

Arisa, Mia a Lulu, co neměly nic na práci, už nějakou dobu hrály ayatori. Když pominu Arisu a Miu, nečekal jsem, že se Lulu nebude bát.

A pak kdykoli se Tama ze zvědavosti naklonila dopředu, loď se zhoupla—

„Tamo, tohle je nebezpečné nodesu! Co bychom dělali, kdybychom spadli nodesuka!”

„Správně! Tamo, chovej se pěkně. Na nebi, jsme vysoko na nebi. Pokud spadneme, nedokážeme létat, víš?”

Pochi, co mi seděla na klíně, zatímco jsem seděl na něčem jako kapitánské křeslo. A Liza, co se tohoto křesla držela zezadu, aniž by se byť jen o kousek pohnula. Obě Tamu varovaly, nebo spíš pokáraly.

„To nic~” odpověděla Tama podle svého.

„Já, to není nic nodesu. Pane! Nesměj se, dej ruku sem nanodesu. Bude nebezpečné, když se nebudeš řádně držet nodesu.”

„Slyšíš mě, Tamo. Pokud spadneme na zem, bude čas na trest, víš?”

Zdálo se, že Pochi a Liza moc dobře nesnášely vzdušné cestování.

Jejich hlasy už nějakou dobu zněly vyděšeně. Čekal jsem, že Pochi bude vyděšená, ale nečekal jsem, že dokonce i Liza bude takhle vyděšená.

Kdykoli se vzducholoď zatřásla, Pochi sebou trhla a zkameněla mi na klíně. Už nějakou chvíli měla uši přitisknuté k hlavě. Vypadalo to, že byla pořád nervózní, i když mi seděla na klíně, a tak mě přiměla dát jí ruku na břicho.

Liza se nedržela jenom křesla, ale dokonce mi potají svírala rukáv oděvu. Předstíral jsem, že jsem si toho nevšiml.

Tamino lehké tělo samozřejmě nestačilo na to, aby se loď naklonila.

Viníkem jsem byl já.

Jelikož se Tama nakláněla, jako kdyby měla spadnout, použil jsem Magickou ruku, srovnal se s jejím pohybem a zatřásl jsem vzducholodí, ale z nějakého důvodu na to přehnaně nezareagovala Tama, ale Pochi a Liza.

Jelikož Pochina reakce byla roztomilá, bezděky jsem to udělal ještě párkrát, ale teď už se toho zdržme.

Takže, i když to vypadalo, že to šlo hladce, s cestováním vzduchem bylo více problémů, než jsem čekal.

První problém se týkal toalety.

Měl jsem v úmyslu ji vybudovat dneska během večerního táboření, ale pro teď jsem členy posádky hodlal po jednom snášet Nebeskou jízdou, v pravidelných intervalech.

Chtěl jsem nést více najednou, ale místo toho mě nějak přiměly, abych je nesl jednu po druhé jako princezny.

Druhý problém tkvěl v jídle.

Jelikož tu nebyl dovolený oheň, dáme si k jídlu bento, co jsem připravil ráno.

„Kuřátka~?”

„Jéé, to jsou kuřátka nanodesu!”

„Květiny.”

Ty tři se zdály vážně šťastné, jak mi ukázaly vnitřek svých obědových krabiček.

Ehm, to já jsem to udělal.

Pochin a Tamin díl byl podobný kuřátkům, Mia měla kuřecí rýži bez kuřecího a zeleninu ve tvaru květin.

„Ty jsi vá~žně pilný, co? Nemyslela jsem si, že na tomto světě spatřím postavičkové bento.”

„Ale, dokonce i tobě se tohle líbí víc, že, Ariso?” dělala si Lulu legraci z Arisy, co vypadala udiveně.

„Zničí se to, když to sním~?”

„Nevadí, že to sním?”

„Nevadí, přece jen to je jídlo.”

„Hm.”

„Vypadá to vážně výborně~”

Ty dvě, co se střídavě dívaly na bento a na mě s potěšením a muky, vypadaly roztomile. Zdálo se, že Mia váhala, odkud má začít.

Až na bento pro ty tři měly ostatní jídlo stejné, ačkoli tam byly jednotlivé rozdíly. Liza dostala hodně masa, zatímco pro Lulu a pro mě to bylo lehčí.

„Pochi, Tamo! Já to postavičkové bento ochráním. Pokud sníte něco tak roztomilého—”

Selhal jsem, že jsem od Nany nečekal takovou reakci na postavičkové bento.

„To nemůžeš~”

„Nemůžeš nanodesu.”

Jelikož by bylo nebezpečné, kdyby se koně splašili z toho, jako v úzké arše dělaly takový povyk, zvedl jsem ty tři Magickou rukou, abych jim v tom zabránil.

„Master, tohle je nespravedlivé polapení. Požaduji osvobodit.”

„Dělala jsi povyk v úzké lodi, takže jsi vinna.”

„Prosím, zvaž to!”

„Ne. Pro dnešek jez takhle ve vzduchu.”

Můj ty světe, konečně teď můžeme pokračovat v jídle.

Zítra i Naně připravím postavičkové bento. Ne, možná bude lepší, pokud nebudu dělat postavičkové bento, zatímco budeme cestovat vzduchem.

„Master.”

Nana to dneska nevzdávala—

Copaktoasidělá?

S použitím nemyslitelně sexy techniky vyklouzla ze sevření. Nana se blížila k Pochi a Tamě, zatímco měla horní půlku těla nahou, ale zdálo se, že ty dvě dojedly. Obědové krabičky možná byly příliš malé.

Lulu zakryla Nanu, co spadla rukama na zem, látkou.

Použít tak sexy techniku, vyrostla.

Ne, tak to není. To to není. Později jí budu muset vyhubovat. Jo, tu dřívější scénu si uložíme do složky v mozku. Obrázky nebyly zločin.

Samozřejmě jsem nepoužil magii Fotografie.

Třetím problémem bylo, že to upoutávalo pozornost.

Jelikož jsme byli hluboko v lese, nebylo třeba se trápit lidmi, ale zdálo se, že nás zezadu následovali zvědaví netvoři a zvířata a nepouštěli se nás.

Druhého dne jsme dorazili na úpatí hory, ale bylo těžké vymýtit zvířata, co se shlukla, když jsme včera přistáli, abychom se utábořili. Jelikož Pochi a ostatní byli šťastní s výkřikem „kořist!”, berme to jako dobrou věc.

Původně by mělo být nečekaně těžké s něčím jako vzducholoď stoupat a klesat. To proto, že jste museli upravit vztlak.

Ale v našem případě vztlak klesne, pokud balóny uložím do inventáře, takže můžeme snadno přistát. Když uložím určité množství balónů, mohl jsem použít Vzdušnou kontrolu, dokud jsme nepřistáli na zemi. A pak jsme je mohl uložit všechny.

Dneska byla vzducholoď ukotvená na břehu jezera.

Jelikož ta část s balóny byla široká asi 20 metrů, bylo těžké najít místo na přistání. Dneska jsem sestoupil na vodní hladinu a uložil balóny.

Když jsem dal vzducholoď na břeh, Liza a ostatní se okamžitě pustili do netvora. Protivníkem byl Rohatý had, co se už nějakou dobu plazil souběžně s archou. Jelikož je Arisa a Mia podporovaly, společně s Lulu jsem připravil večeři.

Až všichni s lovem skončí, pojďme na koních na procházku kolem jezera, aby i koně měli trochu pohybu.

„Ariso! Chvíli zadrž útok toho hada. Nano! Když se had přestane pohybovat, znovu vztyč štít.”

Zdálo se, že to pro ně byl nečekaně tvrdý boj.

Ten had, co vyrazil z lesa v Lizině a Nanině stopách, byl celkem velký. Neviděl jsem, kolik metrů měl na délku, ale široký byl přinejmenším stejně tak jako Miin pas.

Ten roh, co měl mezi očima a co mířil přímo dopředu, byl zhruba 50 cm dlouhý. Zdálo se, že tento hadí roh měl v sobě paralyzující jed, ale než byste se vůbec otrávili, byli byste vážně zranění, kdyby vás ten roh probodl.

Byl jsem v pozoru, zatímco jsem měl aktivované Magickou ruku a Flexibilní štít, abych mohl kdykoli zasáhnout.

Had se postavil a vytvořil ze svého krku srp skoro 3 metry vysoký. Jak na něj Nana chtěla užuž zaútočit, Arisa udržovala hada na místě prostorovou magií Izolace. Zdálo se, že tato magie vytvářela stěnu z prostorových mezer, ale bylo to celkem křehké. Když jsme to předtím zkoušeli, zlomil jsem to po prostém úderu a ani jsem nemusel použít Zlomení magie. Arisu to tak nějak dopálilo, ale copak to nebylo v pořádku, když to byl experiment.

Podle Arisy bylo třeba, aby člověk použil Zlomit magii nebo Odstranit izolaci, co spadala pod stejnou prostorovou magii, aby tuto Izolaci zničil.

Co se mě týkalo, měl jsme pocit, že můžu zničit magii, co zasahovala do [Jiného prostoru] jako stínová magie nebo povolávací magie, úplně v pohodě.

Když jsem tohle pominul, Nana znovu vztyčila Štít a zdálo se, že dokončila zaříkávání k Ostré hraně.

Arisa odstranila bariéru a začalo druhé kolo.

Nejprve Mia vystřelila Vodní sekáč, ale had s rohem se tomu snadno vyhnul.

Dál Nana začala s provokací: „Teď pojď! Prohlašuji, že tě přiměju si uvědomit, že nemáš ani ruce, ani nohy.”

No, ne, hadi neměli ani ruce, ani nohy. (Pozn.: V japonštině se to dá použít také jako fráze, že nic nezmůže).

Had svým rohem opakovaně bodal po Naně. Pochi a Tama útočily ze stran a mířily mu na tělo, ale jejich útoky nebyly moc úspěšné, neboť jim překážel ocas.

Liza aktivovala magickou hranu a zaujala postoj k útoku, v té chvíli—

Ze stínu lesa se objevila ta věc.

—Nemělo to spadeno na snadný zisk, zatímco ostatní bojovaly, že ne?
-----------------------------------------------

~ Ayatori je taková ta hra s provázkem ve dvou a více osobách, kdy máte smyčku z provázku navlečenou mezi prsty a druhý člověk to prsty přebere a vytvoří jiný obrazec... Jestli to má u nás nějaká oficiální název nevím, my jsme tomu vždycky říkali překládaná. ~

~ A bento, co Satou připravil, by mohlo vypadat třeba takhle: ~