DM - kapitola 184

Kapitola 184 – Les Borenan (2)

Tady Satou. V anime a manze jsem viděl spoustu scén, kde si postavy spletly matku s dítětem, ale ve skutečnosti jsem se s tím nikdy nesetkal. Přece jenom nemůžete obelstít vrásky a lesk kůže.

Ale na jiném světě s dlouhověkými rasami se zdálo, že to bylo relativně běžné.



„■■ ■........■ ■ ■ ■■■■■ Povolání lesní panny (Povolání dryády).”

Miin otec zaříkával vážně plynule. Jeho povolání vyvolalo malou dívku s holou kůží a dlouhými zelenými vlasy, co se objevila v kmeni stromu. Vypadala přesně jako dryáda nedaleko Trazayuyova bludiště. Jelikož byla v levelu 30, byla pravděpodobně jiná.

Ale když jsem se s ní střetl očima, dryáda na mě otevřeně promluvila: „Chlapče! Dlouho jsme se neviděli.”

„Nejsi náhodou ta dryáda, s kterou jsem se setkal na té vyschlé hoře?”

Pokud to bylo tak, vylevelovala velmi rychle.

„Hádám, že by se to tak dalo říct. Nebo taky vůbec ne. Stav tohoto těla se změní v závislosti na stromě, co se použije jako zástava, ale vnitřek je stejný.”

Bylo to něco podobného jako u softwaru, byl stejný, i když byl na různých počítačích?

„Dryádo.”

„Počkej chvilku.”

Miin otec na dryádu zavolal, ale ona se k němu chovala nezodpovědně a upřednostnila hovor se mnou. Och? Mohla se vzepřít člověku, co ji povolal, co?

Dryáda se vznášela kousek nad zemí, ovinula mi ruce kolem krku a přitiskla se ke mně celým krkem. Tvář máš blízko. Řekl jsem blízko.

Odstrčil jsem od sebe dryádu, co byla přehnaně blízko.

„Tehdy to bylo lahodné. Chci to znovu ochutnat.”

„P-počkat, to podvádíš? Ty podvádíš, že!”

„P-pane.”

„Mwuu.”

Dryáda s největší pravděpodobností naschvál vypustila slovo „mana” a jak to Arisa zaslechla, přišla za mnou, zatímco zavýjela „ugaa”.

I když to bylo neopodstatněné, Lulu se na mě smutně dívala a Mia, co se skrývala za mnou, mě škrábala po zádech. Ta dryáda mi podlezla pod paží, jako kdyby se chtěla Mie podívat do tváře.

„Ach~? Ach ach ach~? Tady ta je to dítě, že?”

„Mýlíš se.”

„Nemýlím, víš~? Jestlipak je na čase vyrovnat svůj dluh~?”

Dryáda Miu pronásledovala jako kočka, co našla myš. Prosím, přestaňte kolem mě běhat dokola, vy dvě. Brzy budete vypadat jako rozteklé máslo, víte? Dokonce i Miiny rodiče se jí začaly vyptávat, když zaslechli to slovo „dluh”.

„Mio!”

„Počkat, Mio! Neříkej mi, že jsi dryádu o něco požádala? Požádala jsi, že? I když jsem tě tak moc varovala! Varovala jsem tě, ne?—”

„Mwuu, pohotovost.”

Zatímco Miina matka vedla dlouhou řeč, Liza to doplnila a zdálo se, že si Mia vypůjčila moc dryády, když během incidentu ve městě Muno udělala zkratku lesem. Miina matka se snažila s dryádou vyjednávat, ale nezdálo se, že by se dopracovaly nějaké domluvy.

Pokud to takhle bude pokračovat, dryáda Mie vysaje manu a životní sílu a vysuší ji. To jsem nechtěl vidět.

„Dryádo, je v pořádku to splatit manou?”

„Samozřejmě že ano~ staminu vysávám, jen když mana nestačí. Pokud to bude tvoje mana, chlapče, s potěšením ji přijmu.”

„Rozumím. Tak si můžeš vzít.”

Když se dryáda přiblížila k mým rtům, zastavily ji hlasy Miiných rodičů a Arisy.

„Počkat.”

„Správně, počkej, Satou. Dryáda je nenasyta, může jíst donekonečna, víš? Pohltí manu hlt za hltem. To chceš, aby ses scvrkl, i když jsi tak mladý? To nechceš, ne—”

„Gyaa, nenene! Ty rty jsou mojeee~~~”

„Mwuu.”

Moje rty byly moje.

Mia se vpasírovala mezi dryádu a mě. Vypadalo to, že se mě snažila ochránit, ale při pohledu na její chvějící se tělo se zdálo, že se bojí, že ji dryáda vysaje.

Zeptal jsem se dryády na otázku, zatímco jsem se pomalu vyhýbal Mie: „Dryádo, dokážeš manu pohlcovat jinde než ze rtů?”

„Umím, víš? Máš radši to neslušnější?”

Jakmile Arisa zaslechla tuto dryádinu hlášku, vřelo to v ní. Jelikož hovor nijak nepokročil, rychle jsem jí zakryl ústa rukou.

„Bez toho neslušného.”

„Tak co kdybych to vysála polibkem na tvé srdce?”

Když jsem si to představil, působilo to jako zločin, ale pokud to bude jenom tohle, asi to bude v pořádku.

Sundal jsem si plášť ve stylu rytíře a halenu. Měl jsem pocit, že na mě Arisa a Lulu zíraly, ale pravděpodobně jsem si to jen představoval. Proč by se dívaly teď, když jsem se vedle nich vždycky převlékal.

Jelikož se Miiny rodiče báli, řekl jsem jim, že už jsem jednou dryádě manu předal, a tím je upokojil.

„Tak díky za jí~dlo.”

Miiny rodiče měli pravdu, když ji popsali jako nenasytu.

Vysávala mi manu úžasnou rychlostí. Jelikož jsem teď na rozdíl od posledně měl manové cítění, chápal jsem proud many. Navíc jelikož jsem si zvykl manipulovat s manou, chápal jsem, že dryáda upravovala tok proudící many, aby nic nepromarnila. Vlastně jsem měl pocit, že se účinnost dryádiny absorpce many v porovnání se začátkem zlepšila.

Zdálo se, že mana, co dryáda vysála, šla do lesa. Šířila se kořeny všech druhů stromů.

Ale kolik jen hodlala vysát.

Měl jsem pocit, že když ji nechám být, vážně to vysaje všechno, a tak jsem ji zastavil, když vysála celkem 1.500 MP.

„Aahn, víc.”

„To určitě.”

Všechny stromy v okolí plně rozkvetly. V závislosti na druhu stromu tu byly i některé, co měly prohnuté větve kvůli plodům, co dozrály. Ještě před chvílí tam nebyly.

Nebyl tu žádný přerostlý plevel, jestlipak to dryáda regulovala.

„No~ Už to bylo dlouho, co jsem se takhle najedla. Jen si řekni, pokud budeš v lese potřebovat pomoc. Dvakrát nebo třikrát tě zachráním zdarma.”

„Za to díky.”

Rád bych měl její pomoc s plevelem na silnici.

>Získal jsi titul [Host lesa]

>Získal jsi titul [Milenec Lesní panny]

Kdo je čí milenec.




Nechal jsem Lulu, aby mi hruď otřela vlhkou utěrkou, i když jsem nebyl nijak špinavý.

Nemusíš to drhnout tak silně, víš? Ačkoli jsem si myslel tohle, nic jsem neříkal, protože jsem byl naprosto udiven Luluiným vážným výrazem.

Nana hodlala dryádu napodobit, ale Arisa ji zastavila. To byla vzácnost, obvykle to byla Arisa, co by se snažila něco takového napodobit.

Vypadalo to, že překvapený výraz Miy a jejích rodičů pominul, když jsem se oblékl.

Myslel jsem si, že Pochi a Tama už byly nějakou chvíli ticho. Dopadlo to tak, že je Liza držela pod pažemi a rukama jim zakrývala pusu. Jelikož mě svým pohledem požádaly o pomoc, řekl jsem Lize, aby je pustila.

„Brána.”

„Správně, správně, zapomněla jsem, co? Ale jenom na chvilku, víš? Zavolal jsi dryádu, abys vytvořil cestu do borenanské domoviny. Že?”

„Správně.”

„Rozumí~m. Lesní cesta.”

Po pobídnutí Miina otce dryáda použila magii.

V lese se otevřela cesta, ze země se objevilo spoustu světla ze světlušek a prostor se kvůli tomu zbarvil do zlata.

Bylo to celkem nádherné.

„Teď jděte~ Nebude to otevřené dlouho.”

„Pojďme.”

S Miiným otcem v čele jsme kráčeli zlatou cestou.

>[Získal jsi techniku Lesní magie]

Vypadalo to, že ta cesta byla vytvořená v subprostoru, neboť na mapě se ukazovalo jenom „oblast bez mapy”.

„Nemůžeš se ohlížet, dobře~ jinak by ses ztratil.”

Prosím, neříkej zezadu něco takového. Pochi a Tama se mě chytily za ruce, vyhlížely nervózně. Zakázáno se ohlížet, bylo to jako Orfeova a Izanagiho cesta do pekla, co?

Později jsem se dozvěděl, že nebyl problém se ohlédnout. Ale když se člověk ohlédl, mohl sejít z cesty, a tak lidi takhle varovali.

Když jsme došli na konec té cesty, byli jsme blízko středu lesa Borenan.




„Fuhaaaa, SKU-TEČ-NĚ, město, kde žijí elfové, že!”

Obvykle bych Arisiny skřeky zarazil, ale tentokrát to bylo nemožné.

Před našima očima se rozkládaly domy obývané lidmi vyrobené ve vnitřní části obrovských stromů. Uprostřed otevřeného prostranství byla fontána vyrobená z modrého křišťálu v geometrických tvarech a kolem fontány poletovaly malé víly velikosti dlaně a skřítci.

Jelikož tam Nana začala nestabilně kráčet, jakmile ty skřítky spatřila, podíval jsem se po Lize a z obou stran jsme Nanu sevřeli.

Stromové domy byly postavené kolem dokola s fontánou uprostřed. Jeden takový dům mohl být stejně velký jako budova o 20 poschodích. Mezi stromovými domy byly zavěšené cestičky z břečťanu a listí a spojovaly je.

Za těmi domy jsem spatřil super gigantický strom zastřený oblaky.

To byl strom světa.

Dole ten strom řádně sestával z kmene a keřů. Byl jsem rád, že to vážně nebylo něco jako orbitální výtah.

Elfové, co se objevili ze stromových domů, volali na Miu jménem a mávali rukama. Mia jim mávala na oplátku, zatímco je věrně volala jménem. Koutky očí měla mírně zvlhlé.

Vítej doma, Mio.
-----------------------------------------------


~ Izanagi. Postava z japonských mýtů o stvoření světa. Pochází z osmé generace bohů sestávající z Izanagiho (vznešeného muže) a Izanami (vznešené ženy). Ve zkratce po svatbě a hojném plození dalších a dalších božstev Izanami zemřela při porodu božstva ohně. Izanagi se rozhodl si pro ni zajít do podsvětí. Tam ho Izanami varovala, aby se nedíval a počkal na ni před vchodem, ale Izanagi neposlechl a spatřil ji v ne příliš vábném stavu, přičemž poté s notnými těžkostmi utekl a zavalil podsvětí kamenem. A tak dále a tak dále. Japonská mytologie je celkem zajímavá, takže vřele doporučuju Kojiki - vyšlo dokonce i v češtině jako Kodžiki. ~

~ Orfeus. To je to samé, jen v bledě modrém. Orfeova manželka Euridika šlápla na zmiji a zemřela. A Orfeus se rozhodl, že si pro ni zajde do podsvětí. Tak dlouho zpíval, až všechny včetně těžkých hříšníků v podsvětí rozplakal (dojetím, samozřejmě) a Hádes slíbil, že jeho manželku pustí. Ovšem pod podmínkou, že celou cestu z podsvětí půjde Orfeus první a neohlédne se zpět na svou manželku. No, a Orfeus se na samém konci přece jenom ohlédl a Euridika se proměnila ve stín a vrátila se do podsvětí. ~

~ Příště rodinné setkání a pojednání o Miině vegetariánství. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>