KNM - kapitola 101 (1)

Kapitola 101 – Jako bratři

Jelikož rytířský a magický duel trval tak dlouho, rozhodlo se, že se dračí duel bude pořádat zítra. Kvůli tomuto rozhodnutí se Kaiserovi a ostatním mírně ulevilo, neboť teď měli alespoň jednu noc, aby vymysleli nějaké nápady. Ačkoli začínali mít pocit, že to možná vůbec nebylo nutné...

Všichni zírali jeden na druhého a obklopili Baolilonga, co si vážně užíval být středem pozornosti. Přitom jedl maso a účastnil se turnaje v zírání s Kaiserem.

„Jsi si jistý, že tenhle malý skrček vůbec chápe slovo duel?” Kaiser pokynul k Baolilongovi, co navzdory tomu, že byl dospělý, stále držel maso a jedl celý den. Kdyby byla zítra soutěž v jezení, bylo zaručeno, že vyhrají, ale bohužel to nebyla soutěž v jezení... Pokud tohoto malého nenasytného draka pošlou do boje, rozhodně nevyhrají!

„...” Liola se beze slova podíval na Baolilonga, ale necítil v tom žádnou sebedůvěru. Ačkoli to vypadalo, že Baolilong vyrostl a také teď byl výřečnější, povahu měl stále jako malé dítě. Vážně nechtěl Baolilonga žádat, aby šel bojovat. Zvlášť když jeho protivníkem byl s největší pravděpodobností jeho otec Miluo.

„Chápu to!” Baolilong maso spolkl a nahlas protestoval.

„Ha!” Kaisera to šokovalo. „Ty ses vlastně naučil mluvit v první osobě. Vždycky jsi říkal 'Baolilong chce maso' nebo 'Baolilong má hlad'. Kdy ses naučil mluvit v první osobě?”

„Baolilong se to vážně naučil,” řekl Baolilong hrdě, ani si neuvědomil, že se znovu vrátil ke třetí osobě.

Kaiser se poškrábal na hlavě a řekl s malinkou naději: „Víš, jak bojovat?”

„Ano!” zaječel Baolilong nahlas, což v srdcích všech podnítilo trochu naděje. Mysleli si, že i když to byl mladý drak, byl to Posvátný bílý drak. Princ všech draků!

Baolilong nahlas mluvil o svých bojových zkušenostech, co získal z malého města: „Usmažit bleskem a sníst.”

Jak to zaslechli, všichni padli na zem.

„Tak přímočará odpověď.” Kaiser si otřel slzy a vyslýchal ho. „Tak máš nějaké maximum, jak osmažit Milua?”

Baolilong vyhlížel zmateně, nebyl si jistý, co tím Kaiser myslel.

„Maximum znamená mocný tah a Miluo znamená starý papa.” Liola věděl, čemu Baolilong nerozumí, a tak mu to přímo vysvětlil.

Ačkoli si Baolilong nebyl jistý, proč by si měl osmažit svého starého tátu, stejně poslušně vysvětlil: „Znám Dračí magii, ale papa to musí taky znát, jinak ji Baolilong nemůže aktivovat.”

„To je ono! Dračí magie! Skoro jsem zapomněl, že něco takového existuje.” Kaiser vyskočil. Dračí magie byla jejich klíč k vítězství; v legendách se povídalo, že to byla největší magie mezi draky. Pokud by Baolilong dokázal aktivovat Dračí magii, byl by schopen Milua porazit... uch, nebo v to aspoň doufal?

„Rychle! Baolilongu, honem to svého tátu nauč!” řekl Kaiser nervózně.

Baolilong se prázdně podíval na Kaisera, pak na Liolu, ale nevěděl, jak to má vysvětlit.

Kaiser měl najednou špatný pocit. „Copak jsi neříkal, že znáš Dračí magii?”

„Pravdou je...”

Daylight otevřel pusu a stáhl na sebe pozornost všech. Řekl s nuceným úsměvem: „Tu Dračí magii by vlastně měl 'znát' Liola a ne Baolilong.”

Liola se zarazil. On? Znát Dračí magii?

„O čem to mluvíš? Když přijde na magii, Liola je prakticky hlupák, tak jak by to mohl znát?!” zeptal se Kaiser na oplátku, ale pak si najednou vzpomněl, že Daylight byl také rytíř s drakem Plamínkem! S nadějí se zeptal: „Daylighte, ty jsi taky rytíř! Takže taky znáš nějakou Dračí magii, ne? Honem Liolu vytrénuj!”

„Uch...” Daylight se bezmocně usmál. Vypadalo to, že ti lidé o Dračí magii nic nevěděli.

„Viděli jste hodně rytířů, ne? A viděli jste je i v bitvě?”

Daylight se jim to pokusil připomenout a všichni přirozeně kývli. Očividně rytíře viděli, dokonce je rytíři i obléhali!

„Takže viděli jste některého z těch rytířů použít Dračí magii?” zeptal se Daylight opatrně.

Všichni jako jeden zakroutili hlavami.

Daylight se hořce usmál, jak na ně spustil poslední bombu: „Je to magie výhradně pro Dračího císaře.”

Všichni přítomní se tvářili, jako kdyby... spatřili lahodný steak a když ho chtěli rozkrojit a vychutnat si ho, spatřili, jak se z pod něj vyhrabal groteskní šváb. Jinými slovy, ta situace bylo dilema; věděli, že ten steak nemohli sníst, ale stejně pořád cítili aroma jídla...

Kaiserovi trochu zacukalo v ústech a zeptal se s titěrnou jiskřičkou naděje: „Myslíš si, že je možné, že Dračí císař tu magii náhodou zapsal a uložil do knihovny, aby si ji ostatní přečetli?”

„Všichni dosavadní Dračí císaři měli to samé Srdce, takže nebyl důvod ji zapisovat, ne?”

„Věděl jsem to. Bože! Ta jediná naděje je teď znovu pryč!” sténal Kaiser nahlas a tak moc, že dokonce popadl Daylighta za ramena a začal s ním silou třást. „Honem! Jsi tu jediný další člověk s drakem! Honem vymysli způsob, jak za krátko zvýšit Baolilongovu moc! Pokud bude dál bojovat těmi nahodilými malými elektrickými výboji, jak by mohl vůbec vyhrát proti té hoře Miluovi?”

„Kaisere,” řekl Daylight trochu šokovaně. „Zrovna teď jsem nic neřekl.”

„He?” Kaiser byl tak nějak zmatený.

„Neřekl jsem nic o Srdci Dračího císaře.” Daylight se zamračil. Byl si jistý, že to nebyl hlas jeho společníků.

Ve vzduchu se pomalu materializoval člověk: zlaté dlouhé vlasy a nebesky modré oči. Aniž by si převlékl svou vážně poškozenou černobílou róbu, se přede všemi pomalu objevila Mizeruiova známá tvář.

„Vím, že se snažíte něco vymyslet, ale tento proces přemýšlení nevyžaduje, aby tu Liola byl, že?” Mizerui se zlehka usmál.

„Co tím myslíš, že to nevyžaduje jeho přítomnost? Tenhle zápas je jeho zápas a ten drak je jeho, on...”

Kaiser najednou zmlkl, protože kolem místnosti kroužilo tucet černých koulí a ty černé gravitační koule byly Mizeruiovo forte. Aniž by někdo z nich musel hádat, všichni věděli, odkud se ty koule vzaly. Všichni začali být ostražití, obzvláště Meinan, protože ty gravitační koule mohl zastavit jenom jeho ochranný štít. A už teď byl připravený ten štít kdykoli vztyčit.

„Mizeruii, zase jsi zhypnotizovaný?” zeptal se Kaiser obezřetně, obával se, že by tohoto strašlivého hledaného zločince mohl vyprovokovat. Sice se na to zeptal, ale dle jeho pozorování to nevypadalo, že by byl Mizerui pod vlivem hypnózy.

„Ne,” odpověděl Mizerui klidně. „Jen si musím s Liolou promluvit.”

Kaiser se zamračil. Mizerui prakticky používal tuhle metodu vyhrožování, aby si s Liolou promluvil? Co přesně chtěl.

Liola mu bohužel nedal ani čas namítnout a s kývnutím řekl: „Půjdu s tebou.” Pak sám vykročil ze dveří.

„Počkej, Liolo...” Kaiserovi se rozšířily oči. 'Má vůbec tenhle chlápek ponětí, co to je nebezpečí?'

Liola se otočil, zakroutil hlavou a řekl: „Neboj se, brzy budu zpět.”

Mizerui stáhl černé koule z místnosti a bez dalšího slova Liolu následoval. Když oba odešli z místnosti, dřevěné dveře se silou zavřely a přitom se ozvalo hluboké bouchnutí.

„Z tohohle mám špatný pocit.” Kaiser poklesl na duchu.

„Mělo by to být v pohodě, ne? Mizerui není špatný člověk.” Daylight byl mírně zmatený, kvůli čemu se Kaiser tak bál.

Kaiser protočil oči a výsměšně odpověděl: „Ano, deset nejhledanějších zločinců budou samozřejmě dobří lidé. Nebo možná že byl tak laskavý, že se kvůli tomu dostal na ten seznam. Kromě toho použil tucet gravitačních koulí možná proto, aby tuto naši nudnou místnost vyzdobil!”

Daylight na něj prázdně zíral, ale nedokázal vymyslet nic, čím by mohl namítnout.

„Zapomeň na to, měl by být v pořádku.” Kaiser se nervózně podíval ke dveřím. 'Měl by být v pořádku... ne?'
-----------------------------------------------------


~ Jakmile někdo řekne "měl by být v pořádku", mělo by být naprosto jasné, že to zrovna zakřikl... ~

<Předchozí>...<Následující>