KNM - kapitola 100 (2)

Teď už ta černá díra byla jen velikosti hlavy a byla vidět jen Gleova chladná tvář. Obrátil pohled na Kaisera a Liolu a pohrozil: „Nezajímá mě, co to děláte! Ale pokud se odvážíte prohrát, zapomeňte na to, že jsem na jiném světě. I kdybych byl v pekle, vydrápu se z něj a dostanu vás. Slyšíte mě?!”

„Rozumím,” odpověděli Kaiser a Liola jednohlasně.

V mizející černé díře bylo matně vidět, jak Gle zívl, položil se do křesla s jednou rukou za hlavou a pokračoval v dřímání. Zatímco usínal, přemýšlel, jak by mohl způsobit rozruch ve Světě bojového umění. Možná vytvořit nějaký nový druh Kung Fu, skrýt ho a pak k němu nakreslit mapu pokladů, aby viděl, jak o to Kung Fu všichni donekonečna bojují...

„Ha!”

Černá díra se naprosto uzavřela a zůstal po ní jen Gleův smích s neznámým významem, kvůli čemuž všem vstaly vlasy na hlavě. Lidé začali přemýšlet, co když se Gle jednoho dne najednou vrátí a začne znovu dělat chaos?

Všichni přítomní byli zmatení, co se stalo, ale viděli, že Dračí císař měl naprosto ztuhlou tvář. Ale za chvilku se znovu začal smát. Vstal a nahlas oznámil: „Prohráli jste. Máte dovoleno do souboje vyslat jenom tři mágy, ale vy jste místo toho měli čtyři a toto je vážné porušení pravidel souboje.”

„Kravina!” namítl Kaiser okamžitě a instinktivně. „Tohle je Anežčina nejsilnější zbraň.”

'Moje nejsilnější?' Anežce se rozšířily oči. Přinutila se nedat na sobě znát strach a přikývla se ztuhlou tváří. Spolupracovala s Kaiserovými superlžemi.

Dračí císař se zamračil a opovržlivě zakřičel: „Nesmysl!”

Kaiser zrovna dostal od Glea varování, a tak by se svého vítězství nevzdal jen proto, že se Dračí císař mračí. Chladně řekl: „Copak ani nevíš, co je logika? Nebo mi chceš říct, že ani neznáš povolávací kouzla?”

„Povolávací kouzlo?” Dračího císaře to vlastně omráčilo. Jak přesně tohle zahrnovalo povolávací kouzlo?

„To takzvané povolávací kouzlo znamená, že se otevřou dveře do jiné dimenze a mág vyvolá stvoření z toho světa, aby mu pomohlo,” vysvětlil Kaiser ledabyle. „Copak jsi neviděl tu černou díru? Byla to jiná dimenze. Anežka vlastně jenom použila své nestabilní 'nahodilé povolávací kouzlo', aby přivolala 'povolance'. Ale náhodou trefila jackpot a povolala si na pomoc Ďábla. Jak jsme porušili pravidla?”

„To se přece nedá počítat!” Dračí císař měl užuž vybuchnout vzteky. To byl v podstatě klamný závěr; ďábel Gle byl povolanec? Kdo by tomu vlastně věřil?

'Ty jsi vlastně řekl, že je Gle povolanec... kdyby tě slyšel, budeš odpočívat na kousíčky, každý jednotlivý by byl tenčí než nehet.' Pomysleli si Daylight a Liola naráz.

„Proč si to nejdeš vyhledat?!” Kaiser pozvedl bradu a arogantně řekl: „Bez ohledu na druh magického souboje se povolávací kouzla vždycky přijímají a nebylo tu žádné pravidlo, co by tvrdilo, že si nemůžeme povolat Ďábla, aby za nás bojoval!”

„Dokázali jsme Ďábla povolat díky našemu štěstí! Cože? To vlastně neumíš prohrávat?” Kaiser se na Dračího císaře naschvál podíval s opovržením a řekl: „Nebylo by to až příliš ostudné, Vaše Veličenstvo?”

Dračí císař se podíval k Idojinovi. Ten o tom chvilku přemýšlel a pak zakroutil hlavou. No ano, černá díra, co Anežka otevřela, byla druhem povolávacího kouzla, co otevřelo dveře do jiné dimenze... Ale bylo to to nejnestabilnější kouzlo a použilo by jej jen pár lidí. Toto kouzlo nebylo za normálních okolností něco, co by se použilo ve skutečném boji. Ale neexistovala žádná pravidla, co by tvrdila, že se to nedalo udělat.

Když Dračí císař viděl, jak Idojin zakroutil hlavou, zachmuřil se. Podíval se po Kaiserovi a prázdně řekl: „Tak předpokládejme, že váš povolanec porazil dva mé mágy. Ale moje strana má v aréně stále jednoho mága, a proto ještě vítězství není vaše.”

Kaiser zamrkal, až do teď si to neuvědomil. 'Ach! Správně, ještě je tu Idojin, skoro jsem si myslel, že už jsme vyhráli...'

„Tak... znovu začněme s bojem!” Než Kaiser vůbec řekl slovo „bojem”, z jeho obrovské pistole se už objevila obrovská ohnivá koule... Přesněji řečeno využíval toho, že ostatní nebyli připravení. A ještě přesněji řečeno, teď na Idojina útočil ze zálohy!

Idojin nečekal, že by se ho protivník pokusil přepadnout před všemi těmi rytíři. Neměl čas vrhnout kouzlo, a tak se trapně překulil stranou a jen stěží unikl tomuto přepadení s ohnivou koulí.

Všichni se po Kaiserovi opovržlivě podívali.

„Tsk, škoda.” Tento člověk se bohužel jen málo staral o vlastní působení a dokonce na všechny protočil očima. „Na co se díváte?! Nejsem rytíř, to nemůžu být nepoctivý?”

Ačkoli měli všichni pocit, že tento člověk byl nesmírně hanebný, ale jak řekl, nebyl rytířem a rytíři neměli právo po něm žádat, aby se držel jejich kodexu cti. A tak se na něj mohli akorát opovržlivě dívat.

K Idojinovi najednou vystřelila další střela. Naštěstí pro něj měl už po tolika přepadeních připravenou ohnivou kouli, aby jí rozehnal tu šipku. Idojin se trochu uvolnil a viděl, že na druhé straně zbývali jenom dva lidé; Meinana nebylo nikde vidět.

'Hmm...' Idojin o tom chtěl chvilku přemýšlet, ale Kaiser po něm už vystřelil další ohnivou kouli. Jakmile vztyčil štít, aby tu ohnivou kouli vykryl, Anežka po něm vystřelila další šipku. Jelikož jeho štít nedokázal zastavit fyzické útoky, neměl na výběr a musel aktivovat další kouzlo, co by se vypořádalo s Anežčinou šipkou.

Zatímco Idojin zápolil s vlastní obranou, vrhl pohled na místo, kde byl Kaiser. A tehdy si v rohu všiml postavy se zlatými vlasy. Pomyslel si, že Meinan byl nakonec vyčerpaný, když použil svůj ochranný štít, aby zadržel Gleův útok, a tak se musel jít skrýt, aby se nestal přítěží.

Tohle bylo pro Idojina dokonalé. Bez Meinanova štítu bude moct útočit bez starostí. Idojin spatřil příležitost, zatímco Anežka znovu nabíjela, a použil širokosáhlý útok. Do arény začaly sestupovat nádherné vločky. Ale na rozdíl od jejich vzezření byly ty vločky velmi smrtící a zanechávaly po sobě jizvu všude, kde se v aréně dotkly. Srazily se s nimi některé Kaiserovy ohnivé koule a ve vzduchu vybuchly.

Arénu zaplnily ohnivé koule a sněhové vločky a když do sebe občas narazily, vybuchly, takže se zdálo, že nebe bylo pokryté zdánlivým ohňostrojem a sněhovým prachem. Vypadalo to jako oslňující scenérie... tedy pokud jste nebyli v aréně. Při pohledu na Kaisera a Anežku ani jeden neuměl vztyčit štít. Když jim na oblečení dopadla jiskra, vzplálo jim. A když se jich dotkl sněhový prach, donekonečna kýchali. Člověk musel vědět, že bylo lepší, když se na nádherné věci díval z dálky.

Idojin byl v obklíčení tří lidí a byl trochu neohrabaný, protože v magických duelech nevynikal. Kromě toho Kaiser měl nekonečné množství prohnaných nápadů. Ale moc Idojinovi rozhodně nechyběla. Rozhodně musel mít skutečnou sílu, když tak dlouho následoval Dračího císaře. A toto kouzlo také ukázalo jeho výjimečnou moc.

Nezdálo se, že by ta magie průhledných sněhových vloček zpomalovala, místo toho začínala být víc a víc intenzivnější. Kaiser neměl na výběr a musel celou oblohu zakrýt ohnivými koulemi, aby zastavil ty nádherné, a přesto smrtící sněhové vločky. Ale ani nebyl dobrý pocit nechat se zasypávat následky kolize. Anežka se tomu neustále vyhýbala, aniž by mohla střílet, a Kaiser jen stěží dokázal zastavit ten útok. Ani nemluvě o tom, aby útočil na oplátku.

Tohle byla Idojinova zlatá příležitost. Použil levitaci a vznesl se vysoko do vzduchu a začal odříkávat další širokoplošnou magii. Chtěl ty tři lidi poslat do povětří spolu s celou arénou. Rozervat je na kusy.

Idojin byl v druhé polovině svého kouzla; pomyslel si, že měl úspěch na dosah a že tu odkaz Dračího císaře neskončí...

Zatímco zaříkával, očima zachytil podivnou scénu: na Meinana v koutku, kde se skrýval, dopadla malá jiskra, ale nezdálo se, že by nějak zareagoval. Oheň začínal být víc a víc intenzivní a celé jeho tělo teď prakticky bylo jednou velkou ohnivou koulí... Jak to mohlo...

Podvrh! Idojin to konečně pochopil. To nebyl skutečný Meinan, ale kde mohl být?

Idojin se rozhlížel na všechny strany a nevěnoval pozornost svému kouzlu. Ale Meinana nikde neviděl, tak kde mohl být?

Kaiser viděl, jak se Idojin rozhlížel, a začal se usmívat. Řekl: „Co? Vážně si myslíš, že Meinan má u sebe jenom dýku?”

Meinan byl výš ve vzduchu než Idojin a držel v ruce kuši. Stiskl spoušť, šipka vystřelila a zasáhla Idojina přímo do hrudi. Protože ho Meinan nechtěl zabít, šipka minula srdce, ale stejně mu probodla plíci.

Idojin spadl z oblohy. Než dopadl na zem, Meinan jej ochránil kulovitým štítem. Jinak by ho ten náraz do země, zvlášť s prostřelenou plící, okamžitě připravil o život.

Meinan pomalu přistál na zem. Idojin se na něj otočil a všiml si, že jeho původně dlouhé zlaté vlasy teď byly střižené na krátko. Podle toho, jak to vypadalo nezarovnaně, si je musel odříznout dýkou. Také na sobě měl jenom spodní halenu, jeho róba nebyla nikde vidět.

'To mě oklamali vlasy a róbou?' Pomyslel si Idojin v duchu, ale jak to mohlo být možné? To od začátku plánovali udělat něco takového? Ne! Nemožné, nemohli předem odhadnout, že jim zbude jenom jeden protivník. Pokud tohle naplánovali, připravili by si předem paruku, než aby si na místě uřízl vlasy.

Kaiser a Anežka přišli k nim, oba měli na tváří vítězný úsměv.

„Tenhle svět funguje jen díky mrzkosti!” Kaiser se odporně usmál, takže ho všichni chtěli od pohledu plesknout. „Jediný člověk, co je ještě ohavnější než já, Kaiser, se bohužel zrovna vrátil na jiný svět!”

„K-kdy jste se domluvili na takovém plánu?” Idojin to vážně nechápal. Ti tři lidé spolu evidentně nemluvili, ale Kaiser a Anežka svým počínáním evidentně kryli Meinana. Jak ti tři spolupracovali, aniž by si spolu promluvili?

„Jaká domluva...” Kaiser protáhl tvář a pokrčil rameny. „Prostě jsem najednou viděl, jak se Meinan šel skrýt do koutku. Ačkoli jsem nevěděl, co měl za lubem, napadlo mě, že ho nejdřív budu krýt.”

Anežka také divoce přikývla.

„Ale vážně jsem nečekal, že budeš ochotný uříznout si vlastní vlasy...” Kaiser se podíval na Meinana s jeho komicky hrůznými vlasy.

Jakmile Meinan zaslechl to slovo vlasy, celá jeho tvář poklesla. Skoro neměl odvahu vytáhnout zrcátko a podívat se do něj.

„Ale... je to nádherné.” Kaiser se usmál a ukázal Meinanovi palce nahoru.

„Vážně?” Meinana to šokovalo a honem se chopil zrcátka, aby se podíval, jak byl nádherný.

Bum! Anežka mu to malé zrcátko vyrazila z ruky, přičemž se zrcátko rozbilo.

„Nemusíš se dívat, Meinane, vážně jsi velmi, velmi nádherný.” Anežka se nevinně usmála.

„Tak proč jsi mi rozbila zrcátko?” Meinanovi se rozšířily oči a zíral na skleněné střepy z druhého zrcátka, co chtěl předat svému synovi jako dědictví.

„Protože se bála, že by se tvůj narcismus zdvojnásobil, kdybys viděl, jak jsi nádherný,” vysvětlil Kaiser s vážnou tváří.

Meinan si rukou projel vlasy a samolibě se usmál. „Věděl jsem to; bez ohledu na to, co udělám, pořád budu ten nejkrásnější! Hehehe...”

Kaiser a Anežka se podívali na Meinanovy vlasy a oba nasucho polkli. Původně se jeho rozcuchané vlasy daly nazvat „ucházejícím” vzezřením, ale když si je Meinan prohrábl, bylo teď očividné, jak podivně jeho vlasy vyhlížely, a oni se jen stěží dokázali dívat...

„Nicméně jsme vyhráli, ne? Dračí císaři, Vaše výsosti?” řekl Kaiser, jak vrhl po Dračím císaři provokativní pohled. Kvůli jeho namodralé tváři se Kaiser cítil... ha! Byl to ten nejlepší pocit, co kdy cítil z toho, že dělal problémy!
-----------------------------------------------------


~ A druhá půlka kapitoly... ~
~ Teď už zbývá "jenom" šest kapitol. ~

<Předchozí>...<Následující>