OSO - kapitola 8 (1)

Kapitola 8 – Čepelová ještěrka a Train Man 1/3

V den, kdy jsem měl s Myu zabít Čepelovou ještěrku, jsem měl na Myu čekat u východní brány, na stejném místě, jako jsme se setkali posledně.

[„——Setkám se se svými kamarádkami a pak zamíříme k tobě.”]

A takhle bylo na mě, abych počkal. No, mě to nevadí.

Otevřel jsem inventář a potvrdil jsem si, jaké předměty mám: čtyři sady železných šípů +10, kromě toho Očarované kameny a různé léčivé předměty, detoxikační a paralyzační lektvary.

Ach, správně, zjistil jsem něco zajímavého. Zdá se, že ta NPC, kterou jsem si najal na práci na poli, se jmenuje Kyouko.

Když jsem s ní mluvil, dozvěděl jsem se, že místo mě může také doručovat předměty ostatním a také pro mě nakupovat předměty od NPC. Napadlo mě, že ji nechám, aby nakoupila dodatečný materiál a aby doručila lektvary Magi.

A ještě jedna věc. Dneska ráno, když jsem mísil předměty na poli, moje [Mísení] dosáhlo levelu 30.

Využil jsem 2SP a povýšil ho na [Dávkování], s tímhle jsem mohl používat netvoří maso na výrobu léků.

A tak se dá říct, že moje Smysly krásně rostou.

-----------------------------------

SP v držení 12


【Luk lv18】

【Jestřábí zrak lv28】

【Nárůst rychlosti lv11】

【Odhalení lv8】

【Magické nadání lv29】

【Magická moc lv27】

【Alchymie lv20】

【Čarovné umění lv6】

【Dávkování lv1】

【Řemeslné znalosti lv19】

Neaktivní:

【Krocení lv1】

【Zručnost lv21】

【Syntéza lv20】

【Nadání zemského živlu lv3】

--------------------------------------

Tohle bylo rozložení Smyslů pro bojové účely. Že jsem použil spíš [Dávkování] místo [Nadání zemského živlu], bylo kvůli možnosti používání předmětů.

I když měly podobný level, jeden z nich byl ve vyšším stádiu a hodnota zvýšení DEX bylo u řemeslných Smyslů vysoká. Mou hlavní stránkou původně nebyla magie, takže z hodnot INT a MIND moc výhod nemám.

No, mám celkem dost velkou toleranci, co se týče SP, co můžu použít. Získal jsem přes 20 SP a i když jsem se podíval na nové Smysly, nenašel jsem nic atraktivního.

Nejlepší byly [Hadí oči], o kterých mi řekla Myu, Smysly odolnosti vůči špatným stavům a také různé jiné odolnostní Smysly.

Z operačních Smyslů, těch, které spravovaly operace, tam byly [Uvolnění restrikce], který si vzala Myu, [Plavání], [Krok] a [Šplhání]. Kromě toho tam byly vědomostní Smysly: [Přežití] a [Lingvistika]. A také Smysly pro vztahy s NPC: [Smlouvání] a [Nárůst koupě]. To byly celkem specializované Smysly.

Bylo dobře, že člověk mohl získat více Smyslů, ale všechny měly jen velmi omezené použití.

Ačkoli mě zaujaly, nebyl mezi nimi žádný, co bych potřeboval.

„No, nejlepší jsou Smysly, o kterých se nemusí moc hluboce přemýšlet.”

Čekal jsem na Myu a ostatní, zatímco jsem bezvýrazně zíral na nebe. Čas od času jsem na sobě cítil cizí pohledy, ale jakmile jsem se rozhlédl, všichni stáli tváří ode mě. Ačkoli se mi zdálo, že se to stalo mnohokrát, nakonec jsem si to určitě jenom představoval. Znovu jsem se bezděky podíval na nebe.

Po chvilce se mi k uším donesl zvuk rychlých kroků.

„SEEEEEeeeSTŘIIIIiiiiiiiiiiii!”

„Hm? Dovaaaaa?!”

Někdo mě z boku objal. Vystál jsem váhu toho hráče a pak jsem si postěžoval: „Myu, ty... přijď normálně. Dělat něco takového před lidmi je trapné, ne?”

„To proto! Že máš konečně po tak dlouhé době nové oblečení! Jak luk, tak vybavení máš nové!”

„Ano, ano, tvoje kamarádky se sem dívají.”

Ženy, co stály za Myu, byly buď zaražené, nebo se suše usmívaly, nebo se z nějakého důvodu extaticky usmívaly.

„A taky když jsem tě viděla v novém vybavení, tak jsem měla celkem radost, sestři.”

„No dobrá, ale přestaň mi tak říkat.”

(„Ale máš ženské tělo, nebylo by divné, kdybych ti říkala brácho?”)

Myu se přisunula blíž a zašeptala, i když jsem se s ní snažil dohadovat...

(„Ale...”)

(„Nebo možná chceš, aby si lidi mysleli, že je rodina tvé mladší sestry divná? Prostě mluv, jako kdybys byl moje sestra.”)

(„Tak jsi mě měla představit jako svoji kamarádku, ne?”)

(„Chtěla jsem jim představit moji sestru. Moji starší sestru, na kterou jsem hrdá.”)

Kruci, když mi řekne něco takového, tak se to těžko odmítá. Myu mě má tak ráda, že se mnou chce vychloubat. Nedá se nic dělat, musíme to udělat pořádně.

„Ehm... už jste domluvily?”

„Jo. Luko, jsme hotové.”

„Dneska máme Myuinu známou řemeslnici dovést do Druhého města, to je ona?”

„Jo, moje skutečná rodina!”

„Těší mě, že vás poznávám, já jsem Yun. Díky, že se staráte o moji sestřičku.”

Tak nějak to všechny překvapilo. Aha, takže tím hlavním důvodem jsem já.

Žena v kroužkové zbroji, co stála uprostřed, měla své černé vlasy svázané dozadu a u pasu obouruční meč. I když to byla žena, byla skoro tak vysoká jako já.

„Těší mě, že tě poznávám, já jsem Lucato. Kamarádi mi říkají Luka.”

S Lucatiným představením jako nějaký spouštěč se mi začaly představovat Myuniny známé.

Hrdá uživatelka magie s malými kulatými brýlemi a hustým obočím byla Kohaku.

Uživatelka magie s okázalým dvourohým kloboukem byla Rirei.

S fialovými vlasy a smíšeným černým brněním vyrobeným z látky a kovu, Toutobi.

Dívka s odlišně barevnýma očima; pravé modré a levé rudé, a také s dlouhými špičáky, Hino.

Spolu s Lucato a Myu to byla družina o šesti členech.

Jelikož všechny byly v podobném věku jako Myu, v hodně ohledech se mi ulevilo.

„Takže nemůžeme tady jen tak stát a překážet, můžeme si dál povídat při pochodu.”

„Jo, správně.”

Opustili jsme město východní branou. Z nějakého důvodu jsem zezadu cítil lítost a pohledy plné závisti. Znovu jsem to chtěl považovat za náhodu.

„Už dřív jsem slyšela o Myuině rodině, co taky hraje tuhle hru.”

„No, během letních prázdnin mám trochu volného času a začala jsem hrát, abych se setkala s naší starší sestrou.”

„To myslíš Sei?”

„Jo. I když tohle říkám, ve hře jsem se s ní setkala jenom jednou. Vůbec mi nevolá.”

Když tak o tom přemýšlím, i když jsem začal hrát, abych se setkal se Sei, fascinovalo mě řemeslo a luk.

„Sei se snaží v jiné družině. Několikrát jsme kolem sebe prošly.”

„Vážně?”

No, hlavně že je v pořádku. Pokud to bude třeba, zkontaktuje mě pomocí seznamu přátel.

„Je na čase, abychom zorganizovaly družinu a registrovaly se jako přátelé.”

„Ach, máš pravdu. Na toho bosse půjdeme všichni?”

„Ne, kdybychom šli všichni, tak bychom dostali penále. Jeden člověk vystoupí z družiny a místo něj nastoupí Yun. Vlastně dokážeme bosse zvládnout v pěti.”

„Rozumím. Prozatím mě aspoň nechte pomoct s malými netvory.”

Také jsem chtěl zvýšit level svého luku, takový jsem měl pocit. Lucato to neodmítla.

Všechny jsem si přidal do přátel a vytvořil s nimi družinu.

Zadní voj Rirei z družiny vystoupila a já zaujal její místo.

Prozatím jsem na Rirei, jejíž pozici jsem zaujal, zavolal: „Ráda tě poznávám, můžu ti říkat Rirei?”

„Nápodobně. Fufufu, moc ti děkuju, že jsi mi při prvním setkání ukázala něco pěkného.”

„Ehm...”

Rirei na mě zírala rozpáleným pohledem.

Jak to dívka s divnýma očima viděla, popadla ji za krk a zatáhla ji.

„Prosím, nevšímej si jí. Ona vítá jenom děvčata, co se navzájem zaplétají.”

„To je...”

„Takzvané yuri.”

„Našla jsem nový materiál. Fufufu, tak útlé tělo, jako číča...”

Hino s nápadně dlouhými špičáky se suše usmála.

To je velmi pěkný úsměv, Rirei. Už nějakou dobu na mě zírá s extatickým pohledem, moje intuice mi napovídá, že je to nebezpečný člověk s podobnými spouštěči jako Gantz a Cloude.

„Takže pojďme na to.”

„Ach, Lucato. Počkej chvilku, můžeš tohle rozdělit ostatním?”

Zastavil jsem Lucato, co chtěla vyrazit, a otevřel okno obchodu.

„Co? Sestři, není to tak, že tě trápí platba? Už předtím jsem to všem dopodrobna vysvětlila a přesvědčila je.”

„To není problém, nemusíš se tím trápit. Jsi jedna z našich příbuzných. Dokážeme snést tě doprovodit.”

Po Myuině hlášce přišla Kohaku. To je kansajský dialekt? To je trochu unikátní. No, že se musím na někoho spolehnout, je pro mě nepříjemné.

„No, prozatím si vezměte tohle. S tímhle by léčení mělo být dostatečné a chci, abyste mi později řekly, jak pohodlně se ty předměty používají.”

Ve směně jsem Lucato vnutil velké množství Modrých lektvarů a Očarovaných kamenů.

„P-proč toho máš tolik?!” zmateně vykřikla Lucato, když se podívala, jaké předměty dostala.

„C-co se stalo?” zeptala se Hinato nervózně.

„...sto luxusních Modrých lektvarů a neznámé předměty, co zvyšují statistiku.”

Všechny to překvapilo. Nene, Myu, ty už jsi o těch Modrých lektvarech věděla. I když o Očarovaných kamenech jsi nevěděla.

Řekl jsem jim, jak používat Očarované kameny a jaké mají hesla, a také jsem jim ve zkratce vysvětlil, jaké typy očarování se aktivují kterou barvou.

„N-nemůžeme si vzít luxusní Modré lektvary a tak drahocenné předměty!”

„Hm? Vážně?”

Když tak o tom přemýšlím, předměty zvyšující statistiku z kořisti z netvorů jsou velmi vzácné. Takže předměty, co zvyšují statistiku, jsou možná celkem drahé.

Každopádně jsem to vyrobil z levného materiálu, takže by to byla zlodějina.

„Chtěl bych pár dojmů, jak se to používá. Je to jeden z předmětů, co budu prodávat v obchodě, co mám v úmyslu otevřít. No, a také je to můj výraz díků za dnešní doprovod a můj respekt, že s Myu budete dál hrát.”

„Rozumím. Ale nech mě říct, že Myu je naše důležitá kamarádka. Rozhodně spolu budeme vycházet pěkně.”

Takže to cítila podobně. Jsem rád, že se kolem Myu shromáždily tak hodné holky.

„Fufufufu... nádherná sesterská láska... tímhle tempem to ponese zakázané...”

„Ty, ty měla by ses trochu krotit.”

Tak nějak mi přišlo, že to bylo jak vystřižené z komedie, ale to nechme stranou. Jinak by se mi to mohlo vrátit jako bumerang.

Po cestě jsme řádně lovili nepřátele a pokračovali v sedmičlenné formaci.

Jelikož moje zbraň měla lepší výkon, dokonce i bez očarování jsem snadno porazil Drtící ptáky a Gobliny. Slizy jsem jako obvykle nedokázal tak snadno porazit, ale zdá se, že jsem jim trochu škodil. Kdybych nad tím nějakou dobu strávil, myslím, že bych je dokázal porazit.

Ale i tak, Myuiny kamarádky byly úžasné. Velký divočák, který Takuově družině zabral nějakou dobu porazit, porazily bez větších ztrát.

„Všechny jste úžasné. Už dřív jsem lovila Velkého divočáka, ale nedokázali jsme ho porazit tak snadno.”

Ačkoli i předtím mě akorát doprovázeli. Taku a ostatní možná teď dokáží to samé.

„Nene, vůbec ne. Naše magické třídy je nedokáží ulovit sólo, to z nás dokáží akorát přední voj, Myu a Tobi.”

„...vůbec ne, já něco takového nedokážu. Já dokážu použít jen tu nejhorší taktiku a zaútočit zezadu, aby se mi povedl kritický úder. To Myu je ta divná. Dokáže sama bojovat s Čepelovou ještěrkou.”

Hej, Myu, ty dokážeš bojovat s bossem sama?

„Eech, je normální, že jdu před spaním vyzvat na souboj Čepelovou ještěrku. I když umřu, když jdu spát, penále pomine. Neleveluju a ani nezískám zkušenosti. Jenom vykonáváním různých počinů leveluju, i když ji neporazím. Složité pohyby z litého boje jsou na levelování nejlepší.”

„Tenhle náhled je divný! Ve VR je i bolest. Bojovat i s tímhle vědomím je ztřeštěné. Navíc máš divný poměr vítězství! Vážně podvádíš!”

Tahle moje sestřička vylevelovala tak moc, že byla schopná porazit finálního netvora, na kterého se mělo jít ve družině, co?

A ačkoli to netrvalo dlouho, s lehkostí jsem mluvil s Kohaku, která v té jejich komedii reprezentovala střízlivého člověka.

„Ehm, omlouvám se, že vás Myu tam moc zatěžuje.”

„No, je velmi spolehlivá.”

A v takové poklidné atmosféře jsme zamířili k Čepelové ještěrce.

„Ale i když jsme od Myu slyšely, že jsi řemeslnice, dokážeš bojovat celkem dobře.”

„Vážně?”

„Co jiného čekat od Myuiny sestry. Jsi celkem dobrá hráčka.”

Aach, chtěl jsem tu Lucatinu hlášku opravit. Já jsem starší bratr a taky zase tolik nehraju. Spolkl jsem ta slova, co by mi mohla bezděky vyklouznout, a řádně promluvil: „No, to je tak. S lukem můžu zaútočit z dálky a porazit nepřítele, aniž by se ke mně přiblížili. Tak to je.”

„Fufufu, i když je luk na nic, ty jsi andílek s lukem. Každý sebou kvůli tobě trh— „Přestaň s tím!” —”

Rirei a Kohaku za mnou začaly s další komickou scénou, ale jak řekla Rirei, luk se považuje za pokřivený Smysl. Ale Lucato zamumlala zvědavé „opravdu?”

„Ehm, Yun. Mám otázku, jak daleko dokážeš s lukem vystřelit?”

Taková otázka. Upřímně nevím. Po cestě jsem si potvrdil, že normálně dokážu sestřelit cíl zhruba v 15 metrové vzdálenosti.

S útočnou korekcí Luku a také se 《Střelbou na dálku》 a Očarováním můžu být schopen vystřelit až 60 metrů, což je limit [Jestřábího zraku].

Ale nemůžu očekávat, že se trefím. Když se budu chtít trefit, tak to budou zhruba jen dvě třetiny.

„Nevím, nezkoušel jsem to.”

„...aha.”

Vzala moji odpověď negativně. Lucato se zatvářila mírně lítostivě.

„Můžeš se pokusit strefit se odtud do toho?”

„Ech, do toho?”

Podíval jsem se tím směrem. To byla pravděpodobně Čepelová ještěrka.

Vzdálenost to byla asi 30 metrů. Byla to zhruba 2 metrová ještěrka stočená na zemi a spící, její šupiny byly stejně ostré jako meč. Mezery mezi nimi byly široké, ale šupiny se zdály dost tvrdé. Vypadá to těžce.

Ale z téhle dálky dokážu zamířit na mezery mezi nimi.

„Počkat, přitáhnu ji sem, tak se připravte na boj.”

„Ech, odtud?”

Aplikoval jsem na sebe trojité očarování a jak jsem zamířil k obloze, vypustil jsem Umění 《Střelba na dálku》. Šíp, který jsem vypustil z takové pozice, vyletěl po oblouku a zabodl se Čepelové ještěrce do hřbetu. Výhoda tohoto stylu střelby bylo, že mezi výstřelem a dopadem byl delší čas. Takhle jsme se mohli připravit, než se pustíme do boje s nepřítelem.
-----------------------------------------------

~ Jak už tady někdo zmínil, Yunin dostřel je opravdu ubohý, i když už o něco přijatelnější. A tak jsem zapátrala v literatuře a tady jsou vzdálenosti pro srovnání: u moderního luku se do 50cm terče dá v klidu strefit na 100m. V roce 1992 v Americe dostřelil K. Strother kompozitním (kladkovým) lukem něco přes 1.200m. Takže tak. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>