KNM - kapitola 100 (1)

Kapitola 100 – Nejsilnější povolanec

„Proč jsi najednou tady?” zeptal se Kaiser nevěřícně.

Gle pozvedl obočí a v klidu řekl: „Divné, já tu díru neotevřel. Ani jsem tě neobvinil z toho, že jsi mi otevřel díru v domě a ty už mě z toho obviňuješ? Neříkej mi, že v dnešní době nemůžu ani ležet u sebe doma a zdřímnout si?”

„Gle!” zařval Dračí císař a zaskřípal zuby.

„Ale! Dračí císaři, ani trochu ses nezměnil, stále stejný pokrytec, co předstírá laskavost.” Gle se posadil a podíval se na Dračího císaře.

„Co to říkáš za nesmysl?” zaječel Dračí císař, hruď se mu rapidně zvedala a klesala. Neměl ponětí, že se teď najednou objeví Ďábel. Jelikož Aklan a Obchodní Aliance byla evidentně proti němu, pokud se k nim přidá Ďábel, jeho plány možná neskončí dobře.

„Kvůli čemu jsi tak naštvaný?” Gle se lenivě opřel o opěradlo své židle. „Nemám v plánu jít zpět.”

Dračí císař byl tak naštvaný, že neslyšel, co Gle řekl. „Premiér Aklanu ti vážně poskytl úkryt.”

„Pche! Co to s nimi kruci má co dělat? Já, Ďábel Gle, potřebuju, aby mi poskytli úkryt? Ha.” Gleovy oči najednou vypadaly bystře. Ačkoli tehdy s Dračím císařem prohrál a neměl co říct, pokud do toho Dračí císař zaplete další lidi, nebude se dál podřizovat takovému ponížení.

Když Dračí císař viděl, že možná Glea naštval, najednou si uvědomil, že možná udělal něco hloupého: nezdálo se, že by chtěl Gle zasahovat do této záležitosti, tak proč u něj vyvolával hněv a nutil ho, aby se do toho pletl?

Když tak o tom Dračí císař přemýšlel, zklidnil své rozrušení. Přece jenom žil tisíce let a bylo jen pár věcí, kvůli kterým naprosto ztrácel kontrolu. Klidně se zeptal: „Ďáble Gle, máš v plánu zasahovat do nástupnictví mezi následníkem a mnou?” Dračí císař tento zápas chytře prohlásil za problém následnictví. Pokud to byl problém následnictví v rámci císařské rodiny Říše, nezainteresovaní lidé by do toho přirozeně neměli zasahovat.

„Mezi tebou a následníkem?” Ovšem Gle se se zájmem zeptal. Zároveň s tím měl oči upřené na Liolu. Podíval se a nebyli tam žádní jiní princové nebo princezny. Ale jak se tenhle chlápek stal následníkem? Li byl následníkem? Zajímavé.

„Správně, správně! Liola může být Dračím císařem, jen když vyhrajeme zápas, teď to chápeš?”

Kaiser najednou začal nahlas křičet, aby upoutal Gleovu pozornost. Gle si byl plně vědom, jak mazaný byl jeho potomek. Věděl, že Kaiser by nechtěl přilákat jeho pozornost, pokud by to nebylo něco důležitého. Teď se ten skrček aktivně snažil jeho pozornost upoutat, takže to muselo znamenat, že Kaiser měl zase něco za lubem.

„Ach jo! Ale Mizerui je až příliš silný a my nemáme šanci,” řekl Kaiser a přehnaně si povzdechl.

'Mizerui?' Gle se zamračil. 'Proč by se ten chlápek stavěl proti Limu a jeho přátelům? Copak nechtěl Dračího císaře zabít a nastoupit na jeho místo?'

Gle teď upřel oči na Mizeruie, jen aby spatřil, jak tam v aréně bezvýrazně stál a ani po pohledu na Glea nijak nezareagoval. Očividně v tom bylo pár velkých problémů. Gle se jen na chvilku zarazil, než to pochopil; Mizerui musel být pod kontrolou, jinak by se neodvážil ho ignorovat.

'Tenhle hlupák!'

Hněv Glea najednou překonal. Jako jeho nejstarší učedník! Jak mohl padnout pod kontrolu Dračího císaře? Tohle pro něj byla strašná hanba!

Gle vstal ze své židle s ohněm planoucím v očích. Vždycky věřil v násilí, a tak natáhl svou pravou ruku a kouzlo tvarované jako vrták vyletělo k Mizeruiovi. Ale během letu kvůli gravitační magii přistálo na zem. Protože na Mizeruie útočili, instinktivně začal s protiútokem a vystřelil k černé díře, kde Gle stál, tucet černých koulí.

„Mizeruii! Ty chceš zemřít?”

Gle mávl rukou, aby ty černé koule zneškodnil, ale teď byl opravdu rozzuřený. Jak se Mizerui odvážil ho napadnout? Mizerui musí být... musí být...

ZNAVEN. ŽIVOTEM!

Gle měl Modrého draka po levém boku a Bílého tygra po pravém... Nebo spíš! Ohnivého draka vycházejícího z levé ruky a Elektrického tygra z pravé. Obě ta Magická zvířata byla velikostně srovnatelná se skutečným drakem a horko z Ohnivého draka pociťoval dokonce i Dračí císař, co stál daleko od něj. Elektrický tygr naháněl ještě větší hrůzu; stačil pohled na ty jeho blesky a přihlížejícím to vštípilo do nitra strach. Ty oblouky byly vysoké jako člověk. Ačkoli Meinan aktivoval ochranný štít, stejně od Glea ustupoval.

„Zatraceně! Je tohle všechno vůbec nutné?!” Kaiserovi spadla brada a zaječel: „Kruci! To Mizerui skončí tak, že ho místo Dračího císaře zabije Gle?”

„AACH!” zaječela Anežka. „D-drak... T-tygr...”

Ačkoli Anežčiny výkřiky zněly tragicky, nikdo neřekl ani slovo, protože teď už Drak a Tygr z Gleových rukou vyrazili z černé díry. V mžiku celou arénu zahalila tato dvě kouzla – všude byl oheň a blesky. Kaiser a Meinan také ječeli o oktávu výš než obvykle: „AAA—”

Když byly jejich životy v ohrožení, všichni měli zdánlivě neomezený potenciál. Meinanův ochranný štít v mžiku dosáhl síly, které dosud nebyl schopen dosáhnout. Ohnivý drak a Elektrický tygr v aréně konečně vybuchli. V té chvíli nebylo vidět nic než rudá a modrá světla. Kromě toho nebyl slyšet žádný jekot, jenom neustálé exploze.

„Sakra, jsou Kaiser, Meinan a Anežka v nebezpečí?” Daylight byl nervózní jako mravenec na horké pánvi. Očima se díval na arénu a Liolovu tvář a zase zpět v naději, že z jeho tváře vyčte situaci.

Ačkoli tam nebylo nic vidět a ani slyšet, Liola nic z toho nepotřeboval. Jelikož byl schopen Glea vycítit, ještě když tu černá díra nebyla, evidentně byl schopen vycítit přítomnost Kaisera a ostatních v ne tak vzdálené aréně. A také vycítil to, že se nijak moc nezměnili.

„Jsou v pořádku.” Liola přikývl, jak se na něj Daylight znovu otočil.

Daylight se konečně cítil trochu lépe a vrátil se ke klidnému pozorování situace v aréně. Ačkoli výbuchy a světla pominula, aréna byla dokonale ztichlá, protože teď ji halil dým a nikdo neviděl, co se dělo.

„Papa?”

„Jsem 'Mistr'! Mizero.”

„Proč jsi tady?” zeptal se Mizerui naprosto překvapeně.

„To proto, že my děláš díry v domě! Jeden otevřel díru a druhý se mě odvážil napadnout. Vy skrčci, mizerové! Mizerové! Jsem naštvaný.”

Jak se dým pomalu rozplynul, konečně bylo vidět situaci. Kaiser a ostatní se už třásli na zemi a Mizerui uboze ležel v písku. Jeho bíločerná róba teď byla roztrhaná a špinavá, až vypadala skoro jako šedivá róba. Na jeho těle bylo také spoustu zranění, ačkoli naštěstí se žádné nezdálo vážné.

Důležité bylo, že už nevyhlížel bezvýrazně. Místo toho se prázdně a zmateně díval na Glea, co byl v černé díře. Pak se podíval, kde byl. Byl zmatený, proč byl na takovém divném místě.

„Dlouho jsme se neviděli, Gle, vypadá to, že jsi stále tak zbrklý jako předtím.”

Barbalis pomalu sestoupil ze vzduchu. Když se ti Ohniví drak a Elektrický tygr vyřítili, udělal tu nejprostější věc, co ho napadla – vyletěl výš, aby ho to nezasáhlo.

„Kdo kruci jsi?” Gle se na toho starého staříka chladně podíval, nedokázal si vzpomenout, jak by mohl znát takového starého muže.

Barbalisovi na čele vyskákaly žíly. „Já jsem Barbalis!”

„Barbalis?!” Gle se odmlčel a pak si začal prohlížet tvář starého muže naproti. „Proč jsi ze sebe udělal starého muže?”

„Už jsem starý muž.” Barbalis zakroutil hlavou. „Nemám zájem udržovat svou tvář, abych vypadal jako mladík.”

„Pche!” Gle pozvedl obočí a oplatil mu to: „Jenom podivíni by chtěli, aby vypadali jako na prahu smrti.”

Barbalis se chvíli smál a procítěně řekl: „Pořád se chováš stejně uličnicky jako předtím, ale bez ohledu na to, jak jsi byl pošetilý, vždycky jsi byl schopen vyřešit problémy ostatních. Za těch sto let, co tě znám, jsem vážně ještě nedokázal zjistit, jestli vážně jen děláš problémy nebo vlastně pomáháš.”

Gle drze odpověděl: „Co to k čertu říkáš? Vypadáš jako stařec, to i tvůj mozek podlehl vysokému věku?”

„To nic. Černá díra se co nevidět zase zavře, měl by sis jít promluvit s ostatními.”

„Myslel jsem si, že se mě budeš snažit přemluvit, abych se vrátil, ale ani ses o to nepokusil; jak bezcitné,” řekl Gle nevesele a trucoval.

Barbalis se usmál a potřásl hlavou. 'Rozpačitá osobnost tohoto muže se vůbec nezměnila. On a Kaiser se vážně podobají.'

Teď už se Mizerui pomalu zvedal a oči měl upřené na Glea. Jeho tělo... naopak pomalu ustupovalo. Konečně si vzpomněl, že byl pod kontrolou Dračího císaře a že dokonce zaútočil na Glea; to byl více méně akt sebevraždy.

Gle nebezpečně přimhouřil oči a chladně řekl: „Co to děláš! To se snažíš utéct?”

„Ne...” Mizeruiovy zhořkla tvář a řekl lež, které by nevěřil ani on sám: „Mám křeče v nohách a samy od sebe couvají.”

Gle zabručel a řekl: „Radši se ztrať! Pokud tě budu mít dál na očích, možná tě rozdrtím na kousky menší než moje nehty!”

Mizerui se hořce usmál. S Barbalisovou pomocí oba pomalu vyletěli do nebe.

Barbalis nonšalantně řekl: „Skoro jsem zapomněl, oba se vzdáváme.”

Jak to Dračí císař zaslechl, i když ho to rozzuřilo, pod Gleovým pohledem nemohl dělat nic jiného, než pevně sevřít pěsti a zadržovat svůj hněv. Seděl na trůně bez hnutí, nic neřekl a sledoval, jak ti dva odletěli.

Jak to Barbalis spatřil, mírně se usmál a než pomalu vyprchal, hodil poslední větu: „Ačkoli jsi vážně rozpačitý a nikdy nechceš nic říct jasně, i když pomáháš ostatním, stejně ti musím poděkovat, starý příteli.”

„Pche!”
-----------------------------------------------------


~ Po dvou týdnech čekání mi konečně dorazil nový stůl, takže jsem si ho seskládala a hned jsem ho musela pokřtít nějakou tou kapitolou (v polovičatém vydání)... ~

<Předchozí>...<Následující>