HK - kapitola 98

Kapitola 98 – Ženy volající na Ritzharda

~ Období, během kterého zůstávali u Sieginy rodiny před narozením Arna ~

Dneska jsem šel ven. Ale nohy jsem měl jako z olova.

Protože jsem šel ven, abych se šel setkat s nádhernými ženami. Navíc jsem se cítil provinile, že jsem to skrýval před Sieg.

Pořád jsem měl čas, než budu muset vyrazit, a tak jsem chvilku strávil se svou manželkou.

„Takže dneska se máš setkat se svými kamarády?”

„Ach, ano.”

Bezděky jsem od Sieg odvrátil zrak a zíral jsem nahoru na strop.

„Ritzi.”

„Ano?”

„Vážně?”

„S-skutečně!”

Snažil jsem se chovat co možná nejpřirozeněji, ale po Siegině otázce se mi hlas zatřásl. Druhá strana mě požádala, abych tuto aférku udržel v naprosté tajnosti.

„...Dneska.”

„Ano.”

„Vypadáš pohledněji než obvykle?”

„Jelikož jsem neměl příležitost vzít si oblečení, co mi dědeček dal.”

„...”

Pokud se člověk obleče lépe než obvykle, vypadá to podezřele. Siegin ostrý pohled mě probodl jako dýka. Začal jsem se cítit nepokojně, a tak jsem vstal ze židle a zamířil jsem k oknu. Vytáhl jsem z kapsy kapesní hodinky a otevřel je. Do odchodu pořád zbývalo trochu času. Chvíli jsem musel čekat v této místnosti.

Dneska bylo jasné nebe. Na čistě modré obloze nebyl ani náznak mráčku. Pěkné počasí, když jsem to zamumlal s jednou rukou na okenním parapetu, tělo mi najednou poskočilo kupředu. Čelem jsem narazil do skleněného okna.

„——Jéjej!”

„...”

Zdálo se, že se Sieg přiblížila, zatímco vymazala svou přítomnost a ztišila své kroky. Vůbec jsem si toho nevšiml. A pak mě zezadu přemohla.

Pevně mi zkroutila paži ke krku a druhou rukou mě pevně chytila za zápěstí, co mi držela za zády. Jelikož řádně tlačila na klíčové body a její tíha byla na mě, nemohl jsem se vůbec hýbat. Vážně byla od armády. Byla zvyklá lidi držet pod kontrolou.

„S-sieglinde, co by to mohlo být?”

To dítě uvnitř to překvapí, nebo to jsem řekl, abych ji oklikou zklidnil. Ale Sieg neodpověděla.

Když jsem se uklidnil a znovu se soustředil, bříško neměla přitlačené ke mně. Vydechl jsem si úlevou, že se dítě nebude stresovat.

Obvykle bych byl vzrušený, kdybychom měli takovýto tělesný kontakt, ale obrazně řečeno, tohle bylo „zatknutí podezřelého, co se choval divně”. Vůbec to nebyla příjemná pozice.

„Sieg, už musím jít.”

Musím koupit květiny nebo něco podobného, abych si získal náklonnost druhé strany. I kdybych šel dřív, snadno se ve městě zabavím.

„V-vrátím se domů co možná nejdřív, takže...”

„...Švagrová mi o tom řekla...”

„Ano?”

Promluvila děsivým hlasem, takže mi přeběhl mráz po zádech. Co by to mohlo být, když jsem se na to zeptal, řekla něco absurdního.

„Že polovina mužů má během těhotenství svých manželek aféru.”

„?!”

To, odkud ta informace byla?! Kde se to prošetřilo?! Nakonec jsem to zakřičel. No ano, šel jsem ven, abych se setkal s nádhernou ženou, ale neměl jsem aféru. I když jsem jí to jasně řekl, Siegin úchop nepovolil.

Řekl jsem jí, že byla nejlepší na světě, ale její úchop jenom zesílil. Trochu to bolelo, takže jsem nakonec vyjekl „hie!”. V tom okamžiku sevření povolilo.

„...”

„...”

Byl v mém životě okamžik, kdy jsem se bál otočit? Zatímco jsem byl ztuhlý, tichým hlasem na mě zavolala, a tak jsem se otočil.

Když jsem spatřil její tvář, znovu jsem zakřičel: „Hie!”

Sieg byla v slzách. V očích se jí zrcadlily slzy, dokonce by stačilo jenom mrknout a přetekly by. Tak zranitelný výraz jsem ještě nikdy neviděl. Ucítil jsem šok, jako kdyby mě někdo praštil zezadu do hlavy.

„P-promiň!”

Řádně a nahlas jsem se omluvil a padl jsem tváří na zem, až jsem se čelem dotkl podlahy. Pak jsem jí dopodrobna vysvětlil o osobě, s kterou jsem se dneska měl setkat, a také jak k tomu došlo.




Mluvil jsem, když jsme nabyli klid a posadili se vedle sebe. Ta osoba, s kterou se mám dneska setkat, je Siegina sestřenice Hildegarda von Hertling. Nedávno se rozhodlo o jejím sňatku. Před několika dny od ní dorazil dopis. Požádala mě, abych se s ní setkal a nechal ji si postěžovat.

„Promiň. Myslel jsem si, že by bylo pěkné, kdyby mě tvoje sestřenice viděla jako zámožného člověka, a tak jsem se na oblékání soustředil více než obvykle.”

„...Takže proto.”

Navíc mi řekla, abych o tom neříkal Sieg. Trápilo ji, že by ji Sieg možná neměla ráda, kdyby to řekla.

Sieg se přestala pohybovat, zatímco zírala do země. Nevěděl jsem, co bych v takových situacích měl dělat. Mohl jsem akorát cítit lítost.

Jak jsme tohle dělali, bylo na čase, abych odešel. Ale lámal jsem si hlavu, jestli teď bylo v pořádku, abych šel.

Jen pro jistotu jsem se ještě jednou zastavil.

„Eh~m, Sieg, teď musím jít.”

„Taky půjdu.”

„Ech?!”

„Kde se s ní setkáš?”

„Ach, no...”

„Kde?”

„V k-kavárně ve městě.”

Sieg překvapivě řekla, že je její sestřenice nádherná, a tak nechtěla, abych se s ní setkal o samotě. I když jsem jí řekl, že to byla neprovdaná žena v doprovodu služebné, moji ruku nepustila.

Pravděpodobně to bude jen o tom, aby mi její sestřenice slovně vyčinila. Neměl jsem ani trochu starosti. Nebo spíš pokud Sieg půjde se mnou, druhá strana se domů stejně vrátí frustrovaná.

Takže by bylo dobře, kdyby Sieg počkala doma.

„Sieg.”

„...”

Když jsem jí řekl, že se brzy vrátím, a přitom jsem ji hladil po ruce, pustila mě.

Jelikož by to byl špatný pocit odejít jen tak, přišel jsem k ní a dal jsem jí pusu na rozloučenou. Než se moje rty mohly dotknout její tváře, krotká Sieg mě odstrčila. Šokovalo mě, že mi to pořád měla za zlé, i když jsem byl ohleduplný, ale neodmítala mě naprosto.

Jakmile jsem jí do ucha zašeptal slova lásky, tváře jí zrudly. Sieg s mírně přivřenýma očima byla nejroztomilejší. Políbil jsem ji na rty.

Šel jsem ven, i když jsem se cítil smutně. Přece jen jsem měl ztěžklé kroky.

Sestřenice už byla v určené kavárně. Byla to atraktivní kráska, takže jsem ji poznal z dálky. Doprovázely ji tři služebné.

„Ach, zdravím~ Dobré odpoledne.”

Vběhl jsem do podniku a rychle jsem pozdravil sestřenici, zatímco jsem si sundával klobouk. Chtěl jsem se s tebou setkat, když jsem to řekl slabým hlasem, zahlížela na mě.

„Posaď se.”

„Ano, děkuji.”

Posadil jsem se s mírným úsměvem. U číšníka, co si přišel pro objednávku, jsem si objednal ovocný džus. A pak...

„To si objednáváš tohle, když jsi kavalír,” řekla odsuzujícím tónem.

Co byl nápoj pro kavalíra, přemýšlel jsem vážně.

Ten pohled zepředu nebyl jediný, co se do mě zabodával. Za shora na mě dopadaly pohledy tří služebných, co stály za sestřenicí. Mohlo by to být tak, že to byly také dámy, co obdivovaly Sieg. Bylo to trochu děsivé, takže jsem si to nemohl ověřit.

Ovocným džusem, co mi číšník přinesl, jsem uhasil žízeň a pak jsem se přesunul k hlavnímu tématu.

„Takže co bys potřebovala?”

„Slyšela jsem, že sestřenka Sieglinde otěhotněla. Je to pravda?”

„Ach, ehm, ano, naštěstí.”

Sieg, říkala jí sestřenka. Nečekaně. Také jsem měl pocit, že jí chci říkat tak důvěrně. Jak jsem si představil, jak si hrála se svou sestřenicí, cítil jsem se mnohem uvolněněji. Naštvala se. Možná to bylo tím, že jsem se příliš široce usmíval. Mohl jsem se akorát omluvit.

„Nemůžu ti odpustit...!”

Z té krásky, co se chvěla zuřivostí, jsem pocítil strach, co jsem ještě nikdy necítil. Sklonil jsem hlavu, až jsem skoro čelem narazil do stolu, a čekal jsem, až se uklidní.

„Co přesně sis na sestřence zamiloval?”

„!”

„Neopovažuj se říct, že máš prostě rád, jak vypadá.”

Samozřejmě jsem se zamiloval na první pohled. Jakmile jsem Sieg spatřil, pomyslel jsem si: „To je ona. Našel jsem ji!” A moje tělo se přirozeně pohnulo. Znamenalo by to, že jsem ji požádal o ruku, protože se mi líbilo, jak vypadá? Nejsem si jistý.

Ale s jistotou jsem mohl říct jedno.

„Já... miluji na Sieg všechno.”

Odhalil jsem její sestřence celé své srdce, co jsem neukázal dokonce ani Sieg. Uprostřed mi bylo trochu trapně, takže jsem se nakonec trochu zakoktal, ale dokázal jsem to říct.

„...a tak to je.”

„...”

Sestřenice měla rozevřený vějíř, co jí zakrýval půl tváře, takže jsem nemohl říct, jak se tvářila. Ale už jsem necítil ten bodavý pohled, takže to znamenalo, že mi bylo odpuštěno?

„Ach, ehm, kromě toho máš ještě nějaké otázky?”

„...běhy.”

„Prosím?”

„Řekni mi nějaké příběhy o sestřence.”

„!”

Řekla mi, že chtěla vědět, jak se Sieg poslední dobou vedlo. S radostí jsem jí převyprávěl, jaká byla ve vzdálené zemi.

Jak Sieg upoutala ženy z vesnice, jak Emmericha pozdravila kopem z otočky, jak zastavila zuřícího soba, jak svými skvělými schopnostmi s puškou střelila losa, co byl velmi daleko. Vyprávěl jsem jí takové příběhy.

Sestřenice poslouchala se škodolibým výrazem.

„To je pěkné. Sestřenka našla uvolněný život v cizí zemi, aniž by se musela omezovat.”

Řekla mi: Sieg by nebyla schopná být ženou šlechtice, protože se jí nedostalo žádného vzdělání pro mladé dámy. I když se jí vedlo dobře, sestřenice se bála, že to v sobě každý den držela.

„Rozhodně jsem si myslela, že se jí v cizí zemi žije těžce... Ale to byla moje chyba.”

Celou dobu jsem se bála se Sieg setkat, zamumlala.

Evidentně se bála, že Sieg v drsném prostředí života v cizí zemi zchřadla. Navíc otravovala svého otce, aby zjistil, jak se Sieg vdala. Bála se, že se Sieg kvůli ní možná provdala v nechtěném sňatku.

Když si sestřenice vyslechla, jak Sieg žila, usmála se. Také se mi ulevilo.

Poté jsem poslouchal o Sieginých hrdinských činech během jejích let u armády, takže jsme ztratili pojem o čase. Nakonec jsme se jen báli o člověka, kterého jsme měli rádi.

Vzpamatoval jsem se, když slunce začalo zapadat.

„Jejda!”

„Copak se děje?”

„No, po pravdě řečeno...”

Přiznal jsem se, že mě Sieg chytila při činu, než jsem sem přišel.

„Ale, to jsou velké potíže!”

Jak to sestřenice Hildegarda řekla, následovala mě do domu. Když spatřila Sieginu tvář, začala brečet. Rozechvělým hlasem řekla, že neměla odvahu se s ní jít setkat. A také se za dnešek omluvila.

Sieg Hildegardu jemně objala a pohladila ji po vlasech. Tato sesterská láska mě dojala.

Když celá bouře pominula, znovu jsem se Sieg omluvil.

„Sieg, ehm, promiň.”

„Ne, chápu, co se dělo.”

„...Dobře.”

Sieg také řekla, že jí bylo líto, že mě podezírala. „Hildegarda je krásná, takže...”

Byla nervózní, že mě rozptýlí.

Přetřel jsem její svůdné rusé vlasy na tváři a zašeptal jí do ucha: „...Ale já nemám oči pro žádnou jinou ženu než pro tebe, Sieg.”

Neustále jsem zíral na Sieg, co rozpačitě klopila zrak.

A takhle jsem byl v bezpečí schopen přežít problém Sieg a její sestřenice.

A toto byl také příběh dne, kdy jsem se rozhodl, že už Sieg nikdy znovu nerozpláču.
--------------------------------------------------

~ Příště se vrátíme k Aině a Emmerichovi z Emmerichova pohledu. + po dlouhé době jeden receptík z dalekých krajin... ~

<Předchozí>...<Následující>