KY - kapitola 15

Kapitola 15 – Od spekulací k návratu

Povídá se, že neštěstí nikdy nechodí samo, ale nezdálo se, že by to tentokrát platilo i v Lorenově případě.

Od chvíle, co Loren a ostatní našli zbytky brnění, uplynul nějaký čas a Lapis poplácala Lorena po rameni.

Samozřejmě ho poplácala po nezraněném rameni a Loren si uvědomil, že byla znovu schopná pohybovat údy.

„Už jsi v pořádku?”

„Ano. Promiň za potíže.”

Loren se nejprve ujistil, než ji jemně spustil ze zad na zem.

Lapis několikrát zadupala nohama a protáhla si paže nad hlavu, pak přikývla.

„Roztála jsi, mladá slečno?” řekl Ritz s úsměvem, aniž by mu v hlase zněl sarkasmus. A ani Lapis žádný nevycítila.

„Ano. Nést se Lorenovi na zádech bylo tak příjemné, že jsem chtěla zůstat trochu déle, ale překážela bych, takže...”

„Vy dva jste náhodou v takovém vztahu?”

Loren chtěl okamžitě říct ne, ale Lapis mu zakryla pusu levou rukou.

Lorena její počínání překvapilo, ale ještě víc ho překvapilo, co vyšlo z jejích úst.

„Ano, jsme.”

„No, to je něco, co se nedá přehlédnout. Brácho, podařilo se ti chytit celkem pěkný šperk.”

Jack z nějakého důvodu zněl velmi šťastně.

Jack je užuž chtěl povzbuzovat, ale Nim mu zezadu v tichosti uštědřila kopnutí.

„Pokud chceš upoutat pozornost, dělej to sám.”

„Mám pocit, že mě zabiješ ty, než k tomu vůbec budou mít šanci netvoři...”

„Taky si to myslím.”

Quartz souhlasil s Jackem, co ležel tváří na zemi a sténal.

Ačkoli to vypadalo, že ho Nim vůbec nešetřila, zdálo se, že mu to nezpůsobovalo moc újmy, neboť Jack rychle vstal a promnul si záda.

„To znamená, že teď můžeš bojovat, že?”

Loren na Ritze kývl.

Nebylo to tak, že se do teď nemohl účastnit boje, ale bylo to trapné, protože by nejdřív musel sundat Lapis.

Kdyby to byla pohotovost, Loren ji hodlal shodit, ale cítil se trochu provinile, že by ze zad shodil dívku.

„Takže s tebou počítám, že budeš držet hlídku za námi. Mladá slečno, můžeš ho podpořit.”

„Můžete se na nás spolehnout.”

Když teď byli šestičlenná družina, Ritz a Jack byli vpředu a Nim a Quartz uprostřed. A s Lorenem a Lapis vzadu pokračovali dál chodbou.

„Lorene, tohle je celkem vzácná zkušenost, co tu teď zažíváme. Pomáháme s průzkumem trosek Dávného království a ještě lepší je to, že jsou dosud neprozkoumané. Je to práce, ke které by se měděný řád nikdy nedostal.”

Zrovna když si pomyslel, že Lapis byla konečně schopná sama chodit, neustále k němu tiše mluvila, zněla velmi vzrušeně.

Ta družina, co s Ritzovou družinou soupeřila.

V situaci, kdy družina stříbrného řádu mohla utrpět nesmírné ztráty a kdy nebylo nic moc optimistického, se její šťastný výraz a vzrušená atmosféra nehodila.

Loren si pomyslel, že to možná byla jedna z vlastností démonické rasy, co ostatní rasy nenáviděly, a loktem pošťouchl Lapis, co se vedle něj rozhlížela sem a tam.

„Uvědomuješ si, v jaké jsme situaci, že?”

Loren se Lapis zeptal tím nejtišším hlasem, co dokázal. Lapis se na něj ohlédla, chvilku byla zmatená a pak po chvilce se najednou přitiskla k Lorenově levé paži a řekla rozechvělým hlasem: „Lorene, jsem vyděšená.”

„To je příliš nucené.”

K Lorenově štěstí Ritz a ostatní nechali zadní linii na nich dvou, takže si nevšimli, že spolu tiše mluvili. Loren přemýšlel, co by měl dělat s Lapisiným vzrušením, ale nedokázal vymyslet způsob, jak se chovat v situaci, v které se momentálně nacházeli.

Bylo otravné, kdyby jen chabě předstírala, že je vyděšená, ale její nynější stav, kdy se vzrušeně a se zájmem rozhlížela kolem beze stopy hrůzy, se také nezdál správný.

„Chápu, že tě to zaujalo a tak, ale drž se trochu zpátky. Dobrá?”

„Asi se nedá nic dělat.”

Lapis vypadala, že ji to nepřesvědčilo, ale pustila se Lorenovy paže a přikývla.

„Jen tak mimochodem, co za cíl se snažíme dosáhnout?”

„Hlavním úkolem je prozkoumat trosky, ale také šetříme, co se stalo s ostatní družinou. Nejsem si jistá, co bychom měli upřednostnit.”

Lapis po Nimině řádné odpovědi přikývla a pak pokračovala: „V tom případě doporučuju, abychom se vrátili k té jámě, kterou jste spadli.”

„Vyslechněme si proč, mladá slečno.”

Ritz požádal Lapis, co to najednou navrhla, o vysvětlení.

Lapis začala svůj návrh vysvětlovat, jako kdyby to nic nebylo. „Ta jáma, kterou jste propadli, byla s největší pravděpodobností past na vetřelce.”

„Samozřejmě že ano.”

Jack přemýšlel, proč zdůraznila očividné, ale Lapis prostě pokračovala.

„Jelikož ta past nebyla nastavená tak, aby vetřelce zabila, je pravděpodobné, že celé toto podlaží bylo udělané pro vetřelce, co spadli do pasti.”

„Takže říkáš, že tu měli netvory na volno, aby se vypořádali s vetřelci. Ale proč by si dělali takové potíže?”

„Nevím to jistě, ale v jakémkoli období a zemi vážně nezáleželo na tom, jak se chovali k vetřelcům, takže...”

Po jejích slovech se všichni zatvářili nepříjemně.

Naznačovala, že vetřelce, co se nemohli dál pohybovat nebo které zabili netvoři, používali na něco jiného.

Nevěděli přesně na co, ale všichni hádali, že to nebylo nic příjemného.

„Když pominu veškeré sentimentální myšlenky, není možné, aby na tomto podlaží bylo něco důležitého. Takže pokud je naším cílem prozkoumat trosky, zůstat tu bude zbytečné.”

„Proč bychom podle tebe měli jít zpět k jámě?”

„Myslím, že je poblíž zařízení na údržbu. Nebo nějaká cesta, jak sesbírat lidi, co sem spadli. Ať už to bude cokoli, povede to zpět na horní podlaží.”

Ritz se zastavil a popřemýšlel o Lapisině návrhu.

„Za zkoušku to stojí. O to víc, že nemáme žádné jiné nápady.”

Nim s Lapis snadno souhlasila, ale zdálo se, že Jack byl proti.

„Počkej chvilku. Když jsme spadli, nic takového tam nebylo.”

„Jelikož ta past nezabíjí okamžitě, věřím, že je tam někde skrytá cesta na vyšší úroveň.”

„Nic takového jsem nenašel.”

„No, tady mluvíme o tobě, takže...”

Nim a Quartz po Ritzových slovech oba přikývli.

Zdálo se, že Lapis pochopila, že by s nimi neměla souhlasit, a tak se ztrápeně zasmála. Zatímco Loren, co nechtěl zbytečné potíže, udržoval vážnou tvář a odvrátil pohled od Jacka.

„Sakra, proti tomu nemám co říct.”

„Takže dohodnuto. Pojďme zpět a prohledejme místo, kterým jsme spadli.”

Jelikož se vůdce rozhodl, všichni ve družině rychle zareagovali.

Ačkoli jen šli zpět stejnou cestou, co přišli, dostali se tam bez problémů díky Quartzovi, co po cestě mapoval cesty.

„Vážně tu je něco, jak se dostat zpět nahoru?”

To místo bylo hned uprostřed chodby a kromě toho, že se táhla před a za nimi tu nebyla ani stopa po skryté chodbě, o které Lapis mluvila.

Na stropě viděli poklop jámy, ale už byl zavřený a strop byl příliš vysoko, aby na něj někdo z nich dosáhl.

„I když bych ráda řekla, abys zavřel pusu a hledal, vážně tu nic takového nevidím.”

„Tím myslím, že jsme stříbrní dobrodruzi. Pokud by tu byla skrytá chodba, už bychom ji našli...”

Jak Jack mluvil, ozýval se zvuk, jako kdyby se pohybovalo něco těžkého a tvrdého.

Všichni se připravili, ať už se blížilo cokoli.

Loren vzhlédl a viděl, že se poklop otevřel a dolů klesala tyč.

Všichni byli zmatení tím, co se dělo, a zírali na Lapis, co měla ruku na zdi.

„Co jsi udělala?”

Nikdo nic neřekl, a tak se Loren jménem všech zeptal Lapis, co stála vedle zdi.

„Kvůli tomu manovému materiálu se to dá těžko spatřit, ale je tu kontrolní panel.”

Loren se pořádně podíval na část zdi, na kterou Lapis ukazovala.

Nemohl uvěřit, že na té matně zářící zdi bylo něco takového, ale když chvilku zíral na stěnu, dokázal rozeznat bledé linky do ní vyryté.

Loren nebyl mág, a tak si nebyl jistý, co to bylo za zařízení, ale bylo evidentní, že lidé takových věcí znalí si uvědomili, že to vskutku bylo to, co Lapis řekla.

„Není to něco, čeho by sis měl všimnout, starouši?”

„Hlupáku. Zloděj jako ty by si měl být schopný všimnout takových mechanismů.”

Jack a Quartz se okamžitě začali navzájem obviňovat.

Mezitím ta tyč dál klesala a když udeřila do podlahy, ze strany se vysunuly rukojeti.

„Kruci, mám pocit, jako že jsme tu chodili pro nic za nic.”

„Ale štěstí pro mě a pro Lorena. Kdybyste se vrátili na horní patro, nenarazili bychom na vás.”

„Hádám, že jste měli štěstí. Ale stejně, dokážeme po tom vůbec vyšplhat?”

Ten žebřík nebyl silný a nebyl ani široký.

Zdál se dost masivní, aby po něm vystoupaly dívky, ale vypadalo to, že kdyby se po něm snažil vystoupat válečník v plné zbroji jako Ritz, zlomil by se.

„Je to z Dávného království. Pochybuju, že se to zlomí, když po tom budeme šplhat.”

Ačkoli Lapis řekla tohle, neměla ve svá slova důvěru.

Trosky byly celkem staré.

Bez ohledu na to, jak technologicky pokročilé bylo Dávné království, nebylo možné, aby dokázalo odolat času. A nebylo by nic divného, kdyby to časem zesláblo.

„Já půjdu první.”

Jack se nabídl jako první.

„Když přijde na váhu, Nim by mohla jít taky první, ale já jsem jediný, kdo může seskočit zpět dolů, kdyby nahoře byli netvoři.”

„Dobré rozhodnutí. Honem jdi.”

„To říkáš s trochu jinou nuancí, co?”

Po Niminých slovech, co zněly, jako kdyby chtěla, aby přijal zodpovědnost za to, že ten žebřík nenašel, se Jack na chvilku zatvářil pateticky. Ale chopil se žebříku a lehkými, svižnými pohyby, které se od zloděje daly čekat, po něm začal šplhat.

Jack během chvilky dosáhl horního patra, zapřel se o okraj díry a vytáhl se nahoru.

„Je to v pohodě. Vzduch čistý. Žebřík je taky masivní. Pojďte po jednom nahoru.”

Viděli, že se Jack nahýbal přes díru a říkal jim, aby šli nahoru.

Zbývající členové se po sobě podívali, snažili se rozhodnout, kdo půjde další.
-----------------------------------------------

~ Bude docela zajímavé, až se Lapis zřekne veškerých zábran a začne to tam zkoumat a vzápětí rabovat... ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>