DM - kapitola 188

Kapitola 188 – Každodenní život elfů

Tady Satou. Při vyvíjení her jsem často selhal, když jsem byl schopen jen napodobit vnější vzezření (jiné hry), aniž bych vlastně pochopil její strukturu. Myslím, že musíte pochopit strukturu, pokud ji chcete naprogramovat a prakticky využít.

Ale také existovali vzácní lidé, co jakékoli pochopení přeskočili a vytvořili nové nápady. Tomu se říká génius, co~



„ „ „HEJ CHLAPČE, máš návštěvu.”””

Najednou několik masek visících na zdi promluvilo naráz.

Zdálo se, že to Tamu naprosto překvapilo, neboť položila kámen gomoku, stočila tělo do klubíčka a zvedla ocásek. Pochi také skoro spadla ze židle, ale přežila díky Lize, co ji podepřela z místa, kde vedle ní seděla.

Zdálo se, že ty masky byly něco jako intercom. Včera to nefungovalo, takže je včera v noci musel někdo aktivovat. Mohli to být ti šibalští leprechaunové, o kterých Tama mluvila.

Myslel jsem si, že ty masky visící na zdi promítnou postavu návštěvy jako monitor, ale zdálo se, že takovou funkci neměly.

Když jsem vstal, masky přestaly mluvit.

„Půjdu se podívat, kdo to je.”

Lulu cupitala dolů za návštěvou.

Momentálně jsme přebývali ve stromovém domě, který jsme prvního dne navštívili. Pozvali nás, abychom zůstali v Miině domě v podzemí, ale jelikož jsem nechtěl zasahovat do opětovného shledání rodičů a dítěte, zůstali jsme místo toho tady.

Už to bylo pět dní, co jsme dorazili do elfského města.

Nebylo třeba, abychom tu zůstávali dlouho, protože už jsme splnili svůj cíl, tedy doprovodit Miu domů, ale jelikož jsme tu už byli, chtěl jsem si projít elfí město. A oni s tím snadno souhlasili, když jsem se zeptal.

Nebo spíš zareagovali hláškami jako: „Co to říkáš? Samozřejmě že tu nějakou dobu zůstaneš, ne?” Elfové čas vnímali jinak než lidé, a to více jinak, než jsem si myslel. Zdálo se, že tím „nějakou dobu” mysleli několik let.

Nejdéle jsem plánoval zůstat půl měsíce, ale bál jsem se, že bychom byli neomalení, kdybychom odjeli moc rychle.

„Pane, Nea přinesla jídla, o kterých včera mluvila.”

Nea byla 500-letá elfí paní. Její zálibou bylo vaření a zdálo se, že jejím životním dílem bylo zkoušet se znovu vytvořit jídla, co tu zanechal hrdina Daisaku.

Jak mi bylo řečeno, hrdina Daisaku nedokázal sám vařit, a tak jim akorát slovně poskytl popis jídel. Řekla, že se jí to nepovedlo moc dobře napodobit.

Dneska budeme hodovat na hamburgských steacích v Neině stylu.

Jediné, co se dozvěděla ze slov od hrdiny, bylo „grilovaný uhnětený masový chod”.

Nea na stůl hrdě vyložila pět jídel.

Masové kuličky jako malé míčky, pečené masové těstoviny, masové nudličky, co byly zapletené do velikosti kobanu a ogrilované, něco, co vypadalo prostě jako hrouda masa. A poslední navenek vypadal jako hamburgský steak. Tohle bylo na talířích na stole.

„Kromě tohohle nic nevypadá jako hamburgský steak, ale je to bezpochyby výborné.”

„Jo, to je pravda. Obzvláště toto druhé jídlo, těstoviny po Neině způsobu, a toto třetí, zaplétané nudle. Je to dobré.”

Nebyly to hamburgské steaky, ale taková jídla jsem na Zemi ještě neviděl. Hádal jsem, že to bylo jako jídlo v podniku kreativního šéfkuchaře.

Důvod, proč hamburgský steak podle Ney nebyl jako skutečný, bylo to, že byl jenom z masa. Jelikož Nea řekla, že to bylo „100% hovězí”, zdálo se, že byl problém v tom, jak to hrdina Daisaku podal.

U hamburgského steaku bylo snadné, aby se vysušil, když sestává jenom z masa. Ale zdálo se, že po několika stovkách let experimentování s tím něco udělala. Jaká trpělivost. Když jsem se na to zeptal, zdálo se, že vytvořila mnoho variací. Příště ji poprosím, aby mě nějaké naučila.

Když jsme je Arisa a já ochutnali, snědli je také kritici hamburgských steaků, Pochi a Tama.

„Nyu~? Hamburgský není správně~”

„Hamburg je měkčí a elastičtější a když se jí, dělá juwatt, nanodesu! Sní se s chramst a pak štěstí, nanodesu.”

Vzal jsem Pochi z ruky vidličku, kterou před Neou vášnivě máchala. To bylo nebezpečné.

Liza přikývla pokaždé, když si dala sousto. Jelikož měla povolené koutky očí, zdálo se, že jí to chutnalo.

Nana si také zvědavě dala sousto do úst. Akorát to tiše okomentovala: „Lahoda.” Ale nezdálo se, že by to byl kompliment.

V té chvíli Lulu přinesla grilovaný hamburgský steak. Byl na talíři jako v rodinné restauraci— Nahřátý plát z černého kovu položený na dřevěném prkýnku. Vyrobil jsem to na Arisino přání, když jsme pobývali ve vévodském hlavním městě.

Nea si vychutnávala to aroma, zatímco jí zdánlivě cloumaly emoce. A prohlížela si hamburgský steak, jako kdyby si ho otiskávala do paměti. Brzy by se do toho měla pustit.

„Itadakimasu.”

Nožem a vidličkou si uřízla malý kousek a dala si ho do úst.

Pochi a Tama následovaly očima pohyb vidličky a slintaly u toho. Vy dvě, copak jste zrovna před dvěma hodinami neměly snídani? Podíval jsem se po Lize stranou, jenom mírně otevírala ústa, neslintala. Ovšem o jejích pohledech se nezmiňujme.

E~ehm, prosím, nebreč, když jíš.

Nea jedla a z očí jí tekly slzy. Možná to bylo nevyhnutelné, neboť z jejího pohledu to bylo jako přízračné jídlo. Někdo nadaný jako ona by to měl být schopen znovu uvařit, když to jednou ochutná.

Vzal jsem si Pochi a Tamu pod paže a odnesl jsem je do kuchyně, aby si to Nea mohla v klidu vychutnat.

Při té příležitosti udělejme hamburgský steak po japonsku, dušený hamburgský steak a rajčatový burger. Samozřejmě jsem nezapomněl udělat díl i pro hladové děti.




Když jsem se vrátil do jídelny, počet návštěvníků se zvýšil.

„Počkat, paní Aze, jak dlouho budeš dál jíst, i když jsi řekla, že zkusíš jenom sousto?”

„Ale je to lahodné damon.”

„Jaké Damon.”

Miko Lua hubovala vyšší elfce Aialize, co jedla vedle Ney. Tahle osoba byla vážně jako dítě.

Odpoledne den po našem prvním setkání přišla Aialize, vedená Luou, aby se omluvila za tu taškařici. Jelikož mě to upřímně vůbec netrápilo, otevřeně jsem to přijal. Také jsem se omluvil za Arisu.

S těmi dvěma to bylo v pohodě, ale ve skutečnosti za mnou ráno toho dne přišel jeden starší jako zástupce a omluvil se mi. Upřímně řečeno mě trápilo, když se tak ve vší vážnosti omlouval, takže jsem mu lehkým tónem řekl, aby se tím netrápil. Jen tak mimochodem, to on svolil k tomu, abych si prošel elfí město.

„Vítejte, paní Aialize, Luo. Neo, prosím ochutnej i tyto hamburgské steaky.”

Když jsem pozdravil ty dvě, předložil jsem Nee jídlo.

Požádal jsem Lizu a Lulu, aby mi pomohly přinést připravené chody z kuchyně sem.

Při té příležitosti jsem nabídl jídlo i Aialize a Luě. Skřítkové, co se vždycky zdržovali kolem kuchyně, a elfové, co měli volnou chvilku, také přišli a pomáhali s nošením jídla. Žádný problém, protože jsem udělal porce navíc.

Ti skřítkové mluvili jenom elfsky, takže elfové a já jsme měli jednat jako tlumočníci, ale Lua to taktně vyřešila překladatelskými prsteny, co odněkud vytáhla a co celý problém vyřešily. To je ale vybavení hodné fantazie. I když to byla vzácnost, co nebyla ani v kořisti z dračího údolí, Lua je všem půjčila na neurčito.

Evidentně byl kdysi dávno elf, co zaníceně vyráběl překladatelské prsteny, takže v Borenanu nebyly nic nezvyklého.

Když ty tři jedly, vůně přilákala pár skřítků, co se tu shromáždili.

A pak se shromáždili elfové, když viděli ty skřítky. Znovu se objevil vzorec chování, na který jsem si za těch pár dní už zvykl.

Ten účinek z „reprodukce hrdinovy vůle, hamburgu” byl vážně silný, neboť se shromáždilo víc lidí než obvykle. A já jsem musel společně s Lulu několikrát doplnit zásoby z kuchyně.

Lulu a já jsme se dívali na lidi, co si to jídlo vychutnávali, jako kdyby v jídelně soupeřili, zatímco jsme jedli ovoce a dary v malých miskách, co elfové, co přišli k jídlu, přinesli. Použil jsem hodně masa, co jsem měl v zásobě, ale jelikož mi pořád zůstalo celkem dost, i když jsem pominul velrybí maso, bylo to prozatím v pohodě.

Navíc jsem od elfů získal spoustu dobytka a koz. Získaný dobytek jsem ustájil spolu s koni v obrovské díře u kořenů stromu. Péči o ně jsem nechal na starost žijícím figurínám, co elfové vyslali.

Mia a její rodiče samozřejmě také přišli. Mia chtěla také hamburgský steak z tofu, a tak jsem do něj dal nejenom sójové boby, ale také libové maso. Tvořilo 30% ze steaku. Když jsem to vyzkoušel, necítil jsem žádné maso, a tak to Mia snědla bez problémů.

Mie o tom řeknu, až ještě trochu zvýším poměr masa.




Vyměňoval jsem si s Neou recepty na hamburgský steak, zatímco jsem popíjel zelený čaj, co Lulu připravila. Nea obvykle mluvila jednoslovně, ale když šlo o metody vaření a suroviny, začala být hovorná.

Už jsem jí dal samotný recept, co jsem předtím napsal na papír.

Na okraji zorného pole jsem viděl miko Luu, jak dotírala na Aialize. Vypadalo to, že kvůli něčemu přišly.

Řekl jsem Lulu a Arise, aby dělaly společnost Neě, a pozval jsem Luu a Aialize do jiné místnosti.

„Vážně se omlouvám, že jsme tě přiměly se námi zaobírat...”

Pobídl jsem je, aby si sedly, zatímco jsem Luě řekl, aby se tím netrápila.

Zdálo se, že se Aialize před cizími lidmi styděla, neboť se akorát ošívala a nemluvila, a tak jsem se hlavně bavil s Luou. A pak podrážděná Lua začala na Aialize tlačit.

„No tak, paní Aze.”

„Ehm, ano, to.”

Aialize mluvila otočená na Luu a ne na mě, ale Lua jí silou otočila hlavu ke mně. Ehm, chápu, jak se cítíš, ale takhle jí bude bolet krk, víš?

Aialize, co se se mnou střetla pohledem, vypadala, že je s rozumem v koncích a začala mluvit extrémním tempem a ještě k tomu takovou nálož.

„Dobře vycházíš s černým drakem! Dneska nejsi hrdina Kuro, že ne!”

„Počkej, paní Aze.”

Lua ji spěšně uklidnila.

„Ehm, o čem to mluvíš?”

„Omlouvám se. Prosím, dovol mi o tom promluvit.”

Hrál jsem si na hloupého, ale zdálo se, že z toho duchovního světla tehdy zjistili, že jsem hrdina Kuro. Zdálo se, že lidé, z kterých sálalo duchovní světlo, byli dokonce i v Luiných vzpomínkách abnormální.

„Není možné, aby byli dva ve stejnou dobu.” Usmála se suše.

Zdálo se, že Luin služebník z dálky sledoval druhou půlku běsnění mezi černým drakem Heironem a mnou a následnou oslavu. V té době jsem vážně cítil spoustu vyděšených pohledů, musel mezi nimi proklouznout.

Vypadalo to, že si myslely, že používám pokročilé kouzlo Přírodní magie Falešná záplata, abych si změnil jméno a titul.

„A teď co se týče hlavního tématu—”

Normálně bych očekával, aby ode mě požadovaly: „Udělej tohle a tamto, pokud nechceš, abychom o tom mluvily.” Ale tak nějak jsem si nedokázal představit, že by místní elfové utrousili něco takového. I kdyby si něco přáli, vypadali jako ten typ, co by požádal o pomoc a nevyjednával.

„Já tě! Budu učit!” prohlásila Aialize, zatímco vstala a pevně sevřela pěsti. Nevěděl jsem, co mě hodlala učit, ale čekal jsem na její další slova.

Zdálo se, že jí z mého pohledu bylo trapně, neboť si celá zrudlá dřepla. Byla ten takzvaný delikátně komplikovaný typ, co?

„Takže to, jak potlačit duchovní světlo! Nebo jak duchům zabránit se shromažďovat,” pokračovala v řeči, zatímco se schovávala za Luou.

Jak to mám říct, když to takhle dělala s drobnou Luou, vypadala jako bázlivá učitelka, co se skrývala za zády svého studenta na základce.

A tak jsem se hodlal učit od nesmírně nespolehlivé učitelky Aialize.
-----------------------------------------------


~ Satou má sice milion aliasů - a na lidi to zatím funguje - ale elfům se stačilo jenom podívat a bylo jim to jasné. ~

~ Nějak se mi podařilo překroutit jméno hrdiny na Daisuke... Hrdina je tedy DAISAKU, a už by to mělo být všude opravené. ~

~ Hamburgský steak (když se o něm ve všech novelách pějí takové ódy) jsem samozřejmě musela vyzkoušet a prošlo to i na rodinné sešlosti. A to musím podotknout, že většina členů je v jídlech extrémně vybíravá. Takže pokud chcete začít s pokoutným pojaponšťováním příbuzenstva, hamburgský steak je rozhodně volba číslo 1. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>