překlady od Tadomi: DM

Kapitola 189 – Trénink na ishibutai

Tady Satou. Mnoho mang bylo zasazeno do období Heian, a tudíž bylo mnoho mistrovských děl. Přečetl jsem celou sérii „Je to úžasné HEIANKYO”, co mi můj kamarád z dětství doporučil.

V té době jsem si myslel: jestli se rukávy oděvu kariginu, co měli hrdinové na sobě, nezachytávaly o větve stromů, když v něm šli na lov? Taková byla moje otázka. Vážně jsem přemýšlel, jestli lidé tento oděv používali na lov~

„Fooo~! Je tu Romance z Heianu!”

Vypadalo to, že můj oděv byl důvod, proč Arisa tak podivně křičela.

Aialize mi dala oděv na trénink, ale přemýšlel jsem, jestli to bylo kvůli vlivu hrdiny Daisakua nebo jiných Japonců, ten oděv byl kariginu— asi bylo snazší to pochopit, když řeknu, že to byl oděv pro onmyouji. (Pozn.: Viz obrázek na konci kapitoly).

Vnitřní róba byla bílé, nepodšité kimono, ale vnější róba a sashinuki hakama byly v dvou různých zelených odstínech. Naštěstí tu nebylo žádné eboshi. (Pozn.: Sashinuki hakama = široké kalhoty, eboshi = druh klobouku. Viz obrázek na konci kapitoly).

„Pane, jsi úžasný.”

„Pane, v róbě nebo brnění vypadáš mužně, ale i elfský tradiční oděv ti sluší.”

„Je to dobrý oděv s vysokou magickou obranou.”

Zdálo se, že se to líbilo i Lulu. Později si vyrobme nějaké junihitoe. Vypadalo to, že Nana obzvláště použila Vycítit magii, aby ten oděv zkontrolovala.

Jak Nana řekla, ten oděv byl ušitý z vláken Yuriha, které jsem použil také na ušití Arisiny a Miiny róby. Zdálo se, že když použijete nějakou zvláštní metodu a prošijete to vláknem, můžete na povrchu látky vytvořit magický okruh obranného povlaku. Tato metoda dokáže vytvořit obranný povlak, co připomíná povrch těla černého draka. Netvoři od určitého levelu měli tento povlak přirozeně, ale vypadalo to, že s tímto oděvem jste to mohli použít, když jste do něj vlili trochu magie.

„Pochi půjde taky trénovat nodesu!”

„Tama taky~?”

Přemýšlel jsem, co to tady tak šustilo, dopadlo to tak, že se ty dvě převlékly do kostýmů Shinsengumi, co jsme koupili ve vévodském hlavním městě. Hodlal jsem ty dvě odmítnout, jelikož se zdálo, že trénink tentokrát nepůjde moc dobře, pokud tu bude moc lidí. Ale trénink těch dvou byl evidentně trochu jiný.

„Pozval nás Shagnig nodesu.”

„Lov pokladů~”

„Shagnig je ten hravý starý leprechaun, pozval je na hřiště, kde si hrají elfské děti.”

„Vypadá to, že je to zařízení osazené bezpečnými cvičnými pastmi a živými figurínami, co vypadají jako netvoři,” doplnila Arisa Pochina a Tamina slova, zatímco si olízla slinu.

„Hlásím se k účasti ke cvičení.”

Jelikož se budou účastnit i Liza a Nana, svolil jsem. Hřiště pro děti těch benevolentních elfů by nemělo být nebezpečné.

Elf, co to hřiště navrhl, byl učitel Shagnigova učitele, ale ve skutečnosti ho postavil jeho učitel, spriggan jménem Rileks. Zdálo se, že momentálně odešel zkoumat labyrint v říši Saga, aby získal nové nápady. Osoba, co to hřiště navrhla, odešla z elfského města před více než 100 lety, takže ho s největší pravděpodobností nespatřím.

Společně s Luou, co mě přišla vyzvednout oděná do svého miko oděvu, jsem dorazil do skalnaté oblasti s vodopádem. Bylo to zhruba 30 km od stromu světa. Přesunuli jsme se pomocí Dryádina Teleportu. Bylo to dostatečně praktické, i když se to dalo použít jen v rámci lesa Borenan.

Ve vnitřní části skalnaté oblasti bylo ishibutai s obrovským kamenem.

Aialize byla ve středu toho ishibutai.

No, ne, nevadilo, že tam byla.

Co to bylo za oblečení.

Bílá košile a těsná sukně a také brýle s trojúhelníkovými sklíčky. Vlasy měla svázané do uzlu vzadu a nechala si jen dva pramínky, co jí rámovaly tvář z obou stran. Ta krátká hůlka měla pravděpodobně nahradit učitelské ukazovátko.

Byl to ten takzvaný stereotypní oděv učitelky.

Hrdino Daisaku... Prosím, buď v kulturním hazardu umírněný.

No, hádal jsem, že to bylo v pořádku, protože mi to bylo pastvou pro oči.

„Satou, jdeš pozdě.”

Neměla bys dělat kosplej, pokud se budeš stejně červenat. Rád bych na ní dál zíral, ale pak by příběh nijak nepokročil, takže jsem zapřáhl Pokerovou tvář.

„Omlouvám se, že jdu pozdě.”

„Paní Aze, nehraj si tady a převleč se do kněžského oděvu.”

„Copak to není v pohodě, Daisaku dokonce řekl, že tento oděv má dokonce účinek +1 k technice učení.”

„To je jen jeho žert.”

Aialize spíš než Luino kárání šokovalo, že to „+1 k technice učení” byla lež. Pročpak asi, možná tomu vážně věřila.

Díval jsem se na skvělou scénu vodopádu nad ishibutai, dokud se Aialize nevzpamatovala. Byla to celkem podívaná, kdy mnoho vodopádů padalo do jednoho jezírka, i když to nebylo tak rozsáhlé jako Niagárské vodopády. Voda stékala i po kamenech, co se vznášely podél strmého útesu. Jestlipak to pracovalo podobně jako technika Vodní láhev, co jsem měl? Byla to celkem podivná podívaná.

Jelikož jsem slyšel, jak si někdo odkašlal, otočil jsem se.

Byla tam Aialize, co se převlékla do kněžského oděvu. Bylo těžké se ovládnout a neotočit se, neboť to šustění za mnou bylo tak lákavé.

„Tak než začneme s tréninkem, vypij tohle.”

Aialize mi předala složený papír s nějakým rudým práškem uvnitř.

Copak to asi bylo. Bylo to průhlednější než prášek z magického jádra. Měl jsem pocit, že už jsem to někde viděl. Správně, bylo to podobné tomu rubínovému prášku ve šperkařské dílně ve vévodském hlavním městě.

Z prášku občas sálalo trochu světla, pravděpodobně to bylo nějaké magické léčivo. AR značilo, že to je Prášek z Kamene mudrců.

Kámen mudrců?!

„Co to je?”

„Je to prášek ze zázračného kamene. Ačkoli to těhotným ženám pomáhá při porodu, hlavně se to používá na zvýšení magického účinku,” odpověděla mi Lua na otázku.

Zdálo se, že to u Aialize stimulovalo nějakou podivnou rivalitu, neboť začala mluvit plynně: „Je to cenný předmět, neboť se za rok dá ze stromu světa sklidit jen jeden oblázek! Proto to nesmíš rozlít.”

Aha, sklízeli to ze stromu světa, co?

Přemýšlel jsem, proč jsem měl pocit, že to je jako kalkul. (Pozn.: Obor matematiky, také nazývaný diferenciální počet. Ne, neptejte se, co to znamená, na škole jsme to sice brali, ale to už je hodně dávná historie).

Dal jsem si rudý prášek do úst a spláchl jsem to vodou, co mi Lua dala. Nijak to nechutnalo. Technika Magického cítění mi říkala, jak se prášek pohyboval. Ačkoli to bylo jen trochu, z prášku vyvěrala mana.

„Takže začneme s rozcvičkou. Napodobuj mé pohyby, dobře?”

Napodoboval jsem Aializiny pohyby, zatímco jsem si to ověřoval Pochopením prostoru. To cvičení bylo celkem bohaté na pohyby těla. Zdálo se, že to bylo proto, aby se mi ten prášek rozšířil do celého těla. Pochopil jsem, že to prášek vstřebalo, když se mi dostal do žaludku. A krevní oběh ho pak roznesl do celého těla.

„Dál prosyť své tělo manou.”

Udělal jsem, jak mi bylo řečeno. Bylo to podobné, jako když se aktivuje sebeléčení. Dával jsem si pozor, aby mana nevtekla do kariginu s vlákny yuriha.

Prášek v mé krvi pohltil manu, jak jsem jí prosycoval své tělo.

„Jsi dobrý.”

„To je pravda, normálně by mana prosákla do oděvu s vlákny yuriha. Člověk by nebyl schopen manu dobře cirkulovat, ale on to provedl hladce.”

Byl jsem rád, že mě pochválily, ale bylo v pořádku takhle pokračovat? Ty úpravy byly relativně těžké, takže jsem neměl možnost mluvit.

Poté, co prášek v krevním řečišti vstřebal určité množství many, tentokrát ji začal uvolňovat. Tento pocit, hádal jsem, že to bylo stejné jako svaté světlo sálající ze svatého meče.

„Dobře poslouchej, musíš tu přetékající manu zadržet ve svém těle a utlačit ji. A pak ji rozšířit na povrch těla, jako kdybys vytvářel tenký povlak.”

Aha, bylo to typické učení génia. Ale tak nějak jsem to pochopil.

Využil jsem toho, jak jsem tehdy polapil Zenovy stínové biče, a uchopil jsem to. Pak jsem tu manu na tenko natáhl. Jelikož jsem měl nějaké zkušenosti s tvorbou tenkého povlaku z flexibilního brnění, bylo to relativně snadné.

>[Získal jsi techniku Kontrola duchovního světla]

>[Získal jsi techniku Kontrola many]

„Dobrá, povedlo se.”

„Ech?! Ach, je to pravda. Vážně nevidím to duchovní světlo.”

Lua si to potvrdila, jak jí oči změnily barvu na stříbrnou verzi Duchovního zřece.

Jelikož jsem já bohužel neviděl to unikající duchovní světlo, věřil jsem Luiným slovům.

Navíc jsem také pochopil, že ta mana, co mi vždycky z těla trochu unikala, teď z větší části unikat přestala. Jelikož toto unikání se dalo zatavit technikou Špehování, technika Kontrola many byla možná zbytečná. Rozdíl mezi tímto a technikou Manová operace si zkontroluju, až bude na čase ji aktivovat.

„Jsi celkem dobrý, normálně by to trvalo několik let.”

„Myslím, že už se to nedá takhle nazvat. Hrdinové jsou vážně abnormální, ne?”

Luu to šokovalo, ale měl jsem pocit, že nebylo tak úplně správné ji utěšovat, a tak jsem ji ignoroval. Poděkoval jsem těm dvěma za pomoc, upravil jsem se a otočil jsem se k odchodu. Ale zdálo se, že to bylo předčasné.

„Tak začněme s druhým kolem tréninku.”

„Správně, přece jenom jsme použili cenný zázračný kámen, takže skončeme s další hodinou, zatímco pořád účinkuje.”

„Tentokrát musíš ztenčit manový povlak jenom v oblasti očí a pak do nich udělat malé dírky.”

Neříkej to tak lehce.

Bylo těžké s tím manipulovat v částech, hm. Jo, to šlo dobře.

„Podívej se mi na ruce, dobře? ■■■■■■■■ ■■ <Povolat vodní živel>.”

Z obou Aializiných rukou, co před sebe natáhla, přetekla voda. Po chvilce se z vody vytvořila koule, co se zlehka vznášela mírně nad jejíma rukama.

Upřeně jsem na to zíral, jak mi nakázala.

Soustřeď se.

Neviděl jsem nic kromě vody— ne, bylo tam malé modré světlo s nejasnou podobou. Když jsem se díval upřeně, nebylo vidět, ale naopak když jsem se podíval nesoustředěně, viděl jsem ho.

>[Získal jsi techniku Duchovní zrak]

Bylo to nečekaně snadné získat. Jestlipak to bylo kvůli kameni mudrců.

„Vidím to.”

„„Ech?!””

Ech? Proč byly tak překvapené.

„Jsi si jistý?”

„Ano, je to namodralé světlo s nejasnou podobou, že?”

„To... pravda.”

„To je úžasné, mezi elfy to může získat jenom 1 ze 100.”

Jeden ze sta mi nepřišlo jako taková vzácnost.

„Dobrá, tak začněme s třetím kolem! Pojďme využít duchy!” prohlásila Aialize vzrušeně, zatímco zvedla paže nad hlavu.

Bylo by ode mě kavalírské, kdybych použil Sušení, abych jí teď usušil oděv, ale jen ještě chvilku, jen malou chviličku, si tu scénu chci užít.

Mokrý kněžský oděv byl přece jenom pěkný, ne?
-----------------------------------------------

~ Ishibutai = kamenný podstavec. ~

~ Kariginu je oděv z období Heian. Stačí si pustit jakékoli anime s onmyouji, většinou mají na sobě přesně tohle. Anebo ještě lépe Genji Monogatari. ~