HK - kapitola 100

Kapitola 100 – Lucův příjemný piknik

~ Lucovo hledisko; zhruba 2 roky po svatbě ~

Dneska tchyně řekla, že celá rodina půjde na piknik do hor. Myslel jsem si, že budeme ráno trávit pomalu, když byla celá rodina na prázdninách, ale tchán byl znovu vedle mé postele a zval mě na lov.

...Jak jsem řekl, od léta do brzkého podzimu byl lov zakázaný.

I když jsem to řekl, tchán mi nerozuměl.

Ale zdálo se, že věděl, že byl lov v tomto období zakázaný. Takže jsme šli do lesa na „lov medvědů”, co byl povolený celý rok. Žerty stranou, po ránu jsme soustředili své síly na sběr hub. Tchán lovil alespoň jednoho medvěda týdně. Nejenom to, každý den chytal velké množství ryb. Navíc je lovil z ponoru. Vzpomínal jsem si, že si stěžoval, i když jsme toho chytili hodně, že nechytil žádnou velkou rybu. Ale stejně to pro nás bylo moc, takže jsme se o zbytek podělili se sousedy.

Zatímco jsem sbíral houby, co na sobě měly rosu, tchán přinesl zpět včelí úl. Včely nebylo nikde vidět. Tím, jak s sebou měl velký včelí úl, připomínal medvěda.

...Nebo spíš s čím bojoval tak brzy po ránu.

Tchyně, co nás přišla pozdravit, byla z naší úrody velmi spokojená.

„Ale, včelí med, šťastná.”

„...”

Tchyniny jazykové schopnosti nebyly jako vždy skvělé. No, byla mnohem lepší než tchán, co mluvil zřídkakdy.

Ale naučil jsem se, že bylo celkem snadné říct, co si tchán myslel. Když spatřil reakci tchyně, koutky úst se mu mírně vytočily vzhůru. Cizí lidé si změn v jeho výrazu nevšimli. Já jsem to ze začátku také nevěděl. Ale jak jsem s ním trávil každý den, dokázal jsem jeho emoce číst z jeho výraziva.

No, ale pořád byly věci, co jsem z otce své ženy nedokázal vyčíst.

„Luco, vítej zpět.”

„Aa.”

Miruporon, co snídala, vykoukla ven. Tiskla se ke mně tak brzy po ránu, a tak jsem ji odstrčil. Přemýšlel jsem, jestli jí nebylo trapně, i když byli její rodiče nedaleko.

„Ale mamka a táta jsou vždycky blízko?”

„Tak mě tak napadá, že máš pravdu!”

Tchán a tchyně byli velmi kamarádští. Neflirtovali spolu, ale když byli v domě, byli vždycky spolu. Závidím.

Když byli v okolí další lidé, zdálo se, že se nemůžu uklidnit, a jednal jsem tak jako před chvílí. Navíc jsem to nechtěl dělat, zatímco bylo venku stále jasno.

„Dobrá. Vydržím to až do večera.”

„!”

To Miruporon řekla se sklopenýma očima. Proč musela být po ránu tak roztomilá? Podíval jsem se na drsnou tvář svého tchána, abych se uklidnil.

Na snídani byl smažený chléb a medvědí polévka. Nebyla to kuchyně tohoto regionu, ale jejich domoviny.

Smažený chléb byl plochý jako talíř. Zvnějšku byl křupavý a uvnitř tuhý. Měl tu správnou pikantní chuť a dobře se hodil k masu. Medvědí polévka byla rudá. Byly v ní rajčata, ale to nebylo všechno. Také tam bylo koření jménem chilli, co mělo silnou pikantní chuť.

Když jsem to ochutnal poprvé, velmi mě to překvapilo. Bylo to tak pálivé, že mi vytryskly slzy. Ale ta chuť mi přirostla k srdci. Tchyně koupila chilli ze zámoří. Vysadila ho v létě a na brzký podzim sklidila. Protože se mu během bílých nocí dostávalo víc slunečního světla, bylo mnohem pálivější než obvyklé odrůdy.

Neuvěřitelné, bílé noci.

Smažený chléb se k té pálivé polévce dobře hodil. Medvědí maso v ní bylo úžasné měkké a výborné. Když jsem skoro dojedl, měl jsem na čele spoustu potu. Miruporon mi ho otřela, jako kdyby to bylo přirozené.

Když jsem si po jídle trochu odpočinul, připravil jsem se jít ven.

Protože jsem se zpotil, převlékl jsem se. Zatímco jsem zápolil se zapletením svých vlasů, Miruporon za mnou přišla s hřebenem a řekla, že to chce udělat.

„Ty, zapleť to pořádně.”

„Ale načechrané copy jsou rozhodně roztomilejší!”

„Co to říkáš, jsi hloupá!”

Řekl jsem jí, že nemůže, ale nakonec jsem měl cop volnější než obvykle. Navíc ofinu, co jsem si obvykle zčesal dozadu, mi dala do čela a přichytila ozdobou.

„Podívej, přece jen je to pěkné!”

„...”

Jelikož jsem někdy musel potěšit svou rodinu, pro dnešek jsem to strpěl. Miruporon na sobě měla cizozemské oblečení s vysokou mírou odhalenosti s šálem žen Sámi a stříbrnou broží na hrudi. A také měla pero jiné barvy než obvykle.

Zdálo se, že i tchán a tchyně byli připravení. Tchán byl do půl těla nahý a ruce měl založené na hrudi. Co se týkalo tchyně, byla oblečená stejně jako Miruporon, přes svůj tradiční oděv měla šál. Když mě viděla celého vyparáděného, rozzářily se jí oči.

„Luco! Roztomilé, roztomilé, vypadáš dobře. Pěkné.”

Co myslíš tím roztomilé?! Dokonce i tchán se nepatrně usmíval!

„Oj, není třeba, abys i tchána udělala roztomilého?”

„Mamka už tátu udělala roztomilým.”

„...”

Měl jsem v plánu mu nadělit stejné vzezření, ale zdálo se, že tchán už byl roztomilý. Zkontroloval jsem to, ale byl to ten obvyklý, bezchybný, napůl nahý tchán.

...Tihle lidé, nepletou si význam slova roztomilý?

Jak rodiče, tak jejich dítě na mě zírali, takže jsem řekl, že bychom měli brzy vyrazit.




Myslel jsem si, že piknik bylo něco, co lidé dělali kvůli uvolňujícím procházkám za užívání přírody.

„...Jdete příliš rychle! To trénujeme nebo co?!”




S tchánem v čele jsme začali stoupat do hor. Navíc mě nechali za sebou. Měli neuvěřitelnou sílu v nohách. Následoval jsem je celý zpocený.

Na vrcholu hory.

„Proč jsme přišli na horu!! Obvykle je piknik jen jít k jezeru nebo k řece, na takové místo!” křičel jsem, jak jsem dolů hodil klacek, co jsem našel po cestě nahoru. Můj hlas se ozvěnou vrátil, takže jsem se cítil ještě prázdněji.

Nebyli vůbec unavení. Jakou k čertu měli strukturu těla?

Miruporon ke mně vesele promluvila: „Vršek hory, scenérie, pěkné.”

„Ha?! Já vidím jenom les, les, les, les, jezero a další les!”

„Vesnice, taky.”

„A co!”

Po promluvě s Miruporon se mi nedostávalo dechu, takže jsem se na místě zhroutil.

„Luco, jídlo, oběd.”

„...”

Zatahala mě za paži, a tak jsem se rozhodl zamířit na místo, kde seděli tchyně a tchán.

Co se týkalo oběda, tchyně ho s velkou čilostí připravovala od rána. Na dece byly položené čtyři krabičky s obědem.

„Luco, hodně jez.”

„....Jo.”

Tchyně naservírovala jídlo na talíř.

Na oběd bylo medvědí maso a smažená zelenina v pečeném těstíčku ze škrobu a vody, medvědí špízy, dušené fazole a medvědí maso, medvědí masové kuličky. Úžasné jídlo z medvědího masa. Ale jelikož tchyně mnoho let vařila pro hraběte, její vaření bylo skvělé. Na těle jsem byl unavený, ale jedlo se mi dobře.

Poté jsem trávil čas zíráním do prázdného prostoru. Přemýšlel jsem, jestli tchán šel někam, aby si ulevil. Už nějakou chvíli jsem ho neviděl.

Ale i tak mu to trvalo celkem dlouho.

„——Haaaaaa?!”

Kvůli tomu nečekanému zvratu situace byly překvapené dokonce i Miruporon a tchyně.

Tchán se vrátil s medvědem na zádech.

Evidentně ho udusil, protože na něj zaútočil, zatímco si ulevoval.

„Nenene, nemožné!!” zakřičel jsem, ale tchán měl vskutku medvěda na zádech.

Nebo spíš to měl v plánu sestoupit z hory s medvědem na zádech? Nemohl jsem se na to zeptat, protože jsem se děsil.

Tchán snadno sestoupil z hory, zatímco nesl medvěda. Poté měl dokonce dost energie, aby ho zpracoval. Následoval jsem ho na jatka, abych mu pomohl, ale když jsem se posadil ke krátké přestávce, nedokázal jsem se znovu postavit. Nakonec jsem na tchána zíral s prázdným výrazem, zatímco on pracoval.

Výše popsáno bylo, jak rodina Rango trávila volný den.

Nebo spíš tělo si vůbec neodpočinulo! Namítl jsem na to.
--------------------------------------------------


~ Se divím, že ty medvědy ještě nevyhubil... ~

~ Chudák Luca si určitě říká, kam se to přiženil! ~

~ Příští kapitola o Ritzovi, Sieg a zmrzlině. ~

<Hlavní stránka>

<Předchozí>...<Následující>