KY - kapitola 16

Kapitola 16 – Šplhání k útěku

„Hej, Lapis. Promiň, že tě ruším při dobré náladě.”

Jak Loren sledoval Ritzovo nešikovné šplhání po žebříku, co možná nejklidněji zavolal na Lapis, co stála vedle něj s velkým úsměvem na tváři.

Lapis měla dobrou náladu, protože byla schopná zkoumat trosky Dávného království. Otočila svou usmívající se tvář na Lorena.

„Jakmile vyšplháme nahoru, neřeknou nám, abychom šli domů?”

Na rozdíl od Lapis, co byla kvůli té vzácné příležitosti příliš vzrušená, Loren byl celou dobu klidný.

Lapis po Lorenových slovech ztuhla.

„Ritz a ostatní znají cestu zpět, protože spadli na toto podlaží, že? Pokud vylezeme nahoru, znamená to, že odtamtud znají cestu zpět.”

Jediné, co teď museli udělat, bylo zjistit, jestli stálo za to je s sebou brát, aby mohli jednou použít Lapisino božské umění.

Kdyby byl Loren na jejich místě, bylo by snazší, kdyby jim řekl, že měli štěstí a aby odtud vypadli a vrátili se domů, i kdyby to znamenalo, že nebudou moct použít božské umění.

Loren si myslel, že dobrodruzi veteráni dojdou k podobnému závěru, ale Lapis evidentně nepřemýšlela tak daleko dopředu, neboť byla stále zatuhlá na místě.

„Co mám dělat. Tohle je nečekané.”

„Hádám, že i ty máš svoje chvíle.”

„Byla jsem příliš vzrušená tím, že jsem mohla zkoumat trosky... Ale vážně musíme jít na horní patro. Tady dole vážně nic není.”

Loren odvrátil pohled od zdánlivě ztrápené Lapis k Ritzovi, co stále šplhal po žebříku.

Pro Lorena nebyl problém, kdyby mu Ritz řekl cestu zpět a on se dostal ven.

Pro dobrodruhy jako Ritz a jeho družina nebo pro někoho, kdo jednal z intelektuální zvědavosti jako Lapis, byly trosky možná zábavným místem k pobytu, ale pro Lorena to bylo jen nebezpečné místo, o které se nemohl zajímat méně.

Ale když viděl Lapis takhle deprimovanou, měl pocit, že jí chtěl přání splnit navzdory nebezpečím, kterým možná bude muset čelit.

„Je tu něco, co bychom jim mohli nabídnout?”

„Kromě božského umění? To je těžká otázka. Kdybych jim řekla, že dokážu použít i magii, vypadala bych příliš podezřele.”

„Něco jako znalosti nebo dovednosti?”

„Pokud dokážu zjistit, co to je za trosky, budu mít celkem dobrou představu o tom, jak ty trosky vypadají.”

Ta informace, co Lapis zrovna řekla, byla velmi užitečná dokonce i pro Lorena, co o průzkumu trosek nic nevěděl.

Myslel si, že bylo mnohem efektivnější, pokud by měli základní pojem o tom, jak to uvnitř vypadalo, než kdyby chodili jen tak.

„To je impresivní, ale jak bys to věděla?”

Jak se Ritzovi jen stěží podařilo vyšplhat nahoru, začal šplhat Quartz, ale kvůli své róbě a vyššímu věku byl ještě pomalejší než Ritz.

Jak se Loren zeptal Lapis, viděl, že Nim se tvářila frustrovaně z toho, jak ti dva před ní byli pomalí a jak dlouho ji budou nutit čekat.

„Lorene, víš, jak uvnitř vypadá gilda dobrodruhů?”

„Nejsem si moc jistý, ale je tam podlaží s recepcí a místo, kde se můžeš najíst, ne? Také tam mají archívy a kancelář gildmistra... Něco takového?”

Loren nebyl dobrodruhem dlouho a o té budově toho moc nevěděl, takže jí řekl o tom, co viděl a co slyšel, a Lapis přikývla.

„Na detailech nezáleží, ale budovy jako gilda dobrodruhů vypadají podobně bez ohledu na to, kde se nacházejí. Evidentně to tak je proto, aby se zaměstnanci mohli rychleji přizpůsobit, když se přestěhují na jinou pobočku. A to samé se dá říct i o troskách.”

Loren viděl, jak Quartz, co byl uprostřed cesty nahoru, minul příčku a spadl zpět.

Jelikož to byl celkem dlouhý pád, Loren se bál, že se možná zranil, ale okamžitě se postavil a promnul si pozadí. Ale zasténal, když ho ještě frustrovanější Nim kopla.

Ačkoli Loren věděl, že to nemyslela vážně, a Quartz to také věděl, nemohl si pomoct a viděl to jako šikanu, a tak odvrátil oči.

„Lidé v Dávném království stavěli věci funkčně a efektivně, takže většinu času stavěli budovy podobně.”

„Nějaké výjimky?”

„Vždycky existují výjimky. To evidentně platilo i v dávných dobách a tu a tam jsou trosky, co jsou podivně postavené.”

Lapis si založila ruce, celá otrávená.

Ačkoli to bylo trochu nespolehlivé, Loren si pomyslel, že fakt, že Lapis byla kněžkou boha znalostí, co uměla použít božské umění a také byla celkem znalá ohledně trosek, byl dost dobrý důvod, aby jim Ritz řekl, že mohou zůstat.

Loren došel k závěru, že když Ritzovi řekne to, co mu Lapis zrovna řekla, ještě předtím, než je pošle domů, byla tu vysoká šance, že by mohli zůstat. Jak se rozhodl, že pro stále frustrovaně vyhlížející Lapis vynaloží to úsilí, Quartz se chopil okraje jámy a ztuhl.

„Tohle je zlé!”

Jakmile zakřičel, Jack přeskočil Quartze zpět do díry.

Ritz následoval hned po něm a jak sestupoval, křičel: „Goblini!”

Jakmile ho zaslechla Nim, připravila si luk. Zároveň s tím Jack beze zvuku dopadl na zem a Ritz také přistál s dutým zvukem.

„Quartzi, seskoč!”

Quartz byl skoro nahoře a bylo to dvakrát výš, než když předtím spadl.

Jack a Ritz mohli seskočit díky své mrštnosti a statnosti, ale Quartz viděl, jak vysoko byl, a váhal.

Pak přišel problém, tedy horda goblinů.

Dýky a palice goblinů jej poškrábaly po hlavě a ramenech a on uvolnil sevření okraje díry a začal hlavou napřed padat k zemi.

Lapis se obávala, že možná spadne na špatné místo a ošklivě se zraní, ale v té době už byl Loren, co stál hned vedle ní, v pohybu.

Loren začal na člověka s velkým mečem na zádech neuvěřitelnou rychlostí šplhat nahoru a jakmile chytil Quartze, bez problému seskočil na zem.

„P-promiň.”

„Na to teď nemáme čas! Utíkejte!”

Quartz začal Lorenovi, co ho jemně položil na zem, děkovat, ale po Ritzově hlase Loren vzhlédl, aby se podíval, co bylo za problém. Jakmile spatřil, že goblini začali padat jámou dolů, dal se do běhu.

„Co to je?!”

„Jak to mám vědět! Já vím jenom to, že jich je hodně!”

Nim a Lapis rychle pochopily, v jaké situaci se nacházely, a začaly utíkat.

Ritz běžel jako první, ale Loren usoudil, že z perspektivy družiny bylo přirozené, že byl velitel vpředu a vybíral kudy jít. A nebylo to tedy tím, že by byl Ritz rychlý v úprku.

Loren mírně zpomalil, aby Nim, Lapis a Quartze pustil před sebe, a uzavíral to vzadu. Loren se zeptal Jacka, co běžel vedle něj, co se nahoře stalo, ale dostal z něj jen panický výkřik.

Loren se ohlédl. Přemýšlel, co stříbrného dobrodruha jako Jack přimělo vydat takový zvuk, a když spatřil, kvůli čemu ječel, uteklo mu mezi rty tiché zasténání.

Co spatřil, byla lavina goblinů.

Spatřil padat goblina za goblinem. Ty, co přistáli na zem, rozdrtili ti, co skočili po nich. Někteří si zlomili kosti a pak dělali goblinům, co přišli po nich, polštář. Byl to pohled, kvůli kterému by zaječel každý.

Loren neviděl konce, a tak odvrhl myšlenku, že by s nimi bojoval, a zaměřil se na utíkání.

„Co je tohle?! Co je kruci tohle?!”

„Tohle jsou trosky, že?! Proč je tu tolik goblinů... kde se kruci vůbec schovávali?!”

„Vážně nechci zemřít ušlapáním gobliny.”

„Zmlkni a běž. To je teď to jediné, co můžeme dělat.”

Všichni celou dobu běželi, stěžovali si a navzájem se poháněli, ale neměli ponětí, kam běžet, a jen prostě dál slepě běželi chodbami.

Pokud by jednou nešťastně odbočili a dostali se do slepé uličky, jediný konec, co by je čekal, byla smrt v rukou hordy goblinů. Každý z nich se snažil vymyslet cestu ven, ale nikdo z nich nedokázal vymyslet něco, co by dokázalo zadržet hordu goblinů. A nemohli dělat nic, než se modlit, že nevběhnou do slepé uličky.

„T-tohle je...”

„Tohle nevypadá moc dobře.”

Jako prvnímu začala docházet výdrž Quartzovi, co byl mnohem starší než všichni ostatní, a Lapis, z důvodů, které dokázal odhadnout jenom Loren.

Lapis zpomalovala, protože jejím prostetickým nohám kvůli náhlým ostrým pohybům došla mana.

Jak ti dva zpomalili a Loren je měl užuž minout, ovinul každému paži kolem pasu, zvedl je a začal běžet s nimi oběma pod pažemi.

„H-hej. Jsi v pohodě.”

„Jsem na to zvyklý.”

Běžet a přitom nést invalidní kamarády bylo něco, co žoldnéři dělali pořád, a Loren už to dělal mnohokrát předtím.

V porovnání se statnými žoldnéři v plné zbroji byl starý muž v róbě a dívka v kněžském oděvu mnohem menší břemeno.

Loren nezpomalil, ani když se k tomu připočítala váha jeho brnění, takže jeho síla a výdrž byla na úrovni, kdy to překvapilo dokonce i Jacka a Ritze.

„Promiň, mladíku... později ti určitě poděkuju...”

„Znovu se omlouvám za problémy, Lorene.”

„Jsem v pohodě. Mnou se netrapte a zkuste použít mozek. Nakonec nás chytí.”

Loren si nebyl jistý, kdo měl větší výdrž, jestli lidé nebo goblini, ale v porovnání s nimi v plné zbroji a s vybavením se zdálo, že goblini, jejichž zbraně byly obecně lehčí, měli výhodu.

Ačkoli gobliny nemohli setřást a ani goblini je nedokázali dohonit, bylo jenom otázkou času, než už nebudou schopní se pohybovat.

Pokud je v té chvíli doženou goblini, jejich čirý počet je všechny rozdrtí.

Loren dál běžel za Ritzem a ostatními a modlil se, že ti dva, co nesl, vymyslí nějaké řešení.
-----------------------------------------------


~ Pffft... Když si dáte tu práci a představíte si to, je to strašně vtipné. Samozřejmě jen ze židle před monitorem. Lorenovi a ostatním do smíchu určitě moc není. ~



Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>