KY - kapitola 12

Kapitola 12 – Od setkání ke zhodnocení nynější situace

„Takže jste utíkali od goblinů a podařilo se vám najít cestu sem? Nešťastné pro vás, siláku.”

Když Loren skončil s vysvětlováním, co se jim stalo, s Lapis stále na zádech, muž oděný jako zloděj se nahlas zasmál.

Vypadal starší než Loren a měl strniště. Prsty si projel své krátké, hnědé, neupravené vlasy a dál se hlasitě smál.

„Jejich družinu to vyhladilo, ale oni přežili, víš? Řekl bych, že to od neštěstí nemůže být dál.”

Muž, co zloděje pokáral, byl válečník a také vůdce družiny a představil se jako Ritz.

Jeho vybavení bylo na válečníka ortodoxní, kožené brnění posílené železnými pláty a také štít na ruku a dlouhý meč. Všechno se to zdálo staré, ale dobře udržované a kolem Ritze se vznášel vzduch veterána.

Zloděj, kterému Ritz vyhuboval, si odfrkl a odvrátil pohled, ale žena oděná jako lovec s lukem v ruce, ho vytahala za ucho a obrátila mu hlavu nazpět.

„Jacku, špatný přístup.”

„Au, to bolí, Nim! Přestaň mě tahat! Co budeš dělat, když mi ho utrhneš?!”

„Pokud neposloucháš, nepotřebuješ uši.”

Lovkyně zahlížela na zloděje jménem Jack.

Ta žena měla své modré oči napůl přivřené a měla oslňující blonďaté vlasy a mezi nimi koukaly uši, dlouhé a špičaté jako čepel krátkých dýk.

Ačkoli o nich Loren už slyšel, bylo to poprvé, co se s nějakým osobně potkal, takže oči automaticky upřel na její uši.

„Tohle je poprvé, co vidíš elfa?”

Starý muž oděný jako mág si všiml jeho zírání a zeptal se ho.

Své bílé vlasy měl stažené vzad do uzlu a v ruce si nesl rovnou černou hůl, na sobě měl šedou róbu a představil se jako Quartz.

Všichni čtyři byli dobrodruhové stříbrného řádu.

V porovnání s Lorenem, co se zrovna stal dobrodruhem měděného řádu, byli o dva řády výš, dělil je železný řád.

Nebylo by nesprávné říkat jim veteráni.

„Ach, za to se omlouvám. Je to poprvé, co jsem se s nějakým osobně setkal. To ode mě bylo nezdvořilé.”

Loren neměl v úmyslu zírat, ale ostatním mohl jeho pohled přijít nepříjemný, a tak se začal omlouvat, ale Quartz to odmávl.

„Neobviňuju tě. Je to přece jenom kráska.”

„Quartzi, pokud chceš mít pořád oči, zmlkni.” Elfka jménem Nim chladně varovala Quartze, co se stále smál.

Loren si myslel, že žertovala, ale když volnou rukou vytáhla zpoza opasku dýku, o krok ustoupil s vyděšeným výrazem.

„Už tu moc dlouho nebudu, ale nechci přijít o oči.”

„To nic, odpustím ti jen s jedním.”

„Hej, přestaňte před nimi jančit. Cítí se kvůli vám trapně.”

Ritz umlčel Quartze, co předstíral strach, a Nim, co vypadala celkem vážně, a otočil se na Lorena.

„Kdybych mohl, vzal bych vás k východu, ale zrovna jsme uprostřed mise. Nemáme čas. Zrovna teď soupeříme s další družinou.”

„Expedice do trosek nedaleko vesnice Ain. Slyšeli jste o tom?”

Když Loren zaslechl Nimin plochý hlas, vybavil si svoji konverzaci se Sarfem a ostatními.

Vzpomínal si, že Naron mluvila o tom, že měli vzít v blízkosti Ain lepší misi, a odhadoval, že byli v těch nově objevených troskách.

„Nevíme, jak nebezpečné tyto trosky jsou, ale neprozkoumané trosky obvykle dobře vynášejí, takže jsme tu zakázku přijali, ale máme konkurenci,” vyplivl Jack otráveně.

Quartz pokračoval tam, kde přestal: „Momentálně soupeříme s druhou družinou. Odměna ze zakázky se liší v závislosti na tom, jaké informace přineseme, takže spěcháme.”

Snažili se říct to, že nemohli pomoct.

Ale Loren to chápal a souhlasil s tím, co řekli.

Mezi žoldnéři neexistovali lidé s důvěryhodným úsilím, co zadarmo pomáhali ostatním.

Loren si myslel, že to je u dobrodruhů to samé.

Kdyby zaplatili, možná by pomohli v závislosti na tom, jak vysoký by byl sloupek mincí, ale Loren takové peníze neměl.

„Já vím. Nemám v úmyslu vám překážet. Kdybyste mi prostě mohli ukázat směr k východu, o zbytek se postaráme.”

Jelikož měl na zádech Lapis, nebolelo by, kdyby ho zavedli k východu.

Ale nemohl je za žádnou cenu požádat o pomoc, protože museli dodělat vlastní práci.

Nebylo to tak, že neměl šanci se dostat ven.

Pokud by mu Ritz mohl říct směr k východu, měl by obecné ponětí, kudy odtud jít, a pokud by se držel cesty, kterou Ritz a jeho družina přišla, bylo by to celkem bezpečné, protože po cestě sem vyčistili pasti a netvory.

„Ohledně toho...”

Ritz na Lorenova slova odpověděl váhavě.

Loren si pochmurně myslel, že se možná snažil je přimět za informaci zaplatit, ale vzpomněl si, že na tomto světě nebylo moc věcí zadarmo. Když by na to přišlo, byl připravený požádat Lapis o peníze.

Ale Ritzova slova byla mimo jeho očekávání.

„Vlastně to ani my nevíme.”

„Nešťastné.”

Loren bezděky odpověděl takhle.

V duchu si nebyl jistý, jak se Ritz a jeho družina dostali až sem, ale přitom neznali cestu zpět.

Pokud by byli v měděném řádu, mohl hádat, že po cestě trosky nemapovali nebo že prostě zapomněli, ale byli to dobrodruhové stříbrného řádu.

Dokonce i Loren, co s dobrodruhy stále nebyl příliš obeznámený, byl zmatený, jak přišli zkoumat nové trosky, ale neznali cestu ven.

„Ne, není to tak, jak si myslíš. Není to tak, že jsme to po cestě nemapovali nebo že jsme prostě zapomněli.”

Co si Loren myslel, musel mít napsané na tváři. Ritz mu to začal nervózně vysvětlovat.

Lorenovi bylo nepříjemně, že se na Ritze díval takhle, ale dopadlo to tak, že Ritz nebyl otočený přímo na něj, ale spíš k jeho rameni.

„Lapis?”

„Promiň. Musela jsem to mít na tváři.”

„Nevím, jestli se nemůžeš pohybovat, protože jsi vyděšená, ale to rozhodně nebyl pohled od člověka, kterého nese někdo další.”

Lapis v jeho slovech vycítila ironii a stáhla se zpět na Lorenova záda.

Loren přemýšlel, co by se stalo, kdyby věděli, co byla Lapis doopravdy zač, a otázal se Ritze: „Takže kvůli čemu neznáte cestu zpět?”

„Spadli jsme. Byla to jáma. Tady Jackovi se nepodařilo odhalit past.”

Ritz zahlížel na Jacka, co se snažil skrýt za Quartzem, ale Nim ho kopla.

Lorenovi bylo Jacka líto, neboť po něm Nim začala dupat, ale požádal Ritze, aby pokračoval.

„Měli jsme štěstí, že na dně nebyl jed nebo hroty, ale spadli jsme o celé podlaží. Bylo to příliš vysoko, abychom vyšplhali zpět nahoru, takže jsme hledali cestu ven...”

Loren vzhlédl ke stropu.

Bylo to dost vysoko, aby bez problémů máchal svým velkým mečem. Rozhodně to bylo příliš vysoko, aby tam někdo z nich dosáhl.

„Kdyby byl někdo pořád nahoře, mohli jsme se navzájem vytáhnout, ale spadli jsme všichni společně.”

„Jacku, nezapomenu ti, že jsi přistál na mě.”

„Stejně v tom nebyl moc velký rozdíl, ani kdybych spadl na zem.”

Po Jackových slovech si Nim uvědomila, že se pohledy všech soustředily na jistou část jejího těla a s hrůzostrašným pohledem si připravila luk.

„Pokud máš nějaká poslední slova, vyslechnu si je.”

Když se Loren podíval do těch partií, viděl, co se Jack snažil říct, ale veškerou svou mocí se nutil to nedat na sobě najevo, protože ještě nechtěl umřít.

Nezdálo se, že by toho Lapis byla schopná, neboť cítil, jak v tichosti přitiskla tvář na jeho záda.

Určitě nedokázala zadržet smích, neboť Loren cítil, jak se mu na zádech mírně chvěla.

Na druhou stranu Lapis byla dost velká, aby byla sebeprůbojná, a i když je skromně porovnal, Nim neměla šanci.

„Jack každopádně zemře.”

„Já neřekl nic špatného!”

„No, tady to máte.”

Ritz se otočil na Lorena, snažil se odvrátit od Nim, co začala Jacka pronásledovat s lukem připraveným vystřelit. A řekl vyčerpaným hlasem: „I když bych vám to rád řekl, nedostali byste se k východu.”

„No, s tím se nedá nic dělat.”

Dokonce i stříbrní dobrodruhové měli sklon se občas chytit do pastí.

Spíš než tohle Lorena překvapilo, že se nikdo z nich, dokonce ani Nim, na kterou spadl Jack, nezdál po pádu vůbec zraněný.

„Někteří z nás byli celkem dost zranění, víš? Ale zvládli jsme to s lektvary, co jsme si přinesli. A tady bych si s vámi chtěl o něčem promluvit.”

„Pokud myslíš božská umění, ještě jednou můžu použít <Léčení>.”

Než mohl Ritz vůbec začít vysvětlovat detaily, Lapis zvedla hlavu z Lorenových zad a vložila se do konverzace.

Loren nevěděl, o čem to mluvila, a Ritze překvapilo, že ho Lapis hned prohlédla, ale rychle se uklidnil.

„Jednou, co...”

„Můžu zaručit, že to funguje lépe než lektvary. Pokud mi dáte trochu času, pravděpodobně ho dokážu použít ještě jednou.”

Loren se po Lapis zmateně podíval. Lapis si uvědomila, co se snažil říct, a zašeptala mu do ucha: „Chtějí, abych šla s nimi, aby nahradili nedostatek lektvarů. Pravděpodobně.”

Lektvary, co si s sebou dobrodruhové nosili, při použití léčily zranění, ale nebyly tak efektivní a účinky nebyly ani okamžité.

V porovnání s tím mělo <Léčení> okamžité účinky a mělo vyšší léčivé schopnosti než lektvary.

„Neznamená to, že se mě prostě zbaví a pak si tě vezmou?”

„Nemůžu se pohybovat, takže pravděpodobně budou potřebovat někoho, kdo by mě nesl, ne?”

Pokud Lapis hodlali použít jako lékárničku, Lorena nepotřebovali.

Ačkoli Loren začal cítit nebezpečí, Lapis už to prohlédla.

„Pokud by mě nesl člověk z jejich družiny, v boji by to snížilo jejich počet. Pokud mě poneseš ty, Lorene, a také se do určité míry ochráníš, budou všichni schopní bojovat. Ani kdyby nás pak někde nechali, nenechalo by to po sobě špatnou pachuť.”

„To vám přijdu tak nelidský?”

Ačkoli se Loren a Lapis snažili ze všech sil mluvit tiše, Ritz celou jejich konverzaci slyšel a zeptal se jich se zklamáním na tváři.

Loren a Lapis se na sebe podívali a odpověděli zároveň: „Trochu?”

„Nemůžu popřít, že vypadám celkem drsně, ale stejně...”

„Nebojte. Pokud někdo řekne vemte dívku a zabijte chlápka, na místě ho zabijeme.”

Zbytek družiny se nervózně zasmál, jak Nim dál říkala nebezpečné věci.

Zdálo se, že tohle bylo v této družině normální, a Ritz dal Lorenovi, co se nervózně smál, svůj návrh: „Promiň, ale naší podmínkou je, aby mladá slečna použila své božské umění na náš rozkaz. Pokud to přijmete, nechám vás jít s námi, až dokud nenajdeme cestu z těchto trosek. Co vy na to?”

„Přijímáme. Jsme ve vašich rukách.”

Než mohl Loren cokoli říct, Lapis přijala Ritzův návrh.

Ritz se podíval na Lorena, ptal se ho, jestli byl v pohodě s jejím rozhodnutím. Ale Loren si myslel, že bylo fér, aby si Lapis vybrala, neboť byla předmětem té podmínky, a nehodlal říct opak.

„Takže vyjednávání skončilo. Hádám, že budeme ve vzájemné péči, dokud se odtud nedostaneme.”

Ritz pak napřáhl svou levou ruku.

Loren se podíval po Ritzově ruce a na úsměv na jeho tváři, jak se snažil vyhlížet sympaticky. Pak ho popadl levačkou a potřásl si s ním.
-----------------------------------------------


~ Přiznejte se, kdo měl stejný problém jako já: jakmile zmínili Ritz, vybavila jsem si Ritzharda z HK a ne a ne ho dostat z hlavy... ~



Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>