ICDS - kapitola 238

Kapitola 238 – Ochránce (8)

Když jsem detekoval nečekanou změnu, láhev whiskey, co jsem si s sebou vzal, už byla prázdná. Zatímco jsme si já a Lin vyměňovali naši poslední skleničku, začal jsem matně vidět Linovu tvář. Nejdřív jsem si myslel, že jsem si zvykl na pobyt v temnotě, ale to nebylo ono.

Jak mi Lin zíral do tváře, zamumlal: „Takhle zblízka vypadáš jako ztělesnění neštěstí.”

„Line, ty taky vypadáš jako změkčilec.”

Podzemní základna teď byla o něco jasnější. Ta temnota pocházející z magie, co člověku otupovala smysly, se pomalu měnila na přirozenou temnotu. Tohle se mohlo dít jen kvůli jednomu důvodu.

„Je dobře, že jsme tu láhev dopili.”

„Jo, jakmile se láhev otevře, musí se dopít.”

Vyměnili jsme si taková slova, jako kdybychom o tom už diskutovali, pak jsme láhev a sklenice hodili na zem a vstali. Lin skřípal zuby.

„Ten bláznivý mizera...”

„Možná není příliš pozdě. Pospěšme si.”

Lin a já jsme naráz vyrazili. Mezitím nám Daisy poslala zprávu.

[Našla jsem Knihochodce. Strop, prolomený skrz.]

Jakmile jsme obdrželi její zprávu, strop se zaduněním spadl spolu s několika Knihochodci. Než jsem mohl cokoli říct, Linovy dvě pistole plivaly planoucí kulky. V době, kdy byly zásobníky prázdné, se už z Knihochodců staly mrtvoly. Ale Lin nespokojeně mlaskl, zatímco znovu nabíjel.

„Jsou rychlejší. To musí být ta zatracená odolnost nebo něco. Taková otrava.”

„Taky bych měl—”

„Ty zůstaň v klidu. Neukazuj před nimi své schopnosti.”

„Tohle je vážně otravné. Nemůžu s nimi bojovat, ani když jsou přímo přede mnou... Ach!”

Vyšli jsme z chodby a vstoupili jsme do širší rezidenční oblasti. Bylo to místo, kde jsme předtím slyšeli sténání. V rohu tam byla strašlivě potrhaná mrtvola muže. To bylo celé.

Lin klidně zašeptal: „Ženu vzali.”

„...”

Já pusu neotevřel. Kdyby ano, měl jsem pocit, že bych řval z plných plic, abych roztrhal toto ticho. Poté jen během tří minut jsme našli přes deset mrtvol. Všichni to byli muži.

Skřípal jsem zuby a zatínal pěsti a zeptal jsem se Lina: „Moc gildmistra administrativní gildy... Je způsob, jak ji znovu získat?”

„Existuje jeden způsob,” odpověděl Lin, zatímco si znovu nabíjel pistole, a sestřelil kopí ledu, co se k němu blížilo. „Zabít ji.”

Magie se naprosto rozptýlila. Ve stropě byly obrovské zející díry. Podzemní základna už nebyla před světlem v bezpečí. Z prostoru za chodbou, kde bylo světlo i temnota, se objevil člověk, který vyslal to ledové kopí. Byla to Sipua.

„Line, tohle jsem nechtěla udělat.”

„Jsi teď nevzhledná, Sipuo.”

V Linových slovech nebyly žádné emoce. Namířil na Sipuu a zeptal se: „Řekni mi, proč ses zbavila té magie?”

„Dohodla jsem se, Line. Bylo to to jediné, co jsem mohla udělat pro naše štěstí.”

„...Beru to tak, že ses dohodla s nepřítelem světa?”

Po Linových slovech Sipua přikývla. A pak rozpažila. Prostor kolem ní se zaplnil nespočtem krystalů ledu, z kterých sálalo zářivé světlo. Zdálo se, že podobně jako boží pravé jméno, co měl Lodert Hydelcyon, i ona měla schopnost pracovat s ledem.

„Se svou silou proti tobě nemůžu vyhrát, a tak jsem potřebovala někoho, kdo tě porazí.”

„A Hydelcyon?”

„Magie temnoty byla velmi odolná. Musel použít své boží pravé jméno.”

„Scizarnath musí bědovat,” promluvil Lin výsměšně a opovržlivě se podíval na Sipuu. Pak se otočil ke mně. „Najdi Ectradion a vraťte se. Brzy se objeví nepřítel světa.” 

„Jo.”

Velmi dobře jsem věděl, v jakém jsem byl postavení. Také jsem věděl, že nepřítel světa na světě Panan byl zvláštní případ. Neodvažoval jsem se být tak dobrodružný vůči netvorům, co proti mně získali odolnost, pokud je nezabiju jedinou ranou. Nebylo mojí úlohou jim čelit.

A kromě toho bylo teď nejdůležitější najít Daisy.

„Ne, nenechám tě jít. Musíš víc trpět.”

„Kang Shine, uteč! Hned!”

Ze Sipuina těla okamžitě vytrysklo zářivé světlo. Podzemní základna zahalená v temnotě teď byla jasná jako den. Zaslechl jsem zprávu, takovou, o které jsem si myslel, že nějakou dobu neuslyším.

| Vstoupil jsi do Akční kobky řádu EX Hřbitov! Nikdo nemůže odejít, dokud kobka nebude pokořena! |

Ne, nebyl to hlas známé informační slečny. Tento hlas byl... Sipuin hlas!

„Ty, jak moc jen hodláš zneužívat svou moc?!”

„Tohle je celé. Jakmile zemřou všichni, co mě sem přišli hledat, už ji nebudu potřebovat!”

Jen pro jistotu jsem otevřel bránu do kobky. Nemohl jsem vstoupit. Nemohl jsem použít ani Návrat. Zdálo se, že existoval jenom jeden způsob, jak z tohoto místa odejít. Rychle jsem poslal zprávu Daisy.

[Daisy, jsi v pořádku?!]

[Příliš mnoho, Knihochodců. Prostor příliš malý, nemůžu vytáhnout všechny nemrtvé. Použiju, boží moc.]

[Určitě musíš žít! A...!]

[...Hydelcyon, našla jsem ho.]

Poté zprávy od Daisy ustaly. Zatraceně! Nemyslel jsem si, že by Daisy prohrála s někým jako Hydelcyon, ale kvůli té odolnosti, co jsem cítil, když jsem ho předtím kopl, jsem byl nervózní.

Nevěděl jsem, co Sipua udělala, aby jej posílila. Ale při tom jeho božím pravém jméně a pomoci Knihochodců bude mít Daisy nepochybně problém se s tou situací vypořádat. Všechno bylo nesmírně otravné!

„Sipuo, co jsi provedla, se nedá odčinit. Od teď se k tobě nebudu chovat jako k jednomu z nás.”

„Line, to jsi měl udělat, jen co jsi mě spatřil. Teď už je příliš pozdě! Už jsem tě překonala!”

„Cože...?!”

V další chvíli celý prostor explodoval. Rychle jsem povolal Ruyue a obklopil se stěnou z ledu a Lin se také ochránil stěnou z ohně. Ale ta exploze sloužila jen jako signál. Okamžitě po Sipuině útoku k Linovi něco vystřelilo jako blesk.

„Kuhahaha! Příliš snadné! Příliš viditelné! Drakonián. Drakoniáni jsou překvapením!”

„Ty... Zmetku!”

Navzdory tomu lehkovážnému tónu v sobě ten hlas nesl nezměrný nátlak. Majitel toho hlasu byl titán, v jedné ruce si nesl knihu a v druhé meč. Jakmile jsem ho spatřil, jasně jsem cítil jeho auru.

Byl to nepřítel světa.

„Kuk!”

„Pohybuješ se, jako když jsi zabil naše příslušníky! Ale mě porazit nedokážeš!”

Ačkoli se Lin pohyboval tak rychle, že jsem ho jen stěží viděl, titán ho snadno dohnal. A jeho útoky navíc přicházely z úhlů, kterým se Lin nemohl snadno vyhnout, a nakonec mu to protrhlo kožené brnění a ukázala se krev. Lin se silným kopnutím vzdálil od titána a skřípal zuby.

„Sipuo...!”

„Ty a já jsme spolu bojovali mnohokrát. V mé hlavě jsou jasně zaznamenané tvé pohyby a tvoje dvě pistole!”

„Puhahaha! Kobka je vážně zajímavá! A i její administrátoři jsou zajímaví! Vskutku zajímaví!”

„Zmlkni!”

Linovy dvě pistole neustále plivaly kulky. Šokující bylo, že je nepřítel světa přijímal přímo, aniž by se jim snažil vyhnout. A nebyl ani v nejmenším zraněný.

„S daty se tvých útoků nemáme proč bát! Se svou mocí tě dokážu snadno porazit! Drakoniáne, budeš muset zemřít!”

„Nemysli si, že pistole jsou mojí jedinou zbraní, hlupáku!”

Lin odhodil své dvě pistole a vyrazil k němu. Jak zaútočil na nepřítele světa, vzplanuly kolem něj plameny. Snadno jsem dokázal říct, že Linovy plameny byly řádu EX. Démonický lord se musel vzdát jedné své paže, aby zapálil takové plameny? A on je používal, jak se mu zlíbilo?!

A ještě větší šok bylo to, že ty plameny řádu EX nepřítele světa vůbec nešokovaly. Jeho odolnost už překonala šokující úroveň a dosáhla úroveň nemožnosti!

„Kuhahahaha! Marné! Zapamatovali jsme si nejenom tvoje pistole, ale i plameny a bojové umění! Ta ženská mi dala všechna data, co jsem potřeboval!”

„Pokud si myslíš, že nějaký záznam v knize stačí na to, abys mě porazil, pak se šeredně pleteš!”

Poté, co Lin zakřičel hlasem plným zuřivosti, zmizel. V dalším okamžiku se objevil záblesk Linovy nohy obklopené šarlatovými plameny. Titánovi vybuchlo rameno.

„Kuaaaaak! To bolí!”

„Ukážu ti moc, které tvá triviální schopnost nedokáže odolat!”

„Otravné! Drakonián je otravný!”

Knihochodec otevřel svou knihu. I když ho Linovy útoky zraňovaly, pozvedl svůj meč a zapsal si něco do knihy. Po každé části, co si poznamenal, se jeho zranění skandálně hojila. Dokonce se začínal vyrovnávat Linově zvýšené rychlosti.

„Pokud je tohle celé, pak je to konec! Nemůžeš nade mnou vyhrát!”

„Ještě jsem neskončil... Ty zatracený mizero!”

Tímhle tempem Lin prohraje. Jelikož nebudeme moct odejít, dokud neporazíme nepřítele světa, pokud použiju Suveréna a přidám se k němu...!

„Měl by sis hrát se mnou.”

Sipua si všimla mého počínání a vytvořila ve vzduchu nespočet ledových kopí. Použil jsem Ruyueinu moc a zastavil je a zeptal se:

„Daisy nedokázala přečíst tvoje nebo Hydelcyonovy myšlenky. To je tvoje práce?”

„Poslala jsem k vám Loderta naschvál. Abych vás oklamala, abyste nám věřili.”

„Ubránit se Zlým očím...”

„Původně jsem lepší v obraně než v útoku! Takže Pozemský hrdino, měl by ses vzdát toho, že mě porazíš a pomůžeš Linovi!”

Její mana byla vskutku nezměrná. Celou oblast vyplnila ledem, jen aby mi zabránila se přiblížit k Linovi a nepříteli světa. I kdybych to odstrčil Ruyueinou schopností a použil Božskou rychlost a vyrazil vpřed, se svou nynější schopností jsem se nemohl vypořádat s těmi neustále se obnovujícími zdmi ledu. Tedy pokud nepoužiju Suveréna.

„Uznávám, že jsi nadaný průzkumník, ale já jsem žila 2.500 let jako administrativní gildmistr! Nikdy nezískáš to, po čem toužíš!”

„Kuk, S-sipuo.”

Když se najednou ozval mužský hlas, ukázala se u ní slabina. Tuhle příležitost jsem si nenechal ujít a materializoval jsem Ruyue.

„Prolom se tím!”

[Hm! Haaaaaap!]

Ruyue se materializovala ve vzduchu a hned poté ze sebe vydala čilý výkřik a rozpažila. V další chvíli ta stěna ledu, co nás věznila, naprosto vybuchla.

Před námi se objevila Sipua a Lodert Hydelcyon, co byl strašlivě pomlácený. Jak se říkalo, láska z lidí dělala hlupáky. Sipua na mě naprosto zapomněla a pevně objímala Hydelcyona.

„Loderte, jak se ti tohle stalo?!”

„Když jsem se vracel poté, co jsem zničil magii temnoty, ta zatracená mrcha...!”

„...Daisy Ectradion, rozhodně tu mrchu zabiju!”

„Hej, Mrcho a Mizero. Vy dva grázlové si myslíte, že můžete jen tak zabít drahé členy mé gildy?!” vybuchl jsem nakonec.

Ačkoli bylo možná trochu moc brzy na to, abych použil tyto techniky, měl jsem pocit, že bylo v pořádku je teď použít.

„Caduceus, Suverén!”

Jakmile jsem zakřičel názvy těch technik, tělo mi narostlo dost na to, aby proniklo stropem podzemní základny. Všichni přítomní upřeli svou pozornost na mě. Obzvláště Sipua se tvářila šokovaně.

„T-ty! Jak můžeš mít tu moc...?!”

„Jsem jiný než ten zmetek Hydelcyon!”

„Ale je příliš pozdě! Prohrál jsi!”

Nepřítel světa zvedl hlas a zasmál se. Mluvil, zatímco ke mně hodil to, co měl v rukách. Tvar té „věci”, co hodil, mi přišla až příliš povědomá.

„Jakou moc asi máš! Doufám, že je lepší než moc téhle mrtvé ještěrky!”

„Mrtvá ještěrka... To mluvíš o Linovi...?”

Ruce se mi chvěly. Zakřičel jsem silněji než kdy předtím. „TO MLUVÍŠ O LINOVI?!”

| Aktivoval jsi Mrazivý řev! Všichni nepřátelé na bojišti na místě zmrznou. Všichni spojenci jsou dočasně ve stavu super-brnění a všechny schopnosti vzrostou o 50%. Při boji s nepřáteli pod vlivem Mrazivého řevu se tvoje šance na uštědření kritického úderu zdvojnásobí. |

| Drtivá moc nepřítele světa potlačila Mrazivý řev! Ačkoli moc Suveréna vyvážila jeho moc, účinek Mrazivého řevu se snížil na polovinu! |

V té chvíli kolem mě klesl led a okolí se pohroužilo do temnoty. To moje zuřivost konečně vytvořila nadpřirozený účinek? Samozřejmě že ne.

[Obnova magie, hotová. Knihochodci, oslabení.]

„Ach, Daisy. Miluju tě!”

[...Kang Shine, já ještě lásku, neznám. Takže promiň.]

„Takhle jsem to nemyslel. To bylo... jásání!”

[Lidská řeč, příliš obtížná...]

Krátce jsem odpověděl Daisy, co mě ve vší vážnosti odmítla. Pak jsem do svého kopí vlil Sharanu. Jelikož jak oheň, tak blesk vytvářely světlo, nemohl jsem na tomto místě vytvořit uspokojivou ničivou moc. A navíc to nemohlo udělat to, co jsem chtěl.

A proto jsem teď potřeboval vládnout moci větru! Sharanina aura posílila moc Enigmy až na limit a vytvořila hrozivý vír.

„I když je temnota zpět, nebudeš moct vyhrát! V porovnání s tou ještěrkou je tvoje moc až příliš slabá!”

„Ale na chvíli tě dokážu zadržet!”

Spolu s mou odpovědí z mého kopí vystřelila větrná aura, co se proměnila na vír, a pročísla temnotu. I když byl nepřítel světa mnohem silnější než já, tohle bylo poprvé, co jsem použil svou moc od chvíle, co jsem přišel na tento svět. A navíc účelem té větrné aury, co jsem zrovna teď vystřelil, nebylo ho roztrhat na kusy. Jak jsem řekl, jen jsem ho chtěl na chvíli udržet na místě.

Jelikož jsem použil i Božskou rychlost, ani Sipua, ani Hydelcyon na to nedokázali zareagovat. Ačkoli si nepřítel světa odfrkl a snažil se to srazit dlaní, v půli toho pohybu se mu tělo zarazilo. Zmateně si prohlédl vlastní tělo a brzy vybuchl smíchy.

„Takže přeci jenom nejsi naprosto bez nadání. Ale tohle je celé! Pochybuju, že budeš schopen cokoli udělat, jen když mě budeš držet na místě! Kuhahaha... haaak!”

V temnotě se ozvala jediný výstřel z pistole. Titán se ještě před chvilkou smál, ale teď se mu hlava roztříštila na kusy.

Využil jsem této příležitosti a chopil jsem se moci světa, co vyskočila z těla titána. Hydelcyon a Sipua to celé prázdně sledovali a teď zbledli.

„Ty jsi zabil... nepřítele světa... Někoho, koho nedokázal zabít ani celý svět, tak snadno...!”

„T-tohle... je... n-nemožné...”

„Jak to?”

Ze směru, odkud přišla ta kulka, vyšel Lin se svojí ostřelovací puškou. Do teď ji skrýval, ale teď ji měl pověšenou na zádech. Lin ignoroval znovu nastolenou magii temnoty a zapálil si cigaretu, co měl v puse.

Sipua v naprostém šoku zakřičela: „Line, jak to, že jsi naživu? Rozhodně jsi zemřel! Viděla jsem to na vlastní oči! A navíc jak jsi ho mohl tak snadno zabít?!”

„He? Taky se tě na něco zeptám, Sipuo. Proč by ses o to měla zajímat? I kdybys to věděla, nic by se nezměnilo,” odpověděl Lin mírně ztišeným hlasem a hlavou nakloněnou ke straně. A pak jednou švihl rukama a ty dvě pistole, co předtím odhodil, mu vletěly zpět do rukou. Pak z každé pistole vystřelil dvě rány a kulky pronikly Sipuě a Hydelcyonovi koleny a přimělo je to pokleknout.

„Je na čase vás potrestat, zatracení mizerové.”
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Kdyby Shin použil Suveréna a bojoval s nepřítelem světa, prohrál by za pouhé 2 minuty... Ale Lin ho zabil jedinou kulkou! Takhle řečeno by to nebylo možné, kdyby ho Shin neznehybnil. Na to, že to byl jejich první společný boj, to byla úžasná koordinace!

Nevysvětlené části samozřejmě vysvětlím v další kapitole! Přemýšlel jsem, že bych ten boj rozdělil do dvou kapitol, ale aby Shin vydržel tak dlouho, by bylo možné, jen kdyby povolal Shenlonga pomocí Dragon Balls a... He? Kvůli autorským právům tohle nemůžu říct...? Ehm, hm... sbohem! (prchne)

-----------------------------------------------

~ Kdyby mi Autor zabil nejoblíbenější mužskou postavu, byl by konec se vším... I s Autorem. Takže má štěstí. A hodně co vysvětlovat. Příště tedy o tom, jak to, že Lin nezemřel (nebo jak obživl), co se vlastně stalo a jak potrestají Sipuu a toho jejího chlápka. ~

<Předchozí>...<Následující>