KY - kapitola 96

Kapitola 96 – Návrat bez incidentu

Pár dní poté, co Loren a Lapis běželi zpět ke Corne, se potvrdila smrt náčelníka.

Podle toho, co jí Loren a Lapis řekli, chápala, že náčelník zemřel. Ale i když chápali, proč se Corne chtěla ujistit, že je náčelník naprosto mrtvý, bylo nečekané, že je chtěla nechat čekat, dokud neprovedou vyšetřování.

„Mohli bychom to brát jako ušetření za jídlo a ubytování.”

Dříve se po Lorenovi během jeho práce vyžadovalo, aby se přesouval z bojiště na bojiště, takže ho netrápilo, že se nemohl vrátit zpět do města.

Lapis si mírně stěžovala, ale poté, co Loren souhlasil s Corniným přáním, podvolila se jeho rozhodnutí.

Ale byla to vesnice vil, co byly mnohem menší než oni.

Loren a Lapis neměli kde zůstat, takže si na pár dní museli vztyčit stany a spát ve spacácích.

„Je to v podstatě táboření a dokonce i jídlo...”

Jak zlý bůh obžerství jménem Gula řekl, víly byly zvyklé své jídlo jíst bez vaření.

Takže to, co jim víly daly, byly věci jako tráva a ovoce.

Lorena a Lapis to šokovalo, a tak dostali svolení v koutku použít oheň. A jedli příděly, co si přinesli, a také ryby, co nalovili ve vodním průplavu, co vedl do vesnice. A tak se jim povedlo přežít posledních pár dní.

Potvrzení náčelníkovy smrti trvalo kvůli tomu, v jakém stavu jeho tělo bylo.

Jelikož tělo začalo uhnívat, jen co jej opustil zlý bůh, víly nedokázaly říct, jestli to byl náčelník nebo nějaká jiná bytost. A kromě toho ten puch byl tak strašný, že se nemohly přiblížit.

Přinesly si s sebou horu květin a bylin, aby ten puch co možná nejlépe zamaskovaly, a kousek po kousku tělo spálily, aby získaly nějaký důkaz. A nakonec došly k závěru, že to je opravdu náčelník.

„Moc vám děkujeme. Vážně jste nás tu zachránili.”

Zdálo se, že se Corne stala novým náčelníkem.

Co se týkalo Feuillea, jelikož bylo velmi pravděpodobné, že celou jeho vesnici vyhladili, Corne kontaktovala další vesnici, aby si ho vzali k sobě.

Nejenom že Feuille přišel o svou rodinu, ale také o celou svou vesnici, ale měl před sebou dlouhý život. A Loren se mohl jen modlit, že přijde den, kdy se mu rány na srdci naprosto zhojí.

„Takže ohledně odměny za zakázku.”

Corne je zavedla do budovy v koutku vesnice, co vypadala jako skladiště.

Když se tam dostali, ostatní víly zevnitř vytahovaly věci.

Dělaly to, protože Loren a Lapis se nemohli dostat dovnitř. Ale přitom si museli sami vybrat, a tak ta hromada věcí rostla a rostla.

„Jak jsem slíbila, můžete si vzít jednu věc, co se vám líbí.”

Jak to Lapis zaslechla, okamžitě se začala probírat věcmi.

Loren se ani nepohnul, aby se toho dotknul. Místo toho stál opodál a sledoval, jak Lapis tu hromadu věcí jednu po druhé probírala.

I kdyby tam byly dva šperky, Loren by přece jenom nedokázal říct, který má větší cenu.

A tak usoudil, že bude nejefektivnější, když to nechá na Lapis, co byla v takových věcech znalá. Ale po chvilce Lapis ustala v přehrabování.

„Co se děje?”

Když na ni Loren zavolal, otočila se na něj jako zrezlé panty na dveřích.

Loren přemýšlel, kvůli čemu se tak pohybovala, a tak přišel blíž a podíval se jí přes rameno. Nakoukl jí pod ruku a když spatřil, co tam bylo, zamračil se.

„To je...”

Loren spatřil průhledný drahokam, co vůbec nepůsobil cenně.

Byl celkem velký, ale nebyl dobře řezaný. A nepůsobilo to jako něco, co by Lapis překvapilo. Ale naklonil hlavu ke straně, protože měl pocit, že už něco takového někde předtím viděl.

„Lorene, tohle...”

Po tom Lapisině zdánlivě zmateném hlase, kdy jako by si nebyla jistá, co by měla dělat, si Loren uvědomil, co to bylo. A oči se mu rozšířily překvapením.

„To... opravdu?”

Loren si vybavil, jak při své minulé zakázce šli do tréninkové školy pro dobrodruhy.

To, co měla teď v rukách, bylo to samé jako ta věc, co našla a vzala ze spodního podlaží kobky.

„Co to je?”

„Moje pravá paže... myslím.”

Byla to jedna část z Lapisiných paží, nohou a očí, co jí rodiče odebrali a skryli na různých místech, než se vypravila do lidského světa.

Momentálně Lapis v tréninkové škole dobrodruhů našla svou levou paži a vrátila ji do normálu, ale zdálo se, že víly našly někde další část a uložily si ji.

„Myslím, že to našly někde v lese a přinesly to sem...”

„To je asi příhodné.”

Loren si pomyslel, že bylo štěstí, že našla, co hledala. Ale Lapis se ani nepokusila o to požádat a akorát se tvářila ustaraně.

„Co se děje? Vezmeme si tohle, ne?”

Nevěděl, co tam bylo za cennosti, ale část Lapisina těla byla nenahraditelná, takže Loren nedokázal vymyslet žádnou jinou možnost.

Pomyslel si, že by si to prostě měli vzít a jít, ale zdálo se, že Lapis měla jiný názor.

„Prozatím se toho vzdám.”

„Proč?”

„Nemůžeme to prodat. A ty z toho nic nedostaneš, Lorene,” řekla Lapis a snažila se ten drahokam vrátit na hromadu.

Loren se natáhl z místa po jejím boku a chopil se toho. A než mohla Lapis cokoli udělat, ukázal to Corne.

„Corne, dej nám za odměnu tohle.”

„Dobře.”

„Lorene?! Co to děláš?!” snažila se Lapis znovu dohadovat.

A tak jí Loren strčil ten drahokam do rukou a pak jí řekl: „Pokud tě to tak trápí, řekněme, že jsi mi dala můj podíl a ponížila jsi mi dluh.”

„To je... ale to je...”

I kdyby Lorenovi ponížili dluh, nedalo mu to žádný hmotný příjem.

Ačkoli oba z toho měli své výhody – Loren si snížil dluh a Lapis získala zpět část svého těla – když přišlo na peníze, byli stále na nule.

„Máme tu fakturu na odměnu za vyhlazení, co jsme dostali, než jsme sem přišli, ne? To by mělo stačit.”

„Ohledně toho...”

Kvůli Lapisině omluvnému chování Loren naklonil hlavu ke straně.

Zatímco Loren přemýšlel, co se stalo, konverzace se začala stáčet špatným směrem.

„Ta faktura byla s našimi věcmi...”

„A co s tím?”

„Než jsme sem přišli, skočili jsme do vody, že?”

Loren zjistil, kam se tato konverzace ubírala.

Museli skočit do vody, aby unikli vílám. A byli pod vodou dost dlouho a také dost hluboko na to, aby měli všechno včetně oblečení a majetků promočené.

Nepotřeboval žádné další vysvětlování, aby odhadl, co se stalo.

„Promočilo se to, co...”

„Ano, velmi. Snažila jsem se to usušit, ale inkoust je úplně rozpitý a nedá se to přečíst.”

„To je... neštěstí.”

Loren tehdy nedokázal vymyslet nic jiného, co mohli udělat.

Byl to neuspokojivý výsledek, ale nebyla to ničí chyba, a tak to Loren snadno vzdal.

„No, mě se snížil dluh a ty jsi získala zpět své tělo. To je v pohodě, ne? I kdyby ses toho tentokrát zřekla, musela by ses vrátit někdy jindy, ne? Prostě si to vezmi. Je to lepší, než se znovu vracet.”

Když Loren pohladil Lapis po vlasech a dával tak najevo, že ta konverzace skončila, Lapis se stále tvářila utrápeně. Ale nakonec se na něj usmála a pevně sevřela drahokam, co jí dal.

„Po cestě zpět tě očaruju, abys nebyl promočený.”

„Jo, díky... počkat. Ten vodní průliv je jediná cesta dovnitř a ven?”

„Druhou cestu blokuje tělo bývalého náčelníka.”

Loren si znovu povzdechl.

Pokud by si měl vybrat mezi skokem do vody nebo snahou odstranit z cesty hnijící maso, to první bylo snazší. A Corne řekla, že je očaruje, aby je to nepromočilo, takže rozhodnutí bylo prosté.

„Dobře, tak my půjdeme.”

„Lorene, Lapis. Vážně jsme vám vděční, co jste pro nás udělali. Kdybyste s náčelníkem nic nezmohli, dostali bychom se pod vliv toho jeho divného kouzla a na někoho bychom zaútočili.”

Jak si shromažďovali věci a připravovali se k odchodu, Corne poletovala kolem nich. Děkovala jim a také je očarovávala několika kouzly.

„Na tuto vaši laskavost nezapomeneme.”

„Přijali jsme zakázku a dostali jsme odměnu, takže nám nic nedlužíte.”

„Ale i tak. Mohli jste to prostě všechno ignorovat a odejít z lesa. Já Corne, jsem vám velmi vděčná. Nechci, abyste na to zapomněli.”

„Dobře. Dokud si osud nebude přát, abychom se znovu střetli.”

Loren a Lapis se rozloučili s Corne, co působila, jako že není ochotná se s nimi rozloučit, a pak se ponořili do vodního průlivu, kterým se dostanou do vesnice.

Loren na své kůži cítil chlad vody, ale jelikož na ně Corne vrhla kouzlo, co zabraňovalo v promočení, nemusel se trápit tím, že mu bude nepříjemně v mokrém, chladném oděvu.

„Proč to takhle nemůže být vždycky...”

Tentokrát nepřijali zakázku, a tak neselhali.

Fakturu na odměnu za vymýcení nešlo přečíst, takže od toho nemohli nic očekávat. Ale přišli jen o peníze, co použili na cestu do Černého lesa, včetně vybavení a jídla, co si koupili. Ale to by nemělo být tak moc.

Ale dokázali získat jednu Lapisinu část a Lorenův dluh o něco klesl.

A v nedávné době Loren na konci zakázky obvykle končil v nemocnici. Ale tentokrát byl dokonale při vědomí a ani nebyl tak moc zraněný.

„Možná máš pocit, že to nebylo dost...”

„Ne.”

„Zatraceně příště určitě...”

„Kdo kruci jsi?!”

„Sice tohle říkáš, ale ve skutečnosti...?”

„Ne, tak dál plav!”

Cornina kouzla jim pod vodou dovolovala i mluvit a Lapis začala Lorena škádlit.

Loren do ni zlehka šťouchl, aby plavala vpředu, a pomyslel si, že na takový konec jako tentokrát, kdy nebyl tak zraněný, byl při vědomí a nebyl v moc velké ztrátě, moc často nedojde. A pomalu začal plavat za ní.

-----------------------------------------------

~ A toto je konec 4. knihy! ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>