ICDS - kapitola 223

Kapitola 223 – Suverén (3)

„Lala~ Lalala~”

„Drahý manželi, myslím, že jsme s netvory v této oblasti skončili.”

„Vážně jich tu není moc... Plene, už můžeš přestat.”

„Hm!”

Plene, co oblažovala naše uši a naváděla netvory na smrt, na mou žádost okamžitě přestala zpívat. Vyslal jsem své elementály, aby roztříštili zkamenělé netvory, zatímco jsem se rozhlížel po okolí. V dálce jsem viděl sopku, co se tyčila k nebi. Sopka Bulusan. Jak se dalo čekat, narostla tak moc, že její původní vzezření bylo nerozpoznatelné.

„Drahý manželi, cítíš to? Dech krutého zvířete, co skrývá svou přítomnost.”

„Samozřejmě, když jsme teď takhle blízko, jasně to cítím.”

„Tohle možná je...” promluvila trochu váhavě Lotte, co poslouchala naši konverzaci.

Otočil jsem se na ni a zeptal se: „Poznáváš to, Lotte?”

„Ještě jsem ti o nich neřekla, Hrdino?”

„Ne.”

„Tak to vezmu zkrátka a jednoduše. Na světě, odkud pocházím, nejsou žádní lidé. Žijí tam jenom existence, které lidé nazývají netvory. Z pěti hlavních zemí byla jedna, co se soustředila kolem sopky a její král velel mocné armádě.”

„A to je...”

Lotte pomalu přikývla hlavou.

„Na netvorech, co jsme dosud viděli, jsem si nevšimla žádných jejich zvláštních charakteristik, takže jsem nic neřekla. Ale když jsme teď přišli takhle blízko, cítím jejich auru. Dokonce i my netvoři jsme přemýšleli, jak to, že netvoři v jeho armádě byli tak silní. Mám pocit, že dneska zjistím proč... Jsem z toho celkem nervózní.”

„Ach, taky jsem o nich slyšela! Larva nesmrtelné Lego, ne?”

„Lávová nesmrtelná legie, hlupáku.”

„Žila jsem na ostrově, takže takové věci nevím!”

Když se teď o tom zmínila, i Plene pocházela ze stejného světa jako Lotte. Když jsem viděl, jak Plene křičela na Lotte, pohladil jsem ji po vlasech a zklidnil ji.

„Plene, vedeš si skvěle, tak se neboj.”

„Ehehe...”

„A proto je tak snadné zvládnout hlupáky... Každopádně Hrdino, pokud tu je vážně král, možná ani členové tvojí gildy nebudou v bezpečí. Bude nejlepší, když s ním bude bojovat jen pár vybraných.”

„Pokud se zbavím tohoto krále, budeme se muset vypořádat jen se čtyřmi dalšími? To mi zní jako dohoda.”

„Bylo by pěkné, kdyby to tak bylo...”

Lotte stále vypadala nervózně. Při tom, jak byla obvykle sebevědomí, to bylo poprvé, kdy dala najevo tuto svou stránku. Dokonce i mě to začalo trápit.

„Přišli jsme o moc světa a propojilo nás to se Zemí... Rozhodně to bylo pět králů, co nám velelo. Ale vždycky jsem si myslela, že nad nimi ještě někdo je. Nevím proč a nedokážu si vzpomenout, kdo to byl, ale vím, že tam někdo byl.”

„To není příliš velkým překvapením. Když je mezi dvěma bytostmi příliš obrovský rozdíl v lize, je možné, že bytost nižší ligy nedokáže rozpoznat bytost vyšší ligy, i když stojí přímo tváří v tvář. A i kdyby bytost nižší ligy tu bytost vyšší ligy poznala, jakmile se otočí, zapomene. Ty mocné existence dokáží způsobit mentální nátlak jen tím, že jsou přítomny ve vzpomínkách. A proto na ně bytosti nižší ligy zapomenou, aby si chránily mysl.”

„To je poprvé, co o tom slyším,” odpověděl jsem na Licoricino vysvětlení hořkým úsměvem a protáhl jsem si tělo.

Tento neznámý vůdce byl s největší pravděpodobností nepřítel světa, ale já jsem se momentálně musel trápit tím, co na nás čekalo v sopce.

„O ostatní oblasti jsme se už postarali. Jakmile vyčistíme sopku Bulusan, budeme mít Filipíny hotové.”

„Dávej si pozor, Drahý manželi. Moc kobky na tohoto krále možná nebude fungovat.”

„I kdyby to tak dopadlo, mám plán. Neboj se, tohle máme pod kontrolou.”

Po této povzbuzující řeči jsem otevřel gildovní komunikační kanál a podal hlášení.

[Skončili jsme. A co vy?]

[Taky máme skoro hotovo!]

[Jen chvilku počkej, příteli!]

[Už? Tvoje Zlé oči jsou přehnaně silné. Počkej, taky to doděláváme.]

[Skoro hotovo. Meki, odvádí dobrou práci.]

[Narazili jsme na obrovského netvora řádu SSS+. Kang Yungung ho zadržuje. Pokud jsi skončil, přijď nám pomoct, Kang Shine.]

Zdálo se, že Walker měl problémy, neboť podal vážné hlášení. Okamžitě jsem se podíval po Lotte.

I když bručela, proměnila se do své podoby wyverna a Plene, Licorice a já jsme jí okamžitě skočili na hřbet.

„Pojďme se nejdřív postarat o ten řád SSS+.”

[Cítím jeho auru. Budu spěchat!]

Lotte jednou zamávala křídly a vzlétla tak rychle, že se zdálo, že se okolní scenérie pokřivila. Jen za dvě minuty jsme spatřili obrovského netvora, o kterém se Walker zmínil.

Byl to vskutku obrovský netvor, neboť tam svým obrovským mečem dělal paseku 20 metrů vysoký obr. Zvláštností bylo, že celé jeho tělo sestávalo z ohně. Ne, to... láva? Jakmile Lotte zahlédla toho obra, zavrčela.

[Je to, jak jsem si myslela, Hrdino. Je to on! Král je na Filipínách!]

„To je Lávová nesmrtelná legie?”

[Přesněji řečeno je to Ničitel z Lávové nesmrtelné legie, voják v první linii útoku.]

„Voják? Ne velitel, ale voják?”

Jako kdyby na souhlas Lotte zrychlila. Vážně byla nemilosrdná. Okamžitě jsem vytáhl Chaotické kopí. Ačkoli byly chaotické plameny tím nejsilnějším atributem, co jsem mohl použít, dokonce i mocný chaotický plamen měl svou chybičku. A to, že proti ohnivému živlu nebyl moc účinný. Takže pro teď...!

„Všichni se držte! Lotte, zrychli!”

[Nech to na mě!]

„Och, tohle není zlé, Drahý manželi!”

„Chyť se Lotte a ne mě!”

Ti, co bojovali s Ničitelem, si uvědomili, že jsem přišel, a vzhlédli. Ačkoli na mě přišel i Ničitel, kvůli vibracím z útoku kopím, co otec vystřelil, z nohy Ničitele odpadl kus lávy.

[Grrrrruaaaa!]

„Ruyue, Sharano!”

[Jo!]

Nad mým kopím zuřil vír ledu. Jen za pouhých 0,5 sekund se dostane k nepříteli. Chaotické kopí, co v sobě neslo ledovou energii posílenou vstřebáním větru, co Lotte vytvářela, letělo vzduchem. Hrot kopí bíle zářil.

„Sežer tohle!”

| Kritický úder! |

Jakmile Lotte proletěla kolem jeho těla, bodl jsem kopím a přímo jsem zasáhl jeho rameno. Láva a led se srazily, až z toho vzešla pára a to rameno planoucí oranžovým plamenem zmrzlo, roztavilo se a pak mu odpadlo od těla. Jinými slovy jsem mu odsekl paži.

[Guaaaaaa!]

„Tsk, mohl jsem ho porazit sám!”

„Buď upřímný a poděkuj mi, Kang Yungungu!”

[Pohlcují plameny a obnovují se. Určitě nepoužívej žádné plameny! Rychle, znič tu paži, co odpadla!]

„Ruyue!”

Ve vzduchu se objevily tucty ledových kopí a snesly se na obrovu paži na zemi. V mžiku se ta paže naprosto rozpustila a rozzuřený obr zařval a svou zbývající paží máchl svým obrovským mečem mým směrem. Jeho meč planoucí lávou se okamžitě prodloužil, překonal Lottinu rychlost a zaútočil na mě. Ale...

„Řekl jsem, že tvým protivníkem jsem já!”

Z hrotu otcova kopí vystřelila ostrá nárazová vlna a zasáhla obra do těla. Mezitím se Lotte obrátila čelem k obrovi a znovu vyrazila k němu. Zatímco sebou obr po otcově útoku trhl, já ho bodl kopím do hrudi.

[Grrruaaaaa!]

„Teď všichni použijte ledovou magii!” zakřičela Licorice. Chopila se Plene a vzlétla z Lottina hřbetu. Všichni succubové vypálili do vzduchu ledové koule, zatímco Licorice vytvořila drtivě větší kus ledu.

„Drahý manželi, jdi první!”

„Dobře!”

Na to jsem čekal! Zvýšil jsem Ruyueinu moc až na vrchol a z Chaotického kopí začala sálat mrazivá energie, co zdánlivě mrazila i svého tvůrce. Obr zařval a pozvedl svůj obrovský lávový meč, zatímco otec a Walker se také vrhli k obrovi.

„Haaaap!”

Vyrazil jsem vpřed s kurážným pokřikem. Obrovský meč obra se okamžitě přehnal nade mnou, ale já to ignoroval a pokračoval jsem vpřed. Okamžitě mě obklopilo to jeho strašlivé horko.

[Kugagagagaga!]

„Synu!”

„Nepřeháněj, staříku!”

[Kugaga... ga?]

Obr ustal ve svém šíleném smíchu a naklonil hlavu na stranu. To se dalo čekat. Přece jenom by měl cítit, jak jeho plameny slábly.

Felixesův Chaotický plášť se zatřepotal a zazářilo z něj jasné světlo. Plameny toho obra byly rozhodně silnější než řád SSS, takže bylo nemožné je vstřebat. Ale stejně bylo možné je anulovat!

Brzy jsem vyskočil z obrovského meče a bodl svým kopím pokrytým ledovou aurou obra přímo do tváře. Byl to Hrdinný úder!

| Kritický úder! |

[Kuaaaa!]

„Chcípni!”

„Chcípni!”

„Kdy se tohle stalo oficiálním sloganem Revivalu?! Mohli bychom neužívat tak hrozivý slogan?!”

Poté, co obr hřmotně zařval bolestí, dopadla na něj ledová magie succubů.

„Provinil ses snahou ublížit Drahému manželi, zaplať za ten zločin svým životem!”

„Útok! Zmraz ho!”

[Kuoooooo!]

Země se chvěla a lávový obr poklekl s horní půlkou těla zmrzlou. Bez váhání jsem vystřelil aurovou vlnu, co v sobě obsahovala zhutnělou sněhovou bouři, a nechal jsem mu vybuchnout hlavu.

Jelikož obr přišel o kontrolní centrum, láva vytvářející jeho tělo se rozpadla a rozprskla. Succubové pak vystřelily ledové šípy a naprosto tu lávu zničili. Už tu nebyl ani náznak, že by tu ten lávový obr kdy existoval. Poté, co jsem si zkontroloval, že jeho přítomnost zmizela, jsem stáhl své kopí, kterým jsem stále mířil vpřed.

„Hotovo,” zamumlal jsem s povzdechem.

[Co jiného čekat od Hrdiny...] zamumlala Lotte udiveně.

„Jů! Úžasné, Drahý manželi!”

Bylo by mi milé, kdyby se succubové vyjádřili jako Lotte, ale zdálo se, že byli hluboce dojatí a všichni ke mně běželi. Okamžitě jsem vyhledal Licorici.

„Licorice, udělej s nimi něco!”

„Drahý manželi, jsi tak skvělý!”

[Ona je jejich vůdce!]

„Správně, sdílejí mezi sebou emoce!”

Mohl být někdo ještě schopnější, a přesto vyčerpávající?!

Poté, co jsem zkrotil succuby, jsem pleskl Licorici do hlavy a podělil se o informace od Lotte s otcem a Walkerem. Když si otec vyslechl Lottino vysvětlení, dokonce i on se zatvářil mírně znaveně.

„Tím myslíš, že tu je mnohem víc těhle obrů?”

„Ano. To, že tu jsou, znamená, že se králova armáda dala do pohybu. Brzy začnou se svým útokem.”

„Útokem? Pronikat na území nepřítele a svolávat armádu. Je to celkem lidská metoda.”

„Nepodceňuj je jenom proto, že to jsou netvoři,” namítla Lotte, zpět ve své lidské podobě, výsměšně na Walkerovu poznámku.

„Je to rasa, co dokáže používat mozek stejně jako lidé. Pokud je budeš podceňovat, budeš toho litovat.”

„No, to vím. I v kobce jsem narazil na inteligentní netvory.”

Požádal jsem Lotte, aby se vrátila do své wyverní podoby. Bylo na čase se setkat s ostatními.

„Známe jejich totožnost, takže nemusíme váhat. Půjdeme porazit tohoto krále. Všichni.”

„Sice říkáš tohle, ale vsadím se, že si zase nárokuješ poslední úder.”

„Jak jinak bych se mohl chovat jako gildmistr?” namítl jsem na Walkerovu hlášku, zatímco se on a otec vyšplhali Lotte na hřbet. Succubové se také proměnili na netopýry a vzlétli.

„Pojďme. Setkáme se.”

[Shine, objevil se děsivý obrovský netvor! Hiing, moje stíny moc dobře nezabírají!]

„...Nejdřív pojďme pomoct ostatním.”

Zrovna když jsem se snažil chovat skvěle... Ye-Eun, tos udělala naschvál!
-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>