ICDS - kapitola 224

Kapitola 224 – Suverén (4)

Poté se ti takzvaní Ničitelé objevili na mnoha jiných místech. Jeden byl tam, kde byla Ye-Eun, a i ostatní týmy nahlásily, že objevili Ničitele. Ačkoli tým s Hwayou a Inou okamžitě zničili ten, kterého našli, ostatní týmy měly těžkosti je porazit a musely požádat o pomoc.

Jak jsme se scházeli, přirozeně jsme se začali pohybovat společně a když jsem zabil čtvrtého Ničitele, všichni už byli pospolu.

„Už jsme vyřídili ty, co vyšli ven?”

„Hu, cítím, jak ta těžká mana vibruje! A nezačíná tu být víc vedro, lidi?”

„Víc vedro? No, možná po všech těch kulkách, co střílíš... Ech?”

Teprve po Leonově komentáři jsem si uvědomil, že teplota stoupla. Kvůli svým elementálům a Felixesově chaotickému plášti jsem si až do teď té změny teploty nevšiml. Z ostatních už mezitím pot lil. Jediní, na koho ta teplota kromě mě neměla vliv, byly Ina, Hwaya a Daisy.

„Ruyue, můžeš kolem nás ochladit vzduch, aby bylo členům gildy příjemně?”

[Hm! Ale během boje nemůžu. Zdejší energie tepla je příliš silná.]

„To nevadí.”

[Dobře!]

Ruyue okamžitě uvolnila svou mrazivou energii a ostatní mohli konečně popadnout dech.

„Od té doby, co jsem se stal uživatelem schopností, na mě horko nemá takový vliv, ale tohle je impresivní.”

[Hrdino, musíme si pospíšit, než bude ještě větší vedro. Tohle je známka toho, že král začal přesouvat své síly. Musíme se postarat o jeho podřízené, než to začne brát vážně.]

„Dobrá. Lidi, pospěšme si.”

Jelikož jsme tu nemohli vytáhnout naše letadlo, všichni naskočili Lottě na hřbet. Skřípala u toho zuby a bručela, ale když jsem jí slíbil odměnu, přistoupila na mou žádost.

[Jelikož spěcháme... svolím k tomu!]

„Promiň, Lotte...”

Ilayda a Plene odešly, neboť ty dvě by nedokázaly přežít úder od krále. Plene z toho byla v depresi a řekla, že mi zase nemohla být ku pomoci, zatímco Ilayda se také dohadovala a říkala, že chce zůstat. Jelikož Plene nám se svou mocí nezměrně pomohla znovu nabýt Filipíny, bylo relativně snadné ji ukonejšit. Ale přesvědčit Ilaydu bylo těžší.

„Potřebujete moji schopnost.”

„Ale Ilaydo, je to příliš nebezpečné. Je možné, že bys mohla zemřít na následné otřesy z králova útoku. Musíš ještě trochu víc vylevelovat. Jakmile se dostaneš do zlatého řádu, můžeš nás na takovýchto misích doprovázet.”

„Nebudu si stěžovat, ani kdybych zemřela.”

„Kdybys zemřela, trápilo by nás to. V budoucnu budeme tvoji schopnost potřebovat, tak to dneska nech prosím na Ludii.”

„Se mnou to bude víc než dostatečné.”

„V tom případě... ustoupím. Zesílím, abych byla ostatním ku pomoci!”

Když se do toho vložila Ludia, zdálo se, že to Ilaydu přesvědčilo a vrátila se do vily spolu s Plene, co byla po mém konejšení šťastnější.

Michel pak promluvil s hořkým úsměvem: „Těmihle věcmi je svým způsobem posedlá. Přišel jsem na to, když jsem ji lépe poznal. Neváhá riskovat svůj život, aby zachránila ostatní. Dalo by se říct, že to je trochu moc lidumilné. Kvůli té její nezměrné lásce k ostatním to skoro vypadá, jako kdyby sama sebe vůbec nemilovala...”

„Micheli, můžeš se o ni postarat. Postarat se o členy gildy by měla být práce gildmistra, ale já mám zakázáno s Ilaydou mluvit o osobních záležitostech.”

S tím jsem ukázal za sebe. Ludia a Hwaya na Michela zahlížely.

„Shin se nemůže osobně starat o každého jednotlivého člena gildy, Michele.”

„To se mě, kněžku Mitara, snažíš přinutit spáchat vraždu...?”

Já jsem se prostě zasmál a nic jsem neříkal. Michel mi se soucitným pohledem položil ruku na rameno.

„Pokud to bude těžké... můžeš si se mnou promluvit. Je trochu trapné to takhle říkat, ale když jsem byl mladší, měl jsem svůj díl takových zkušeností... Vím, jak se cítíš.”

„Micheli...”

Měl jsem pocit, že jsem slzel. Nepatrně jsem kývl hlavou, aby na to dívky nepřišly.

Jak jsme se blížili k sopce, v zemi se vytvářely trhliny a chrlily do vzduchu oheň. I Lotte začala být víc a víc nervózní.

[Hrdino, zrychluju!]

„Dobře.”

V té chvíli Ruyue nakonec prohlásila, že to vzdává.

[Jen s mou mocí to je příliš těžké.]

„Zatraceně!”

Dokonce ani Ruyueina zesílená schopnost nedokázala zabránit teplotní změně?! Když se vrátila do mé zbraně, ostatní okamžitě pocítili tu trýzeň.

„Tohle je příliš!”

„Ilino, zvládneš s tím něco?”

„Delikátní užívání moci mi moc nejde... ale můžu tě zmrazit!”

„Tak to nic.”

„Je příliš horko. Mám si sundat brnění?”

„Pokud si ho sundáš, bude větší vedro. Prostě to vydrž.”

Nemyslel jsem si, že by bylo možné, aby jakékoli prostředí bylo schopné tak strašně ovlivnit členy Revivalu.

Zatímco jsem skřípal zuby, zakřičel jsem: „Horko vám může velmi bránit v pohybu. Až se setkáme s tímto králem, postarám se o něj vpředu. Pokud to horko začne být tak nesnesitelné, že si budete myslet, že nemůžete pokračovat, řekněte mi.”

„Synu, moje tělo není tak slabé, aby mi horko na této úrovni bránilo v pohybu.”

„To jsi ovšem ty, otče. Ostatní nejsou jako ty.”

Možná že jako otec byli jen Lebuik a Ren, co pocházeli ze zvířecí rasy, a Michel, co celý svůj život trénoval šerm. Hwaya, co působila jako osoba, na kterou budou mít účinky prostředí pravděpodobně největší vliv, byla naštěstí uživatel ohnivých schopností.

[Vidím jednoho!]

„Hrdinný úder!”

Jakmile jsem spatřil Ničitele, vrhl jsem svým kopím a zasáhl ho. I ostatní na něj chrlili útoky na dálku a zabili ho. Ale tam vpředu k nám mašírovalo přes deset Ničitelů.

„Zatraceně! Lotte, kolik si myslíš, že jich tam je?”

[Podle toho, co jsme do teď viděli, tak přes tisíc! Také tam je mnoho silnějších, než jsou Ničitelé.]

„Jů...”

Skoro jsem ztratil naději. Tisíc netvorů řádu SSS+ a další netvoři v ještě vyšším řádu? A pak tu byl také král, kterým jsme se museli trápit! Přirozeně se mi z úst vydral povzdech.

[Hrdino, teď musíme snížit jejich počty. Králova armáda časem vzrůstá. Když jsme teď tady, nemůžeme se vrátit.]

„Správně. Teď nemůžeme ustoupit.”

[Je dobře, že jsme předtím zabili tolik netvorů... Čarodějka došla k moudrému rozhodnutí.]

Po Lottiných slovech mě něco napadlo.

„Ta armáda sestává z netvorů? Proto svolávali všechny netvory na Filipínách k sopce?”

[Proto je Lávový král strašlivý. Čím víc bojoval, tím víc jeho armáda sílila.]

„Vzor pro nekromanty. Musím si dělat poznámky,” řekla Daisy něco nadbytečného a obdivně přitom tleskla.

Já jí pak vrazil záhlavek a Hwaya zaskřípala zuby.

„Kdybych to věděla dřív, svolala bych armádu a už dávno zaútočila!”

„Kdo by si pomyslel, že tu bude tento Lávový král? Vedla sis dobře, Hwayo... Není třeba se z toho vinit.”

Pevněji jsem se chopil svého kopí. Jak jsem viděl, že se na zemi, kde se to hemžilo ohněm, začali objevovat Ničitelé, zakřičel jsem: „Ruyue, materializuj se do své lidské podoby! Je na čase ukázat své schopnosti!”

[Dobře!]

Ruyue se proměnila na vlčí dívku. Ren zapomněl na nynější okolnosti a v posvátné bázni vykřikl: „N-nádhera!”

„Uuk!”

„Rene, Lebuik! Přestaňte tlachat a připravte se k boji! Sestupujeme!”

„D-dobře, Korunní princi!”

Věnoval jsem Renovi a Lebuik ošklivý pohled a zakřičel jsem: „Kdykoli utržíš ránu, prodloužím tvou fázi mlácení o jeden den. Lebuik, pokud si nebudeš dávat pozor, také okusíš fázi mlácení! Všichni ostatní se připravte k boji! Zničíme tuhle armádu, než přijde král!”

„Dobře!”

„Jasně!”

„Ochráním tě, tati!”

Lotte vystřelila k zemi jako šíp. Ruyue se vydala napřed a chladila trasu, kterou se vydáme, a kosila Ničitele. Drápy měla obklopené ledem a sekala jimi po Ničitelích. Ničitele to zničilo, aniž by měl šanci útok oplatit... Ech?

„Zbraň má možná jinou, ale pohybuje se hodně jako Kang Shin.”

„Tak proto mi ty její pohyby připadaly známé! Jsou to pohyby našeho klanu. Ta pečlivost a ničemnost při výpadu vpřed, aniž by se rozhlížela kolem sebe a utržila byť jen jedinou ránu.”

„Neříkej tomu ničemnost!”

[Elementálové přirozeně přebírají styl svého pána. Také bychom měli jít, pane!]

Místo Ruyue jsem své kopí prosytil Peikou. Dneska jsem nemohl použít chaotické plameny a pokud jsem nemohl použít Ruyue, Peika byla druhá nejlepší možnost. Když na to teď přišlo, bylo mi trochu smutno, že už jsem dneska použil Hněv Nebeského boha. V té chvíli to Peika okomentovala, jako kdyby mi četla myšlenky.

[Nech to na mě, pane. Ukážu ti blesk, co pročísne dokonce i oheň.]

„Díky, Peiko. Je to na tobě.”

[Jo!]

V té chvíli jsem cítil, jak se spojení mezi mnou a Peikou prohloubilo. S úsměvem jsem Lotte řekl, aby přistála. Jakmile byli všichni včetně bojových jednotek succubů na zemi, znovu jsem vyskočil Lotte na hřbet a vystřelil k nebi.

Hwaya zakřičela: „Shine, buď opatrný!”

„Neboj se. Vy hlavně neumřete. Dokud nikdo nezemře, budeme v pořádku.”

Podíval jsem se na Ludii, co měla přes dvacet Elixírů. Když se na Zemi objevilo tolik Akčních kobek, vybrala si všechny Elixíry.

Ludia si domyslela, co jsem tím myslel, a povzdechla si: „Chci je použít jen na Shina... ale asi nemám na výběr.”

„Huhu, Ludio, pokud chceš, aby tě Shin miloval, budeš muset ostatním ukázat svou štědrost.”

„Neříkej mi Ludio, Hwayo Mastifordová.”

Vypadalo to, že všechno bude v pořádku. Nepatrně jsem se usmál a odvrátil se. Zdálo se, že sopka v dálce, co už nějakou chvíli soptila manu, konečně velkolepě vybuchla. Kvůli tomu vedru jsem se zamračil dokonce i já.

Lotte zakřičela, jako kdyby ječela: [Přítomnost netvorů v této oblasti zmizela! Zrodil se jedinečný voják!]

„Zatraceně, a taky tu jsou všichni ti Ničitelé... Lotte, zrychli!”

[Dobře!]

„Drahý manželi, vezmi si tohle!”

Když jsme se užuž chtěli vrhnout na nedalekého Ničitele, rozletěla se k nám křišťálová koule. Když jsem ji rychle chytil, spatřil jsem tmavě růžový kulovitý předmět. Samozřejmě to nebylo na ozdobu. V tak titěrné kouli bylo nezměrné množství many.

Zmateně jsem naklonil hlavu ke straně a spatřil jsem, jak se na mě Licorice usmívala.

„Je to z části veškeré many, co bojové jednotky nasbíraly. Je v tom naše láska, takže to použij, až toho bude třeba, Drahý manželi.”

„Ale Licorice, tohle je succubů...”

„Pokud zemřeš, Drahý manželi, nebude záležet na tom, jak zesílíme. Doufám, že ti to pomůže.”

„...Děkuju.”

„Huhu.”

Myslel jsem si, že se bude víc naparovat, ale akorát se trochu usmála a odletěla zpět. Kolem ní se objevily tucty magických kruhů a ty střílely magii, co se zaměřovala na Ničitele. Každé to jednotlivé kouzlo bylo dost mocné na to, abych se zatřásl. Získat Licorici před pokořením Filipín byl vskutku božský tah.

„Nemůžu prohrát s Ruyue nebo Licoricí!”

Uložil jsem si tu křišťálovou kouli a znovu jsem zpevnil své odhodlání. Jen podle rychlého odhadu bylo v té křišťálové kouli trojnásobek mé many. Jelikož jsem nyní měl přes 120 tisíc MP, tato malá křišťálová koule obsahovala přes 360 tisíc MP. Pokud by něco takového vybuchlo, snadno by to smetlo celou zemi. Bezpochyby mi to velmi pomůže.

[Hrdino, od teď poletím přímo vpřed!]

„Říkáš mi, abych všechno zabil jedinou ranou? Dobře. Ukážu ti, co je Hněv Větrného krále!”

Tělo se mi na okamžik zablýsklo a padla na mě masivní energie větru a blesku. Sharana, co byla v mém těle, a Peika, co byla v mém kopí, vykřikly:

[Pane, skvělé!]

[Huhu, pane, jsi nejlepší!]

„Tohle je jenom začátek! Vy tuhle energii kontrolujte!”

Lotte se řítila vpřed. Jejím cílem byl nový Ničitel, co se zrovna vyloupl z rozpukané země a rozlévající se lávy!

„Chcípni!”

[Guooooooooo!]

Bodl jsem kopím vpřed, v tom útoku byla smrtící moc.

| Kritický úder! |

Vítr a blesk zuřily. Lotte ve svém výpadu nezastavila. Z té obrovské díry, co jsem zrovna udělal, vytryskla láva jako krev. Ničitel se okamžitě zhroutil. Zemřel.

„Vy všichni... bojujte se mnou! Pouzí pěšáci jako vy, všechny vás sám vyhladím!”

| Použil jsi Provokaci! Všichni nepřátelé v oblasti k tobě chovají nekonečnou nenávist. Jen tím, že nad nimi všemi vyhraješ, získáš další dosažení! |

Ničitelé vyrazili vpřed. Jak Lotte řekla, z každého koutku země se vylouplo zhruba tisíc Ničitelů, všichni na mě zahlíželi a mířili ke mně. Nasucho jsem polkl, vzdouvalo se ve mně napětí a já zakřičel: „Pojďme!”

Hněv Větrného boha neustane, dokud nebudou všichni mrtví. S mocí Absolutní duše to zvládnu! Druhý, třetí, čtvrtý...!

[Gruaaaaaaaaaaa!]

Lotte vyrazila vpřed a nechávala za sebou obrovské díry a vybuchující lávu. Vír větru a blesku, co obklopoval mé tělo, se zakusoval do vzduchu a zanechával po sobě stopy zkázy. A nebyl jsem to jenom já. Ostatní členové Revivalu vyrazili vpřed spolu se mnou. Zhruba 200 succubů bez ustání střílelo magické útoky, zatímco se země otřásala řevem bojujících Ničitelů.

Nyní začala válka mezi Revivalem a armádou Lávového krále.
-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>