překlady od Tadomi: DM

Kapitola 260 – Mitrilový štítek (4)

Tady Satou. Měl jsem dojem, že den otevřených dveří je pro děti velký okamžik. Ale když se ze mě stal dospělý, všiml jsem si, že to bylo místo, kde spolu soupeřili opatrovníci dětí. Učitelé, co to celé připravili, aby se děti předvedly v dobré rovnováze, z toho musí mít žaludeční vředy.

„Jé~j, to je Poa nanodesu!”

„Shiyo, to je tak dávno~?”

Pochi a Tama spatřily ty dva lidi, co jsem přivedl do vily, a uvítaly je se zdviženými pažemi. Ti dva jim měli pomoct s pokořením pána podlaží.

Bohužel nebudou bojovou silou, ale jen jako lidi do počtu. Každý z nich vedl 5 trolů a 10 sprigganů a 10 leprechaunů. Zrovna teď jsem se převlékl za prostého muže ve středním věku a vedl jsem je všechny k registraci v západní gildě. Jelikož všichni pocházeli ze zde nezvyklých ras, všichni se převlékli za lidi. Když se uvážila velikost trolů, bylo to pro ně nemožné, a tak jsme je převlékli jako hlavní malé obry.

Zarezervoval jsem pro ně celé jedno patro hostince. Pro všechny kromě těch dvou elfů.

Byl to prvotřídní hostinec, kde jsme se ubytovali, když jsme poprvé přišli do Labyrintového města. Žádný jiný hostinec nemohl ubytovat troly. Jelikož veškeré jídlo a alkohol šel na můj vrub, momentálně by si teď poprvé měli vychutnávat lidské jídlo. Trochu jsem se bál, jestli trolové hostinec nezdemolují, až budou opilí.

„Ou, Pochi! Jak se vede?! Později si dejme trénink! Připrav dřevěné meče!”

„Aj! Nanodesu!”

Pochina mistrová, slečna Porutomea, se široce usmála, zatímco jednou rukou držela modrý rozetový meč, co jsem jí dal.

Pochi šla zpět do vily a když se vrátila, nesla si nad hlavou dva Měkké meče, vypadala šťastně. Vypadalo to, že měly v úmyslu hned začít s tréninkem.

„Tamo, máš pevné zdraví?”

„Saku-saku de gozaru~? Nin Nin.”

Tamin mistr Shishitouya byl elf v ležérním oděvu. Choval se klidně, a přesto se kolem něj vznášel dojem válečníka. Ale jelikož navenek vypadal mladě, vypadal jako žák na druhém stupni, co se pilně snažil. Tak nějak mě to hřálo u srdce.

Jelikož vypadal jako shota, byl to Arisin nejoblíbenější elf.

Ti dva vypadali bezstarostně a nezdálo se, že začnou trénovat, a tak jsem je vzal do vily, kde čekali Lizini mistři, Gurugapoya a Yuseku, a Nanini mistři Keriuru a Gimasarua.

I tihle lidé a ti dva, co jsme dneska přivedl, se také zaregistrovali v gildě a každý s sebou přivedl 10 až 15 lidí v převleku.

Těch 50 lidí, co jsem přivedl už dřív, byli zvířecí lidé, co žili v lese Borenan. Poté, co vstoupili do kobky, jsem se s nimi teleportoval do Břečťanové vily a pozval jsem je na hostinu, co připravila Leriril.

„Hoj! Shiyo. Nejsi s Poou, co?”

„Poa bojuje s Pochi.”

„Ach jo, ta bojová fanatička je vážně kvítko.”

„To tedy je.”

Z pohledu mírného člověka jako já bylo těch pět mistrů ze stejného těsta.

„Já se přece jenom Lize nevyrovnám.”

„Ne, Keriuru, v boji s tebou jsem poprvé měla těžkosti.”

„To je kromě Satoua, že?”

„To proto, že pán je speciální.”

Liza a trpaslík Keriuru si takhle vyměnili poznámky, když skončili se svým vážným soubojem.

I když jsem řekl, že to byl vážný souboj, nekřížili meče. Ti dva v obývacím pokoji nekoštovali saké, ale maso.

Liza mě takhle pochválila, ale neměl jsem absolutní chuť nebo tak něco. Měl jsem pocit, že když jsem si zvýšil techniku Vaření, chuť se mi zlepšila, ale nemůžu se rovnat s těmi dvěma, co dokáží rozpoznat, kde byla surovina vypěstovaná. A stačilo jim jenom maso ochutnat a věděli, jestli pocházelo ze samce nebo samice.

Já jsem to věděl jen díky technice Identifikace a indikátorům AR.

Liza a její mistr nebyli jediní, kdo se odebrali do vlastního světa.

„Aha, takže si musíme dávat pozor na stav Neutralizace magie a Splašenost, ke kterému dojde, když se mu sníží HP.”

„Hm, správně. Můj pán měl s těmihle dvěma body také problémy.”

Příslušník stínové rasy Seoru instruoval Arisu ohledně toho, jak bojovat s Pánem podlaží. Vypadalo to, že jeho družina měla na starost průzkum, když v Labyrintovém městě pobýval Trazayuya. Když jsem se doslechl, že se účastnil pokoření Pána podlaží, požádal jsem ho, aby sem přišel.

„Ariso, jsi silná. Ale Pán podlaží je na úplně jiné úrovni. Dokonce i my, co jsme odrazili draka, jsme prohráli ve dvou výzvách Pána podlaží ze tří. Pokud usoudíš, že nedokážeš vyhrát, okamžitě ustup. A riskuj v další příležitosti.”

„Děkuju, Seoru! To je OK! Protože máme eso v rukávu! Zítra na něj udeříme s pořádným bum! Zítra budeme mít banket s jídlem, co jsi ještě nikdy neviděl!”

Když si Arisa vyslechla Seoruovo varování, byla ještě víc navnaděná.

To bylo všechno v pořádku a tak, ale to já budu vařit chody na ten banket, že? Prosím, přestaň nastavovat laťku tak podivně vysoko. Repertoár mi brzy dojde. Měl jsem hodně vílích chodů, co mě naučila studijní skupina elfích jídel, ale elfům už se určitě omrzely.

Jelikož už jsme jim tu nějakou dobu servírovali japonská a západní jídla, možná by bylo dobře předložit taky něco z čínské kuchyně a něco originálního.

Druhého rána jsem od Shishitouyi, co se vrátil zpět do hostince, obdržel znepokojující zprávu.

Zdálo se, že trolové, co pořádali párty až pozdě do noci, zničili v naprosté opilosti stěny hostince. Bylo to velmi pobořené. Náklady na opravu budou značné.

Rozhodl jsem se využít tohoto incidentu jako příležitost, jak je najmout.

„Jsou tu nějaké problémy?”

„Och, jestli pak to není náš výtečný mladý pán. Naši přátelé vlastně provedli nepozornou chybu degozaru.”

Porutomea vypadala znuděně a ignorovala mé a Shishitouyovo laciné hraní.

Majitel hostince si mě všiml a rozpačitě mě pozdravil: „J-jestlipak to není pan Pendragon.”

A já jsem se ho zeptal na vyčíslení škody.

Vypadalo to, že to bylo 50 zlatých. No ano, částka na náklady za opravu takové škody a kompenzaci za uzavření hostince během oprav by měla být taková.

„Hm, zdá se, že jste šikovní průzkumníci. Pokud jste ochotní propůjčit mi svou moc, vezmu na sebe náklady za opravu hostince.”

„Och! Jsme ti zavázáni. Dokonce ti pomůžeme pokořit Pána podlaží!”

Ačkoli já sám jsem neměl co mluvit, Shishitouya byl v hraní vážně amatér.

Ale zdálo se, že ho to vážně bavilo, i když mu to nešlo. Shishitouya dramaticky a v dobré náladě hrál. No, nevadilo mi to, dokud se Tama nenakazí nějakým podivným vlivem.

Zaplatil jsem majiteli hostince částku za opravu. Když jsme si trochu popovídali, z nějakého důvodu ta částka klesla na 28 zlatých. Jak podivné.

Když jsem Shishitouyu a ostatní vedl k západní bráně, mezi měšťany to hlučelo a říkali si, co se jim zlíbilo. Určitě je překvapila velká těla trolů.

„Hoj, není to ten mladý pán Pendragon?”

„Co to dělá? Obvykle ho doprovází malé holky a prsaté krásky, ne?”

„Pokud ti jde o Černé kopí Lizu a Krále služebných Lulu, před několika dny šly do labyrintu.”

„Copak se nevrátily dle plánu? To mi dělá starosti.”

„Není třeba se bát, když jsou i lidé z tréninkové školy Pendora tak silní. Jediné, co by dívky z hlavního členstva mohlo zranit, je Pán podlaží~ ne?”

Možná to bylo tím rozdáváním jídla, ale než jsem se nadál, byli jsme mezi mladými průzkumníky celkem oblíbení.

Ta Pendora, o kterém ti chlápci mluvili, byli absolventi tréninkové školy. Jako certifikát o absolvování jsme všem třem dali modrý plášť se zjednodušeným erbem Pen Dragon – draka s perem, takže je znali pod tímto jménem.

Ten zjednodušený erb byl Arisin nápad a Nana si to oblíbila. Skicy, co Arisa na začátku nakreslila, si Nana uložila do měšce jako něco důležitého a ještě teď je měla.

Ale Král služebných, co, kde se ta přezdívka vzala? Myslím, že pro Lulu by to měla místo Krále být Královna.

„Možná že ty zdánlivě malé obry bere na misi podrobení Pána podlaží?”

„Pokoření, co se spoléhá na moc peněz, co... Možná nás taky najme.”

„Ať tě to ani nenapadne. Ti chlápci, co bez zranění pokořili netvora jako Loveckou kudlanku, hodlají bojovat s protivníkem, co je dost nebezpečný na to, aby je to dohnalo k najmutí pomocníků. Lidé jako my jim nebudou k užitku ani jako živé štíty.”

Dobrá, přesně jak jsem plánoval. Měl jsem za cíl, aby se hodně lidí stalo svědky, jak jsem vstoupil do labyrintu v doprovodu velké bojové síly. A to se povedlo.

Dával jsem na odiv sebe, jak jsem na otevřené terase se spoustou průzkumníků vyjednával se čtyřmi lidmi, co si přivedli 50 lidí. A tak by měli mít dojem, že jsem najal spoustu družin.

Haaa, dál už se potřebuju jen setkat s Arisou a ostatními, dosáhnout bezpečného lovu a mission complete.

Chvíli poté, co jsme vstoupili do labyrintu, jsem všechny vzal na místo setkání družiny v Břečťanové vile.

Jelikož otroci, co přebývali v Břečťanové vile, pracovali na pokusných farmách v Labyrintovém městě a na okrajích, už tu nebyli.

Tifaliza a Nell pracovaly ve firmě Echigoya, co jsem založil v Královském hlavním městě. V Břečťanové vile teď zůstávaly už jenom šlechtické dcerky průzkumnice.

Pět lidí s technikou Mísení ve městě Furusau, co vyráběli léčiva, se bralo jako farmaceutické oddělení této firmy. A Porina a ostatní, co zůstávali v dělnických ubikacích v Labyrintovém městě a vyráběli zboží ke každodennímu použití, se brali jako koloniálové oddělení.

Naší nejprodávanější položkou byla plovací deska, co navrhla Arisa. V Královském hlavním městě to bylo tak oblíbené, že jsme měli seznam objednávek na míru na dva měsíce dopředu.

I když to bylo něco, co mohl vytvořit každý, to to teleportovaní a reinkarnovaní lidé v minulosti nevytvořili? Bylo pěkné, že se to dobře prodávalo, ale přeprava do Královského hlavního města byla otravná. A tak jsem na okraji Královského hlavního města koupil dílnu a rozhodl se je vyrábět tam. Měl jsem v plánu tam poslat Porinu jako správce dílny.

„Pane Satou, kromě spriganů a leprechaunů teď přivádíš i troly? S tímhle za to stálo, že jsem se tak snažila!”

„Je tu dost surovin a alkoholu?”

„Ano!”

Leriril byla velmi motivovaná, vypadalo to, že byla šťastná, že mohla uvítat různé vílí příslušníky.

„Máme spoustu vína a medoviny!”

„Tak to věřím, že je zabavíš.”

„Ano! Nech to na mě!”

Nechal jsem tam Magické loutky, aby pomohly nadšené Leriril, a pak jsem do vily, kde přebývaly Arisa a ostatní, vzal Pochina a Tamina mistra.

„Jste všichni připravení?”

„Ano nanodesu! Jak oběd v krabičce, tak svačiny jsou dokonalé nanodesu!”

„A máme i banány~~!

„Samozřejmě nanodesu! Banány nejsou u svačin desuyo!”

Pochi a Tama měly v obou rukách banány a zaujaly pózu.

Letmo jsem se podíval po Arise, ale podezřelá měla napilno s dokončováním připrav a nevšimla si toho.

„Informuji, že kontrola vybavení je hotová. Postavičkové bento, co Lulu připravila, má nakreslené kuřátko. Tak se chvástám.”

Plně vybavená Nana vytáhla z elfí brašny svou krabičku s obědem a ukázala mi ji.

Vybavení a obědové krabičky těch tří byly podobné.

Přední voj měl kompletní brnění, co jsem nedávno vyrobil z orichalka. Zadní voj měl šatové brnění, co mělo funkci podpory magie. Miiny a Arisiny šaty vypadaly okázale, jako kdyby byly nějaké magické dívky. Pravděpodobně to mělo co dělat s tím, že jsem vzhled nechal na Arise.

Lulino vybavení byla v podstatě služebnická uniforma, ale jelikož kdyby přišlo na nejhorší, měla za povinnost ochránit Arisu a Miu, byla druhá nejvíce vyzbrojená hned po Naně.

Ve vzduchu jsem zobrazil místnost, kam to povolávalo pána podlaží Oblasti 66.

Arisa se na to podívala a vizuálně si potvrdila místo určení a pak použila magii Brána, aby tam otevřela cestu.

Takže pojďme.

Vkročili jsme do otevřené brány do Oblasti 66.

-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam postav