ICDS - kapitola 222

Kapitola 222 – Suverén (2)

Poté, co jsem se postaral o první vlnu netvorů, co se shromáždili na pobřeží, byl před námi jeden hustý les, co se táhl až k horizontu. Ta zeleň se vážně táhla, kam jen oko dohlédlo. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby se tu najednou objevila hlava dinosaura.

Neměli jsme ani zdaleka dost času na to, abychom důkladně propátrali každý kout Filipín a našli všechny netvory. Nemohli jsme mrhat časem. Samozřejmě jsme měli připravené řešení.

„Takže prostě budu zpívat písně, co lákají?”

„Jo. Jen se soustřeď na zpěv. O zbytek se postarám já.”

„Hm!”

Tím řešením nebyl nikdo jiný než Plene. Abych mohl netvora zabít svýma Zlýma očima, musel jsem je mít na dohled. Ačkoli by bylo pěkné, kdybych je k sobě mohl přitáhnout Provokací, rozsah Provokace nebyl tak velký.

Ale na rozdíl od mého křiku se Plenin zpěv nesl široko daleko jako sladká vůně květin, co lákala včely. Plene mě do Akčních kobek nebo na misích Dimenzionálního žoldnéře nikdy nedoprovázela, ale teď bylo na čase, aby zazářila. Ach, tak mě tak napadá, že už jednou zazářila, když se na Zemi objevily Akční kobky.

„Lala~ Lalala~”

„To je ale nádherný hlas.”

„Nenech se očarovat, otče. Prober se z toho.”

Otec vypadal, jako že je připravený si otevřít láhev piva. Zadržel jsem ho a silně jsem cirkuloval Perutovým okruhem. Cítil jsem, jak se k nám blížilo nespočet netvorů, které lákal Plenin zpěv.

„Bojové jednotky, můžete si odpočinout. Určitě jste unavené. Pokud chcete, můžete se dokonce vrátit do Místa odpočinku andělů.”

„Děkujeme za ohleduplnost, Drahý manželi, ale sílu znovu nabydeme v bitvě!”

„Dobrá, tak buďte v záloze. Můžete pomoct s tím, že se postaráte o netvory, na které Zlé oči nebudou mít vliv.”

„Dobře!”

Upřímně jsem musel říct, že schopnost succubů sdílet svou mysl byla celkem praktická. Mohl jsem prostě jednu nahodile popadnout a zbytek pochopil, co jsem jí řekl. Takhle řečeno jsem chtěl ale zamítnout, aby jejich kladný dojem z mé osoby stoupal u všech naráz!

Všichni se tělesně i duševně připravili na silné nepřátele, kterým budeme čelit. Jak jsem cirkuloval Perutovým okruhem a čekal jsem, až netvoři v dálce dorazí, přemýšlel jsem o způsobech, jak efektivně uvolnit své Charisma.

Hodnoty Síly, Mrštnosti a Konstituce měly přímý vliv na mé tělo, hodnota Magie byla samotná mana. Ačkoli jsem si nebyl jistý, co přesně dělala hodnota Štěstí, ostatní hodnoty jsem mohl více méně ovládat. Mohl jsem ukázat tolik síly a rychlosti, kolik jsem chtěl. Kdyby to nešlo, pro průzkumníky by bylo nemožné žít svůj každodenní život.

Zprvu jsem si myslel, že hodnota Charisma byla podobná jako Štěstí, že to bylo něco mimo mou kontrolu. Ale poté, co jsem zakusil mnoho věcí, jsem si uvědomil, že se to dalo ovládat. Tak to potom musí být možné ovládat, kolik toho použiju, podobně jako u jiných hodnot.

Navíc pokud bych to mohl soustředit na posílení jedné části svého těla, jako například očí, a přestat uvolňovat Charisma celým svým tělem, mohl bych přimět Hwayu a Ludii, aby se na mě přestaly dívat tak kriticky. A tak bylo jednou z mých nejvyšší priorit naučit se, jak své Charisma ovládat. Charisma byla přece jenom netvorná schopnost, co dokázala zdemolovat sebeovládání dokonce i uživatele schopností!

„Lala, lalala~! Laaa~!”

„Blíží se. Cítím to!”

„Bude to zhruba 0,1% filipínských netvorů?”

„To nevím, ale rozhodně jich je hodně!”

0,1%... Takže jsme to museli udělat akorát ještě 999 krát? Ačkoli jsem se pokusil sám sebe oklamat a přemýšlet pozitivně, bezděky jsem si povzdechl. Vypořádat se s netvory v rozsahu celé země nebyl žádný vtip.

„Příliš nevzdychej, Shine... Jsem šťastná, protože už to je nějakou dobu, co jsem s tebou něco dělala. Zvlášť když s tebou nemůžu být v kobce.”

„Chápu, tak odstup, Ludio. Zrovna teď máš vážně nebezpečný pohled.”

„Drahý manželi, jsi tak podivný. Je jenom přirozené, že se muž a žena navzájem objímají. Proč to tak neoblomně odmítáš?”

„Poprvé s tebou souhlasím, Licorice. Co kdybychom si vyměnily pár nápadů?”

„Jistě, spolupracujme, čarodějko.”

Přísahám, že se naučím své Charisma soustředit jen do svých očí! Pokud to takhle půjde dál, pokoří mě, než já vůbec budu moct pokořit Filipíny!

Za pouhé čtyři dny se nám podařilo naprosto vyhladit netvory ze 40% Filipín. Ačkoli tu byli netvoři, co byli dost mocní, aby odolali Pleninu zpěvu, nedokázali před námi skrýt svou přítomnost. Museli jsme je prostě najít a zabít. Tito netvoři také dokázali odolat mému zkamenění. Když jsem se zeptal Daisy a Yui, jestli o ně měly zájem, zakroutily hlavou.

„Ani tohohle?”

„Ne roztomilý.”

„Není roztomilý.”

„Existuje standard, o kterém nevím? Vážně je to proto, že nejsou roztomilí?”

Každý den jsme odpočívali jen pět hodin. Já jsem byl jediný, kdo si myslel, že to je příliš dlouho. Zprvu na mě všichni protočili očima a nazvali mě tyranem.

„Vím, že se většinu času máme na pozoru, ale Shine, ty neustále používáš svou moc. Jsi v pohodě?”

„Ech? Bála ses o mě?”

Jelikož jsem měl v plánu vzít si z těch pěti hodin odpočinku dvě na lov Pánů podlaží, nemohl jsem si pomoct a ta Ye-Eunina otázka mě zmátla. To tihle lidé stále pochybovali o moci průzkumníkových hodnot? Dalšího rána se mi na ty pochyby dostalo odpovědi.

„Divné. Proč nejsem unavený?”

„Hmm, i poté, co jsem se stal uživatelem schopností, jsem byl čas od času ospalý... ale teď vůbec.”

„Takže tohle je moc hodnot...!”

Počkat, tihle lidi, to byli v kobce jen osm hodin jako při práci v kanceláři? Když jsem se jich na to zeptal, ostatní na mě zírali, jako kdyby se chtěli zeptat: „Co je tohle za netvora?” Zdálo se, že to já jsem byl ten divný.

Hwaya mi ve vší vážnosti poradila: „Shine, vím, že se cítíš v časovém presu, ale jen z boje se v člověku kupí určitá úroveň stresu. A zraňuje ti to mysl, aniž by sis to uvědomil. Už teď rychle sílíš, tak se tak moc nepřemáhej. Mnoho z nás při pohledu na to, jak si ubližuješ, cítí bolest.”

„J-jo...”

Jelikož to byla opravdová starost, nemohl jsem nijak namítnout, i když jsem vážně nic necítil. Bylo mi z toho Hwayina upřeného pohledu trapně a přikývl jsem. Nakonec jsem nikomu neřekl, že jsem dvě hodiny strávil lovem Pánů podlaží. Ačkoli jsem měl podezření, že pár z nich už o tom vědělo.

Čtvrtého dne došlo k něčemu nečekanému. Během těch čtyř dnů jsme obcházeli Filipíny a za pomoci Plenina zpěvu a mých Zlých očí jsme vymycovali netvory. Než jsme se nadáli, počet netvorů, co se k nám houfovali, se snížil. Nebylo to tak, že by tu bylo víc netvorů, co dokázali odolat Plenině zpěvu.

„Dál ve vnitrozemí by mělo být víc netvorů. Je to divné.”

„Drahý manželi, řeknu svým dětem, aby oblast prozkoumaly.”

„Možná zemřou, nebezpečné. Nemrtví, v bezpečí,” zastavila Daisy Licorici a vytáhla ze svého inventáře kostlivého jestřába. A pak mu do očního důlku vložila křišťálovou kouli.

„Jdi na výzvědy.”

[Kiaaa!]

Jestřáb ze sebe vydal skřek a vznesl se do vzduchu. Byl neuvěřitelně rychlý. Zároveň s tím Daisy vytáhla další křišťálovou kouli, co vypadala jako zvětšená verze té, co použila předtím.

„S tímhle, uvidíme.”

„Jů, takže tímhle se můžeme podívat, co vidí ten jestřáb?”

„Obchod v kobce, 770 tisíc zlatých. S privilegiem Revivalu sleva 70 tisíc zlatých.”

Aniž bych si to uvědomil, tu a tam využívali mé jméno. Řekl jsem si, že až příště uvidím Lorettu, omluvím se jí. A zahleděl jsem se do křišťálové koule. Kvůli jestřábově neuvěřitelné rychlosti bylo těžké vidět okolní scenérii, ale jakmile jsem si na to zvykl, viděl jsem hustě zalesněnou oblast kolem nás.

Zhruba pět minut na tom nebylo nic neobvyklého. Jelikož už jsme tuto oblast vyčistili, na dohled nebyli žádní netvoři. Ačkoli by bylo pěkné, kdyby to takhle dál pokračovala, Hwaya brzy zakřičela: „Počkat, co to je?”

„Migrace netvorů,” odpověděla Daisy s šokovaným výrazem.

Měla pravdu. V zorném poli jestřába se konečně ukázala skupina, ne, stádo netvorů. Podivné bylo, že se všichni pohybovali jedním směrem. Pozemní netvoři se řítili lesem, zatímco létající netvoři mávali křídly a letěli po obloze. Bylo to, skoro jako kdyby se řítili ke stejné cílové linii.

„Tohle je...”

„Vážně tu je velitel...”

Hwaya nasucho polkla. Cítil jsem, že se jí hlas mírně třásl. Pochopil jsem proč, neboť jeden z netvorů, co běžel v odrazu křišťálové koule, byl...

„Není to stejný typ netvora jako ten, co Yua nenáviděla?”

„Jo, je to stejný netvor jako ten, co nezkameněl. Podle toho, kolik měl many...” pokračovala Sumire v Hwayině mumlání.

„Byl to řád SSS.”

„Ho.”

Bylo jasné, co to znamenalo. Nebylo možné, aby netvor řádu SSS pobíhal jako pes pro netvora, co by byl slabší než on. To znamenalo, že tu byl netvor, co byl drtivě silnější než netvor řádu SSS.

„Má někdo mapu?”

„Tady, slečno Hwayo.”

Jedna ze succubů předala Hwayě 3D holografickou mapu Filipín. Hwaya tu scenérii v křišťálové kouli porovnala s mapou a odhadla, kam ti netvoři mířili.

„Ostrov Luzon... nejjižnější oblast.”

Hwayin hlas poklesl. Brzy našla odpověď: „Sopka Bulusan... To jdou do sopky?!”

Moje instinkty mi říkaly, že tu byl netvor, s kterým moje Zlé oči nic nezmůžou.

„To nic. Nevím, jestli tam je dost prostoru, aby se tam všichni ti netvoři shromáždili, ale takhle to je pro nás praktičtější. Zamíříme tam a po cestě se postaráme o ty pomalejší.”

„Ne, nevíme, co tam bude, Shine. Rozdělme síly. Nevím, co mají ti netvoři za lubem, ale rozhodně se nesnaží ti pomoct je zabít všechny naráz.”

To byla pravda.

„Tak je zabijme, než se k té sopce dostanou ještě další.”

„Máme šest bojových jednotek succubů. Rozdělíme se a půjdeme s nimi. Shine, ty jsi s Plene a zabij jich, kolik jen budeš moct.”

„Jasně.”

„Succubové, seřaďte se!”

Bojové jednotky se okamžitě začaly řadit. Při Hwayině mrazivém elánu se i ostatní členové Revivalu nervózně postavili.

„Možná tu je netvor, co je silnější než kterýkoli jiný, kterému jsme dosud čelili. Nemůžete se jen spoléhat na Shina, že se o všechno postará. Ujistěte se, že máte odhodlání!”

„Och, kandidátka na mou novou dceru je vážně plamenná.”

„Otče, s tímhle jsi zrovna vyplašil ostatní kandidátky.”

„Lidi, jsou Filipíny jediná země s netvorem jako je tento?”

„Pravděpodobně ne...”

Bezděky jsem si vybavil velitele Démonické armády, s kterým jsem se setkal na světě Luka. Pravděpodobně na nás čekal netvor, co ho dalece překonával. Netvor, co dokázal ovládat netvory řádu SSS... kolik takových netvorů na Zemi existovalo?

„Takže teď začíná skutečná válka... trochu se třesu,” zamumlal Michel.

„Pche, jen je musíme zabít. Co, jsi vyděšený?” odpověděl Walker a odfrkl si.

Michel se zašklebil a namítl: „Jistěže ne. Ale jelikož máš tolik odhodlání, budu toho od tebe hodně čekat.”

„Snažíš se chovat skvěle, staříku?”

Poté, co jsme se rozdělili na celkem sedm týmů, jsme vyrazili. Naším konečným cílem byl nejjižnější cíp ostrova Luzon, sopka Bulusan. Bitva nebyla daleko.
-----------------------------------------------

~ Autorovi došly řády... takže co přesně bude po řádu SSS? ~

<Předchozí>...<Následující>