překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 226 – Suverén (6)

| Objevil se velitel rytířů v armádě Lávového krále, Lávové Srdce! Je nemožné porazit Lávového krále, pokud neporazíš velitele rytířů. Nezapomeň, že pokud nevyhraješ, neexistuje pro tebe zítřek. Modlím se za tvé vítězství! |

„Děkuji, informační slečno,” zamumlal jsem v reakci na zprávu, co mi zazněla v uších.

Ten obrovský rytíř, kterého jsem nedokázal pojmout jediným pohledem, na mě shlížel a zakřičel: [Jaká bláhovost, Hrdino. Troufáš si vyzvat krále na souboj s takovou nuznou mocí?]

„Zmlkni, obře.”

Kvůli jeho slovům se zachvěla zem. Myslel jsem si, že mi prasknou bubínky. Byl nesmírně horký a kvůli těm spalujícím plamenům, z kterých se skládalo jeho tělo, se země tavila, takže se nohama propadal do země. Kdybych na sobě neměl Felixesův chaotický plášť, dokonce ani já bych toto horko nedokázal překonat.

[Jelikož jsi probudil krále, musíš být připraven čelit trestu!]

„Promiň, že jsem toho spáče vzbudil. Jako omluvu ho znovu uspím. Navěky.”

[Ty!]

Kopí, co držel, mi klesalo k hlavě jako blesk. Ačkoli se zdálo, že to byl prostý útok, dusil mě strašlivý nátlak many. Haha, dokonce ani s takhle velkou mocí nebyl král. Mohl jsem se akorát hořce usmát.

„Lotte, dokážeš se tomu vyhnout, že?”

[Vyhnu se!] odpověděla Lotte sebevědomě, zatímco mávala křídly.

Podél jejích křídel vzplály černé plameny a ty zapálily manu, co nás omezovala. V další chvíli unikla z trajektorie kopí a vyrazila k rytířovu stehnu.

Jak jsem cítil, jak se mi na hrotu kopí nahromadila energie větru a blesku k poslednímu úderu, zakřičel jsem: „Peiko, Sharano! Jdeme!”

[Nech to na mě!]

[Jasně!]

Ti dva elementálové mi v odpověď zakřičeli. Tu energii jen neovládali. Souzněli s Hrdinným úderem, co jsem si připravoval. Kdyby souznění mezi námi nedosáhlo vrcholu, tohle by nešlo ani ve snu.

[Ta věc, co držíš, je párátko? Jak směšné. Opovažuješ se na mě zaútočit jen s křehkou zbraní?!]

„Jsem si jistý, že názor změníš, jakmile ti stehno vybuchne po šťouchnutí tímhle párátkem!”

Finální úder Hněvu Větrného krále s přidaným Hrdinným úderem, na který jsem soustředil veškerou svou manu! Energie větru a blesku tančily, jako kdyby se chtěly sladit s mým dechem. Peičina a Sharanina moc se navýšila. Všechno se se mnou sjednocovalo.

[Hrdino, vymažu tě a zvednu oponu nad koncem tohoto světa!]

„Nebuď si tak jistý, bručoune! A taky chcípni!”

Jak jsem doširoka rozevřel oči, soustředil jsem se na bod, kam bodnu. Obrova noha pokrytá brněním z lávy se přiblížila. Ačkoli se mě prostě snažil kopnout, z té vysoce husté many sálal dostatečně mocný nátlak, aby mě to rozdrtilo k smrti.

Ale já neprohraju. Nemohl jsem.

„Sežer tohle! Oběť! Trn touhy!”

Přímo jsem použil své eso v rukávu a bodl jsem vpřed. V mžiku zmizelo všechno, co na mě vyvíjelo nátlak. Ta obrovská energie nastřádaná na hrotu mého kopí do sebe nasála manu z okolí a osvobodila mě. Jak jsem tu moc cítil, několikrát jsem nasucho polkl. Pokud tento útok nedokáže způsobit smrtelný úder...! Ačkoli mi Trn touhy obnoví HP, nebudu se moct vyhnout bolesti!

[Následky se netrap a útoč, Hrdino!]

„Haaaaap!”

Po Lottiných spolehlivých slovech jsem odvrhl své váhání a bodl jsem kopím k jeho blížícímu se stehnu. V té chvíli se přese mě přelila obrovská bolest. Z té bolesti, co dalece překročila, co jsem si představoval, jsem se zapotácel. Ačkoli ta újma nikdy nemohla být dost velká na to, aby mě přímo zabila, ta způsobená bolest bylo něco jiného. Využil jsem veškerou svou sílu, abych se ovládl, a držel své kopí. Naštěstí se zdálo, že ta bolest ničila i obra.

[Kuaaaaaak!]

Jakmile útok mého kopí dosáhl svého cíle, země se znovu zatřásla obrovým strašlivým řevem. Naprosto mu to roztrhlo nohu a mým směrem to vyslalo lávu. Ačkoli většinu jí vstřebaly trny, co vystupovaly z hrotu kopí a co mi obnovily HP, stejně ke mně vystřelilo velké množství lávy.

I když jsem se svíjel v bolestech, roztáhl jsem svůj plášť a ovinul jej manou. I kdybych byl já v pořádku a ten útok zasáhl Lotte, bezpochyby by ji to roztavilo! Ale Lotte nezasáhla jediná kapka lávy. Ačkoli v důsledku mé techniky by měla pociťovat ztěžklost, s neuvěřitelným zrychlením se dostala pryč. Kvůli jejím nesmírně rychlým pohybům jsem dokonce znejistěl.

„Lotte!”

[Zotav se, Hrdino! Už jsem řekla, že veškeré vyhýbání máš nechat na mě!]

Lotte byla až příliš skvělá!

Zařídil jsem se její radou a honem jsem vyzunkl lektvar. Zdálo se, že moje HP, co ani Trn touhy nedokázal plně obnovit, se pomalu obnovovalo. Když jsem se ohlédl, ta obrova odtržená noha ležela na zemi a tavila ji.

Chtěl jsem věřit, že ty jeho plameny nebyly řádu EX, ale takovou ničivou sílu jsem ještě nikdy dřív neviděl. Kdyby šlo o Hwayu, dokázala by tuto moc překonat? Nemohl jsem si být jistý.

[Kuaaaaa! Ty jeden švábe!]

Obr, co se po ztrátě nohy potácel, se brzy překvapivě scvrkl, vytvořil si novou nohu a napřímil se. Ačkoli byl teď asi o 10 metrů menší, navrátil se do dokonalé lidské podoby.

Věřil jsem si, že jsem mu uštědřil kritickou újmu, ale ani se nezdálo, že by byl na prahu smrti. Zdálo se, že s ním budu muset bojovat dlouho. Poprvé po dlouhé době jsem si vzpomněl na Lorda orků. Na toho, s kterým jsem bojoval, když jsem byl v levelu 5.

[Zaplať za to, že jsi ublížil tomuto nezničitelnému rytíři!]

„Kdybys byl nezničitelný, nebyl bych schopen ti ublížit, hlupáku!”

[Chcípni!]

Obr zaječel a máchl svým kopím. To kopí bylo velké a poté, co jsem ho na vlastní oči viděl letět mým směrem, jsem už jenom slyšel, jak se prořezávalo zemí. Lotte se tomuto útoku vyhnula s téměř božským manévrem. Dokonce ani já bych si nevěřil, že bych se tomu předešlému útoku vyhnul, kdybych nepoužil Božskou rychlost.

[Hrdino, znovu razím vpřed!]

„Jo, jen do toho!”

V té chvíli se ke mně někdo blížil s chladnou mrazivou energií. Nejdřív jsem si myslel, že to byla Ina, ale dopadlo to tak, že to byla Ruyue.

[Shine, pojďme spolu!]

„Ruyue, ty se vypořádej s armádou. S tímhle se vypořádám sám.”

[Ale Shine, jsi v nebezpečí! Ten chlápek je příliš silný!]

„Pokud se teď nepostaráme o armádu, později budeme ve větším nebezpečí. Ruyue, prosím.”

[...Hm! Dobře!]

Ruyue se poslušně stáhla. Okamžitě poté ke mně letěl další útok kopím. Ačkoli to jeho kopí mělo stejnou velikost jako předtím, jelikož teď měl menší tělo, a tudíž byl slabší, čelil jsem menšímu nátlaku než předtím. Ze svého kopí jsem střílel blesky a přitom jsem křičel v gildovním komunikačním kanálu:

[Lidi, zaměřte se na vyhlazení lávové armády! O tohohle obra se postarám! Opakuji, zaměřte se na vyhlazení Ničitelů a Metařů!]

[Necháme to na tobě, synu!]

[Pokud zemřeš, zabiju tě!]

[Hodně štěstí, gildmistře.]

Místo abyste mě povzbuzovali, jděte bojovat! I když jsem si takhle tlumeným hlasem stěžoval, usmál jsem se a pozvedl své kopí. Ale na druhou stranu jsem si myslel, že jsem takhle nemohl vyhrát. Použil jsem Hněv Větrného krále a dokonce i Trn touhy a Oběť. Ale i tak se zdálo, že obr byl naprosto v pořádku. Akorát byl teď menší.

Věřil jsem si, že kdybych použil Suveréna, dokázal bych ho rozdrtit, ale vzpomněl jsem si na to, co řekla informační slečna. Po tomhle obrovi budu muset čelit Lávovému králi. Jelikož jsem nemohl použít Hněv Nebeského boha, zbývala mi jediná metoda, a to...

„Dobrá, zkusme to.”

Aktivoval jsem Tetování Královny succubů. Moje mana okamžitě vzrostla na dvojnásobek maxima. Pokud tohle nebude stačit, budu muset vstřebat křišťálovou kouli, co mi dala Licorice. Ale kdyby to šlo, chtěl bych si ji schovat až na setkání s Lávovým králem. Chtěl jsem tento boj ukončit jen s dvojnásobkem many!

[Uznávám, že v tom svém titěrném těle máš mnoho záhadných mocí. Ale stejně jsi slabý!]

„No, ty s tím svým obrovským tělem umíš akorát tlachat!”

Podél jeho kopí začala proudit čerstvá láva. Ve všech směrech pak odkapávala, zatímco ke mně vystřelila hutná aura, jako kdyby mnou chtěla projít skrz na skrz. V duchu jsem zaklel a vyhnul jsem se tomu útoku za Lottiny asistence. Pak jsem okamžitě vrhl Chaotické kopí posílené Hrdinným úderem.

„Chcípni!”

[Kuaaaak!]

Chaotické kopí proniklo obrovi podbřiškem a pak mi vletělo zpět do ruky, zatímco se všude rozprskla láva. Jakmile obr zaplnil tu díru ve svém břiše, scvrkl se o další metr. Začínal jsem chápat, jak bych ho mohl porazit!

„Brzy se dostaneš na moji výšku, haha!”

[Tyyyyy! Lávová pohroma!]

Kruci, vyprovokoval jsem ho až příliš! Zdálo se, že ho to otrávilo, a tak ze sebe vydal válečný pokřik a udeřil kopím do země. Lotte rychle vzlétla výš.

[Řekni všem, ať utíkají! Zůstat na zemi je nebezpečné!]

[Sakra, lidi! Uhněte! Nezůstávejte na zemi!]

Brzy poté se celá vulkanická oblast převrátila vzhůru nohama. Odevšad vytryskla karmínová láva. Tato láva byla tak silná, že to roztavilo dokonce i mnoho Ničitelů řádu SSS+.

Z několika míst se ozval jekot. Ne! Mohlo tam dojít k obětem?! Chtěl jsem se porozhlédnout, ale ten obr mi k tomu nedal šanci.

[Jeho hlavním cílem jsme my! Hrdino, připrav se!]

[Ty titěrný arogantní člověče, za ty své hříchy zaplatíš!]

Přímo pode mnou vybuchl kužel lávy. Zalapal jsem po dechu a zakřičel: „Lotte, rychle se proměň!”

[Jasně!]

Lotte se okamžitě proměnila do své lidské podoby. Já jsem ji pak hned vzal do náruče a s pomocí Sharaniny moci vystřelil vzhůru. Ačkoli jsem v mžiku vyletěl stovky metrů, ten proud lávy mě pronásledoval. A jako kdyby to nestačilo, dokonce i obrovo kopí ke mně letělo ze strany. Použil jsem Božskou rychlost a letěl jsem vzhůru ještě rychleji. Teprve pak jsem té lávě jen stěží unikl.

[Jsi rychlý jako krysa!]

Obr Lávové Srdce zaskřípal zuby a tloukl kopím ve vzduchu, aby si vybil vztek. Já jsem si mezitím honem potvrdil, že jsou členové gildy v bezpečí.

[Jsou všichni v bezpečí?!]

[Dva členové nedokázali včas uhnout, ale jsou naživu. S Elixíry budou v pořádku! Ale někteří succubové...!]

„Kyaaaaaaak!”

Zatímco Hwaya podala hlášení ohledně situace, ozval se řev, co pročísl vzduch. Nedaleko běsnila nezměrná mana. Bezpochyby to byla Licorice.

„Zabiju tě!”

„Licorice!”

„Drahý manželi, musím ho zabít!”

Nemohl jsem ji zastavit. V této situaci jsem ji nemohl žádat, aby se soustředila na zabíjení Ničitelů. Ani nemluvě o tom, že útok Lávového Srdce nám velmi uškodil, ale lávové armádě zasadil ještě těžší úder. Bude v pořádku, i když se ke mně Licorice přidá.

„Dobrá, pojď.”

Ještě než jsem to vůbec vyslovil, Licorice ve vzduchu bez ustání kreslila obrovské magické kruhy. Plamenně zahlížela a z jejího těla se linula podivná vůně. Instinktivně jsem to poznal. To byl pach krve.

„O zášti vonných květin, Cejchu růže! Oslepni krásou a navěky bloumej ve vězení snů, Sladká noční můra!”

Licoricina mana se zhutnila tak moc, že byla vidět pouhým okem, a v tomto stavu ovinula obrovské tělo Lávového Srdce. V té chvíli se jeho tělo rapidně scvrkávalo. Teď měl na výšku jen 20 metrů, polovinu z toho, co měřil před chvílí. Byla to neuvěřitelná změna!

[Kuaaaak! Královno succubů! Troufá si mě svést pouhý mikrob?! Kuaaaak!]

Sladká noční můra byla technika Pána podlaží, co jsem získal od Královny succubů z První kobky! Když se použila proti nepříteli, co měl nižší Charisma než uživatel, ukradla nepříteli polovinu HP a uštědřila mu stavový účinek Kritické okouzlení! Ten obr měl drtivě obrovské tělo a ligu existence. Měl jsem podezření, že jeho Charisma bylo možná vyšší než moje a neriskoval jsem to, ale Licorice tuto techniku použila bez váhání a uspěla!

Byla to Královna succubů, jejíž Charisma se vůči opačnému pohlaví znásobilo. Ale když si pomyslím, že ze střetu s takovým protivníkem vyšla vítězně! Ačkoli jsem to nedokázal plně přijmout, brzy mé pochyby sama rozehnala.

[Kuhuk, pouhý succubus...!]

„Krvavá msta mého klanu teprve začala! Drahý manželi, teď na něj zaútoč! Cejch ho omezí!”

„Dobře! Lotte, pojďme!”

[Rozumím!]

Krvavá msta. Zdálo se, že to byla zvláštní schopnost jejího klanu, co zvyšovala její moc, když zemřeli členové jejího klanu! Takže v tom případě kdybych při našem prvním setkání zabil členy jejího klanu...! Jen jsem na to pomyslel a vstaly mi všechny vlasy na hlavě. Varování informační slečny bylo jistě oprávněné!

Nasucho jsem polkl a vyrazil jsem k Lávovému Srdci na Lotte, co se vrátila do své wyverní podoby. Díky Licoricině tajné technice už nebyl tak arogantní!

[Kuaaaaak! Pouhý člověk a succubus mě nikdy nepřinutí pokleknout! Lávové kopí!]

„Drahý manželi, pokračuj ve výpadu!” zakřičela Licorice pronikavým hlasem a vrhla další magický kruh.

Cítil jsem, že vyčerpala veškerou svou sílu, zatímco ten obrovský magický kruh ve vzduchu problýskl a vystřelil vzduchem. Vymazal všechno, co mu stálo v cestě.

Ale jakmile mnou ten magický kruh projel, cítil jsem, jak ve mně vzrůstala síla. To obrovské kopí z lávy, co ke mně letělo, už se nezdálo tak děsivé.

„Dobře... Vliju do toho veškerou manu, co mi zůstala!”

[Hrdino, poletím plnou rychlostí!]

Lotte zařvala a ještě agresivněji zamávala křídly. Dostalo se k nám kopí z vřící lávy. Ale než nás ta láva pohltila, srazil se s ním magický kruh, co Licorice vrhla. Ačkoli to kopí nedokázal vymazat, zahradil lávu a ta už nedokázala dál letět. Ačkoli se na magickém kruhu se skřípáním objevovaly trhliny, ten čas, co jsem tím získal, mi víc než stačil!

„Oběť! Teď to skončím!”

[Jsem nezničitelný rytíř Lávové Srdce! Ten, co nabídne moc Hrdiny králi, nebude nikdo jiný než—]

Než vůbec domluvil, Chaotické kopí, co jsem vystřelil, mu proniklo hrudí. Peika a Sharana obě zakřičely a plně uvolnily svou živelnou moc a já jsem do toho útoku také vlil veškerou svou manu. Zároveň s tím jsem moc Absolutní duše navýšil až na doraz!

„Prostě chcípni, ty mizero!”

[Kuaaaaaaa!]

„Dosáhnu naší Krvavé pomsty!”

[Pouzí mikrobi si troufají... Kuaaak!]

Licorice vyždímala svou manu do poslední kapky a střelila mu do úst šíp. Jakmile sebou obr trhl, nechal jsem svou dvojnásobnou manu vybuchnout z hrotu kopí. Teď bylo na čase ho dodělat!

[Kuuuuuuuuk!]

Kvůli jeho řevu popraskala zem. Všichni na bojišti utržili jen kvůli té maně za jeho řevem velkou újmu. Vskutku jsem se kvůli tomu zachvěl.

Ale to byla jen jeho smrtelná muka. Cítil jsem to. Licoricina magie ho o úroveň oslabila a ten útok kopí, do kterého jsem vlil veškerou svou manu, ho připravil o život. A ve chvíli, kdy jeho život skončil, jsem cítil, jak se jeho vznešená liga rozdrolila!

[Ty... Král tě potrestá! Všechny vás potrestá! Nikdo nepřežije!]

Proklínal nás i poté, co přišel o život. Byla to vskutku kolosální kletba, co dokonce nabyla pevnou podobu. Obětoval mihotavý plamen svého života a vrhl na nás smrtelnou kletbu.

„Ty zbabělče! Jako kdybych tě nechal!”

Nepodceňuj moc Absolutní duše! Seskočil jsem Lottě z hřbetu a řítil jsem se ke kouli many, co vyzvracel. Než se mu oči zavřely ve smrti, viděl jsem, jak se nakonec usmál. To, co zrovna udělal, bylo bezpochyby proto, aby mě přinutil k tomuto tahu!

Okamžitě poté do mě ta kletba přímo narazila. Bylo to ve stejnou chvíli, kdy Lávové Srdce naprosto zemřel. A pak zazněla stručná zpráva.

| Moc Absolutní duše naprosto vyrušila kletbu. |

„Haa...”

O vlásek jsem uspěl. Ačkoli jsem já byl v pořádku, kdyby ta kletba zasáhla kohokoli jiného, čelil by hroznému osudu. Tento samozvaný rytíř neměl žádnou čest!

„Drahý manželi, ne! Té kletbě nemůžeš čelit sám... Ech?”

Licorice ke mně ve spěchu přiletěla. Když spatřila, že jsem byl naprosto v pořádku, na tváři se jí objevil zmatek. Když jsem se v tichosti usmál, zvědavě se zeptala: „Jak to, že jsi v pořádku, i když tě ta věc zasáhla? To byla podstata kletby, co obsahovala poslední zhutnělé zbytky životní síly toho chlápka...!”

„To je moc Absolutní duše. Co, nejsi šťastná?”

„Samozřejmě že jsem... Škyt, jsem ráda, Drahý manželi.”

Licorice se rozplakala. Když teď Lávové Srdce zemřel, konečně mohla dát najevo svůj žal nad ztrátou svých drahých succubů. Hořce jsem se usmál, objal jsem ji a konejšil ji.

„Promiň, Licorice. Kvůli mně...”

„Ne, Drahý manželi. Nikdy jsem si nemyslela, že by bylo možné tebe, Drahého manžela, ochránit bez jediné ztráty... Škyt.”

Ostatní dívky budou určitě v pohodě s tím, co jsem dělal. V tichosti jsem konejšil plačící Licorici. A pak jsem najednou pocítil náhlý pocit prázdnoty. Počkat...

„L-lotte?!”

Neživé tělo Lávového Srdce plné lávy a nezměrné many padalo na Lotte! Honem jsem na ni zavolal, ale ona té lávě dál čelila, aniž by vůbec pomyslela na to, že by se tomu vyhnula.

„Lotte!”

Takhle jsem o ni nemohl přijít! Když jsem užuž chtěl použít Stínové mrknutí a zachránit ji, v uších mi zazněla neotřelá fanfára.