překlady od Tadomi: DM

Kapitola 259 – Mitrilový štítek (3)

Tady Satou. Období novoročních oslav je čas na bankety, kde se podává yakiniku a horký kotlík. Ale je spoustu lidí, co mají 31. prosince a na Nový rok práci, a tak si ani nevšimnou, že je nový rok.

„Satou!”

Když jsem se vrátil z královského hlavního města se suvenýry, jako první mě přece jenom našla Mia. Vypadalo to, že když se použila teleportační magie, rozrušilo to duchy. A ačkoli to bylo jen na okamžik, zdálo se, že si toho všimla.

Chviličku po Miě se z vily přihnaly i Pochi a Tama. Zdálo se, že tyhle dvě cítily buď magii nebo kolísání prostoru, a byly si vědomy, kdy jsem se teleportoval. Jelikož to „nějak” věděly, ani ony dvě si nebyly jisté, co to cítily.

„Věděla jsem to! Je to pán, nanodesu!”

„Vítej~”

Ty tři dorazily zároveň.

Mia o mě pleskla zepředu.

Tama čile vyskočila „pyon”, přistála mi na krku a zaujala místo na rameni. To delikátní selhání „Pao daru~in” při doskoku byla pravděpodobně Arisina chyba.

Pochi živě bouchla svou hlavou takovou silou, co by srazila dokonce i rytíře. Abych jí zabránil srazit se s hlavou Mii, co mi seděla na klíně, jemně jsem ji přijal Magickou rukou.

Pochi se s uslzenýma očima dožadovala ze spod a říkala: „To Arisa~”

Copak se stalo?

Když jsem se zeptal, odpověděla jenom „au, au” a „to Arisa”, ten hovor nijak nepokročil. Kvůli Luluině a Lizině pokárání, že by neměla pomlouvat ostatní, to vypadalo, že nedokázala mluvit špatně o ostatních.

„Hm, emocionálně nestabilní,” řekla mi Mia, co byla stranou.

Já jsem mezitím nesl Pochi, ale nevěděl jsem, jestli to Mia myslela na Pochi nebo na Arisu. Líbilo by se mi, kdyby použila víc slov.

„Popovyrozezepře~”

Odhadoval jsem, že myslela povyk nebo rozepře?

Tama mi seděla na ramenou a nakukovala, zatímco mi cuchala vlasy. Vážně jsem tomu nerozuměl, asi se prostě zeptám přímo Arisy.

„Přinesl jsem s sebou pár suvenýrů, promluvíme si, zatímco si je sníme.”

„Maso~?”

„Sladkosti?”

„Oboje.”

Nálada těch tří se po mých slovech zvedla.

Když se mi Pochi podívala do očí, rozpačitě se nepatrně odvrátila a řekla: „Na maso mám další žaludek nanodesu!” A pak se chovala, jako kdyby si pískala.

Pokud na maso existoval jiný žaludek, na co byl ten skutečný žaludek? Rád bych ji podrobil hodinovému křížovému výslechu.

Když jsem otevřel dveře do vily, slyšel jsem hádku mezi Arisou a ostatními.

„A proto! Jsem to už řekla dávno! Měly bychom tento první úder provést tím, že zaútočíme z dálky magií, co má maximální útočnou moc!”

„Negativní. Pokud to ten úder neporazí, Arisa a ostatní v zadním voji budou v nebezpečí.”

„Správně. První kopí je čest vojáka. Řádná metoda by měla být taková, že my v předním voji vyrazíme do boje a ponížíme počet nepřátel a pak Arisa a ostatní v zadním voji uštědří rozhodný úder zezadu.”

„Ale Liza a Pochi pak budou zraněné!”

„Ariso, měla bych jim pomoci, tak navrhuji.”

„Nano, tvoje obrana není neproniknutelná. Dokonce ani démon středního řádu neodejde bez zranění, pokud je zasáhne trojitý útok dechu, magie a kousnutí Magické hydry.”

„Všechno to je díky vybavení a nové magii. Doporučuji předat chválu master.”

Vypadalo to, že se to blížilo vrcholu.

Nebo spíš i když už jsem řekl, že by neměly bojovat s Magickou hydrou, neboť používala útoky okouzlením, stejně s ní bojovaly, co? Po jídle přijde čas na trest.

„Jinými slovy, Arisa, Liza a Nana se dohadovaly ohledně taktik a nedorozumění během boje?”

„Ano, ale tak to není.”

Jak komplikované.

„Arisa říká pár nerozumných věcí nodesu.”

„Ech~ copak jsem neřekla jenom to, že bychom měly s Lulinou puškou s hladkou hlavní sestřelit Připtáka?”

„Ariso, zasáhnout Připtáka magií je už tak dost těžké, je to absurdní, víš?” řekla Lulu Arise, zatímco na stůl pokládala talíře a příbory.

„Ale Lulu ho zasáhla, že?”

Jak Lulu přemýšlela, roztomile si přiložila prst k bradě. „Hm~” a pak Arisu opravila: „Byl to Připták, co odpočíval na kameni, a bylo to z dálky. Také jsem měla propojující brýle a prostorový stojan, co pomohl se stabilitou hlavně. Myslím, že si nevěřím, že bych zasáhla Připtáka, co se pohybuje jako Pochi.”

Ty propojující brýle u pušky byla věc, co jsem přidal, abych kompenzoval obtížnost použití teleskopu (?) na hlavni. Brýle byly napojené na pušku a zobrazovaly obraz z teleskopu. Ale nemělo to dostatečnou rychlost, aby to zobrazilo video. Jen stěží to bylo dost rychle na to, aby to ukázalo zrnitý obraz.

Prostorový stojan byla věc, co eliminovala třes pušky. Vyrobil jsem to tím, že jsem napodobil technologii stromu světa. V porovnání s prostorovým stojanem, co držel strom světa to absolutně nic nebylo. Ale dokázalo to stabilizovat hlaveň pušky tak, aby se naprosto eliminoval třes.

Tento magický okruh se aktivoval tlačítkem nebo hlasovým rozkazem. Odpověď na to jsem nahrál já. Nestyděl jsem se, protože během období, kdy naše hra neměla dostatek financí, se personál střídal a zastával dabéry.

„A Pochi to zasáhla?”

„Zasáhla jsem to nodesu... Dělem magického ostří.”

Pochina slova se ke konci ztišila. Aha, když to střela nezasáhla, připodobnila hlaveň pušky k meči a ze zoufalství použila Magické ostří, co?

„Pochi je úžasná~ Magické dělo~ Se ohnulo de gozaru,” nahlásila Tama Počiny skutky, zatímco vzhlížela z mého klína.

Dráha Děla Magického ostří se dala ohnout, co? Je jako nejsilnější vesmírný pirát z jistého místa. Příště bych to měl natrénovat.

„Ale proč jsi trénovala s puškou?”

„Je to opatření proti nepřátelům, ke kterým je nebezpečné se přiblížit.”

„Tak můžeš prostě použít Dělo Magického ostří, ne?”

„Totiž něco jako Pán podlaží musí mít silnou odolnost vůči magii. Chci zvýšit naši škálu vzdálených fyzických útoků.”

Aha, tohle, co?

Ale k tomu účelu máme hrubé broky do pušky s hladkou hlavní.

„Broky jsou na nic. Střelba do vlastních řad je děsivá a mají slabou moc, ne?”

„Pokud je použiješ ve zrychlené formaci, mělo by to být celkem mocné.”

Pokud to zasáhne, přece jenom to může srazit i stíhačku.

„Dobrá! Už s tím obtížným hovorem skončíme! Prosím, pokračujme po jídle.” Lulu skončila s přípravou jídla a tleskla, aby si získala pozornost všech, a ohlásila konec schůze. Kdyby to takhle silou neuzavřela, to dohadování by začalo být příliš rozpálené. A jídlo by vychladlo.

„Jééje~! To je mramorované hovězí? Kdes to sehnal?”

„Hm, po cestě z královského hlavního města jsem narazil na zemědělskou usedlost, na kterou útočil obrovský netvor. Dostal jsem to jako díky, že jsem je toho netvora zbavil.”

Přišlo mi to jako oficiální zemědělská usedlost a za odměnu jsem dostal maso z napůl snězených krav. Místní to nazvali Poškozeným zbožím, ale když se podíváte na toto rozkošné hovězí, kde se proplétalo libové a tučné maso, znělo to jako nesmysl. Ačkoli díky tomu jsem jako odměnu získal maso místo peněz, takže jsem vděčný za názor toho zemědělce.

Před očima jsme měli naservírováno 10 talířů nakrájeného masa. A pak vedle talířů byl hrnec podivného tvaru, ze kterého stoupala pára.

„Ku~ nemyslela jsem si, že si tu dám shabu-shabu!”

„To maso je ploché nanodesu?!”

„Dietta?”

Pochi a Tama se sklonily na výšku stolu a upřely na to pohled, zkontrolovaly to maso ze strany a vyjádřily své dojmy. Co se jich dvou týkalo, maso by pravděpodobně mělo být něco tlustého.

Fufufu, tu vaši iluzi vám roztříštím.

„Víte, tohle se nazývá shabu-shabu—”

„Na to zapomeň, rychle pojďme jíst!”

Jelikož se Arisa dožadovala, abych skončil s tím vysvětlováním, začalo jídlo.

Kolem velkých talířů byly lahve sezamové omáčky a ponzu a malé talířky s ochucovadly. Ta ochucovadla byla strouhaná ředkev, mrkve, zázvor, nakrájená jarní cibulka, máta perilla, cibule a tak dál a také sezamová semínka, co zbyla poté, co jsme udělali sezamovou omáčku, a různé další věci jako drcené oříšky a wasabi. Čím víc, tím lépe, ne?

Váhal jsem, jestli mám vedle hovězího vyložit ještě kraba a sašimi, ale jelikož je to dneska naše první shabu-shabu, bude to jenom hovězí.

„Takhle si vezměte plátek hovězího, rychle ho namočte do horké polévky, pak do omáčky a snězte ho,” vysvětlil jsem jim to za jídla.

Nejdřív jsem si dal jen čisté ponzu. Co jiného čekat od oficiálního nákupčího královské rodiny z Shigy. Bylo to dost lahodné na to, aby se to dalo srovnávat s hovězím Kobe a Matsusaka, na které mě kdysi dávno pozval předseda mé firmy. Tuňák, co jsme měli nedávno, byl dobrý, ale hovězí má přece jenom svou vlastní chuť.

„Sami si to můžete ochutit, jak je vám libo. Prvně hovězí ochutnejte bez dochucení.”

Po mém povzbuzení si Liza vzala plátek hovězího a s velmi vážným výrazem ho namočila do polévky. Než jsem se nadál, už zručně uměla používat jídelní hůlky.

Ale při jídle vážně nemusíš vypadat tak vážně.

Jelikož Pochi a Tama neuměly používat jídelní hůlky, připravil jsem pro ně úzké kleštičky. Kdybych jim připravil vidličky, přece jenom by to maso pravděpodobně upustily do horké polévky. Na klapky kleští jsem přidal tři symboly, a to pes, kočka a kuře. Nana si od začátku přivlastnila kleštičky s kuřátkem.

„Lahoda. Hodnotím přinejmenším A5! Můžu to jíst donekonečna.”

„Lahoda nodesu! Maso búúú je stejně dobré jako tuňák a velryba nanodesu!”

„Lalahoda~?”

„Prohlašuji, že ta sezamová omáčka je nejsilnější a nemá sobě rovna.”

„Nano, ponzu se strouhanou ředkví je také výborné, víš?”

„Hm, lahoda.”

Všichni jedli s chutí, zatímco to jednohlasně chválili. Vypadalo to, že i Miě se to zamlouvalo díky té jemné chuti.

Trápilo mě, že Liza to žvýkala o samotě a v tichosti, ale jelikož koutky jejích očí vypadaly vážně šťastně, určitě byla pohroužená do té chuti.

Vychutnej si to, co hrdlo ráčí.

Arisa, Pochi a Tama rychle polykaly svůj díl, jako kdyby to pily. Mám víc než 100 kg masa, jezte, jak jen je libo.

Ale musel jsem Arisu varovat, aby nejedla příliš.

„Kuk, sezamová omáčka vládne ze všech nejlépe, ale ponzu je také pěkné! Aby se ukázala taková škála ochucovadel!”

„Ariso, i když tohle říkáš, strkáš ke mně talířek s wasabi. Nemůžeš mě oklamat nodesu. Už jsem se poučila nodesu.”

„Mám ráda sezamovou omáčku.”

„Všechno je lahoda~?”

„Uu, je to až příliš lahodné, mohla bych toho sníst příliš.”

Bylo zajímavé sledovat, jak si všechny vybíraly podle preferencí. Vypadalo to, že Pochi skvěle prohlédla Arisin trik. Lulu se držela zkrátka, neboť se bála o svou váhu, ale měl jsem pocit, že se poddávala kouzlu královského hovězího. Copak to jednou za čas nebylo v pořádku?

Chuť by se ještě zvýšila, kdybychom měli olej z chilli, XO omáčku nebo nějakou fazolovou chilli omáčku. Pokud jsem se nemýlil, na XO omáčku a fazolovou chilli omáčku se jako základ používalo miso. Později zkusím nějaké udělat. A co potom s olejem z chilli? Možná z rudých paprik?

Jelikož Liza jedla nezvyklým způsobem: namočila si maso do omáčky, dala na něj trochu wasabi a pak ho namočila do sójové omáčky, zkusil jsem ji napodobit. Tenhle způsob konzumace byl trochu jako sašimi, ale bylo to celkem pěkné.

Ale Pochi, Tama a Mia, co to spatřily a napodobily nás, sténaly a držely se za nos. Když jsem to spatřil, rozesmál jsem se a ty tři mě lehce praštily.

Těm třem omladinám, co utrpěly kvůli wasabi, jsem dal horkou čokoládu.

„H~m, jsem nacpaná. Horká čokoláda, he~ Bylo by pěkné, kdybychom příště měli čokoládové fondue nebo sýrové fondue~” požádala Arisa, když spatřila Pochi a ostatní pít horkou čokoládu.

Sýrové fondue jsem měl často, ale čokoládové ne. Možná bych to měl zkusit.

„Co to je za jídlo nanodesu?”

„Je to maso fondue přelité čokoládou a sýrem. Jelikož pták fondue přebývá jen hluboko v horách s průzračnou vodou, nazývá se to přízračné jídlo.”

„Lov fondue~?!”

„Chci to ulovit nodesu!”

„Pochybuji.”

Pochi a Tama se nechaly Arisinou lží nachytat, ale Mia to hned prohlédla.

Vypadalo to, že v lese Borunean měli sýrové fondue, které jim představil hrdina Daisaku.

Zdálo se, že příštího dne trénovaly s předpokladem, že pán podlaží dokáže anulovat fyzické útoky.

Když se vrátily k večeři, všechny byly skleslé kvůli vyčerpání magické moci.

Zdálo se, že trénovaly, dokud nevyčerpaly veškeré magické lektvary, co jsem jim dal. Byl jsem rád, že měly dostatek rozumu nechat si dost magické moci na návrat zpět.

Jelikož i já jsem měl magickou moc na pokraji vyčerpání, nepoužil jsem Přenos magické moci, ale uvařil jsem jim jídlo, co bylo dobré na obnovu magické moci. Ale tak nějak nebylo oblíbené.

Možná jsem místo toho měl vzít magickou moc z nabitých magických mečů, co jsem měl pro případ nouze?

„Žádné maso~”

„Pochi se kaje nodesu. A proto prosím dej aspoň trošičku masa nodesu.”

Zdálo se, že si Pochi a Tama myslely, že to byl trest. Vzhlížely s žalostným pohledem na tváři a byly skleslé. Pochi, co prsty naznačovala tu „trošičku”, byla roztomilá. Určitě musela dávat najevo tloušťku masa.

„Pochi, Tamo. Ani za 100 let nebudete moct od pána žádat jídlo,” připomněla těm dvěma Liza, ale její hlas v sobě neměl žádnou sílu. I Lizu určitě šokovalo, že tam nebylo žádné maso. Ale já si nemyslel, že by to chutnalo zle, neboť jsem vývar udělal z kuřecích kostí~

„I když nedržím dietu, proč tohle jídlo! Víc proteinů! Giv mí mít plís!”

„Jsou to chody na obnovu magické moci.”

A navíc ty vařené fazole v sobě měly protein, ne?

Co se týkalo tří ostatních dívek, ty jedly bez stížností, neboť se jim zelenina neprotivila.

Během jídla se mi magická moc obnovila dost na to, abych provedl přenos magické moci, ale využil jsem této příležitosti, abych pozoroval rychlost obnovy magické moci Arisy a ostatních. Později budu muset také vyrobit víc magických lektvarů.

A navíc když se těm čtyřem lidem, co měli rádi maso, obnovila magická moc, nechal jsem je sníst tolik velrybích steaků, kolik jen chtěly. Ne, Arisu jsem zastavil, než se mohla přejíst. Přece jenom bych ji jen nerad znovu doprovázel při dietě.

-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam postav