DM - kapitola 258

Kapitola 258 – Tvář pod maskou

Tady Satou. Říká se, že na světě jsou tři lidé, co vypadají jako vy. Když jde o celebritu, není to tak špatné, ale myslím, že by byla strašná otrava, kdybyste měli stejnou tvář jako zločinec.




„Dobrý večer, Vaše veličenstvo.”

Mluvil jsem s ním tónem Nanashiho s fialovými vlasy a co možná nejbezstarostněji. Mým konverzačním partnerem byl král království Shiga. Před dvěma dny jsem mu v kanceláři nechal dopis ohledně mé návštěvy, ale v této místnosti nebyl kromě něj nikdo. Myslím, že měl v této místnosti nechat svého dvojníka a nahlížet sem z druhé místnosti v obklopení svatých rytířů. Ale v druhé místnosti byli jenom premiér a velitel Osmi mečů Shigy.

Myslím, že byl trochu moc nedbalý.

„Dlouho jsme se neviděli, Nanashi.”

I hlas měl stejný jako dvojník. Evidentně stále platilo to, co jsme si domluvili s dvojníkem při setkání ve vévodském hlavním městě.

„Mám něco na práci za nebesy, víš?”

„Hm, nebesa pozívají jenom lidi jako hrdina, světec a zachránce království Shigy.”

No, ne, mluvil jsem o vesmíru a ne o nebesích. Asi jsem ho nemusel opravovat, neboť by stejně bylo otravné to vysvětlit.

Zdálo se, že mě uznal za hrdinu království Shiga, ale ignoroval jsem to.

„Promiň, že si nárokuji tvůj čas, veličenstvo.”

„To nevadí. Také jsem se s tebou chtěl setkat.”

Měl jsem pocit, že jsem díky Arisině dohledu začal mluvit nechutněji. Měl jsem pocit, že možná existoval lepší styl mluvy, kvůli kterému by mě lidé nespojovali se Satouem. Byla to politováníhodná chyba, ale musel jsem to vydržet a jít dál. Správně, zařídit, aby se Nanashi a Maou navzájem zabili, a pak stvořit Nanashi verzi 2. To byl možná dobrý nápad.

„Co se děje, Nanashi?”

Ups, to nebylo dobré. Myšlenky se mi rozutekly.

„Moje první věc k řešení je toto.”

„Nepotřebuješ meč nebes?”

Když král spatřil, že jsem mu předložil falešný Claiomh Solais, zamračil se. Vrátit svatý meč bylo jako prohlásit, že nechci království Shiga chránit před démonickými lordy. Rychle to nedorozumění vyjasněme.

„Špatně sis to vyložil. Tohle je padělek, víš? Na rozdíl od toho na rychlo vyrobeného má tento funkci omezení, kdo může být jeho majitel. A je tu zaříkávání, aby létal po obloze.”

Jelikož ten nynější padělek byl vyrobený z větší části ze stejného materiálu jako skutečný Claiomh Solais, o jeho pravosti nemůže rozhodnout nějaká polovičatá technika.

Díky slitině orichalka a pravého stříbra byl také vybaven schopností automatických útoků, používalo to stejné zaříkávání jako originál.

Jeho útočná síla byla nižší a nemohl se rozštěpit jako originál, ale na to, že to byl padělek, to mělo celkem pěkné schopnosti. Přidal jsem k tomu okruh, co jsem se naučil v elfí vesnici. Jeho funkce je omezení majitele meče. Původně jsem hledal okruh, co by zabránil, aby někdo ukradl vybavení Pochi a ostatních.

S touto funkcí může Claiomh Solais používat jen [Král království Shiga] a [Ten, jehož vlastnictví král uznal]. Procedura k tomuto byla stejná jako normální pasování. Dalo se přijmout jenom jednoho člověka, takže poslední vlastnictví bude po jmenování nynějšího vlastníka neplatné.

„Tento meč by měl být skutečnější než ten předtím, víš?”

„Hm, podle toho, co vidím, vypadá přesně jako originál.”

„Jakmile se později pokusíš použít zaříkávání, poznáš, že to je padělek. Podrobnosti jsem napsal tady na tento papír,” řekl jsem a předal jsem mu manuál.

Napsat to jsem zadal Tifalize a ona to napsala, zatímco působila bezvýrazně, a přesto šťastně. Musela mít papírování ráda.

„Za tak krátkou dobu vytvořit svatý meč jako tento...” sténal král, zatímco se probíral svým bílým vousem a díval se na falešný Claiomh Solais. Pravděpodobně bych neměl říkat, že jsem ho dokončil za týden. Včetně plánování.

Ale tohle byl spíš jen takový úvod, rychle se vrhněme na skutečné záležitosti.

„Ach Nanashi, necháš mě jednou pohlédnout do tváře pod maskou?”

„Jistě. Ale jen na chvilku, je to trapné.”

Už jsem si pod vnější masku připravil převlek, neboť mě napadlo, že se na to určitě zeptá. Tentokrát jsem používal převlek verzi 2, co měl nainstalované zvláštní okruhy na zábranu prohlednutí a poznání. I vnější maska měla okruh na zábranu poznání, takže to dokáže potlačit většinu magických nástrojů.

Necítil jsem se na to, abych se naparoval, a tak jsem si prostě sundal vnější masku a ukázal jsem mu převlekovou masku.

Tentokrát jsem na tu masku použil tvář svého známého. Byl to známý z Japonska, neboť kdybych použil někoho odtud, způsobilo by to problémy. Váhal jsem mezi panem Obtloustlým a tváří svého juniora, ale jelikož tvář pana Obtloustlého se neshodovala s mou tělesnou stavbou, tentokrát jsem použil tvář juniora.

„Oooo, bože!”

He? Možná se královi líbila juniorova tvář. Byl tak šokovaný, až sebou trhal. Ale nemyslel jsem si, že by se kvůli tomu měl modlit k bohům.

„N-ne, pane Nanashi, ukázal bys tuto tvář i premiérovi?”

Pane? Když tohle pominu, prosím, přestaň mluvit, jako kdyby to bylo poslední přání starého muže.

„Prostě mi říkej Nanashi, dobře, veličenstvo. Nechci svou tvář ukázat příliš mnoho lidem, ale pokud to bude jen premiér, tak to půjde.”

„Omlouvám se, takže ho zavolám.”

Král zavolal premiéra, co čekal ve vedlejší místnosti, a ten přišel. Podle Torumových poznámek byl tento člověk jedním z pouhých tří vévodských rodů v království Shiga, byl to předchozí vévoda Dukus. Vypadalo to, že vévodský rod předal svému synovi a teď pracoval pro krále.

Vzhled tohoto premiéra naprosto zrazoval jeho povolání. Byl to velký muž s vydutými svaly. Kdyby ho představili jako generála, velmi by se to k němu hodilo. Ten vějíř, co držel v ruce, se k němu vážně nehodil. Jak se z něj stalo tohle, když má jedinou bojovou techniku, a to Sebeobrana?

„Volal jsi, veličenstvo?”

Zdálo se, že král předem řekl premiérovi o Nanashim. Když spatřil mé maskované já, nijak ho to nepřekvapilo, a rovnou se krále zeptal, co se děje. Navzájem jsme se představili a pozdravili.

„Nanashi, prosím.”

„Ho~j.”

Když jsem si sundal masku, premiér se nejprve zatvrdil a pak začal ronit krokodýlí slzy.

Hej, králi a premiére, proč oba reagujete takhle?

Juniorka měla normální všední tvář a i když se dalo říct, že byla relativně pěkná, nemělo by to stačit na to, aby to ostatní šokovalo.

Možná to nečekaně bylo jako případ Lulu a kvůli estetice tohoto světa na to reagovali podivně.

„Teď už to stačí?”

„Hm, děkuju ti.”

Nemyslel jsem si, že by bylo třeba, aby mi děkoval.

„Tento rod Dukus sloužil váženému panu Yamatovi ještě před založením tohoto království. Zachovali vyfotografovanou postavu váženého pana Yamata během založení království pomocí Nástroje na kopii postavy.”

Hm~m? To byla celkem náhlá maličkost.

„Vážený pane Yamatooooo!”

Premiér si otřel tu záplavu slz a pak se mě oběma pažemi pokusil obejmout, a tak jsem se tomu hladce vyhnul. Než se o to pokusil znovu, král jej zarazil, takže jsem se podruhé vyhýbat nemusel.

Vážený pane Yamato?

Eh~m, znamenalo to, že juniorčina tvář připomínala dávného krále Yamata?

Ale bylo nemožné, aby to byla stejná osoba.

V případě, že by během povolání došlo k posunu v čase, ta osoba byla slabá vůči stresu a nechala se proudem unést mnohem snáze než já. Přinejmenším nebyla dostatečně schopná, aby byla králem. Nebo spíš nebyla ten typ, co by založil národ.

Byla to jiná osoba. A i kdyby mezi nimi byla nějaká souvislost, možná že juniorka je potomek starodávného krále Yamata.

„Jsem Nanashi, víte? Nejsem spřízněný s dávným králem, jasné?”

„Aj, rozumím.”

Ne, to byl pohled člověka, co to nechápal.

To musel být pohled člověka, co si myslel, že Nanashi je reinkarnací Yamata nebo tak něco.

Kruci, správně, to ty vlasy. Říkalo se, že fialové vlasy byly důkazem reinkarnovaného člověka. A bylo tu spoustu reinkarnovaných lidí. Myslel jsem si, že se nehodilo, aby král a premiér království dělali takhle ukvapené závěry jen kvůli vlasům a tváři...

No, to je jedno. Bylo otravné je opravovat, a tak je v tom nedorozumění nechám.

Prozatím jsem jim řekl, aby se ke mně určitě nechovali jako ke starodávnému králi Yamatovi.




„A co se týče té záležitosti, rád bych v království Shiga prodával magické nástroje, víš? Udělíš mi obchodní právo, prosím?”

„Hm, velmi dobře, připravím to.”

Okamžité svolení. Co jiného čekat od monarchy. Bylo pěkné, když se takové věci dělaly rychle.

„Obchodní právo není problém. Pane Nanashi, jaké předměty máš v plánu prodávat?”

„Hm, napadají mě magické vybavení a nástroje a také věci, co mají co dělat s léčivy. Jako speciální produkt jsem si připravil vzducholodě.”

„Vzducholodě?!”

Jak se mě na to premiér zeptal, zhruba jsem načrtl škálu zboží, ale král po tom slově [vzducholoď] vykřikl.

„Hm, přemýšlel jsem, že bych prodával velké transportní lodě a menší lodě velikosti kočáru k soukromému užití. Ale všechny kromě transportní lodě musí používat aerodynamický motor, takže se začnou prodávat trochu později, víš?”

Transportní loď měla stejný výkon jako vzducholoď, co jsem zahlédl ve vévodském hlavním městě. Rychlost letu a maximální výška byly zhruba stejné a byla o 40% větší. Navrhl jsem ji tak, aby měla velkou nákladní kapacitu.

Chtěl jsem, aby soukromé vzducholodě začaly být mezi šlechtou populární, aby nebylo nezvyklé, až budu jednou cestovat mezi městy.

„K soukromému užití?! Používat vzácné aerodynamické motory k soukromému užití. To je vtip?”

Jak přehnané.

„Pro místokrále to bude praktické, když budou moct do královského hlavního města volně přilétat a odlétat, ne?”

„Je pravda, že to je praktické, ale to máš tak hojné množství aerodynamických motorů?”

„Hm, relativně, víš?”

Tehdy s Lulu jsme jich hodně získali, když jsme chytali tuňáky a narvaly. Z nebe tehdy na tuňáky útočili netvoři podobní žralokům. Rychle jsem se jich zbavil, ale dopadlo to tak, že to byly slavné netvorné ryby, co byly inspirací k aerodynamickému motoru.

Jelikož jsem vyhladil každého špatného netvora, co šel v té oblasti oceánu po tuňácích, měl jsem trochu moc součástek na aerodynamický motor. I části tuňáků a narvalů se daly použít na aerodynamický motor, ale nedokázaly vyvinout takový výkon jako části žraloků. Jelikož se navíc zdálo, že jen ty žraločí typy útočily na města na pobřeží, lidé znali jen materiál z nich.

Kvůli mé mlhavé odpovědi se premiér s mírně uzardělou tváří tázal: „Kolik jich dokážeš konkrétně připravit?”

„Myslím, že tak pět velkých transportních lodí a 20 malých soukromých lodí,” vyjevil jsem konkrétní počet.

Jen tak mimochodem, velká vzducholoď měla zhruba 30x větší výkon než malá vzducholoď.

Ale problém spíš tkvěl v tom, jestli k tomu svolí nebo ne. Král i premiér vypadali zadumaně.

Nezákonně obchodovat bylo špatné, že?

„Nanashi, kvůli dopadům na národní obranu bude komplikované volně prodávat vzducholodě.”

„Momentálně je mám v úmyslu prodávat jen šlechtě z království Shiga, nepůjde to?” zeptal jsem se nechutně roztomile.

Ach, tímhle jsem přišel o pár let života...

„H-hmm, tak—”

„Prosím, dej královské rodině preferenční právo.”

Premiér nastavil podmínku, jako kdyby chtěl zamaskovat slova krále, co k tomu chtěl zdánlivě svolit. Takhle přerušit krále znělo jako znevážení majestátu.

„Až budeš prodávat vzducholodě, prosím nejprve vyjednávej s královskou rodinou nebo královskou armádou.”

„Okkey.”

„Okkey? To slovo neznám, co to znamená?”

„Ach, promiň, promiň. Je to jako souhlas.”

Po takové výměně jsem byl schopen získat obchodní právo na prodej magických nástrojů v království.

Jako vzorek jsem jim dal jednu velkou transportní vzducholoď a za to mi bylo uděleno obchodní právo a medaile za dosažení. Tato medaile, co premiér připravil, byla důkazem královského dodavatele. Díky ní jsem mohl provádět obchodní transakce se šlechtou v rovnocenném postavení.

O ceně velké transportní vzducholodě se nedalo rozhodnout, dokud ji nespatří, a tak jsme to nechali na jindy. Prozatím mi bylo řečeno, že bych ty vzducholodě měl dát na letiště na okraji královského hlavního města, co se používalo k předvádění. A to za tři dny.

Co se týkalo jiných vzorků, dal jsem jim také nějaké magické meče, magická kopí a několik druhů magických léčiv. Co se týkalo magických zbraní, ustanovilo se, že při přehnané marži měl magický meč cenu 150 zlatých a magické kopí 200 zlatých. Ale já prodával magický meč za 100 zlatých a magické kopí za 200 zlatých.

Ty magické zbraně nebyly jako zbraně z vévodského hlavního města, co se vyráběly jen z bronzu. Moje měly membránu ze slitiny mitrilu a mosazi, co pokrývala bronzový základ, aby vypadaly dobře. Jejich moc byla zhruba stejná, neboť to oboje byly odlévané magické meče. Ale díky membráně moje nezreznou a neopotřebovávají se, snadno se udržovaly.

Nabídka léčiv byla stejná jako ve vévodském hlavním městě. Ale kromě toho jsem přidal živné a výživné tonikum. Dal jsem králi a premiérovi velké množství výživných tonik, vymluvil jsem se na to, že to byly vzorky.

Prosím, bojujte 24 hodin.

Ach, to znamenalo, že můžete čtyři hodiny spát, co? Jak jen jim závidím.

Platbu provedou za tři dny, neboť jim zboží doručím vzducholodí.

O to obchodní právo jsem tentokrát usiloval kvůli té pozdější aukci.

Ačkoli jsem měl jedinečnou finanční moc, přemýšlel jsem, že redukuji majetek lidí, co by se pravděpodobně mohli stát mými rivaly.

Takže přípravy na aukci šly dobře.

Když jsem do královského hlavního města dovezl zboží, dal jsem premiérovi jako extra sira Sokela. Premiér by měl být schopen dobře využít výpověď sira Sokela.

Byl jsem nervózní, že skutečná totožnost toho chlápka, co se nazýval Jeho Veličenstvo, byla stále záhadou, ale očekával jsem, že autority království a špehové to odhalí.

-----------------------------------------------

 ~ Kdo zapomněl, na tomto světě má den 28 hodin. Ze Satouova mladšího kolegy z původního světa se vyklubala kolegyně. A ještě v příběhu sehraje svou roli. ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>