ICDS - kapitola 212

Kapitola 212 – Třetí zkrocení (3)

Co Královna succubů Licorice provedla pak, bylo vskutku šokující. Když mírně nadzvedla své šaty, všech 213 succubů na hradě se proměnilo na netopýry a vletělo jí do šatů. Ačkoli ty šaty byly průhledné, jakmile netopýři vletěli dovnitř, neviděl jsem je!

V naprostém šoku jsem jí upřeně zíral na šaty a zeptal se: „Co se stalo?!”

„Huhu, i když budeš tak upřeně zírat, neuvidíš je. Chceš si zkusit mi šaty zvednout?”

„Ne, díky!”

Licorice si svůdně hrála s lemem šatů, ale já na to zareagoval pinknutím do čela. Zatímco ona od bolesti mumlala, hrad, v kterém žila ona a ostatní succubové, se začal hroutit.

Jakmile ta její bolest zdánlivě ustoupila, Licorice zvedla hlavu a s dojatým výrazem se podívala na hroutící hrad. Pak se otočila tváří ke mně a promluvila:

„Drahý manželi, teď jsem přišla o domov, takže za mě musíš přijmout zodpovědnost. Za jídlo, ošacení, přístřešek a všechno ostatní!”

„Succubové jí jídlo?”

„Jo, ale máme svoje preference, huhu.”

Licorice upřeně zírala na jistou část mého těla a olízla si přitom rty. Už teď jsem se bál, jak budou členové gildy reagovat, až ji uvidí.

Počkat, ne, jako první jsem se po bitvách s Pánem podlaží vždycky setkal s...

„Shine? Co se sta... Kyak?!”

Jak jsem čekal, poslalo nás to před Obchod. Nevěděl jsem, co se stalo s kobkou, když jsem vstoupil do Akční kobky, ale když Loretta, co ke mně šla s ustaraným výrazem, spatřila Licorici, šokovaně zaječela.

„Co to je za netvora?! Shine, v-vedle tebe!”

„Och, Loretto. Tohle je Licorice.”

„Ahoj! Jsem Licorice, pojmenoval mě můj Drahý manžel. Kdo jsi ty? Konkubína Drahého manžela?”

„Drahý manžel...?”

Ach hele, Lorettina dvojsečná válečná sekyra... Počkat, ne, přestaň s tím!

Dalších 5 minut jsem vysvětloval, co se stalo. Samozřejmě jsem také Lorettě představil Licorici. Loretta sevřela pěsti, zdánlivě přemýšlela o něčem nesmírně agresivním a stříhala přitom ušima.

„Aha... Hm, 213 succubů a Královna succubů... Ani nemluvě o tom, že to je klan, co je velmi schopný v bitvách... Uuu, budou Shinovi velkou pomocí. Uu... Budu muset přijmout...”

„Hm? Přece jenom to není tak, že jsi jeho konkubína, tak jaký máš vztah s naším Drahým manželem, co ti dává právo nás přijmout nebo ne?”

„Licorice, zmlkni.”

„Drahý manželi, tento elf na mě zahlíží. Děsivé.”

Zdálo se, že ani Licorice nedokázala ustát Lorettinu krvežíznivost, neboť se mi skryla za zády a chvěla se. Zdálo se, že to Lorettu ještě víc rozzuřilo.

„Shine, to stačí!”

„Co? Ale tohle není moje chyba?!”

„Mohl jsi je s železnou vůlí a kamenným srdcem všechny zabít!”

„Chceš, abych je zabil, když vůči mě nikdy necítily žádné nepřátelství?!”

„Kuk...”

Loretta byla deprimovaná, jak má správně odpovědět, a svěsila uši a zabručela.

V té chvíli mi Licorice poklepala na paži a promluvila: „Drahý manželi, teď chci jít k tobě domů.”

„Domů? To myslíš v Rezidenční oblasti? Nebo na Zemi?”

Když jsem pomyslel na Licorici a 213 succubů, co by se mělo skrývat v jejích šatech, měl jsem pocit, že zešílím. Jako Licoricin pán jsem mohl jejím služebníkům dokonale rozkazovat. Zatímco každá z nich měla větší sílu než typický netvor řádu SS...

„Licorice, jdeme na Zemi. Loretto, za chvíli se vrátím.”

„Ano, Shine. Věřím ti, dobrá? Musíš se vrátit! Nenech se svést pouhým succubem!”

„Pouhým succubem?! Succubus je mnohem lepší než pouhý elf!”

„Ticho, obě dvě.”

Poté, co jsem Lorettu a Licorici vhodně potrestal, jsem se s nervózní Licoricí vrátil na Zemi. Jelikož doma nikdo nebyl, poslal jsem Hwayě zprávu a zamířil jsem do našeho gildovního domu na Zemi.

Ačkoli jsem si byl jistý, že jsem kontaktoval jenom Hwayu, když jsem dorazil do gildovního domu, byly tam i Sumire, Yua, Ludia a Ye-Eun.

„Co tu všechny děláte?”

Hwayina odpověď byla obzvláště pozoruhodná.

„No, řekl jsi: 'Mám sílu, které můžeme naprosto věřit!', takže jsem si přirozeně pomyslel, jaká žena to je tentokrát? A tak jsem shromáždila lidi, o kterých jsem si myslela, že budou moji spojenci.”

„Hej...”

„Ale vážně to je žena... Hwayina intuice je děsivá!”

„Takže kdo to je? Nevypadá jako člověk.”

Zatímco se zdálo, že Ye-Eunin respekt vůči Hwayě vzrostl, zdálo se, že Ludia, co se specializovala ve svaté magii, vycítila Licoricinu auru, neboť se začala mít na pozoru. Přesně jako u Loretty jsem jim vysvětlil, co se stalo.

„214...”

„A všechny to jsou succubové...”

„Jů, vypadá mnohem silnější než Královna succubů, s kterou jsem se dřív setkala. Vážně je Královna succubů?”

„Pche, není očividné, že budu silnější než ty, co svou existenci svěřily kobce? Jsou svázané s kobkou, ale já ne.”

„Succubus... Huu.”

Nevěděl jsem proč, ale Ludia sklonila svou hůl. Zdánlivě se jí ulevilo.

V té chvíli Licorice naklonila hlavu ke straně a zeptala se: „Chápu, že všechny jsou ženy Drahého manžela, ale kdo je tady zákonná manželka? Víte, Marové mají přísnou hierarchii. Pokud mi to řeknete, budu se podle toho chovat.”

Nastalo ticho. Zrovna když jsem chtěl užuž něco s povzdechem říct, atmosféra se změnila. Ludia znovu pozvedla hůl, zatímco vzduch se zahřál kvůli Hwayiným ohnivým koulím.

„Co to děláš?!”

„Myslela jsem si, že to vyjasním. Zákonná manželka... Prozatím tu pozici přijmu.”

„Ta pozice patří mě!”

„I já si v boji věřím!”

Použil jsem Božskou rychlost a zklidnil je pinknutím do čela. Pak jsem pokračoval: „S Licoricinými služebnicemi to každopádně bude mnohem snazší. Všechny mají lidskou inteligenci a není třeba se bát, že by nás zradily.”

„Hmm, máme spoustu práce a není to tak, že bychom mohli hledat pomoc venku... a je mi líto neustále zapřahovat Sumire.”

„Správně, pokud je budeme brát jako 213 lidí v řádu SS, je to vskutku strašlivé. Jen s tou svojí silou pravděpodobně dokážou pokořit svět.”

„Moje služebnice jsou kompetentní! Pokud to bude rozkaz Drahého manžela, uděláme cokoli!” promluvila Licorice jasným hlasem a zvedla hlavu.

Hwaya o tom chvíli rozmýšlela a pak přikývla.

„...Dobrá. Těším se na naši spolupráci. S tou tvojí upřímností a schopností si udržme zdravý konkurenční vztah. Takhle řečeno ale nemůžu všech 213 přijmout jako konkurentky. Ať si najdou jiné muže!”

„Ach, můj klan si normálně vybírá jednoho muže, kterému slouží. Víš, sdílíme silné pouto. A pomocí toho můžeme sdílet zkušenosti a rychleji sílit. Ale také to má jasnou nevýhodu. Když to děláme s jinými muži, cítíme nesnesitelnou bolest. Takže to vždycky bylo tak, že si královna vybere muže a ostatní následují. Neboj se! Náš Drahý manžel může snadno zvládnout nás 200 nebo 300 a ani se neunaví!”

„To není problém!”

„...”

Takže proto byly všechny společně v té Akční kobce... Zrovna když jsem si pomyslel, že si Hwaya a Licorice vybudují dobrý vztah, roztříštilo se to. I když říkám tohle, všichni uznali, že klan succubů byl užitečný. Přímá podřízená Královny succubů, starší succubus Mirei se hned stala Hwayinou sekretářkou. Ačkoli Sumire měla v plánu zůstat v Koreji, osvobodila se od veškeré té práce, co jsme na ni nakládali.

„Líbí se mi. Dokonce je skromně oblečená.”

„Budu v tvých rukách, slečno Hwayo.”

Kožené sako, kožené kalhoty a šedé vlasy, co jí spadaly na jedno rameno. S poklidnýma šedýma očima byla dokonalým ztělesněním sekretářky. Ani nemluvě o tom, že Mirei měla největší sílu hned po Licorici, a kdyby se něco stalo, mohla bojovat s Hwayou po boku.

Navíc měla Mirei pod sebou tucty dalších succubů, co monitorovali a sbírali data ohledně netvorů, Akčních kobek a Akčních nájezdů, co se na Zemi objevily.

Až do teď neměl Revival řádné informační oddělení. A v důsledku toho musely informace plynout od vnějšího zdroje k Hwayě a pak ke mně. S tímto novým přídavkem se všechno změní.

Všechny měly moc řádu SS, proaktivita a zručnost ve sběru informací byly mnohem větší než dřív. Jelikož Mirei mohla s Licoricí kdykoli navázat mentální spojení, Hwaya a já jsme informace obdrželi prakticky hned, co přišly. Schopnost succubů se nedala popsat jen jako skvělá.

„Jak jste prohráli?”

„Možná se nám do cesty postavil osud, abych se mohla setkat s Drahým manželem.”

„Jo.”

S pokoutnějšími přístupy jako u Hwayi bylo mnohem těžší se vypořádat, ale líbilo se mi, že Licorice byla tak nestydatá. Takže jsem ji mohl bez váhání setřít.

...Ech? Proč jsem zrovna teď zněl jako strašný chlap?

Ale kromě Licorice, Mirei a třiceti succubů pod Mireiiným velením tu stále bylo 182 succubů. Co měli dělat? Nemohli všichni stoupat kobkou. Měli bychom je poslat do jiných zemí? Zatímco jsem namáhal ten svůj hloupý mozek, Licorice se zeptala:

„Drahý manželi, proč je na tomto světě tolik zanedbaných netvorů?”

„Och, to proto, že lidé nedokážou snadno vstoupit na území, která si netvoři nárokovali. Je to nebezpečné a ani nevíme, jací netvoři tam jsou. Jelikož mají všichni plno práce s netvory, co se objevují v blízkosti lidských teritorií, nedokáží dát dohromady dost lidí, aby se pokusili pokořit tak velké oblasti.”

A pak Licorice ukázala na 182 netopýrů ve vile.

„Copak tu nejsou ony?”

„...Máš pravdu!”

Po takové triviální myšlence započala skutečná teritoriální válka mezi lidmi a netvory. Přesně tak, jak to ve světě obvykle chodilo.
-----------------------------------------------

~ Shinovi to prošlo až moc lehce... nebo že by hlavní nápor teprve čekal? ~ 

<Předchozí>...<Následující>