DM - kapitola 256

Kapitola 256 – Mitrilový štítek

Tady Satou. Často se nemůžu k něčemu dostat bez ohledu na to, jak moc o to usiluji. Nedokážu to získat, i když vidím, že ostatní se k tomu dostali tak snadno. A je to přesně kvůli tomuto frustrujícímu pocitu, že je to tak zářné, když to úsilí vynese plody?

Ale tohle se týká vzácné kořisti v onlinových hrách.



Od chvíle, co jsme se vrátili z lesa Borenan, uplynuly už dva týdny. Levelování všech a projekt Labyrintového města pokračovaly hladce.

„Je to větší, než jsem si myslel.”

„Ach, to proto, že to pro mě zajistili oficiální dodavatelé.”

Dneska jsem byl s Arisou na inspekci plánovaného pozemku, kde postavíme soukromý sirotčinec a tréninkovou školu průzkumníků. Bylo to zhruba stejně velké jako průměrná základní škola. Na to, že to bylo ve městě, to bylo celkem velké. Díky markýzině prostředníkovi jsem to získal jako zboží, ale musel jsem za odměnu dát různé šperky ve stejné hodnotě.

Jelikož královská konference byla téměř za rohem, vyrobil jsem zářivé okázalé šperky pro markýze a jeho manželku. Ale navzdory tomu, že jsem použil normální vzácné kovy a drahokamy, vznikly z toho šperky, které jsem svou technikou Odhad (Tržní cena) nemohl posoudit. Nemohl jsem si pomoct a měl jsem pocit, že by mi prodej šperků šlechtě vynesl víc než izolace v labyrintu. Řekl jsem markýze, že jsem je získal od cizozemských kupců, když jsem byl v Obchodním městě. Do kolonky výrobce jsem umístil vhodné jméno. Upřímně si nepamatuju, jestli to byl Michaelangelo nebo Da Vinci.

„Dál už potřebujeme jenom vedoucího učitelů, co?”

„Správně, ráda bych vedoucího organizace a účetní, ale ty se shání těžko.”

Vlastně jsem měl pohovor se členy Miteruniny rodiny a s některými šlechtici, co mi markýza představila, ale nebyl mezi nimi nikdo, kdo by se hodil na postavení vedoucího nebo účetního. Ovšem kdybych je najal jako učitele, bylo by to něco jiného. Bylo mezi nimi hodně lidí, co jako vedoucí vypadali schopně, ale každý z nich byl buď ten typ, co nesnášel sirotky a prostý lid, nebo typ, co sirotčinec a školu viděl jen jako základní kámen ke zvýšení svého postavení. A tak jsem je nezaměstnal.

Takhle řečeno... jelikož by bylo pro člověka, co mi je představil, trapné, kdybych nikoho nezaměstnal, vybral jsem tři rozumně méně nevhodné lidi a pod výmluvou tréninku jsem je vyslal do akademie v Královském hlavním městě. Vypadalo to, že jsem se prostě jen zbavil otrav. Ale každému jsem dal 10 zlatých mincí na 2 měsíce pobytu a výdajů na jídlo, takže si nestěžovali.

„Vypadá to, že hodně lidí zaměstnává jako účetní otroky, aby zabránili zpronevěře, víš?”

„S tím se nedá nic dělat, podívám se po někom v sousedních městech.”

Jelikož Tifaliza neměla techniku Aritmetika, pravděpodobně bylo nemožné svěřit jí účetnictví. Zdálo se, že Arisa a já se o tu práci na nějakou dobu podělíme.

Budova sirotčince se stále stavěla, ale už jsme začali s přijímáním. Měl jsem v plánu s tím začít, až bude budova dostavěná. Ale jelikož Pochi v zapadlé uličce našla pár umírajících dětí, rozhodl jsem se s tím postupně začít.

Jelikož jsme neměli žádnou budovu, na místě, co se mělo stát atletickým hřištěm školy, jsme postavili dočasné stany. Přidali jsme k tomu dočasné postele, které jsme vytvořili navrstvením slámy z farem. Nevěděl jsem, jestli ty slaměné postele Arisu nějak dojaly, ale byla radostí bez sebe a první den spala na slámě spolu s dětmi. Druhého rána požádala o pár divných jídel, bylo to kozí mléko a chléb namočený v roztaveném sýru. Jelikož šlo o Arisu, určitě napodobovala scény z nějakého anime nebo mangy. Nebylo o tom pochyb.

Nevím, odkud přišly, ale jen za několik dní přišlo do sirotčince žít více než sto dětí. Nikdo si nestěžoval, že jídlo bylo prosté. Jen první den bylo něco extra. Záhadné bylo, že mezi dětmi nebyl nikdo, kdo by byl v jídle vybíravý nebo kdo by nechával zbytky.

Hodlal jsem naše služebné zaměstnat jako regulérní personál sirotčince, ale jak se dalo čekat, při tolika dětech by to nestačilo.

Dle návrhu slečny Miteruny jsem se rozhodl brigádně zaměstnat provdané paní ze sousedství, abych ten nedostatek lidí stáhl. Byly to ženy ve věku 20 až 50 let. Také jsem je nechal účastnit distribuce jídla chudým.

Lulu za pomoci sítě zaměstnanců prošetřila, proč se tu shromáždilo tolik dětí. Jelikož poplatek za informace byly jenom sušenky s medem z mravenců, bylo to levné. Co jiného od Lulu čekat.

Takže, důvod byl prostý. Byly to děti, co se nevešly do jiných sirotčinců.

Původně byly v Labyrintovém městě jeden soukromý a dva státní sirotčinec. Ale jelikož to bylo město s hodně úmrtími, pořád tu bylo spoustu sirotků, a tak všechny sirotčince přesáhly svou kapacitu. Ty dva státní sirotčince byly ještě v pohodě, ale ten soukromý už nedokázal dát ani dost jídla, o dostatku lůžek ani nemluvě.

Jelikož byla situace takováto, můj sirotčinec s opožděným zahájením byl z celého srdce schválen. Měl jsem pocit, že nám vnutili problémové děti a ty, co špatně rostly, ale to nebyl problém. Arisa a Tama hned na začátku ztrestaly ty uličnické děti a ty teď pomáhaly dospělým vedoucím.

Zdálo se, že až do teď si ty děti, co byly nad kapacitu, vybíraly zločinecké gildy ze slumů. A nabíralo to tragický směr prodeje otrokářům. A tak Kuro eliminoval takové zločinecké gildy ze slumů, co měla ve svém jádru skupinu zlosynů. Pár relativně méně nevhodných lidí jsem nechal, neboť kdybych je vykořenil všechny, akorát by sem přišli zlosyni z jiných měst.

A k tomu jsem během té doby jako extra dokončil pár různorodých záležitostí.

Ty ztracené loupežníky, co jsem nechal v labyrintovém vězení, jsem předvedl před autority. A prostřednictvím Průzkumnické gildy jsem příbuzným zesnulých doručil mrtvá těla průzkumníků, co se proměnili na kámen a co jsem sesbíral v oblasti ještěrokohoutů.

Nebyl jsem u toho, neboť jsem tu tragickou scénu nechtěl vidět, ale gildmistrová mi poděkovala. Co se týkalo odměn, poté, co jsem je přijal, jsem je jako Satou dal církvi a jiným sirotčincům v Labyrintovém městě.




„Novinová příloha?”

„Ano, koupila jsem ji, jelikož se prodávala před západní gildou.”

„Cože, cože?”

Přečetl jsem si novinové extra od slečny Miteruny, co jsem požádal, aby zašla do západní gildy. Na tom novinovém papíru bylo inkoustem napsáno—

„Kuh, ulovili mého pána podlažííííí!”

—zprávy o družině Lví Řev, kterou vedl magický šermíř jménem Karmínový šlechtic. Porazili pána podlaží ze střední vrstvy.

Ariso, vím, že tě to vzalo, ale přestaň mi prosím svírat a třást ramenem.

„Ariso~?”

„Co se děje nodesu?”

Zdálo se, že Pochi, co si hrála venku, zaslechla Arisin řev, a tak se oknem vrátila dovnitř. Neříkejme něco tak hrubiánského, jako že tohle bylo druhé patro. A proto, Tamo, prosím, přestaň chodit domů přes strop. Lulu se na tebe naštve, že na podlahu nanosíš spoustu prachu, víš?

„Uuu, nejkratší cesta jak získat mitrilllll.”

„Zklamání.”

„Politováníhodné.”

Ale nejenom Arisa, ale i Mia a Liza vypadaly zklamaně.

To vážně tak moc chtěly mitrilový štítek?

„Samozřejmě. Tím myslím, přece jsme si to slíbili. Chci zařvat TUEEE~”

„Zanechat záznam o dosaženích našeho pána, i jako otrok na to můžu být hrdá.”

Když pominu Arisu, chápal jsem, jak se Liza cítila.

H~m, ale nechtěl jsem být nápadný. No, asi to nevadilo. Stejně všechny zesílily. Pravděpodobně se dokáží vyrovnat s kýmkoli, kdo na ně vycení zuby. Mít za nepřátele vyšší šlechtu z královského hlavního města bude otravné, ale s pomocí Nanashiho můžu prostě zažádat o pomoc nejvyšší šarže v království. Hm, vypadá to, že se to bude dát nějak zvládnout.

Možná jsem byl příliš měkký, ale držitelé mitrilového štítku nebyli tak zvláštní existence jako hrdina z říše Saga nebo Nanashi.

„Tak se na to zaměřme.”

„Ech? Nevadí to?”

„Jsi s tím v pohodě, pane?”

„Jednou bojovat s mocným nepřítelem bude také dobrá zkušenost,” přitakal jsem Arise, co mě chytila za obě paže a vzhlížela ke mně.

Arisa vyskočila až ke stropu a Pochi a Tama se tím nechaly zlákat a také spolu vyskočily.

„Jéj!”

„Jedinou lavinou~”

„Zisknem všechno nodesu!”

Asi měly na mysli „jedinou ranou” a „risknem všechno”? Tama byla v pohodě, ale u Pochi to bude souboj ve stylu všechno nebo nic, bylo to v pohodě?

Pochi a Tama byly až příliš vzrušené, vyšplhaly mi po bocích, a tak jsem si je dal na ramena a rukama je podpíral.

Takže problém tkvěl v tom, kde byl pán podlaží.

Když jsem to před třemi dny kontroloval, ve střední vrstvě nebyl žádný netvor, co by se podobal pánu podlaží. Možná bylo třeba vykonat nějakou proceduru, aby se objevil.

Nejdřív bych se na to měl zeptat někoho, kdo o tom něco ví.




„Cože, to i ty jsi zaslepený penězi a slávou?”

Takto na mé vyptávání ohledně podmínek, aby se objevil pán podlaží, znechuceně odpověděla ta žhářská gildmistrová.

„Mám dost obojího. Moji vazalové chtějí bojovat s mocným nepřítelem.”

„Ach jo, jste už sedmá družina, víš?”

Co jiného se dá asi čekat od průzkumníků.

Od gildmistrové jsem nezískal moc informací.

Pána podlaží můžeme přivolat tím, že buď počkáme 10 let, neboť ho posledně porazili. Nebo že ho povoláme tím, že na oltář položíme magické jádro z netvora v levelu 50 nebo výše a nahlas přečteme Pasáž povolávání.

„Pána podlaží horní vrstvy porazila před 8 lety Čarodějka nanebevzetí princezna Ringrande. Další se objeví za 2 roky. Magické jádro netvora v levelu 50 a výše je samo o sobě celkem vzácné. Jen stěží ho někdo použije jako návnadu, aby mohl bojovat s Pánem podlaží, když ani neví, jestli nad ním zvítězí.”

Pokud slečna Ringrande porazila pána podlaží před 8 lety, znamená to, že jí tehdy bylo jen 14 let, úžasné. Dosáhnout něčeho takového bez podvodných technik. Myslel jsem si, že to byla jen agresivní žena, co měla přehnaně ráda svou sestru, ale trochu ten dojem opravme.

Magických jader z netvora v levelu 50 nebo výše jsem měl zhruba 20, takže nebude problém, ani když jedno nebo dvě použiju. Napadlo mě, že bychom si dali několik bitev s mnoha pány podlaží, ale zdálo se, že jste po povolání pána podlaží nemohli dalšího povolat celý jeden rok. Přemýšlel jsem, že bych použil magické jádro pána podlaží, abych povolal dalšího a mohli bojovat s dalším, ale vypadalo to, že to byla příliš naivní myšlenka.

Zdálo se, že když nikdo pána podlaží neporazí, celý jeden rok vládne a pak se sám vrátí. Během vlády pána podlaží jsou netvoři silnější a motivovanější, což na oplátku zvýší úmrtnost průzkumníků. Takže v případě selhání přijde pána podlaží pokořit svatý rytíř z královského hlavního města.

„Ne labyrintová armáda, ale svatí rytíři?”

„Jo, labyrintová armáda je síla, co jedná jen kvůli tomu, aby netvorům zabránila vyběhnout na povrch. Nemůžeme dopustit, aby ledabyle bojovali s Pánem podlaží a aby se vyčerpali.”

Bylo v pořádku vyčerpat svaté rytíře?




„Dámy a pánové, děkujeme vám, že jste se účastnili našeho dnešního vítězného návratu!”

Na jevišti, co připravili před západní gildou, stál pohledný muž a sedm průzkumníků ve vysokém levelu. Ignoroval jsem to, neboť když jsem dorazil do gildy, na stupínku nikdo nebyl, ale zdálo se, že hlavní členové průzkumníků, co porazili pána podlaží, tu měli řeč.

„Takže poté, co minstrelové povyprávěli příběh o našem udatném boji, je tu chvíle, na kterou jste všichni čekali. Ukázka kořisti, co jsme vítězně získali z Pána podlaží.”

Lidé z Labyrintového města, co se tady na náměstí sešli kvůli jídlu a pití zdarma, se potěšeně zaradovali.

Pohledný muž vytáhl meč.

„Toto je ohnivý meč Tesák ohnivého hada.”

Když do něj pohledný muž vlil magickou moc, na rudé čepeli se objevil plamen. Lidé horečnatě jásali, sem tam bylo slyšet naštvaná slova. Vypadalo to, že když by člověk ten meč používal dlouho, popálil by se. Asi se to dá použít s ohnivzdornými rukavicemi.

Kromě toho ukázali různé magické předměty, co získali, jako halapartnu, z které sršely plameny. Když ukázali platinovou tiáru se vsazeným rubínem velikosti vejce, ženy na šlechtických místech pronikavě zaječely. A když ukázali orichalkovou rudu a ingot damaškového železa, ozvaly se naštvané hlasy vousatých starých kupců. Kdyby to bylo před půl měsícem, jásal bych spolu s nimi.

Ale teď ne.

Předmět, co mě zatahal za duši, nebylo toto.

Tomu předmětu nevěnoval pozornost nikdo kromě mě. Ne, jenom Arisa se v té chvíli na mě otočila a široce se usmála.

Název toho předmětu byl Koule nadání.

Byly tu tři.

První Koule nadání [Světelná magie].

Prvně šlechta a pak mnoho další lidí závistivě zavolali.

Další byla Koule nadání [Odolnost vůči jedu].

To stačilo na to, aby pár šlechticů z vyšší šlechty vstalo ze svých míst.

Co se týkalo té poslední koule, většina lidí vypadala zmateně.

Arisa mi na své dlani ukázala pár podivných možností, co vytvořila světelnou magií:

1) Vážně? Se mnou to nemá co dělat.

2) Dej mi to, prosím!

3) Zabij a rabuj

No, zabíjet nebudu, ale použiju veškeré své dostupné finance, konexe a schopnosti, abych ji získal.

Totiž abych získal tu Kouli nadání [Zaříkávání].

Byl to úžasný artefakt, co mi dá techniku, po které toužím ze všeho nejvíc.

-----------------------------------------------

~ A je to tu, Satou překoná svou jedinou slabinu - totiž neschopnost zaříkávání - a stane se z něj bůh. Určitě nějaké to volné místečko v místním Panteonu najde. ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>